SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
244 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
Nekom<strong>pro</strong>misně označil Talicha za chráněnce Emanuela Moravce, za zbabělého<br />
služebníka při tažení nacistů <strong>pro</strong>ti české kultuře, a dokonce za vyznavače „führer-<br />
-principu“. Čtenářům se mohla zdát povědomá Očadlíkova slova: „Kdybychom šli<br />
na kořen věci, celý <strong>pro</strong>blém by se <strong>pro</strong>jevil ve dvojí koncepci či dvojí linii českého<br />
hudebního života. Je to starý <strong>pro</strong>blém a vedl už dříve k několika prudkým bojům<br />
o smysl a význam české hudby vůbec. Na jedné straně zaměření artistní, na druhé<br />
straně účelové zaměření umělecké, spjaté nejúžeji s rozvojem národního života.“ 3<br />
Očadlík, který zde jako by obnovil starou optiku boje mezi „dvořákovci“ a „smetanovci“,<br />
označil prvně zmíněnou, tedy „artistní“, linii za „škodlivinu na duchu<br />
a těle národa“. Talichův případ interpretoval jako politický, jakým byl prý již od<br />
roku 1935, 4 kdy tento umělec získal funkci šéfa opery Národního divadla – podle<br />
Očadlíka „cestou politického pozadí“, přistoupiv na agrárnickou konspiraci. 5 Jeho<br />
údajná politická služebnost a neumětelství (divadelnictví prý bylo Talichovi „španělskou<br />
vesnicí“) pak osudově poznamenaly repertoár Národního divadla. Talich<br />
byl podle Očadlíka „představitelem a kulturním sloupem reakce první i druhé republiky,<br />
a byl jím vědomě“. 6 Inspirace sovětskou hudbou prý odmítal. Za okupace<br />
chtěl Talich údajně naplňovat Moravcovu vizi úpravy významných českých děl, jež<br />
měla odpovídat „novému řádu“. 7<br />
Radikalismus Očadlíkova odsudku nebyl <strong>pro</strong> zasvěcené překvapivý. Očadlík byl<br />
dlouholetým kritikem Talicha, v některých směrech i uznávaným (například v kritice<br />
Talichových úprav Smetanových děl). 8 Tento Nejedlého „zbrojnoš“ na sebe upozornil<br />
již za první republiky svými vyostřenými soudy. Díky dochované korespondenci<br />
s Nejedlým víme, že pobízel k aktivitě i svého učitele, jemuž se někdy nechtělo<br />
do půtek s odpůrci. V dopise z 16. ledna 1931 volal například Mirko Očadlík<br />
po vytvoření „jednotné fronty <strong>pro</strong>ti muzikantské reakci“. 9 Jednatřicátého <strong>pro</strong>since<br />
téhož roku potom zcela nesilvestrovsky Nejedlému ukládal „vypadnout z rezervy“<br />
a „ostře zasáhnout svou autoritou“ ve <strong>pro</strong>spěch Otakara Ostrčila.<br />
Vůbec se zdálo, že žáků Zdeňka Nejedlého se v <strong>pro</strong>titalichovském okopu po roce<br />
1945 míhá dost. Telefon v Národním divadle, v němž zazněly 10. května 1945 věty<br />
zapovídající Talichovi vstoupit do národního svatostánku, zvedl přece jiný žák Nejed-<br />
3 TÝŽ: Věc Václava Talicha. In: Tamtéž, č. 39 (25.9.1946), s. 618.<br />
4 TÝŽ: Ještě kolem Talicha, s. 643.<br />
5 TÝŽ: Věc Václava Talicha, s. 616.<br />
6 Tamtéž.<br />
7 TÝŽ: Poslední dramaturgická úprava Smetanovy „Čertovy stěny“. Praha, Melantrich 1947, s. 10.<br />
8 Kritiku Očadlíka v tomto směru sdílel i jeho oponent a zastánce Talicha František Bartoš (srv.:<br />
BARTOŠ, František: O vánocích, svátcích míru… In: Tempo, roč. 19, č. 4 (leden 1947), s. 17;<br />
TÝŽ – OČADLÍK, Mirko: Ještě případ Talichův In: Tamtéž, roč. 20, č. 3–4 (listopad–<strong>pro</strong>sinec<br />
1947), s. 97.<br />
9 Masarykův ústav a Archiv <strong>Akademie</strong> věd ČR, Praha (dále MÚ-A<strong>AV</strong>), fond (f.) Zdeněk Nejedlý<br />
– korespondence osobní došlá – s jednotlivci, inventární číslo (inv. č.) 2093, karton (k.) 50.