SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

360 Soudobé dějiny XVI / 2–3
na něm nelíbila teze o odumírání tradic předúnorových stran, tedy zejména sociální
demokracie, a Jiří Loewy ho neotiskl. Důvody tohoto rozhodnutí sděloval autorovi
v dopise tajemník exilové strany Miroslav Tuček, kterému Mezník odpověděl vysvětlujícím
dopisem, v němž svou argumentaci rozvíjel a upřesňoval. 5 Místo adresáta,
který v té době umenšoval svou aktivitu v exilové straně, se Mezníkovi ozval přátelským
dopisem přímo redaktor Práva lidu – a tak začalo jejich občasné dopisování.
Nebyl to zdaleka jediný kanál výměny informací mezi „nezávislými socialisty“
a sociálnědemokratickým exilem, ale přesto velice podstatný. Právě Mezník se
ujímal úkolu vysvětlovat redaktorovi Práva lidu domácí stanoviska, kolegiálně
jej informovat o tom, jaký má exilový časopis ohlas, a vyjadřovat svůj náhled na
důležité otázky, zejména na ty, v nichž se rozcházeli. Bohužel do této zajímavé
výměny myšlenek můžeme nahlédnout jen z jedné strany – až na zmíněný první
dopis redaktora Práva lidu, který je rovněž zařazen do editovaného souboru, 6 se
kopie ostatních odpovědí Jiřího Loewyho na Mezníkovy dopisy (pokud se týkaly
zde sledovaného tématu) v jeho pozůstalosti nedochovaly.
Pro historika středověku Jaroslava Mezníka (1928–2008) představovalo jeho
politické angažmá vedlejší úvazek. Proslul především jako badatel, organizátor
vědeckého života a vysokoškolský učitel. Zde jen připomeňme, že počátkem roku
1968 vstoupil do Československé strany socialistické a aktivně se podílel na snahách
o její renesanci jako člen politické komise při jejím ústředním výboru i při
brněnské městské organizaci ČSS. Počátkem sedmdesátých let patřil k hlavním
postavám ilegální socialistické opozice proti „normalizačnímu“ režimu v Brně,
čímž si v lednu 1972 „vysloužil“ zatčení a odsouzení na tři a půl roku do vězení.
Po propuštění pracoval jako skladový dělník, byl jedním z prvních signatářů Charty
77 a na podzim 1988 patřil k iniciátorům Hnutí za občanskou svobodu. V listopadu
1989 zakládal v Brně Občanské fórum, ještě před koncem roku však vstoupil do
sociálnědemokratické strany. Od ledna do června 1990 byl poslancem Federálního
shromáždění, pak dal přednost pokračování v odborné dráze: nejprve jako zástupce
ředitele a vedoucí brněnské pobočky Historického ústavu ČSAV, profesor starších
obecných dějin na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1994
a 1995 jako děkan této fakulty. 7 Touto dílčí edicí korespondence bychom při prvním
výročí úmrtí chtěli poukázat na Mezníkův dosud málo známý, a tudíž i nedoceněný
přínos pro politické myšlení chartistické opozice a po listopadu 1989 také Československé
sociální demokracie.
Tomáš Zahradníček – Milan Drápala
5 Viz dokument č. 1.
6 Viz dokument č. 2.
7 K Mezníkovu působení jako historika viz nekrology kolegů medievalistů v odborných časopisech,
odkazující na další literaturu o jeho vědecké, pedagogické a organizační práci: ŠMAHEL,
František: Jaroslav Mezník (31.12.1928–28.11.2008). In: Český časopis historický, roč. 107,
č. 1 (2009), s. 226–228; WIHODA, Martin: De profundis... In: Časopis Matice moravské,
roč. 127, č. 2 (2008), s. 621–624.