SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 359
Příloha
Dopisy Jaroslava Mezníka o myšlence
a politice sociální demokracie
Editované dopisy Jaroslava Mezníka o sociální demokracii pocházejí z pozůstalosti
Jiřího Loewyho. 1 V rozsáhlém archivu redaktora exilového sociálnědemokratického
čtvrtletníku Právo lidu zaujímá jejich soubor zvláštní místo. Jejich pisatel, signatář
Charty 77 a představitel skupiny „nezávislých socialistů“, byl totiž jediný, kdo
se z Československa obracel tímto způsobem na exilové sociální demokraty jako
na okruh spřízněných osob, snažil se je informovat o situaci v zemi a odstraňovat
vzniklá nedorozumění mezi exilem, domácími „nezávislými socialisty“ a později
i obnovenou Československou stranou sociálnědemokratickou. Tyto dopisy představují
důležitý pramen k prehistorii polistopadové sociální demokracie i doplněk
k vydaným pamětem obou protagonistů. 2
Mezník psal zřídka, vždy kvůli otázce, kterou pokládal za natolik naléhavou, že
jej přiměla odložit jinou práci a pokusit se o přesnou analýzu vzniklého problému
i vysvětlení svého osobního stanoviska („nejsem příliš dělán na korespondování
a stále zápasím s časem“, psal Loewymu v září 1985). 3 Díky této úspornosti poskytují
Mezníkovy dopisy na malé ploše vhled do nejdůležitějších problémů, s nimiž se
po svém vystoupení na jaře 1978 vyrovnávali „nezávislí socialisté“ ve snaze o vytvoření
svébytné nekomunistické levice uvnitř chartistické opozice a při spolupráci
s dalšími opozičními proudy i se sociálnědemokratickým exilem.
Jaroslav Mezník se úkolu zprostředkovatele s exilem ujal z nebytnosti. „Nezávislí
socialisté“ o sobě dali vědět v dubnu 1978 manifestem „Sto let českého socialismu“,
v němž se přihlásili k výročí Československé sociální demokracie, sami však ze sociálnědemokratického
prostředí nepocházeli a neznali se s lidmi, kteří reprezentovali
stranu v exilu. Mezník, hlavní autor manifestu, napsal v roce 1979 esej „O socialismu,
minulosti a budoucnosti“ a nabídl jej Právu lidu k uveřejnění. 4 Exilové straně se
1 Pozůstalost Jiřího Loewyho (1930–2004) je uložena v Archivu Ústavu pro soudobé dějiny
AV ČR, v. v. i. Obsahuje korespondenci s více než třemi stovkami lidí, převážně z let
1978–1995, kdy Loewy působil jako redaktor exilového Práva lidu (1978–1990) a vydavatel
nástupnického časopisu Pól (1990–1991), člen vedení exilové strany a její poslední ústřední
tajemník (1989–1995).
2 MEZNÍK, Jaroslav: Můj život za vlády komunistů (1948–1989). Brno, Matice moravská 2005;
Úseky polojasna: Vzpomínky Jiřího Lewyho. Ed. Tomáš Zahradníček. Praha, Nakladatelství Lidové
noviny 2005.
3 Viz dokument č. 3.
4 Text vyšel později v Brně jako samizdat (viz MEZNÍK, J.: Můj život za vlády komunistů
(1948–1989), s. 268).