SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 357
opoziční předák. Tato okolnost může ozřejmit poněkud úmornou diskusi o tom,
jakou kritiku vlády lze pokládat ještě za „státotvornou“ a kde začíná „komunistický
radikalismus“.
Závěrem se zbývá ohlédnout, jak se v sociální demokracii v prvních dvou letech
její obnovené existence vyvíjelo soužití jednotlivých proudů, popsaných v úvodu
jako „restituční“, „pokračovací“ a „nový“.
„Restituční“ program se vyčerpal obnovovacím sjezdem, jemuž vystoupení nejstarších
delegátů dávalo ráz oslavy. V představách o budoucnosti se jeho příslušníci
rozcházeli. Jedni by dali přednost důstojné existenci staré strany jako třeba i málo
významné politické síly s odůvodněním, že v dobách, kdy se v politice vítězí radikalismem
a demagogií, není hanba nevyhrávat volby. Druzí soudili, že přejaté
dědictví zavazuje k největším ambicím, a jaká doba, takové cesty k úspěchu. Druhý
hlas postupem času převážil. 49 Současně se zmenšovalo zastoupení „restitučních“
členů ve stranických grémiích, stále však tvořili podstatnou část členstva. Na to,
aby se mohla systematicky věnovat politické činnosti, přišla pro tuto generaci
„sametová revoluce“ příliš pozdě. Slavomír Klaban se na podzim 1992 podílel na
založení Klubu seniorů ČSSD a spočítal, že starobní důchodci představovali třetinu
a v Praze bezmála polovinu všech členů. 50
V osudech „pokračovacích“ sociálních demokratů je patrný značný vliv předchozích
zkušeností a svazků. Rudolf Battěk se ve straně neprosadil také proto, že se
v ní neprosazoval. Do své neúspěšné kandidatury trávil většinu času mezi starými
přáteli v Občanském fóru, na sjezdu potom působil jako autorita přicházející
zvenčí, jíž se delegáti nepodrobili. Druhý příklad: nástup Jiřího Horáka do čela
sociální demokracie způsobil, že se do opozice vůči stranickému šéfovi dostala většina
aktivistů exilové strany, kteří s ním v předchozích deseti letech sváděli boje;
ty se v exilové komunitě, pěstující politiku jako volnočasovou aktivitu, přenášely
značnou měrou do osobních vztahů. Kvůli připojení Obrody vedení exilové organizace
prohlásilo, že stranu přestává považovat za svou. Když Jiří Loewy jako jeden
z organizátorů protestu o dva roky později uvítal zvolení Miloše Zemana, Obroda
v sociální demokracii dál působila – a vedle ní stále početnější zástup „nových“ politiků,
z nichž mnozí teprve nedávno opustili řady komunistické strany. Zemanovo
vítězství však s sebou přineslo odchod někdejší exilové frakce z rozhodujících pozic
v Lidovém domě.
Tím nemá být řečeno, že argumenty založené na rozdílech ve vztahu k tradici
můžeme brát na lehkou váhu. Své konflikty tak jejich aktéři prožívali. Rozdíly v ži-
49 Vliv na tento vývoj měla rétorika Václava Klause a jeho ODS. Značný ohlas měl v ČSSD např.
Klausův výrok, v němž rozdíl mezi komunisty a sociálními demokraty přirovnal k rozdílu mezi
nebezpečnými zmijemi a otravnými ovády (10.10.1991 o něm referoval všechen denní tisk).
50 Viz KLABAN, Slavomír: Zpráva o činnosti klubu seniorů. In: Protokol XXVI. sjezdu ČSSD konaného
ve dnech 26. až 28. února 1993 v Hradci Králové, s. 165 (viz pozn. 44).