SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 355
Novopečený předseda sociální demokracie Miloš Zeman mezi tajemníkem a předsedou
exilové strany Jiřím Loewym (vlevo) a Karlem Hrubým na její poslední konferenci 26. listopadu
1993 v Lidovém domě. Zeman přišel se strategií smíření a koexistence různých
proudů pod širokými křídly sociální demokracie (foto z publikace Karla Hrubého Léta
mimo domov)
že nemají společnou minulost a že je všechna témata z ní odvozená rozdělují.
Nejpočetnější proud, nazvaný zde „restituční“, vycházel ze vzpomínky na ovládnutí
strany prokomunistickou frakcí a následné represe. „Pokračovací“ sociální
demokraté z exilu a z okruhu chartistických „nezávislých socialistů“ za sebou měli
dlouhá léta angažovaného odporu proti komunistické vládě. Tato základní východiska,
směřující „od komunismu“, byla konfrontována s reálným polistopadovým
postavením sociální demokracie, určovaným několika vnějšími faktory: Zaprvé,
Občanské fórum nepřálo rozvoji politických stran – jak svou vůdčí myšlenkou občanského
angažování bez politických stran, tak svou praktickou politikou vůči nim.
A platilo to i pro strany, které se rodily v jeho lůně, i pro ty, které se k němu hlásily
jako spojenci. Zadruhé, veřejné mínění české společnosti, reagující na podzim 1989
převážně kladně na hesla „socialismu“ a „sociální demokracie“, prodělalo v této
věci rychlý a dlouhodobý obrat. Zatřetí, komunistická strana přešla do nových
poměrů a ucházela se o zastupování nejen svého tradičního členstva, ale všech
levicových voličů. Tato situace vyžadovala od sociální demokracie politické jednání
v prostoru mezi Občanským fórem a KSČM, na něž vznikající strana nebyla připravena.
Vedení mělo slabou pozici, vedle něj se prosazovalo mnoho autorit: význační