SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

350 Soudobé dějiny XVI / 2–3
o nutnosti učinit ze sociální demokracie „koncentrační bod levého středu“ české
politiky, 37 a zejména varování určené „restitučním“ delegátům, že „nelze jen stavět
na minulosti“, poněvadž „je velmi těžké po děsivé propasti dvou generací na
minulost bezprostředně navázat“, 38 se opakovala ve vystoupení několika dalších
řečníků. Vlídného přijetí se dostalo poslancům zvoleným za Občanské fórum, které
Jiří Horák představil jako nové členy strany. Tento tah, chápaný jako úspěch na
cestě z politické bezvýznamnosti, rozhodl. Sjezd schválil spojení s Obrodou a ve
vystoupení Ivana Fišery se k radosti přítomných poprvé zabýval problémem vztahu
svých poslanců k vládní většině. Jiří Horák obhájil předsednickou funkci i svou
dosavadní politiku a mohl sjezd uzavřít optimistickým prohlášením, že „překračujeme
úzce stranické meze“. 39
V říjnu 1991 byl pověřen vedením strany do dalších voleb jeden z nově příchozích
– Valtr Komárek, ředitel Prognostického ústavu Československé akademie
věd a bývalý místopředseda federální vlády, krajně kritický vůči počínání svých
bývalých kolegů a nástupců. Své názory shrnul do knihy Ohrožená revoluce, v níž
mluvil hlasem příslušníka předlistopadové expertní elity, která se ráda zbavila dosavadních
omezení, vyplývajících z dogmat komunistické vlády. Zaskočila ji však
skutečnost, že část veřejnosti ji nepočítala mezi spoluzakladatele nových časů a vylučovala
ji z rozhodování, na něž se cítila připravena. V knize nalezneme pojmy
a obraty patřící do jazyka předlistopadové politiky, ale žádnou nostalgii po vládě
KSČ, jejímž členem byl autor v letech 1946 až 1989. Obraz minulosti podávaný Valtrem
Komárkem se lišil od výkladů pocházejících z prostředí Obrody. Nebylo v něm
místo pro „naděje“ ani „zklamání“, vévodily mu neosobní dějinné síly (nacismus,
postup Sovětského svazu do střední Evropy), v jejichž důsledku se v Českosloven-
37 Tamtéž, s. 17.
38 Zahajovací projev předsedy strany př. J. Horáka. In: Tamtéž, s. 6.
39 Závěrečný projev předsedy strany př. J. Horáka. In: Tamtéž, s. 93 n. Exiloví delegáti na protest
proti výsledkům sjezdu z jednání předčasně odešli a vydali prohlášení, že po integraci Obrody
nepovažují Horákovu ČSSD za svou stranu (Prohlášení zahraničních delegátů XXV. sjezdu
ČSSD v Ostravě. In: Pól: Revue bez hranic, roč. 2, č. 2 (1991), s. 8). O tři dny později publikovali
sociální demokraté angažovaní v OF jiné prohlášení, že po posouzení výsledků ostravského
sjezdu zakládají samostatnou sociálnědemokratickou stranu, protože ČSSD se přiblížila
„úplnému zkomunizování“ (tamtéž, s. 8). Asociace sociálních demokratů se ustavila 25. května
1991 v Praze. K dosavadnímu jádru kolem Rudolfa Battěka a dalších čtyř poslanců zvolených
za OF se připojilo několik desítek funkcionářů ČSSD a exilových sociálních demokratů. V parlamentních
volbách se strana chtěla stát součástí demokratického protikomunistického bloku,
k jehož ustavení vyzývala. V této snaze však neuspěla a po vypršení poslaneckých mandátů
svých členů v roce 1992 ztratila politický význam. Historii této platformy, profilující se „konstruktivním
antikomunismem“ a hlasující v parlamentech shodně s ODS a ODA, lze podrobně
studovat ze sbírky dokumentů jejího tajemníka Josefa Landergotta, uložené v Archivu Ústavu
pro soudobé dějiny.