SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 349
chodu politické práci a s ní spojeným organizačním povinnostem, a pokračoval:
„V názorových hranicích ČSSD se od samého začátku pohybují např. zastánci
určitého kompromisu s komunisty, ideologové silných levicových stran, přívrženci
‘autentického’ sociáldemokratismu v intencích godesberského programu, zastánci
sociálnědemokratické strany jako strany vyhraněně dělnické a naopak zase ti, kteří
vidí budoucnost sociální demokracie v novoliberálním spojení s podnikateli, anebo
prostě ti, kteří vstoupili nebo se jen přihlásili ke straně svých rodičů nebo na základě
svých zkušeností intelektuálních či životních. (...) Sociální demokraté se ještě
nesjednotili na svém pojmovém slovníku, na rozpětí tolerance a pochopitelně ani
na svých cílech.“ 33
Ze všech předsjezdových různic dostal nejzřetelnější podobu spor o začlenění
Obrody. Vystoupilo proti němu vedení exilové sociální demokracie a snažilo se kolem
tohoto tématu semknout opozici proti Jiřímu Horákovi. Karel Hrubý kritizoval
spojení s Obrodou jako morálně nepřijatelné: „Sociální demokraté, kteří byli za své
přesvědčení komunistickým režimem odsuzováni na dlouhá léta do žaláře, by se
tak mohli setkat pod střechou strany se svými bývalými vězniteli či jejich pomahači!“
34 Vpředvečer sjezdu se Karel Hrubý setkal s Jiřím Horákem, vyříkali si svá stanoviska
a rozešli se „bez náznaků sblížení“. Hrubý varoval před „vydáním se do rukou
profesionálních exkomunistických politiků, kteří spolu se zostřující se sociální
situací budou tlačit stranu i její vedení do stále větší blízkosti dnešních komunistů,
jimž nebude zatěžké změnit časem jméno a tvářit se sociálnědemokraticky“. Horák
svůj postup vysvětloval nezbytností získat napříště část voličů komunistické strany
(„nejméně 300 000“) a vyjádřil přesvědčení, že situaci uvnitř sociální demokracie
udrží pod kontrolou a „intelektuální a politické konkurence obrodářských poslanců
a funkcionářů se nebojí“. 35
Argumentace nabízená exulanty se ve sjezdové debatě objevila jen v nepatrné
míře. Hned na úvod odpověděl Jiří Horák na kritiku, že vede stranu k „bolševizaci“.
Prohlásil, že spolupráce s KSČM je v dané chvíli vyloučená a že sociální
demokracie se otevřela pouze jejím řadovým členům, kteří se v minulosti ničím
neprovinili. Polistopadové komunistické straně adresoval slova, že podle jeho
názoru ztratila smysl existence a „měla by se rozejít“. 36 Horákova základní teze
33 Josef Landergott svůj příspěvek otiskl v diskusi na téma „Nový jízdní řád ČSSD“ v časopise Pól:
Revue bez hranic, roč. 2, č. 1 (1991), s. 4.
34 HRUBÝ, Karel: Mezi demokracií, úzkostmi a ambicemi: Před XXV. sjezdem Československé
sociální demokracie. In: Tamtéž, s. 8.
35 A ÚSD, f. Jiří Loewy, Sociální demokracie, zpráva Karla Hrubého členům vedení exilové ČSSD
„XXV. sjezd ČSSD, Ostrava 6.–7. dubna 1991“.
36 Přehled politického vývoje u nás a v zahraničí: Předseda strany př. J. Horák. In: Protokol
XXV. sjezdu ČSSD konaného 6. a 7. dubna 1991 v Ostravě. Praha, Československá sociální demokracie
1993, s. 14.