SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

348 Soudobé dějiny XVI / 2–3
naladěná volebními výsledky a vyloučením Rudolfa Battěka, hovořit o „bolševizaci
ČSSD“. Předpovědi kritiků, podle nichž měli zkušení funkcionáři stranu ovládnout,
se nenaplnily. 30 Pro většinu členů Obrody spojení se sociální demokracií naproti
tomu znamenalo jen nové politické ukotvení jejich činnosti. Skutečnost, že značná
část aktivistů Obrody, spjatých s ideologickými spory v Československu padesátých
a šedesátých let, měla blízko k politickým a společenským vědám, se na chodu strany
příliš neprojevila a její intelektuální a odborné zázemí nijak viditelně neposílila.
Stranická půda pro ně nakonec měla v devadesátých letech menší význam než akademická
sféra. Aktivně v sociální demokracii působily pouze desítky „obrodářů“
a do vrcholných grémií vstoupili jen jednotlivci. Se vstupem Obrody však získal
v Lidovém domě domovské právo vlivný názorový proud spjatý nejen s reformou
KSČ v roce 1968, ale také s ustavením komunistického režimu v roce 1948, vždy
připravený hájit svou minulost jako do značné míry úctyhodný omyl.
Rozhodující události pro další vývoj sociální demokracie se od léta 1990 začaly
dít uvnitř Občanského fóra. Předsedou byl v polovině října 1990 zvolen Václav
Klaus, kriticky hodnotící dosavadní podobu hnutí jako „nestrukturované kvazikoalice“.
31 Sociální demokraté z Občanského fóra se ocitli v pozici jedné z menšinových
skupin, neúspěšně se snažících takové směřování zastavit. Po vzoru Obrody
se zatím začali hlásit k sociální demokracii další politici, kteří usoudili, že pokud
nastal čas vytvářet tradiční stranické spektrum, bude v něm patřit sociální demokracii
významná úloha. Do strany tak vstoupil Valtr Komárek nebo Ivan Fišera,
a Jiří Horák neskrýval uspokojení nad tímto vývojem: „Proces profilace OF, jeho
diferenciace a přeměn v klasickou politickou stranu jsme přivítali jako podporu
rozvíjení demokracie,“ vysvětloval v lednu 1991 místním funkcionářům v Příbrami
a vyzýval je k náboru mezi místními aktivisty Občanského fóra. 32
Roční mandát vedení Československé sociální demokracie se blížil ke konci, na
začátek dubna 1991 byl do Ostravy svolán její druhý polistopadový sjezd. Vnitřní
situace strany byla před sjezdem málo přehledná. Popsat ji z jistého nadhledu
a najít příčiny stavu chápaného všeobecně jako neuspokojivý se před sjezdem pokusil
Josef Landergott, předseda místní organizace v Praze 1. Předně upozornil,
že poměry v sociální demokracii, prožívané aktéry vnitrostranických sporů jako
katastrofické, se podobají stavu, v němž se nacházají i jiné strany, učící se za po-
30 Například Jiří Loewy tehdy napsal: „Kdo se nechce z dějin poučit, musí si je zopakovat. Hrobaři
sociální demokracie z let 1945 až 1948 zřejmě našli pokračovatele – a neveselé konce
nových námluv s komunisty jsou naprogramovány.“ (Znovu prudce aktuální In: Pól: Revue bez
hranic. Nezávislý čtvrtletník za sjednocenou Evropu, roč. 1, č. 4 (1990), s. 10.)
31 Viz Rozhovor v Lidových novinách 2.11.1990. In: KLAUS, Václav: O tvář zítřka: Rok devadesátý.
Praha, Pražská imaginace 1991, s. 177.
32 Projev předsedy ČSSD Jiřího Horáka na okresní konferenci v Příbrami. In: Informační zpravodaj,
č. 32 (15.2.1991), s. 3 n.