SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

342 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Slavomír Klaban oslovil exilové sociální demokraty dopisem z 19. prosince, v němž
vyzval k zažehnání „nesmírně vážného nebezpečí rozkolu sociálnědemokratického
hnutí“ a stěžoval si na dosavadní postup Rudolfa Battěka: jednání s ním „nevedla
k žádnému závěru“, aktivisté konkurenčního centra soustředění v Občanském fóru
svými provoláními přelepují propagační plakáty ČSSD a „veřejnost se táže, zda
máme dvě sociálnědemokratické strany“. 17 Ke sjednocení vyzývaly sociálnědemokratické
strany ze Západu i mimopražští aktivisté. Zástupci obou center se setkali
v Praze 12. ledna 1990 a jejich jednání vyústilo v dohodu o ustavení společného
přípravného výboru, sloučení členů a společné přípravě sjezdu strany. Oba tábory
ale mezi sebou fakticky dál nespolupracovaly. V té době získali za Občanské fórum
poslanecké místo Rudolf Battěk, Jaroslav Mezník a tři další sociální demokraté
z okruhu někdejších „nezávislých socialistů“.
Vztah sociální demokracie a Občanského fóra byl od prvních týdnů komplikovaný.
Klabanova stížnost na přelepování plakátů odráží atmosféru uvnitř Občanského
fóra, které vystupovalo jako hlavní síla převratu a hledělo s nedůvěrou na aktivity
spolků snažících se prosadit samostatně. Zejména studenti a mladí aktivisté OF
iniciativy, o jejichž zázemí, tradicích ani představitelích neměli žádnou představu,
v lepším případě pokládali za pomýlené, v horším za úskok komunistů, směřující
ke zmatení situace. Sociální demokracie se od první chvíle hlásila k účasti v Občanském
fóru. Praktické naplnění tohoto postulátu se přitom lišilo místo od místa.
Jen vzácně se obě formace překrývaly a ve vedení místních Občanských fór měli
zastoupení lidé, kteří současně reprezentovali i sociální demokracii. Na obnově
místních stranických organizací se nejčastěji podíleli předúnoroví funkcionáři,
kteří se s aktivisty OF míjeli, nebo se s nimi dokonce dostávali do střetů, vyplývajících
z generačních rozdílů i z odlišných představ o tom, jak naplňovat tezi o podílu
sociální demokracie na práci Občanského fóra. Rozhodující vliv měl nakonec
vztah pražského vedení strany k Občanskému fóru, který se rychle vyvinul v rivalitu.
Činitelé Československé strany sociálnědemokratické nebyli zváni k žádným
konzultacím, natož k rozhodování (narozdíl od českých socialistů a lidovců, disponujících
vládním a parlamentním zastoupením a všestranným reálným vlivem).
Postup Občanského fóra, v němž se odrážel postulát Václava Havla, že by hnutí
mělo vystupovat jako „rozmlžený útvar“ neponechávající velký prostor rodícím se
stranám, 18 brzy pociťovali v pražském vedení jako konkurenční vztah. Na počátku
března Občanské fórum oficiálně nabídlo sociálním demokratům účast na společné
kandidátce. Vedení strany o tom však odmítlo rozhodnout s odůvodněním, že tuto
otázku musí předložit sjezdu.
17 Tamtéž, dopis Slavomíra Klabana předsedovi exilové ČSSD Karlu Hrubému z 19.12.1989.
18 Viz SUK, Jiří: Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize (od listopadu
1989 do června 1990). Praha, Prostor 2003, s. 251.