SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

338 Soudobé dějiny XVI / 2–3
zastavit před třiceti lety. (...) Pokud jde tedy o naši případnou stranickou příslušnost
ve svobodném Československu, musíme čekat, co přinese budoucnost a jak
se rozhodnou občané...“ 9
Mezníkovo vysvětlení vzala exilová sociální demokracie na vědomí a napříště
je respektovala. S kruhem „nezávislých socialistů“ uzavřela spojenectví, které
usnadňovalo exilové straně orientaci v poměrech v Československu a umožňovalo
jí domácí „nezávislé socialisty“ zastupovat v zahraničí s nadějí, že z tohoto svazku
vzejde obnovená ČSSD na domácí půdě. Sjezd exilové strany v Curychu zvolil
v srpnu 1983 čestným členem svého ústředního výkonného výboru vězněného
Rudolfa Battěka. Ve druhé polovině osmdesátých let patřil Battěk k proudu, který
v diskusích uvnitř Charty 77 chtěl přejít k politickým formám opoziční činnosti.
Stal se vůdčí postavou Hnutí za občanskou svobodu (HOS), které v říjnu 1988
v první větě svého manifestu oznamovalo, že „čas dozrál k práci vpravdě politické“.
10 Schůzka „nezávislých socialistů“ z Hnutí za občanskou svobodu nad textem
prohlášení ohlašujícího vznik sociálnědemokratické platformy v rámci hnutí se po
několika odkladech konala až 17. listopadu 1989 a jeho zveřejnění zabránil rychlý
vývoj událostí po studentské demonstraci. Battěk poté jako zástupce HOS patřil
k zakládajícím členům Občanského fóra. Také pro „nezávislé socialisty“ znamenal
vstup do polistopadové politiky pokračování v dávno započaté činnosti.
3) Třetí významný proud obnovené sociální demokracie představovali nově příchozí.
„Noví“ sociální demokraté spatřovali v Československé straně sociálnědemokratické
vyústění svých dosavadních politických životopisů. Nebo je v ní začínali,
přivedeni až událostmi podzimu 1989 k politickému angažmá.
Nejpočetnější skupinu mezi nimi tvořili bývalí komunisté. Sociální demokracie
jako perspektiva žila v úvahách komunistického posrpnového exilu, v domácí „straně
vyloučených“ z KSČ i v dalších opozičních skupinách pěstujících kulturu politického
myšlení. Politické diskuse v letech 1988 a 1989 v Obrodě, spolku bývalých
vysokých komunistických funkcionářů vyloučených po roce 1968, charakterizoval
její předseda Vojtěch Mencl: „Vlastně nebylo úplně jasno, jestli máme hrát roli
navrátivších se komunistů nebo vytvořit znovu sociální demokracii.“ 11 V debatách
o vývoji levice, jež vycházely z komunistických zdrojů a pozic, se „návrat“ k sociál-
9 Dopis Jaroslava Mezníka Miroslavu Tučkovi z 28. října 1979 cituji podle samizdatové edice
Nezávislí socialisté 1977–1979: Soubor dokumentů. B.m., b.d. [asi 1980], s. 63–69. Je přetištěn
také v příloze k tomuto článku (s. 362–364). Viz též MEZNÍK, Jaroslav: Můj život za vlády
komunistů (1948–1989). Brno, Matice moravská 2005.
10 Demokracii pro všechny: Manifest Hnutí za občanskou svobodu. In: HLUŠIČKOVÁ, Růžena –
CÍSAŘOVSKÁ, Blanka (ed.): Hnutí za občanskou svobodu 1988–1989: Sborník dokumentů. Praha,
Ústav po soudobé dějiny AV ČR – Maxdorf 1994, s. 25–34; srv. OTÁHAL, Milan: Opozice,
moc, společnost 1969–1989. Praha, ÚSD AV ČR – Maxdorf 1994, s. 65 nn.
11 VANĚK, Miroslav – URBÁŠEK, Pavel (ed.): Vítězové Poražení Životopisná interview, sv. 1:
Disent v období tzv. normalizace, Praha, Prostor 2005, s. 529.