SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

336 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Ukázka z Klabanova článku obsahuje všechny hlavní motivy, s nimiž „restituční“
sociální demokraté vstupovali do politického života v listopadu 1989. Odkaz
předúnorové strany připomínali jako význačnou součást tradice české demokratické
politiky. Upozorňovali na skutečnost, že funkcionáři sociální demokracie patřili
k přednostním terčům poúnorových represí. Převrat vítali jako příležitost k odčinění
křivd a k návratu do veřejného života, přičemž předpokládali, že strana brzy
zaujme roli odpovídající předúnorové tradici.
2) Když Slavomír Klaban promluvil jménem těch, kteří čtyřicet let „veřejně nepracovali“,
pomíjel další skupiny dědiců. Pro ně převratem nic nezačínalo, jen se
změnily podmínky pro činnost. Nejvýznamnější skupiny „pokračovacích“ sociálních
demokratů tvořila exilová strana a skupina „nezávislých socialistů“ z prostředí
Charty 77.
Na konci osmdesátých let tvořilo aktivní jádro sociálnědemokratického exilu
několik desítek lidí usídlených v západní Evropě a Spojených státech, především
univerzitní učitelé, úředníci a manažeři, vědci a umělci. Exilová strana, ustavená
v dubnu 1948, znatelně ožila od druhé poloviny sedmdesátých let, poté co ji posílili
příslušníci emigrační vlny vyvolané potlačením „pražského jara“. 6 Od ustavení chartistické
nekomunistické levice („nezávislí socialisté“, viz níže) navázala styky s touto
částí opozice. Od konce sedmdesátých let se od vedení odkláněla frakce tvořená
několika exilovými funkcionáři (Radomír Luža, Jiří Horák, Přemysl Janýr), která
ustavila vlastní organizaci nazvanou Kruh československých sociálních demokratů
v zahraničí a vydávala časopis Korespondence. Věcným jádrem sporu se stal nejprve
přístup k otázce německého sjednocení a později, ve druhé polovině osmdesátých
let, k reformám uvnitř sovětského bloku. Lužova skupina se zabývala myšlenkou
na „historický kompromis“, spočívající v podpoře „perestrojky“ výměnou za opětovné
ustavení sociálnědemokratické strany. Vnitropolitická rovina „historického
kompromisu“ měla přinést smír mezi sociálními demokraty a reformními komunisty
šedesátých i osmdesátých let. Pro většinu lidí z vedení exilové ČSSD však
byla nepřijatelná představa, že by měli změnu poměrů v Československu podpořit
úzkou spoluprací s lidmi, kvůli kterým odešli do exilu nebo byli vězněni. Vzhledem
k mezinárodní proslulosti bývalých komunistů a anonymitě bývalých vězňů
se obávali, že by navrhovaná spolupráce prakticky vyústila v nutnost, aby se druzí
6 K dějinám sociální demokracie v exilu už vznikla poměrně bohatá literatura: HRUBÝ, Karel
(ed.): Léta mimo domov: K historii Československé sociální demokracie v exilu. Praha, vlastním
nákladem 1996; LUŽA, Radomír: Československá sociální demokracie: Kapitoly z let exilu 1948–
1989. Praha – Brno, Československé dokumentační středisko – Doplněk 2001; HRUBÝ, Karel:
Opozice v exilové sociální demokracii: Nad knihou Radomíra Luži. In: Soudobé dějiny, roč. 11,
č. 1–2 (2004), s. 188–200. Viz též memoáry: Úseky polojasna: Vzpomínky Jiřího Loewyho. Ed.
Tomáš Zahradníček. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2005; KREJČÍ, Jaroslav: Mezi demokracií
a diktaturou: Domov a exil. Olomouc, Votobia 1998.