SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

334 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Občanského fóra, a prohlašovala, že budování vlastní organizace musí počkat: „Až
bude plně zajištěn další demokratický vývoj v zemi působením Občanských fór,
v nichž naši stoupenci pracují, rozvine Čs. sociální demokracie činnost v plném
rozsahu.“ 3 Dvě prohlášení reprezentovala dvě centra, vědomě soutěžící o prvenství
a vliv. Obě vznikla koalicí několika domácích a exilových skupin. Za prvním prohlášením
stálo spojenectví menšinové frakce exilové sociální demokracie a domácí
Společnosti pro studium demokratického socialismu. Druhé představovalo někdejší
„nezávislé socialisty“ z Charty 77 a vedení exilové strany.
Obnovitelé, pokračovatelé a novostraníci
Sociální demokraté zde byli dřív než strana. Vstupní dělítko mezi nimi tvořil vztah
k tradici a rozdíly v jejich životních osudech před listopadem 1989. Podle nich
můžeme aktivisty hlásící se po listopadu 1989 k sociální demokracii rozdělit do tří
hlavních skupin: na sociální demokraty „restituční“, „pokračovací“ a „nové“.
1) „Restituční“ motivace určovala jednání početné skupiny aktivistů, kteří hned
v listopadu začali s budováním strany, jež nazývali „obnovou“. Pokládali se za dědice
předúnorové sociální demokracie a v jejím oživení spatřovali svůj stěžejní úkol.
Československá strana sociálnědemokratická zanikla jako samostatná organizace
v červnu 1948. Jen menší část z jejích tří set sedmdesáti tisíc členů přešla do komunistické
strany. Více než dvě stě tisíc členů slučovací přihlášku nepodalo, stalo se
„bývalými sociálními demokraty“ a toto určení nepříznivě ovlivňovalo jejich další
osudy. Tisíce z nich byly po únoru 1948 odsouzeny k drakonickým trestům. Nechtěným
důsledkem represí bylo posílení soudržnosti bývalých funkcionářů strany,
kteří se setkávali u soudů a ve vězeních a později, v šedesátých letech, při úsilí
o soudní rehabilitace. V květnu 1968 vystoupila skupina funkcionářů s prohlášením
o „obnově činnosti“ strany, která podle jejich názoru nikdy nezanikla (rozhodnutí
o sloučení s KSČ odporovalo organizačnímu řádu). 4 Několik jednání se zmocněnci
KSČ mělo pro budoucnost nakonec menší význam než tiskové ohlasy, které
aktivizovaly sociálnědemokratické sítě a vzpomínky někdejších členů a příznivců.
Vedle opětovného navázání vztahů mezi bývalými funkcionáři měly události let
1968 a 1969 ještě dva podstatné důsledky. S vlnou posrpnové emigrace do ciziny
odešlo několik desítek lidí, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech sehráli důležitou
roli v exilu. A při „normalizačních“ prověrkách opustila komunistickou stra-
3 Stanovisko sociálních demokratů. In: Právo lidu [exilové], roč. 12 (92), č. 4 (1989), s. 1.
4 Viz JANÝR, Přemysl: Neznámá kapitola roku 1968: Zápas o obnovení Československé sociální
demokracie. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1998; KOHOUT, Jaroslav: Obnova činnosti
sociální demokracie v roce 1968. In: HRUBEC, M. – BÁRTA M. (ed.): Dějiny českého a československého
sociálnědemokratického hnutí, s. 101–111; HOPPE, Jiří: Opozice ’68: Sociální demokracie,
KAN a K 231 v období pražského jara. Praha, Prostor 2009, s. 45–134.