Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
t r i b u n a<br />
REGULACE NEBO VOLNÁ RUKA TRHU<br />
EVOLUCE A EKONOMIE<br />
Na rozdíl od fyziky, která dala vznik ekonomii (Skořepa, Vesmír 2005),<br />
byla biologie významně ovlivněna ekonomickým myšlením. Charles Darwin,<br />
který dal konečnou podobu evoluční teorii a na jehož dvousté výročí narození<br />
bude vzpomínat celý vzdělaný svět, tvořil pod vlivem národohospodářského myslitele<br />
Thomase R. Malthuse. Tento původně kazatel došel k názoru, že přírodní zdroje<br />
se vyčerpají rychleji, než stačí uživit lidi, a nebudou dostačovat nárůstu lidské populace,<br />
což se v 19. století opravdu stávalo. Z toho odvodil, že lidská populace převýší možnosti<br />
jejího nasycení potravinami a vybídl k razantním až krutým opatřením,<br />
jak populační explozi zastavit.<br />
Darwin hledal hybatele evoluce živé přírody. Našel<br />
jej v tzv. boji o život nebo lépe řečeno v boji<br />
o bytí, které spočívalo v dlouhodobé kompetici mezi<br />
jednotlivci spadajícími hlavně do různých druhů<br />
tvorstva. Ve skutečnosti se jedná o soutěž podmíněnou<br />
omezeností zdrojů při velké reprodukční aktivitě<br />
živé přírody. Jinými slovy nejde o boj o život,<br />
nýbrž o to, jak nejlépe využít toho, čeho je málo.<br />
Jde o problém dotýkající se i současnosti jak v oblasti<br />
ekologie, tak i hospodářského růstu. V evoluci<br />
se při vzniku nových druhů uplatňuje výběr či selekce<br />
organismů schopných lépe hospodařit s danými<br />
zdroji a možnostmi i prostorová izolace organismů<br />
a další faktory, o nichž ještě bude řeč. Darwin se sice<br />
nevyjadřoval v genetických pojmech – v jeho době<br />
byla genetika ve stadiu zrodu – ale správně si jako<br />
výborný pozorovatel přírody všiml, že vyjma těch<br />
skupin živých organismů vykazujících významné<br />
společné rysy, které označujeme jako druh, se objevují<br />
individuální odchylky vyselektovatelné jako<br />
zvláštní variety. Ty jsou výsledkem proměnlivosti<br />
druhů.<br />
Genetika, která se rozvíjela nezávisle na Darwinovi,<br />
ukázala na existenci jednotek dědičnosti nazvaných<br />
geny. Později se podařilo prokázat, že genetická<br />
informace je zakotvena v buněčném jádře<br />
jako DNA a kóduje zásluhou kombinací čtyř základních<br />
bází zřetězení aminokyselin tvořící bílkoviny.<br />
Detailní sledování tohoto centrálního přenosu genetické<br />
informace ukázalo, že není bezchybný. K chybám<br />
(mutacím) dochází poměrně často, jsou však<br />
kontrolními procesy ve své valné většině zaceleny.<br />
Genetická informace uložená v DNA (genom) může<br />
být daleko významněji pozměněna i dalšími událostmi,<br />
jako např. přesunem a pomnožením celých úseků<br />
genomu. Ostatně dnes víme, že v genomu máme<br />
i pohyblivé elementy schopné přemísťovat se z jednoho<br />
místa na druhé a významně ovlivnit jak jeho<br />
funkci, tak i jeho evoluční potenciál. Tím ale nekončí<br />
výčet změn, kterým je genom vystavován. Z hlediska<br />
evoluce jde o změny, ke kterým došlo náhodně<br />
a uplatnily se jako selekčně výhodné během stovek<br />
milionů let. Zatím lze těžko vysvětlit „skokové“ změny,<br />
jako např. přeměnu předních končetin na křídla.<br />
Zřetelně nešlo o skok, nýbrž o výsledek stupňovitých<br />
změn. Takto genetika podává doklady podporující<br />
Darwinovu teorii.<br />
Mohlo by se zdát, že objevem genetického kódu<br />
jsme dosáhli vrcholu poznání. Není tomu ovšem<br />
tak. Stejně jako v jiných vědách průlomové poznání<br />
otevírá další horizonty. Při objasňování funkce jednotlivých<br />
genů se ukázalo, že zvláště ty, které odpovídají<br />
za klíčové funkce buňky (jako je např. buněčné<br />
dělení), jsou kontrolovány celou řadou vzájemně zastupitelných<br />
genů. Tedy: vyřadíme-li jeden, další jej<br />
může zastoupit. Geny neexistují „samy o sobě“, nýbrž<br />
fungují jako součást celé řady procesů, jež regulují<br />
nebo metaforicky řečeno „filtrují“ jejich aktivity.<br />
Od jednoduchých zákonitostí genetiky, které platí<br />
pro geny určující např. barvu, se v případě pro buňku<br />
rozhodujících funkcí dostáváme k celé síti regulačních<br />
obvodů.<br />
I když si příroda během více jak miliardy let evoluce<br />
mohla dovolit řadu náhodných pokusů, z nichž<br />
jen malá část se v evoluci uplatnila, neplatí to pro zárodečný<br />
vývoj. S jistotou víme, že genom specializovaných<br />
tělních buněk může nahradit genom oplozeného<br />
vajíčka, čili genetická informace se během<br />
zárodečného vývoje nemění. Mění se pouze vyjádření<br />
exprese této informace. Příkladů máme dost;<br />
nejlepšími jsou údaje získané u ostnokožců ježovek.<br />
Skoro každý návštěvník mořské pláže si okusil jejich<br />
osten, když se mu podařilo na ježovku šlápnout.<br />
Hvězdicovitý krunýř ježovky se stal zajímavým objektem<br />
bádání o vzniku nejjednodušší kostry. Ukázalo<br />
se, že vznik vápenité kostry ježovek je podmíněn<br />
27 ab
Change language