č. 2/2009 - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

Příloha
podobnou rodinnému prostředí. Navíc se alternativní formy péče nevyskytují
a nerozvíjejí tam, kde je institucionální péče z různých důvodů
nedostupná, nevýhodná či přímo nemožná.
Provedená analýza směřovala k hledání možností odstraňování nebo
alespoň zmírňování diskrepancí mezi nabídkou a poptávkou po službách
denní péče o děti. V případě jeslí je třeba hledat rovnováhu mezi
požadavky na jejich kvalitu a finanční náročností. Při stávajících standardech
zůstanou bez dalších dotací pro mnohé rodiče finančně,
a v důsledku i prostorově, obtížně dostupné. Jejich levnější zřizování při
mateřských školách naráží na organizační problémy. Nadějněji se jeví
vytváření podmínek pro alternativní služby hlídání dětí, které by uspokojovaly
především často deklarovanou poptávku po nepravidelných,
polodenních nebo krátkodobých službách péče.
Mateřské školy jsou dostupné i v nejmenších obcích (v 95 % všech
obcí). Oblasti s jejich nedostatkem jsou nejčastěji velká města a jejich
satelity, především Praha. Důvodem neuspokojené poptávky bývá
i zájem rodičů o krátkodobou docházku (podmíněný požadavky pro
nárok na rodičovský příspěvek) a o umístění dětí mladších tří let, obojí
přinášející problémy kapacitní i organizační. Žádoucím řešením rozdílů
v nabídce a poptávce je i zde podpora soukromého sektoru, jehož ceny
zatím působí kontraproduktivně, zatímco finanční dostupnost školek
není zásadním problémem. Zřizování firemních školek představuje
dosud nedostatečně promyšlenou alternativu. Nejsou dost zanalyzovány
právní souvislosti jejich zřizování, ani kvalitativní požadavky na
jejich zřizování, a tím také přínos pro děti, zatímco přínos pro rodiče je
nepochybný.
Školní družiny jsou nejméně kontradiktorní oblastí služeb denní péče
o děti. Jejich hlavním problémem je vysoká norma na maximální počet
dětí ve skupině ve školní družině, která je ve většině družin plně naplněna
z důvodů napjatého rozpočtu. Nevýhody toho dopadají na děti
i vychovatelky.
Pro celkovou efektivitu systému služeb denní péče o děti je velmi
důležitá kooperace mezi různými zúčastněnými subjekty. Přitom na nejvyšší
úrovni je sporné rozdělení příslušných kompetencí mezi třemi
ministerstvy. Na úrovni obcí jejich spolupráce napomáhá řešit problémy
jak s poskytováním, tak využíváním kapacit zařízení denní péče.
Vyšší míra spolupráce byla zjištěna mezi obcemi stejného typu, než
mezi většími městskými centry a obcemi v jejich zázemí. Obce mají
rezervy v hledání inovativních forem péče v mezích svých kompetencí,
např. v podpoře neziskového sektoru, případně v navázání spolupráce
se soukromou sférou, především zaměstnavateli.
Dalším předpokladem efektivnosti celého systému je to, aby v souhrnu
vytvářely co nejširší spektrum služeb péče, vyznačujících se různými
specifickými charakteristikami. V současnosti lze v tomto smyslu
rozlišit služby veřejného sektoru, zajišující vysokou kvalitu, u mateřských
škol také finanční a do velké míry i prostorovou dostupnost. V případě
jeslí dnes zůstává jejich hlavní předností kvalita. Zařízení soukromého
sektoru poskytují především větší variabilitu a flexibilitu služeb,
avšak za vyšší cenu. Aktivity neziskového sektoru zatím jakýmsi
„skromným“ způsobem doplňují celý systém o méně často požadované,
ale nenahraditelné služby krátkodobého a nárazového hlídání dětí.
Rozšíření jejich služeb o formy, které mají blíže k tradiční péči o děti, by
mohlo být jedním ze směrů dalšího vývoje, především v malých obcích.
Škála subjektů, které se teoreticky mohou podílet na denní péči o děti
do 10 let věku, je dostatečně široká. Každý má však vedle výhod i některá
omezení, a proto je žádoucí podpořit všechny funkční formy. Vzhledem
k diverzifikaci forem denní péče o malé děti se komplikuje právní
rámec jejího poskytování a rozšiřuje spektrum právních norem, jež jsou
zde uplatňovány. Bylo by třeba prověřit adekvátnost některých legislativních
norem vzhledem ke každému konkrétnímu typu služeb, jeho
funkcím a rozsahu působnosti
Druhý projekt „Rozbor problematiky agenturního zaměstnávání“
řešil VÚPSV na počátku roku 2008 pro MPSV jako projekt výzkumu pro
potřeby státu č. HR 166/07. Agentury práce do českého právního řádu
České republiky vstoupily novelou zákoníku práce v říjnu 2004. Oproti
ostatním zemím má český pracovní trh svá specifika, která vyplývají
jednak z platné legislativní úpravy v oblasti pracovního práva a jednak
z jeho sociogeografických charakteristik. Ze sekundární analýzy vyplývá,
že agenturní zaměstnávání je v ČR hojně využíváno nejen v období
omezení stavu a náboru kmenových zaměstnanců, ale i v takových situacích,
jako je rodičovská dovolená nebo onemocnění či absence vlastních
pracovníků. Jen v letech 2004 a 2005 se, podle průzkumu Work Place
Survey 2006, v Česku trh „agenturního zaměstnávání“ zvýšil o150 procent.
Zkušenost s agenturním zaměstnáváním mají všichni výše uvedeným
průzkumem dotázaní personalisté a finanční manažeři.
Hlavními důvody využívání agenturního zaměstnání je pro 49 % zaměstnavatelů
ideální způsob, jak zaměstnat lidi na konkrétní časově
omezený projekt, pro 29 % flexibilní zaměstnanecká politika, pro 12 %
snížení fixních nákladů a pro 8 % čerstvý pohled na činnost firmy.
Agenturní zaměstnávání je charakterizováno trojstranným vztahem,
kde jako zaměstnavatel vystupuje personální agentura. Ta požadovaného
zaměstnance nejen vyhledá a doporučí, ale také zaměstná a dočasně
přidělí k výkonu práce u svého klienta-uživatele.
Odhlédneme-li od studentských brigád, lze rozlišit agenturní zaměstnávání
v oblasti nižších pozic (administrativní, manuální apod.), nenáročných
na úroveň kvalifikace a zkušeností, které specializaci nevyžadují,
a specializované agenturní zaměstnávání u pozic vyšších, náročných
na úroveň dosaženého vzdělání a praxe.
Cílem tohoto projektu bylo s pomocí relevantních aktérů vydefinovat
nejdůležitější problémy stávající právní úpravy agenturního zaměstnávání
a její aplikace v praktickém životě, dále provést právní analýzu
institutu agenturního zaměstnávání a zjištěné problémy promítnout do
návrhu případných legislativních změn. K identifikaci nejvýznamnějších
problémů spojených s právní úpravou a praktickým fungováním agenturního
zaměstnávání byla zvolena metoda diskuse u „kulatého stolu“,
kterého se zúčastnili zástupci všech nejvýznamnějších subjektů, kterých
se sledovaný fenomén dotýká. Konkrétně se jednalo o zástupce MPSV
a agentur práce, dále pak o zástupce zaměstnavatelů, odborů, inspektorátů
práce a úřadů práce.
Experti se shodli, že ukotvení formy agenturního zaměstnávání
v našem právním řádu je bezesporu pozitivem – přispívá k tvorbě pracovních
míst, mnozí zaměstnanci právě touto formou zaměstnání po
jisté době nacházejí trvalý pracovní poměr. Nicméně je s ním spojena
řada problémů, které na něj vrhají negativní stín a vedou až k diskusím
o jeho zrušení. Experti v rámci diskuse vydefinovali 16 významných
problémových okruhů:
1. Licenční podmínky, resp. udělování a odnímání licencí
2. Absence definice srovnatelných podmínek a jejich kontrola
3. Plnění povinného podílu osob se zdravotním postižením v případě
agentur práce
4. Povinnost hlásit volná pracovní místa
5. Kontrolní činnost státních orgánů zaměřená na fungování agentur
práce a jejich provázanost
6. Zneužívání agentury práce ze strany zaměstnavatelů
7. Odpovědnost uživatele
8. Absence definice „nelegální práce“
9. Dočasné přidělování zaměstnanců mezi neagenturami
10. Vztažení působnosti kolektivních smluv na zaměstnance agentur
11. Hrozba sociálního dumpingu mimo členské státy EU
12. Pracovní povolení pro cizince při agenturním zaměstnávání
13. Právo agenturních zaměstnanců na informace a projednání
14. Malá znalost o agenturním zaměstnávání, chybí tvrdá data
15. Absence funkční spolupráce zainteresovaných subjektů
16. Právní informovanost (potenciálních) zaměstnanců agentur práce
(brožurky)
Experti formulovali základní doporučení pro legislativní změny
v oblasti agenturního zaměstnávání. Uvádíme pouze ta nejdůležitější.
Do podmínek pro získání licence uvést základní běžnou komunikační
znalost českého nebo slovenského jazyka (pro všechny státy, a to i EU);
působení na území ČR (dosažitelnost). Při udělování licence zohlednění
minulého působení v oblasti agenturního zaměstnávání (zejména
snahu obcházet legislativu). V případě odnímání licencí experti doporučili,
aby licence nebyla odejmuta pouze na základě porušování zákona
o zaměstnanosti, ale i za porušení právní úpravy agenturního zaměstnávání
v zákoníku práce. Dále doporučili vytvořit definici srovnatelných
(pracovních a mzdových) podmínek a jejich dodržování také sledovat,
příp. sankcionovat. Za tímto účelem je nutné, aby odpovědné instituce
byly vybavené potřebnými pravomocemi. V souvislosti se zajištěním
účinné kontrolní činnosti experti navrhují vytvořit jedno centrum kontroly
(jedna instituce), „vynutit“ kooperaci mezi všemi subjekty, kterých
se kontrola dotýká (zajistit propojení potřebných dat institucí státu),
jasně stanovit kompetence jednotlivých státních orgánů (kdo a co má
kontrolovat), možnost vyžadovat ze strany kontrolního orgánu všechny
potřebné dokumenty, kooperaci při kontrole směřovat na regionální,
okresní úroveň, vyřešit, resp. personálně posílit složky kontroly.
1 Anotace všech doposud dokončených studií, které byly řešeny v r. 2008, jsou
uvedeny v příloze č. 2, jejich úplné znění je k dispozici na www.vupsv.cz.
2 Propočty za rok 2007 podle předběžných údajů Evropského srovnávacího programu.
VIII
FÓRUM sociální politiky 2/2009 PØÍLOHA