Ä. 2/2009 - Výzkumný ústav práce a sociálnÃch vÄcÃ
Ä. 2/2009 - Výzkumný ústav práce a sociálnÃch vÄcÃ
Ä. 2/2009 - Výzkumný ústav práce a sociálnÃch vÄcÃ
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Stati, studie, úvahy a analýzy<br />
Dlouhodobé reformy sociálního blahobytu a sociálně-politické vládnutí<br />
Martin Smutek<br />
Sociální státy Evropy jsou v dlouhodobém procesu přerodu, jenž souvisí se změnami v základních charakteristikách společnosti.<br />
Revoluční období přechodu od industriální k post-industriální společnosti si v rámci evropských sociálních<br />
států vyžádalo vznik nových forem vládnutí, způsobů řízení a správy veřejných politik. Přehledová sta věnuje pozornost<br />
reformám welfare (reformám otázek sociálního blahobytu). Vymezuje hlavní typy reforem, které je možné v soudobé<br />
Evropě identifikovat, a věnuje se jejich možným souvislostem s režimy sociálního státu, v jejichž rámci se odehrávají.<br />
V závěru stati je uvedena charakteristika modelu sociálně-politického vládnutí (governance) postaveného na třech<br />
navzájem propojených řádech (úrovních).<br />
V soudobé Evropě probíhá více procesů<br />
reforem sociálního státu souběžně. Obecně<br />
se hovoří např. o snižování úrovně dávek,<br />
o zpřísňování nároků na dávky a služby<br />
sociálního státu, o reformování velkých<br />
sociálních programů (např. důchodová<br />
reforma), o změně institucionálního prostředí<br />
či o rostoucím důrazu na aktivaci<br />
nezaměstnaných. Mnohé z těchto procesů<br />
mohou mít i protichůdné rámcové cíle, nicméně<br />
všechno jsou to příklady různých<br />
snah o snižování výdajů na welfare<br />
(v celém textu je pojem „welfare“ používán<br />
ve smyslu sociálního blahobytu, resp. minimálního<br />
blahobytu pro obyvatelstvo)<br />
a zároveň snah o adekvátní řešení sociálních<br />
otázek vzhledem k potřebám doby.<br />
Tyto snahy můžeme sjednotit pod hlavičku<br />
„reforma welfare“ (tato problematika např.<br />
viz Esping-Andersen, 1996; Pierson, 1991;<br />
Taylor-Gooby, 2004; Fenger, Henman,<br />
2006). Hlavním cílem této přehledové stati<br />
je identifikovat hlavní typy reformních procesů,<br />
typické reakce soudobých sociální<br />
států v Evropě na ně a proměny governance,<br />
tedy pojmu, který by se dal chápat jako<br />
proces ovládání naší složité společnosti.<br />
Typy reforem welfare a reakce<br />
sociálních států Evropy<br />
Taylor-Gooby (2004) identifikoval soubor<br />
okolností, které pravděpodobně spouští<br />
potřebu reformy welfare. Rozlišuje rámcově<br />
čtyři skupiny okolností, a to (1) demografické<br />
změny, (2) globalizaci, (3) změny<br />
trhů práce a (4) politické a sociální změny.<br />
Stejný autor dále odlišuje tři typy reforem<br />
welfare: (1) rekomodifikaci, (2) kontrolu<br />
výdajů a (3) rekalibraci. Podle Fengera<br />
a Henmana (2006:6) bychom měli přidat do<br />
této typologie ještě (4) „administrativní<br />
reformu“.<br />
Ad. 1) Dekomodifikace nastává, když jsou<br />
služby poskytovány občanům jakožto<br />
jejich sociální právo. Osoba si<br />
tedy může udržet životní standard<br />
bez spoléhání se na trh (zaměstnání).<br />
Dekomodifikace je tedy schopnost<br />
sociálního státu převzít odpovědnost<br />
za sociální situaci člověka (viz<br />
Esping-Andersen, 1990). Rekomodifikace<br />
je potom snahou zvrátit tento<br />
proces - tedy omezit alternativy participace<br />
na trhu práce, stejně tak<br />
omezovat dávky atd. (Pierson, 2001).<br />
Tento důraz na pobídky k práci<br />
(například v současnosti populární<br />
liberální workfare programy – tedy<br />
programy silného tlaku na nezaměstnané<br />
přijmout v zásadě jakoukoli formální<br />
placenou práci) je příkladem<br />
důležitosti rekomodifikace v soudobé<br />
reformě welfare v Evropě. Srovnání<br />
české a slovenské politiky<br />
zaměstnanosti vzhledem k „tvrdosti“<br />
aktivačního režimu viz např. Sirovátka,<br />
2007.<br />
Ad. 2) Kontrola výdajů (cost containment)<br />
je druhou významnou reformní strategií.<br />
Ačkoli úspěšná rekomodifikace<br />
snižuje výdaje na sociální programy,<br />
strategie kontroly výdajů referuje<br />
o jiném způsobu redukce výdajů na<br />
sociální politiky soudobých sociálních<br />
států. Sousloví „kontrola výdajů“<br />
sjednocuje celou škálu strategií,<br />
jako je zpřísňování podmínek pro<br />
vznik nároku na dávku a redukce<br />
výše dávek (Pierson, 2001).<br />
Ad. 3) Rekalibrace referuje o reformě, která<br />
se snaží učinit současné sociální<br />
státy konzistentnějšími se současnými<br />
cíli a požadavky sociálního zajištění<br />
obecně (Pierson, 2001). Podle Piersona<br />
se objevují dva odlišné typy<br />
rekalibrace: (a) racionalizace a (b)<br />
aktualizace (updating). Racionalizace<br />
zahrnuje reformy sociálních programů<br />
tak, aby lépe pokrývaly své cíle.<br />
Aktualizace zahrnuje snahy adaptovat<br />
sociální programy na měnící se<br />
společenské požadavky a normy.<br />
Ad. 4) Jak už jsem zmínil výše, je podle<br />
některých autorů administrativní<br />
reforma další možnou reformní strategií.<br />
Referuje o reformách ve způsobu<br />
implementace a v manažerských<br />
strukturách sociálních programů,<br />
a to bez nezbytného přizpůsobování<br />
obsahu programů. Tento koncept<br />
zahrnuje institucionální posuny, jako<br />
je (a) decentralizace, (b) privatizace<br />
a (c) restrukturalizace administrativní<br />
odpovědnosti (Fenger, Henman,<br />
2006:7).<br />
Pierson (2001) zmiňuje, že reformní strategie,<br />
které si stát zvolí, závisí na typu sociálního<br />
státu. Tři poměrně pevně institucionalizované<br />
„světy sociálního státu“ (tímto<br />
souslovím odkazuji na vlivnou studii<br />
Esping-Andersena, 1990, by se stále častěji<br />
hovoří i o čtvrtém režimu welfare – tzv. jižním<br />
či rudimentárním) se odlišují v kritických<br />
pohledech, které vytvářejí různou politickou<br />
dynamiku restrukturace welfare.<br />
(1) V liberálních welfare režimech jsou<br />
dominantními strategiemi rekomodifikace<br />
(vize workfare státu, práce na prvním<br />
místě) a kontrola výdajů. (2) V sociálnědemokratických<br />
režimech jsou běžnými<br />
strategiemi, jak si s výzvami proměn společnosti<br />
poradit, kontrola výdajů a racionalizace.<br />
(3) V konzervativních režimech jsou<br />
dominantními strategiemi kontrola výdajů<br />
a aktualizace. Jelikož Pierson neuvažuje<br />
o administrativní reformě jakožto o další<br />
alternativní strategii, nebyly z tohoto pohledu<br />
odlišnosti v reakci mezi režimy sociálního<br />
státu dosud dostatečně prozkoumány<br />
ani pochopeny (Fenger, Henman, 2006:7).<br />
Ačkoli jsou členské státy Evropské unie<br />
vystavovány stejným dilematům, reagují<br />
odlišným způsobem. Reagují odlišně na globální<br />
a domácí dynamiku společnosti, tedy<br />
na (nové) externí tlaky, které se objevují<br />
v posledních letech (tzv. „Nová sociální rizika“<br />
viz např. Taylor-Gooby, 2004). Odlišnosti<br />
v reakcích pramení ze specifických institucionálních<br />
charakteristik jednotlivých zemí.<br />
V kontextu této diverzity se stává budoucí<br />
konvergence okolo jednotného evropského<br />
(sociálního) modelu značně obtížnou.<br />
Analýza reforem welfare<br />
Podle různých autorů by měly být při<br />
analýze reformy welfare zváženy především<br />
otázky rozvoje tzv. New Public Managementu<br />
a populární koncept „governance“.<br />
K tomu všemu se přidává ještě silný<br />
rozvoj nových informačních a komunikačních<br />
technologií.<br />
Gunn (1987:33) tvrdí, že v padesátých<br />
letech se převažující zájem o zkoumání<br />
veřejného sektoru týkal institucionální<br />
reformy a používal se termín „veřejná správa“.<br />
V šedesátých letech vyvstal nový<br />
zájem o plánování: „racionalisté prováděli<br />
2 FÓRUM sociální politiky 2/<strong>2009</strong>
Change language