č. 2/2009 - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

Statistiky a analýzy
pory činí podle mých propočtů necelé 1 %
p. a. Státní příspěvek zvedá zúročení pro
klienty na výši až kolem 7 % (stavební spořitelna
Wüstenrot inzeruje úrok až 7,1 %
u produktu Oranžové spoření).
Reformou ke zvýšení dotací
Ještě vyššího zhodnocení dosahují tzv.
staré smlouvy stavebního spoření, uzavřené
před 1. 1. 2004. Stát se v roce 2003
odhodlal ke snížení sazby státní podpory
z 25 % (z maximálně 18 000 Kč ročně) na
„dnešních“ 15 % (z maximálně 20 000 Kč
ročně); to však platí jen pro smlouvy uzavřené
od 1. 1. 2004. Vycházelo se z hypotézy,
že sazbu dotací nelze snížit pro již platné
(stávající) smlouvy. Tato absurdní hypotéza
způsobila nebývalý boom stavebního
spoření ve druhé polovině roku 2003 – po
schválení novely zákona a před nabytím
jeho účinnosti. Počet nově uzavřených
smluv v roce 2003 vzrostl o 62 % (zatímco
v roce 2002 byl pokles o 6 %!).
Špatně provedený pokus o snížení státních
dotací stavebního spoření vedl k růstu
státních dotací nejen v roce 2003, ale
i v následujících 2 letech. Až od roku 2006
dochází k – velmi mírnému – poklesu státních
výdajů (státní podpora v roce 2007
představovala částku 15 mld. Kč). Na základě
této zkušenosti se dokonce traduje, že
sazbu dotací stavebního spoření nelze snížit,
protože by to vedlo k bezprostřednímu podstatnému
nárůstu jejich objemu. Tato pověra
samozřejmě vyhovuje účastníkům stavebního
spoření, míněno včetně stavebních
spořitelen. Sazby dotací lze samozřejmě snížit
i u starých smluv. Státní příspěvek lze
kdykoliv – do budoucna – zrušit nejen u stavebního
spoření, ale samozřejmě i u penzijního
připojištění. Jde „jen“ o politikum.
Přestože už od reformy státní podpory
stavebního spoření uplynulo 5 let a přestože
„starými“ smlouvami byli klienti vázáni
jen 5 let (po 5 letech bylo možno smlouvu
ukončit), tyto staré smlouvy dodnes
v kmeni stavebního spoření převažují;
v loňském roce činil jejich podíl asi 63 %!
Staré smlouvy jsou uměle prodlužovány –
ke škodě státního rozpočtu.
V současnosti čítá kmen stavebního spoření
asi 5 mil. kusů smluv; není známo, kolik
klientů má více než 1 smlouvu stavebního
spoření. Zatímco počet smluv v posledních
letech mírně klesá (je však stále vyšší než
v roce 2002), celková naspořená částka ve
stavebním spoření roste; koncem roku 2007
objem těchto úspor činil 385 mld. Kč (AČSS,
2008). Ve srovnání s tím aktiva penzijních
fondů byla na úrovni 167 mld. Kč (43 % vkladů
u stavebních spořitelen).
Míra dotování stavebního spoření je
u nás několikanásobně vyšší než v Německu
a v Rakousku. V Rakousku se výše státního
příspěvku může pohybovat v rozmezí
3–8 %; konkrétní výši stanoví ministerstvo
financí podle zadaného postupu, vychází
přitom z úrokové hladiny na trhu dluhopisů.
Od roku 2008 sazba příspěvku činí 4 %
– z uspořených prostředků v daném roce,
nejvýše však z 1200 € (od roku 2009). A pro
srovnání: v Rakousku existuje „zabezpečení
budoucnosti se státním příspěvkem“
s plněním ve formě doživotního důchodu,
přičemž státní příspěvek se skládá ze součtu
fixní sazby 5,5 % a sazby státního příspěvku
ke stavebnímu spoření – letos tedy
činí 9,5 %, přičemž celkové zákonem dané
rozpětí pro sazbu je 8,5–13,5 %. Maximální
státní příspěvek činí 1,53 % trojnásobku
stropu vyměřovacího základu v sociálním
pojištění. Mezi kvalifikovanými produkty
v praxi převažuje životní pojištění.
V Německu činí sazba státního příspěvku
8,8 %, nárok na státní příspěvek však mají
pouze osoby s nižšími zdanitelnými příjmy
(roční strop 26 600 € pro jednotlivce). Od
roku 2009 musí být – u nových smluv stavebního
spoření – naspořené prostředky
použity výhradně k bytovým účelům, jinak
se státní příspěvek vrací; výjimku mají
osoby ve věku do 25 let. Současně byl
vloni zaveden nový kvalifikovaný produkt,
který kombinuje již existující „Riesterovu
penzi“ (s plněním ve formě doživotního
důchodu) s financováním vlastního bydlení
(pořízení nebo splácení bytu či domu).
Riesterova penze má složitější konstrukci;
vcelku lze říci, že státní příspěvek je poměrně
vysoký, což se projevuje i ve vysokém
umístění Německa ve zmíněném žebříčku
zemí s dotovanými penzijními produkty,
hned za Českem.
Stavební spoření i penzijní připojištění
se státním příspěvkem jsou u nás relativně
daleko více rozšířeny než v jiných zemích.
Příčinou jsou státní dotace těchto produktů,
konkurenční produkty jsou u nás diskriminovány.
Podstatnou měrou se o tyto
dotace zasloužily zainteresované finanční
instituce a jejich asociace – předkládáním
návrhů na reformy a lobbováním v parlamentu
a na ministerstvech.
Existenční závislost stavebního spoření
na státní podpoře je zřejmá již při pohledu
na úrokové sazby z vkladů u stavebních
spořitelen (kolem 2 %), nehledě již na další
(daňové osvobození úroků kontra uzavírací
Tabulka 1: Zhodnocení prostředků účastníků penzijního připojištění v letech 1995–2008 (v procentech)
poplatek). Úrokové výnosy nejsou prostě
konkurenceschopné; na tom nic nemění ani
historická konstrukce stavebního spoření,
k níž patří i teze o nízkých úrocích z vkladů,
které umožňují nízké úroky z úvěrů. Zastavme
státní podporu stavebního spoření
k nejbližšímu možnému datu (2010) a uvidíme,
zda některá ze stavebních spořitelen
bude nadále nabízet uvedenou „předpotopní“
konstrukci. Vsadím se, že ne.
Z politického hlediska má větší šance na
úspěch integrace stavebního spoření
s penzijním připojištěním, přitom by
ovšem bylo záhodno omezit státní podporu
takového produktu (a konkurenčních
produktů bank a životních pojišoven) jen
na případy jejich skutečného použití na
bydlení nebo na výplatu doživotní penze.
Jak na penzijní připojištění
Analýza ukázala, že zásadním problémem
penzijního připojištění je i průměrné
zhodnocení prostředků klientů poskytované
penzijními fondy. Vyšel jsem z údajů za
jednotlivé penzijní fondy, publikovaných
APF ČR (1995–2007), vypočetl vážené aritmetické
průměry (pro zjednodušení jako
váhy použity objemy prostředků účastníků
v jednotlivých fondech k 31. 12. 2007)
a doplnil jsem střed odhadu celého odhadu
tohoto trhu za rok 2008, publikovaný
v Hospodářských novinách (Heřmanský,
2009) ve výši 0–1 %. Průměrné zhodnocení
prostředků účastníků, připisované penzijními
fondy, dosáhlo výše 5,2 % ročně. To
nevypadá špatně, ale jde o pouze nominální
zhodnocení, které „průměruje“ i výsledky
90. let, kdy byla i inflace podstatně vyšší
než v prvním desetiletí našeho století. Od
tohoto nominálního zhodnocení brutto
jsme v jednotlivých letech i v celkovém
průměru odpočetli daň z příjmů fyzických
osob se sazbou 15 % a návazně vypočetli
reálné zhodnocení vydělením indexem
růstu spotřebitelských cen. Všechny
výsledky uvádíme v tabulce č. 1.
Výsledné průměrné reálné zhodnocení
prostředků klientů penzijního připojištění
v letech 1995–2008 je tristní: záporné – se
sazbou -0,2 % p. a. Je samozřejmě ovlivněno
výsledky roku 2008, kdy byla inflace
poměrně vysoká (6,3 %) a očekávané zhodnocení
je v důsledku importované finanční
krize velmi nízké (0–1 %). Při vyloučení
extrémně špatného roku 2008 dostaneme
průměrné reálné zhodnocení 0,2 % p. a. To
je sice kladné číslo, ale bohužel velmi blízké
nule. Skutečností v každém případě je, že
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 O
Nom. zhodnocení brutto 9,3 9,8 9,9 9,6 6,2 4,4 4,1 3,6 3,2 3,4 3,9 3,0 2,5 0,5 5,2
Nom. zhodnocení netto 7,9 8,3 8,5 8,1 5,3 3,7 3,5 3,1 2,7 2,9 3,3 2,6 2,1 0,4 4,5
Inflace 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 2,5 2,8 6,3 4,7
Reálné zhodnocení -1,1 -0,5 0,0 -2,3 3,1 -0,2 -1,2 1,3 2,6 0,1 1,4 0,1 -0,7 -5,5 -0,2
Pramen: vlastní výpočet z údajů (APF, 2009), Českého statistického úřadu (inflace) a (Heřmanský, 2009).
26 FÓRUM sociální politiky 2/2009