Neželezné slitiny - ATeam

Cín a jeho slitiny
Získává se z rudy zvané cínovec neboli kassiterit. Vyskytuje se v modifikaci β
nad teplotou 13,2°C, pod touto teplotou se označuje jako modifikace α (cínový
mor), ve které cín degraduje. Cín má dobrou odolnost proti korozi a není
jedovatý jako olovo. Je dobře slévatelný a tvárný.
Litý má hrubozrnnou krystalizaci. Při ohýbání vydává praskavý zvuk, což
způsobují části krystalů, které se překlápějí do polohy dvojčat. Je velmi dobře
tvárný, při tváření však nesnáší namáhání tahem, a proto lze cín zpracovávat
pouze válcováním nebo lisováním.
Je odolný proti korozi vodou, atmosférickým vlivům a proti různým organickým
kyselinám obsaženým v potravinách. Na vlhkém, nečistém vzduchu se sice
pokrývá matnou vrstvičkou kysličníku, ta však chrání povrch před další oxidací
(dá se ostatně leštěním snadno odstranit). V silnějších organických kyselinách a
v louhu se rozpouští na cíničitan, zejména za přítomnosti oxidačních činidel.
Vyrábí se v několika jakostech. Nejčistší cín (Banka) obsahuje až 99,99% Sn.
Nejškodlivějšími příměsmi cínu jsou železo a síra, které způsobují jeho tvrdost a
křehkost. Tažnost cínu zhoršují antimon, arzén a vizmut. Méně nebezpečné
jsou měď a olovo, které zvětšují jeho pevnost a tvrdost, ale zároveň zmenšují
jeho tvárnost. Hliníkem znečištěný cín se rozkládá na vlhkém vzduchu a stává
se křehkým a lámavým již při 0,1 % AI.
Používá se k povrchové ochraně předmětů v potravinářském průmyslu, dále do
slitin měkkých pájek a kompozic – viz. olovo. Cínové kompozice se používají pro
náročnější podmínky, např. ložiska rychloběžných motorů.