Studijní text [pdf] - Personalizace výuky prostřednictvím e-learningu

Analýza způsobilosti procesu v případě neměřitelných znaků jakosti
ležela právě ve středu tolerančního pole (pravděpodobnost překročení obou mezí je
stejná). Ekvivalent C p se počítá podle vztahu:
Ekv C
kde:
u1
p
2
p
u
1
p
2
(7.51)
3
- kvantil normovaného normálního rozdělení
Stanovení ekvivalentů indexů způsobilosti je v podstatě inverzní úlohou pro
odhad pravděpodobnosti výskytu neshodných výrobků na základě indexů
způsobilosti stanovených v případě měřitelných znaků jakosti.
K odhadu Ekvivalentů C p a C pk lze využít grafické závislosti očekávaného
výskytu neshodných jednotek na hodnotě C pk (viz obr.6.2). Pomocí křivky A, která
odpovídá případu jednostranné tolerance nebo situaci, kdy index C pk je mnohem
menší než C p , lze na základě stanoveného průměrného podílu neshodných jednotek
(očekávaného výskytu neshodných jednotek) na ose x nalézt odpovídající Ekvivalent
C pk , pomocí křivky B, která odpovídá případu, kdy se indexy C pk a C p rovnají, lze na
ose x nalézt odpovídající Ekvivalent C p .
Použití průměrného podílu neshodných jednotek jako míry způsobilosti
Jak již bylo uvedeno, k vyjádření způsobilosti procesů se v případě
neměřitelných znaků jakosti vyrobených výrobků nejčastěji používá průměrný podíl
neshodných jednotek. Aby však bylo možné vyslovit verdikt o tom, zda proces je
způsobilý či ne, je potřeba zjištěnou úroveň porovnat s hodnotou požadovanou
zákazníkem (nejčastěji označovanou jako p 0 ). Zde je však potřeba si uvědomit, že
na rozdíl od měřitelných znaků jakosti, nelze se specifikací porovnávat údaje
naměřené u jednotlivých výrobků, ale že hodnotu podílu neshodných jednotek lze
stanovit pouze u skupiny výrobků. Způsob vytvoření této skupiny (výběru) bude tedy
ovlivňovat i výsledné hodnocení.
99