Čtenářská gramotnost ve výuce - Výzkumný ústav pedagogický v ...

Mají-li se děti stát skutečnými čtenáři, nestačí číst pouze jedenkrát týdně v dílně čtení.
Čtení však v současné době nepatří mezi volnočasové priority většiny žáků. V každé
třídě se pravidelně objevuje nějaký vášnivý čtenář, ale jeho čtenářství vzniklo zpravidla
díky rodinnému zázemí a škola na tomto faktu neměla větší zásluhu. I tito čtenáři
jsou ve svém čtenářství ohroženi při přechodu k náročnější četbě v 7.–9. ročníku.
Dílna čtení musí mířit i na volný čas žáků a pomocí stěžejních hodnocených činností
vést žáky k domácí četbě, která je následně využita ve školním prostředí.
Chtějí-li žáci v dílně čtení uspět a splnit hlavní kritéria pro její zvládnutí, musejí přečíst
za rok minimálně pět knih. Přečtené knihy využijí pro referát o knize (Příloha 2)
a čtyři zápisy z četby (Příloha 3). Smysl, podnětnost a rozvoj náročnějších čtenářských
dovedností zajišťují návody s kritérii, které mají žáci pro tvorbu referátu a zápisů
z četby k dispozici. Pravidelně si také vedou seznam přečtených knih (Příloha 4) a graf
přečtených stran (Příloha 5). Mohou tak v pravidelných intervalech sledovat hmatatelný
kvantitativní průběh svého čtenářství. 5
Žáci si do dílny čtení vybírají knihy podle svých zájmů čtenářských i osobních, považuji
však za důležité, aby se setkávali s různými žánry a nečetli úzce monotematicky.
Měla by se také postupně zvyšovat náročnost knih, které čtou. Proto mají na začátku
školního roku stanoveno 5 povinných žánrů (Příloha 6), které použijí v průběhu roku
na jeden referát o knize a čtyři zápisy z četby. Žánry si volí v libovolném pořadí (je
jedno, jestli začnou číst humornou, nebo dobrodružnou knihu). Další knihy už čtou
volně podle svého uvážení.
Pokročilá dílna čtení
Mnoho výzkumů poukazuje na to, že při přechodu z dětství do puberty, tedy ve věku
zhruba dvanácti až čtrnácti let, dochází ve čtení ke zlomu. Například anketa s téměř
4 500 žáky a žákyněmi ve věku od šesti do šestnácti let v rámci modelového pokusu
„veřejná knihovna a škola“ Bertelsmannovy nadace doložila, že k dramatickému „odklonu
od čtení“ dochází především na druhém stupni základní školy. Jinak řečeno: Čím
starší jsou dotazovaní žáci a žákyně, tím častěji uvádějí, že čtou jen velmi zřídka nebo
nikdy (srov. zjištění studie PISA o patnáctiletých nečtenářích/nečtenářkách). Týká se
to zejména chlapců.
I fáze dětské čtenářské vášně pokročilých čtenářů na konci dětství obvykle končí
„čtenářskou krizí“. S nástupem puberty se dostávají do popředí jiné zájmy (zájem
o druhé pohlaví, módu, popř. zevnějšek, setkávání s přáteli, hudba atd.), ale zároveň
právě intenzivní čtenáři/čtenářky narážejí se svým dosavadním způsobem četby na
jistou mez: S chutí konzumované čtivo ztrácí své kouzlo, čtenáři často prohlédnou
jeho schematičnost a šablonovitost. „Úkol“ pro další čtenářský rozvoj nyní spočívá
v transformování dosavadního způsobu čtení tak, aby čtenář/ka měl/a i za změněných
psychických podmínek a s lépe rozvinutou literární kompetencí i nadále ze čtení
potěšení.
„Čtenářská krize“ na konci dětství končí buď přerušením dosavadního čtenářského
vývoje (např. příklonem k jiným médiím), v jehož důsledku vzniká nečtenář nebo občasný
čtenář, nebo dochází k přeměně dosavadního způsobu četby. 6
5 O referátech, zápisech, seznamu a grafu se můžete více dozvědět v publikaci Čtenářská gramotnost jako
vzdělávací cíl pro každého žáka (viz předchozí poznámka).
6 GARBE, CH. Čtení v Německu: aktuální výsledky výzkumu, stav problematiky a koncepty podpory čtenářství.
In Čtenářství, jeho význam a podpora. Výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice
Německo. Aktuality SKIP, 2008. ISBN 80-85 851-18-0.
16