Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvÃ
Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvà Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvÃ
již neuspokojujícím. Postkonvenèní morální hodnocení se totiž „zakládá na hodnotách a principech, které jsou platné a použitelné nezávisle na autoritì skupin èi osob, jež tyto principy zastupují, a nezávisle na vlastní identifikaci s tìmito skupinami.“ 45 Kritické vidìní individuálnì reflektivního stupnì je pøekonáno na pátém stupni, který Fowler nazývá spojující víra. Tento stupeò se podle Fowlera zøídka vyskytuje pøed dosažením støedního vìku. Víra na pátém stupni je schopna vidìt svìt z rùzných stanovisek souèasnì a být s tìmito stanovisky v dialogu tak, že nechává promlouvat jedno s druhým spíše, než aby je interpretovala. Pøijímá, že pravda má více rozmìrù, a je si vìdoma toho, že každý pokus o její vyjádøení je omezující. Nevzdává se své tradice, ale je otevøená rozhovoru. Je schopna smiøovat zdánlivé protiklady a vytváøet prostøedí, v nìmž i ostatní mohou kultivovat svou identitu. „Èlovìk se na pøechodu ke spojující víøe,“ øíká Fowler, „zaèíná smiøovat s napìtím, které pøináší skuteènost, že k pravdì je nutné se pøibližovat z mnoha rùzných smìrù a úhlù pohledu. Souèástí úcty k pravdì je to, že víra musí vydržet napìtí mezi tìmito mnohonásobnými perspektivami a odmítnout je tak nebo onak potlaèovat. V tomto smyslu se víra poèíná smiøovat s dialektickými dimenzemi zkušenosti a se zdánlivými paradoxy: Bùh je jak imanentní, tak transcendentní, jak všemohoucí, tak omezující sám sebe, jak svrchovaný nad dìjinami, tak ten, kdo byl inkarnován a ukøižován.“ 46 Jiným ústøedním rysem spojující víry, pokraèuje Fowler, je její orientace na to, co je cizí. Protože si je vìdoma relativity místa, jazyka a kultury, v níž je vyjadøována jeho vlastní víra, èlovìk na spojujícím stupni víry „se uèí pøistupovat s principiální otevøeností k cizím pravdám o jiných náboženstvích a kulturních tradicích.“ 47 Jak již bylo naznaèeno, neznamená to rozplynutí vlastního ne dost ukotveného pøesvìdèení, ale naopak jistotu, „že výsledkem mùže být nová hloubka a usmìrnìné vnímání pravd své vlastní tradice.“ 48 Já na pátém stupni zùstává, podle Fowlera, 49 rozdìleno mezi své spojující poslání a snahu zachovat své bytí. Šestý (resp. sedmý, pokud poèítáme i pøedstupeò) a poslední stupeò, stupeò univerzální víry, pøekonává toto napìtí. Stává se inkarnací „imperativù absolutní lásky a spravedlnosti“ a zbavuje se všech sebeobranných mechanismù. Tento stupeò se vyskytuje zøídka; bývá dosažen pøedevším lidmi, kteøí pøekraèují lidská mìøítka normality. Stávají se proto èasto obìtí nepochopení. Všemi stupni jsme sledovali proces vývoje vlastního já - „od adualismu dítìte a primární víry a egocentrismu intuitivnì projektivního stupnì jsme na každém dalším stupni sledovali stále se rozšiøující sociální perspektivu. Postupnì se okruh ’tìch, kdo jsou významní‘ pro jedincovu víru a jáství, rozšiøoval, až na spojujícím stupni dosáhl daleko za hranice spoleèenské tøídy, národa, rasy, ideologické pøíslušnosti a náboženské tradice. V univerzální víøe dochází tento proces završení. ... Zdá se, že u tìch lidí, kteøí pøecházejí od spojujícího do univerzálního stupnì víry, vidíme pohyb, pøi nìmž já vstupuje za sebe do nové kvality úèasti a zakotvení v Bohu nebo v Principu Bytí.“ 50 Ti nemnozí lidé, kteøí dosahují tohoto šestého stupnì víry, uzavírá Fowler, „žijí tak, jako by království Boží bylo mezi námi již skuteèností. Vytváøejí tak ve svìtì zóny osvobození a vykoupení, které nás ostatní stejnì tak ohrožují, jako osvobozují.“ 51 103
Fowlerovy stupnì víry se staly inspirací pro další psychology a terapeuty. Z nich je u nás patrnì nejznámìjší psychiatr Morgan Scott Peck (*1936), a to díky svým knihám, pøeloženým i do èeštiny. 52 Peck rozlišuje ètyøi stádia duchovního rùstu, která nazývá „chaoticko-antisociální“, „formálnì-institucionální“, „skepticko-individuální“ a „mysticko-komunitní“. 53 Z našeho hlediska je nejdùležitìjší, že Peckùv formálnìinstitucionální a skepticko-individuální stupeò zhruba odpovídá Fowlerovì synteticky konvenèní, resp. individuálnì reflektivní víøe. Rozdíly mezi tìmito dvìma nejdùležitìjšími stádii Peck rozvíjí množstvím pøíbìhù a postøehù; k Fowlerovi ovšem nic zásadního nepøidává. Podobnì Peck s Fowlerem souhlasí v tom, že stupnì, stádia èi fáze duchovního vývoje se týkají všech lidí, a je jejich náboženská pøíslušnost jakákoli, anebo a jsou dokonce bez této pøíslušnosti. Zajímavé je, že kvalitu náboženství podle Pecka ukazuje schopnost nìkterých z nich oslovit lidi na rùzných stupních duchovního vývoje: „Ze zkušenosti se domnívám, že ... postup spirituálního vývoje platí ve všech kulturách a pro všechna náboženství. Opravdu, zdá se mi, že jedna vlastnost je charakteristická pro všechna velká náboženství - køes anství, buddhismus, taoismus, islám, judaismus i hinduismus - a to jejich schopnost promlouvat k lidem jak II., tak IV. fáze vývoje. Proto se nejspíš staly velkými náboženstvími. Jako by jejich slova mìla dvì odlišná vysvìtlení. Vezmìme si jeden pøíklad z køes anství: ‘Ježíš je mùj spasitel’. Ve II. fázi je to èasto vysvìtlováno tak, že Ježíš je cosi jako královna víl, která mì vytáhne z bryndy, pokud nezapomenu vzývat její jméno. A to je pravda. Pøesnì to udìlá. Ve IV. fázi je ‘Ježíš je mùj spasitel’ vysvìtlováno jako ‘Ježíš mnì svým životem a smrtí nauèil, jak ho mám následovat, abych došel spasení’. A to je také pravda. Dvì naprosto odlišná vysvìtlení, dva naprosto odlišné významy a obé je pravda.“ 54 Zatímco Fowler se po vzoru Eriksona spíše soustøedil na otázku krizí, které èlovìka mohou (aèkoli nemusí) podnítit k pøechodu na vyšší stupeò duchovního vývoje, Peck pokládá dùraz spíše na to, že „všichni z nás si uchováváme známky z pøedešlých stádií stejnì, jako si uchováváme naše zakrnìlé slepé støevo. Nìkde dole v žaláøi mé osobnosti se skrývá úlomek z prvního stádia - Scott Peck, zloèinec - aèkoli ho nemám v úmyslu pustit ven. Ovšem jen proto, že o jeho existenci vím, mohu zhruba každý týden na møíž jeho kobky pøidat další zámek.“ 55 Z hlediska pastoraèní péèe je ovšem výhodnìjší a patrnì i bližší skuteènosti nechápat duchovní vývoj jako cestu po schodech (zjednodušenì podle Fowlera) ani jako hlídání pøízrakù pøekonaných fází v žaláøi (zjednodušenì podle Pecka), ale spíše jako soustøedné kruhy. Kolem støedu, v nìmž je umístìno Já, je rozvíjen náš duchovní potenciál. Kdo jednou v duchovním vývoji pronikl do vzdálenìjšího bodu od støedu, mùže se pohybovat v celém prostoru kruhu, který je tímto bodem urèen. Ve svých lepších chvílích pøebývá až na okraji kružnice, v krizových situacích (ohrožení, nejistoty, zmatkù) mùže své dosavadní limity buï pøekroèit a rozvinout svùj potenciál, anebo se stáhnout blíže ke støedu, a zvolit tedy jednání podle sice již pøekonaných, ale stále živých modelù. 104
- Page 1 and 2: 4. POJEM SEKTÁØSTVÍ V KONTEXTU P
- Page 3 and 4: K tomu, aby tato reflexe nastala, s
- Page 5: tuto sí poukazem na kvalitativnì
- Page 9 and 10: Tøetí charakteristikou zralé ví
- Page 11 and 12: èujícímu transformaènímu proce
- Page 13 and 14: nebo sledováno se znaènou intenzi
- Page 15 and 16: Biologický vývoj se u jednotlivý
- Page 17 and 18: se objevují v náboženských skup
- Page 19 and 20: transcendentní autoritou. Proto se
- Page 21 and 22: chvíli oslabení mu pak - podle to
- Page 23 and 24: Je ovšem možné silnì pochybovat
- Page 25 and 26: oblastech života mùže totiž v n
- Page 27 and 28: dostateènì obecném popisu své o
- Page 29 and 30: s ním seznámili v kontextu Farmy.
- Page 31 and 32: vyvolávání vzpomínek na sexuál
- Page 33 and 34: vùdce), pohodlí, spánku, jídla,
- Page 35 and 36: zmínìný dokument „Fenomén sek
- Page 37 and 38: náboženství naší doby,“ øí
- Page 39 and 40: Vìdomí zákonitostí duchovního
- Page 41 and 42: 4 6 FOWLER, J. W., Faith Developmen
- Page 43 and 44: 81 KROPÁÈEK, L., Islámský funda
- Page 45 and 46: Radical Departures, Desperate Detou
- Page 47 and 48: 140 REMEŠ, P., Mentální programo
- Page 49 and 50: 185 EDWARDS, C., The Dynamics of Ma
- Page 51: øebou. Novì pøíchozí za svùj
Fowlerovy stupnì víry se staly inspirací pro další psychology a terapeuty. Z nich<br />
je u nás patrnì nejznámìjší psychiatr Morgan Scott Peck (*1936), a to díky svým<br />
knihám, pøeloženým i do èeštiny. 52 Peck rozlišuje ètyøi stádia duchovního rùstu, která<br />
nazývá „chaoticko-antisociální“, „formálnì-institucionální“, „skepticko-individuální“<br />
a „mysticko-komunitní“. 53 Z našeho hlediska je nejdùležitìjší, že Peckùv formálnìinstitucionální<br />
a skepticko-individuální stupeò zhruba odpovídá Fowlerovì synteticky<br />
konvenèní, resp. individuálnì reflektivní víøe. Rozdíly mezi tìmito dvìma<br />
nejdùležitìjšími stádii Peck rozvíjí množstvím pøíbìhù a postøehù; k Fowlerovi ovšem<br />
nic zásadního nepøidává.<br />
Podobnì Peck s Fowlerem souhlasí v tom, že stupnì, stádia èi fáze duchovního<br />
vývoje se týkají všech lidí, a je jejich náboženská pøíslušnost jakákoli, anebo a jsou<br />
dokonce bez této pøíslušnosti. Zajímavé je, že kvalitu náboženství podle Pecka ukazuje<br />
schopnost nìkterých z nich oslovit lidi na rùzných stupních duchovního vývoje: „Ze<br />
zkušenosti se domnívám, že ... postup spirituálního vývoje platí ve všech kulturách a<br />
pro všechna náboženství. Opravdu, zdá se mi, že jedna vlastnost je charakteristická<br />
pro všechna velká náboženství - køes anství, buddhismus, taoismus, islám, judaismus<br />
i hinduismus - a to jejich schopnost promlouvat k lidem jak II., tak IV. fáze vývoje.<br />
Proto se nejspíš staly velkými náboženstvími. Jako by jejich slova mìla dvì odlišná<br />
vysvìtlení. Vezmìme si jeden pøíklad z køes anství: ‘Ježíš je mùj spasitel’. Ve II. fázi je<br />
to èasto vysvìtlováno tak, že Ježíš je cosi jako královna víl, která mì vytáhne z bryndy,<br />
pokud nezapomenu vzývat její jméno. A to je pravda. Pøesnì to udìlá. Ve IV. fázi je<br />
‘Ježíš je mùj spasitel’ vysvìtlováno jako ‘Ježíš mnì svým životem a smrtí nauèil, jak<br />
ho mám následovat, abych došel spasení’. A to je také pravda. Dvì naprosto odlišná<br />
vysvìtlení, dva naprosto odlišné významy a obé je pravda.“ 54<br />
Zatímco Fowler se po vzoru Eriksona spíše soustøedil na otázku krizí, které èlovìka<br />
mohou (aèkoli nemusí) podnítit k pøechodu na vyšší stupeò duchovního vývoje,<br />
Peck pokládá dùraz spíše na to, že „všichni z nás si uchováváme známky z pøedešlých<br />
stádií stejnì, jako si uchováváme naše zakrnìlé slepé støevo. Nìkde dole v žaláøi mé<br />
osobnosti se skrývá úlomek z prvního stádia - Scott Peck, zloèinec - aèkoli ho nemám<br />
v úmyslu pustit ven. Ovšem jen proto, že o jeho existenci vím, mohu zhruba každý<br />
týden na møíž jeho kobky pøidat další zámek.“ 55<br />
Z hlediska pastoraèní péèe je ovšem výhodnìjší a patrnì i bližší skuteènosti<br />
nechápat duchovní vývoj jako cestu po schodech (zjednodušenì podle Fowlera) ani<br />
jako hlídání pøízrakù pøekonaných fází v žaláøi (zjednodušenì podle Pecka), ale spíše<br />
jako soustøedné kruhy. Kolem støedu, v nìmž je umístìno Já, je rozvíjen náš duchovní<br />
potenciál. Kdo jednou v duchovním vývoji pronikl do vzdálenìjšího bodu od støedu,<br />
mùže se pohybovat v celém prostoru kruhu, který je tímto bodem urèen. Ve<br />
svých lepších chvílích pøebývá až na okraji kružnice, v krizových situacích (ohrožení,<br />
nejistoty, zmatkù) mùže své dosavadní limity buï pøekroèit a rozvinout svùj potenciál,<br />
anebo se stáhnout blíže ke støedu, a zvolit tedy jednání podle sice již pøekonaných, ale<br />
stále živých modelù.<br />
104
Change language