Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

74 REBELL, W., Psychologisches Grundwissen
für Theologen... str. 169-172.
Rebella cituje BAUMGARTNER, I., Psychologie
a víra - orientace a podnìty
k diskusi, Teologické texty 5, 1996, str.
154. Kriteria pøetiskuje KAŠPARÙ, M.,
Základy pastorální psychiatrie pro zpovìdníky,
Cesta, Brno 2002, str. 12.
75 BAUMGARTNER, I., Psychologie a víra,
... str. 155. I tento seznam postojù
cituje KAŠPARÙ, M., Základy pastorální
psychiatrie pro zpovìdníky ... str. 12.
76 Jinou významnou prací v oblasti vývoje
religiozity jsou stupnì náboženského
úsudku, které vypracoval švýcarský psycholog
Fritz Oser: OSER, F. K., GMÜN-
DER, P., Der Mensch-Stufen seiner
religiösen Entwicklung, Gütesloher
Verlagshaus Gerd Mohn, Gütersloh 1988.
V literatuøe, dostupné v èeštinì, o Oserových
stupních vývoje náboženského
usuzování referuje HOLM, N. G., Úvod
do psychologie náboženství, Portál,
Praha 1998, str. 88-89.
77 KELLY, E. W., Jr., Spirituality and Religion
in Counseling and Psychotherapy,
... str. 75.
7 8 Jak je uvedeno výše, tento stupeò víry je
nejèastìji dosahován v adolescenci, pøíp.
již v pubescenci. Pøímo do adolescence
klade psycholožka Marie Vágnerová
problém tzv. sekt a velmi dobøe charakterizuje,
èím je sektáøství pro adolescenta
atraktivní:
„Nìkteøí adolescenti, zklamaní svými
rodièi, vrstevníky a nakonec i hodnotami
spoleènosti ... se stávají èleny rùzných
náboženských sekt. Èlenství v takové
skupinì mùže uspokojovat rùzné potøeby
- potøebu citové jistoty, pøíslušnosti k nìjaké
skupinì, potøebu silné autority èi
potøebu trvalých hodnot a pøesahu vlastního
života, event. i jiné. Akcentované
ideály takových skupin, jako je ’jediná
a absolutní pravda‘, ’záchrana pøed
špatností a zkažeností svìta‘ nebo opaènì
’záchrana svìta pøed zkázou‘, jsou
atraktivní, protože jsou jednoznaèné ve
svém vyjádøení pozitivního cíle. Jsou výluèné,
a tím saturují potøebu intimity,
nahrazují podobnì fungující pøátelské
a partnerské vztahy.
Bezvýhradná poslušnost, kterou vùdcové
sekt vyžadují, naprosté respektování
jejich norem a hodnot je odmìnìno
skupinovou identitou, která bývá považována
za privilegium. Respektování
pravidel slouží jako prostøedek
k uchování vlastní privilegovanosti.
Uspokojení, které mùže po urèitou dobu
plynout z omezování vlastních potøeb,
odpovídá adolescentní tendenci k askezi
... Ze subjektivního hlediska by mohlo
být èlenství v sektì výrazem potøeby
psychosociálního moratoria, odkladu
vlastního øešení dospìlosti. Takoví lidé
po urèité dobì, v níž osobnostnì dozrají,
ze sekty odcházejí. ...
L. Yablonsky ... považuje èlenství
v sektì za pøitažlivé proto, že jedince
zbavuje zodpovìdnosti. Nejenom, že
nemusí, ale ani nemùže o nièem samostatnì
rozhodovat, protože mu to sekta
nedovolí. Osvobození od tlaku norem
rodiny èi spoleènosti spoèívá v tomto
pøípadì jenom v jejich nahrazení jinými,
vìtšinou ještì tvrdšími. Nicménì jde
o urèitou zmìnu, která mùže být pøedstupnìm
dalšího osamostatòování.“ -
VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie
... str. 273-274.
79 Za jednu z hlavních charakteristik sekt
považuje Ivan O. Štampach fundamentalismus.
Fundamentalismus pojímá jako
„jednoduchý, pøímoèarý pøístup k pramenùm,
k posvátným spisùm (bibli, koránu,
védám) nebo vìrouce. Vìrouèné prameny
se ètou nekriticky, nepøihlíží se ke
stylu øeèi a dobovému urèení.“ - ŠTAM-
PACH, O. I., Sekty a nová náboženská
hnutí. Nadìje a rizika, Oliva, køes anské
nakladatelství, pro Spoleènost pro studium
sekt a nových náboženských smìrù,
Praha 1994, str. 4.
80 Psychiatr Günter Hole chápe nadšení
jako nìco pozitivního. Pokud ale víme
o „destruktivitì ideálu“ (øeèeno slovy
W. Schmidbauera), pak „musí být i nadšení
podrobováno stálé kontrole. Nemùžeme
a nesmíme si dovolit naivitu
v zacházení s tímto pocitem bez kritické
instance v nás nebo mimo nás.“ - HOLE,
G., Fanatismus. Sklon k extrému a jeho
psychologické koøeny, Portál, Praha
1998, str. 47.
139