Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

nebo spoleènosti a poèátkem tzv. radikálních odchodù. 30 V následující èásti této
kapitoly uvidíme, že pøitažlivým cílem radikálních odchodù jsou právì nová náboženská
hnutí díky svému protestnímu postoji ke spoleènosti. 31
Tøetí stupeò shròme Fowlerovými slovy: „Na tøetím stupni synteticky konvenèní
víry se perspektiva èlovìka rozšiøuje za hranice rodiny. O pozornost si øíká øada sfér:
rodina, škola nebo práce, vrstevníci, ulice, média a snad i náboženství. Víra musí
poskytnout koherentní orientaci uprostøed této komplexní a rùznorodé škály zájmù.
Víra musí syntetizovat hodnoty a informace; musí poskytovat základnu pro identitu a
životní postoj.“ 32
„Tøetí stupeò typicky nastává a rozvíjí se v adolescenci,“ pokraèuje Fowler na
stejném místì, „ale pro mnoho dospìlých se stává trvalým rovnovážným stavem. ... Je
to stadium konformity v tom smyslu, že je pøesnì naladìno na oèekávání a soudy lidí,
kteøí jsou pro èlovìka významní, a že èlovìk ještì nemá dost pevné pochopení vlastní
identity a autonomních soudù, aby mohl vytvoøit a udržovat nezávislou perspektivu.
... Na tøetím stupni má èlovìk ’ideologii‘, více èi ménì konsistentní svazek hodnot a
pøesvìdèení, ale ještì ho nevystavil zkouškám a v urèitém smyslu si není vìdom
toho, že ho má. ... Autorita je umístìna do vykonavatelù tradièních autoritativních rolí
(pokud jsou vnímány jako osobnì hodnotné), anebo do souhlasu oceòované skupiny
bezprostøedních vztahù.“ 33
Mnoho dospìlých mùže být - podle dlouhodobých Fowlerových výzkumù -
nejspíše pøiøazeno ke tøetímu stupni. Jedním z dùvodù rozšíøenosti tøetího stupnì je
to, že ètvrtý stupeò -individuálnì reflexivní víra, - vyžaduje kritickou reflexi
dosavadního systému víry, získaného na tøetím stupni a zpevnìného vazbou na
náboženskou skupinu a její autority. Tato reflexe pøináší novou kvalitu, ale „z mnoha
dùvodù se lidé vyhýbají nebo vzdorují pozvání k tomu, aby jejich pøesvìdèení
a hodnoty byly více vìdomé a aby více vìdomá byla i jejich odpovìdnost za nì. Spíše
se znovu utvrzují ve své závislosti na vnìjší autoritì ...“ 34
A dokonce - Fowler dále pøipomíná - ani „relativizace zdìdìných pohledù na svìt
a hodnotových systémù“ 35 nemusí vždy znamenat pøechod ke ètvrtému stupni víry,
pokud èlovìk zùstává v zajetí spoléhání na externí zdroje autority. A naopak: ani
opuštìní konsensuálních nebo konvenèních autorit nemusí umožnit pøechod na ètvrtý
stupeò, pokud toto opuštìní neprovází kritická sebereflexe vlastního hodnotového
systému.
Pøedpokladem výše zmínìné reflexe vlastní identity je, že si èlovìk pøipustí konflikt
mezi externí autoritou, která se velmi silnì rozvinula na tøetím stupni, a novì vznikající
a vyvíjející se zvnitønìnou autoritou. Totiž, øeèeno Fowlerovými slovy, „na tomto
stupni se oèekávání a soudy tìch, které èlovìk považuje za dùležité, postupnì stanou
zvnitønìnou èástí vlastní osobnosti.“ 36 Pokud dojde ke konfliktu mezi externí a
zvnitønìnou autoritou, rozvine se „perspektiva tøetí osoby“ (oproti perspektivì, která
vidí sebe oèima druhého, typické pro synteticky konvenèní stupeò) tak, že èlovìk je
schopen vidìt sám sebe v síti svých konvenèních vztahù z perspektivy vnìjšího
pozorovatele. Jak již ale bylo øeèeno výše, tento krok je nároèný, protože „pøerušit
101