Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

nového náboženského hnutí používají nestandardní, deviantní pøesvìdèovací mechanismus
- psychickou manipulaci. A protože každá skupina ve vysokém napìtí se
spoleèností je nestabilní (je v menšinì a je ohrožována), musí také používat techniky
psychické manipulace k tomu, aby své pøíslušníky udržela.
Jakmile toto napìtí poklesne (díky vývoji, popsanému ve 3. kapitole a na zaèátku
této kapitoly), prvky psychické manipulace se postupnì vytrácejí a nové náboženské
hnutí se stává denominací. Vùdcové nových náboženských hnutí, která používají
psychickou manipulaci, nemusejí být mravnì zkaženými lidmi tak, jak se nìkdy tvrdí. 218
Nejsou spíše dostateènì odpovìdní, aby se dokázali manipulativního chování odøíci;
pravdìpodobnì proto, že toto chování je na první pohled výhodné. Jak ale bylo
podrobnì popsáno v èásti 3.5, jiná situace nastává, pokud je psychická manipulace
zámìrná za úèelem radikalizace skupiny.
Aèkoliv je tedy sektáøství èasté mezi novými náboženskými hnutími, tato
problematika se - jak jsme vidìli výše - èásteènì týká i typù církev a denominace.
Sektáøství ovšem pøekraèuje i oblast explicitního náboženství a týká se i skupin, které
jsou náboženské pouze implicitnì. To znamená, že - podle religionisty Jacquesa Waardenburga
- „jejich význam vnímají zainteresované osoby jako náboženský nevìdomì“.
219 Tyto nevìdomì náboženské skupiny Odilo I. Štampach 220 nazývá „kvazireligiózní“.
Píše o nich, že „se nehlásí k náboženství, ale mají nepøiznanì nìkteré
prvky vlastní alespoò nìkterým náboženstvím (dogmata, kult, obøady).“ Nevìdomì
také plní alespoò nìkteré funkce, tradiènì pøipisované pøedevším náboženství - poskytují
smysl života a jeho cíl, návod, jak ho dosáhnout, i spoleèenství lidí se stejnou
nadìjí, která je pøesahuje.
Za typická implicitní (kvazireligiózní èi parareligiózní) nová náboženská hnutí je
možné považovat nìkteré politické strany, obchodní spoleènosti založené na pyramidovém
zpùsobu náboru spolupracovníkù (tzv. multi-level marketing), nìkteré
ekologické i jiné organizace aktivistù, nìkteré psychoterapeutické školy a zaøízení, ale
tøeba i nìkterá sdružení mládeže. Zvláštì politická scéna mùže do jisté míry pøipomínat
scénu náboženskou: „…odštìpené politické skupiny èasto vykazují charakteristiky
sekty ve vztahu k dominujícím politickým organizacím církevního nebo denominaèního
typu.“ 221
Mùžeme jistì souhlasit s biologem a pouèeným pozorovatelem spoleènosti
Stanislavem Komárkem, že „každé politické hnutí evropského novovìku nese ve vìtší
èi menší míøe parareligiózní rysy“. 222 Projevuje se také v nìkterých skupinách
ekologického hnutí, takže religionista Dušan Lužný mùže hovoøit o „zeleném náboženství“.
223 „Hnutí Zelených mìlo od poèátku silný parareligiózní náboj,“ pokraèuje
Stanislav Komárek, „typické jsou zejména rysy analogické evropským pøedkøes anským
pøírodním náboženstvím ... Velmi výrazná paralela existuje i k pøedstavì o ’èistých‘
a ’neèistých‘ pokrmech judaismu a islámu, teorie a praxe výživy vyžadující neúprosnì
konzumaci biologicky ’èisté‘ stravy, ...“ 224
Nìkteøí, patrnì extrémní ekologiètí aktivisté se k náboženskému pohledu na svìt
sami hlásí: „Ekologie... se dnes stává - troufám si to aspoò tvrdit - jedním z nových
133