Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

Také v typu „církev“ èi „denominace“ dochází k pøípadùm psychické manipulace,
a to nejèastìji ve stejných situacích jako u nového náboženského hnutí: pøi misii,
v uzavøených spoleèenstvích a pøi práci s mladými lidmi (pro nìž je aktuální tøetí
stupeò Fowlerovy stupnice - viz 4.1).
Je záležitostí diskuse, zda je možné nazvat nìkteré èásti etablovaných náboženských
spoleèenství sektami. Na sousloví „sekta v církvi“, které se stalo obvyklé ve
druhé polovinì 90. let minulého století jak v médiích, tak i v akademických kruzích, 197
reagoval vídeòský øímskokatolický arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn velmi
odmítavì. 198 Stejné stanovisko u nás hájí teolog a pastoraèní pracovník a dlouholetý
øeditel Pastoraèního støediska pøi Arcibiskupství pražském Msgre. Aleš Opatrný. 199
Ale pøesto nìkteré èásti øímskokatolické církve (napø. Opus Dei, neokatechumenátní
hnutí, hnutí charismatické obnovy) jsou opakovanì za sekty oznaèovány. 200 V Èeské
republice se diskuse o sektách v církvi vedla pøedevším v druhé polovinì 90. let 20.
století v souvislosti se skupinou Filadelfia (též Metanoia) kolem knìze Vladimíra
Mikulici 201 a v souvislosti s pùsobením Koinonie Jana Køtitele v Plzni, 202 tedy v obou
pøípadech èástmi øímskokatolické církve. 203 K téže církvi se hlásila i skupina, která si
dala název Dìti Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova a jejíž pùsobení v letech 1997-2003 bylo
považováno za vážný problém olomoucké arcidiecéze. 204 Liberecký sbor Jednoty
bratrské, který si v 90. letech minulého století vybudoval zvláštní, samostatné
postavení v rámci své církve, pùsobil na veøejnost tak, že byl èasto oznaèován za
sektu. 205
Narozdíl od diskutabilní existence sekt v církvích a dalších etablovaných náboženských
spoleènostech je existence sektáøství v nich nepochybná: „Je potøeba øíkat, že
sektáøské chování se mùže vyskytnout i v církvi,“ øíká øímskokatolický knìz a pastoraèní
pracovník Aleš Opatrný 206 a v jedné své publikaci i nìkolik pøípadù „sektáøského
chování v církvi“ uvádí. 207 Jiní autoøi (Müller, Štampach) také poukazují na to, že je
tøeba poèítat se „sektáøským potenciálem uvnitø církve“ 208 nebo se „sektáøskými tendencemi“
v církvích a s „lidmi se sektáøsky ladìnou mentalitou. 209 Religionista Ivan
O. Štampach pokraèuje tvrzením, že „nìkterá nová spoleèenství a hnutí v tradièních
církvích vedle nesporného pøínosu vykazují i sklon k integrismu, biblickému literalismu,
k nepozornosti a neúctì k jiným školám a smìrùm uvnitø dané církve, k jiným vyznáním
a vùèi duchovním a etickým proudùm souèasnosti.“ 210
Také dokument nìkolika papežských sekretariátù „Fenomén sekt a nových
náboženských hnutí“ 211 pøiznává, že v øímskokatolické církvi existuje „duch sektáøství,
tj. postoj nesnášenlivosti a nátlakem vyvíjená propagace.“ Na konferenci „Sektáøství
v církvích“ 212 pøednášející referovali o sektáøství (anebo tendencích k nìmu) v øímskokatolické
církvi, Jednotì bratrské, Církvi bratrské, Bratrské jednotì baptistù i rùzných
køes anských misijních organizacích. Èasopis Církve bratrské „Bratrská rodina“ publikoval
sérii èlánkù s názvem „Znaky sekty v Církvi bratrské“. 213
Ohlednì projevù sektáøství ve svém støedu mají církve nadìji v podobném smyslu
jako pastoraèní poradenství v oblasti sekt a sektáøství, popisované v této práci (hlavnì
v èástech 4.1a 4.2), totiž ve smyslu vývoje a dosažení duchovní zralosti. Napø. již
131