Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

Muna (3.3), ale podobná praxe je pøekvapivì èastá i v ménì exotických skupinách.
Mùže mít podobu doporuèení duchovního uèitele (v nìkterých hinduistických
skupinách), rady sborového staršího (v mnoha køes anských pentekostálních skupinách),
„následování Ježíše“ (v uèednických skupinách), pastýøské péèe (v mnoha
jiných køes anských skupinách) apod.
Jiným prostøedkem psychické manipulace je to, co by Festinger patrnì nazval
„øízeným prostøedím“, ale co mùžeme také ménì dramaticky oznaèit jako naplnìní
volného èasu. „Je èasté a typické, že poèáteèní nadšení nového èlena je podchyceno
do množství aktivit, které naplní jeho veškerý volný èas a døíve èi pozdìji mu postupnì
zabrání vìnovat se døívìjším zájmùm - vzdìlání, sportu, kultuøe i pøátelùm. Tyto aktivity
nebývají sice deklarovány jako povinné, bývá však naznaèeno, že neúèast by byla na
škodu nejen pro nìj, ale i pro vztahy s jeho novými pøáteli ... Nový èlen je tak vlastnì
laskavým chováním vmanipulován do èasovì nároèného životního stylu, z jehož
tempa lze jen tìžko slevit bez muèivých výèitek ’vychladnutí‘, opuštìní poèáteèního
nadšení èi ’zrady‘. Pøemíra akcí a aktivit, které zpoèátku vypadaly jako dobrovolné a
inspirující, se èasem stává vlastnì povinností, jež je splòována spíše kvùli jiným
lidem, zejména tìm, kdo ... pøišli pozdìji a poèáteèní nadšení ještì neztratili.“ 195 Pøíkladem
takového naplnìní èasu mùže být Pražské spoleèenství Kristovo. Cíl „imitovat
Ježíše“ je dosahován stálým dohledem tzv. vedoucího v uèednictví nad denními
aktivitami jeho uèedníka. Ty, které vedoucí oznaèí jako „neužiteèné“, získávají znamení
èinnosti, která není v souladu s Boží vùlí, a která tedy má být v zájmu duchovního
rùstu opuštìna. Tímto zpùsobem je provádìn dohled nad celou šíøí života uèedníka.
Konformitu zvyšuje také jazyk, který skupina vytváøí a používá. K manipulaci
slouží dvojím zpùsobem: jednak bývá frázovitý a schematický, s omezenou slovní
zásobou, takže myšlení nerozvíjí, ale spíše omezuje a uzavírá do pøedem daných
kategorií a schémat. Èlenové skupiny nacházejí emocionální odmìnu pøi jeho
používání, protože je jedním z hlavních znakù pøíslušnosti. Výsledkem tohoto
prosazování frázovitého jazyka je pro vnìjšího pozorovatele dojem, že všichni
pøíslušníci skupiny myslí stejnì (jsou „programovaní“).
Druhý zpùsob, jímž jazyk slouží k manipulaci, je vytvoøení vlastního slovníku,
zvláštì prostøednictvím redefinice obecnì známých pojmù. Tím se øeè pøíslušníkù
skupiny stane ménì srozumitelná a oni si pochopitelnì více rozumí s tìmi, kdo sdílejí
stejné pojmy a kdo tìmto pojmùm rozumìjí stejnì, než s tìmi, jejichž myšlení tìmto
skupinových jazykovým konceptùm neodpovídá. Tak se jazyk stává nástrojem
rozdìlení na „my“ a „oni“, jak jsme o nìm hovoøili ve 3. kapitole. Extrémním pøíkladem
takového zneužití jazyka je novoøeè, sestávající ze stovek pojmù, jež svým
následovníkùm definoval (a bìžnì užívané pojmy redefinoval) zakladatel scientologie
L. R. Hubbard. 196
Nástrojem psychické manipulace se mohou stát i vyžadované dùkazy o loajalitì
èlenù ke skupinì. Extrémním pøípadem je jistì rituál „bílých nocí“, jimiž zajiš oval
vìrnost svých následovníkù Jim Jones, vùdce Svatynì lidu (3. kapitola). Podobnì ale
mohou sloužit i jiné obìti: obìti èasu (mnohahodinová kázání, èekání na pøíchod
129