Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

s ním seznámili v kontextu Farmy. ...“ 176 Úèinek tìchto nových poznatkù mohl být
ještì vìtší u tìch úèastníkù, kteøí uposlechli radu „vydat se cele“, „vložit do toho
všechno, co máš,“ a kteøí se programu úèastnili s plným nasazením.
V následující èásti své studie ovšem Lofland pokraèuje: „Ale hlavní prvek tohoto
procesu byl hlubší než kterýkoli z pøedcházejících. Vše, co bylo doposud zmínìno,
jen èásteènì vedlo úèastníka do pozice, v níž byl otevøen tomu, co bylo klíèové:
pocitu, že je milován, a touze ’spoleènì roztát‘ 177 (pojem pochází z oné skupiny)
v milujícím, zahrnujícím a obalujícím objetí kolektivu.“ 178 V dalších odstavcích Lofland
popisuje komplex toho, co jsme výše zmínili jako „bombardování láskou“.
Vliv skupiny, o nìmž píše Lofland, je obyèejnì vìtší, než jsme jako lidé ochotni si
pøipustit. Ve skupinì je jednotlivci vìtšinou zatìžko odolat tlaku na konformní chování,
a tedy napø. nepøipojit se ke spoleèné poklonì guruovi, spoleèné modlitbì nebo
k jakékoli jiné spoleèné náboženské akci. „Když se všichni lidé kolem nás chovají
stejnì a tak, jak se od nich oèekává, je pro nás tìžké kriticky zhodnotit jejich poèínání
anebo se odchýlit od toho, co se v té situaci oèekává od nás,“ píší psychologové
Andersenová a Zimbardo 179 a upozoròují, že tomuto „spoleèenskému programování“
jsme vystaveni všichni od dìtství a jsme za nìj pozitivnì odmìòováni.
Konformitu, tedy pøizpùsobení se normám spoleèenství, jehož je jednotlivec
souèástí, zkoumal již zaèátkem 50. let Solomon E. Asch. V experimentu zjistil, že pouze
24% pokusných osob dokázalo odpovìdìt na jednoduchou otázku správnì, když
byli souèástí skupiny, v níž všichni ostatní odpovídali nesprávnì. Naopak v kontrolním
testu, pøi nìmž pokusné osoby nebyly vystaveny tlaku skupiny, byly nesprávné
odpovìdi naprosto výjimeèné. 180 Otázku tlaku skupiny a konformity zpracovávala po
Aschovi øada psychologù 181 a také z jejich prací je zøejmé, jak snadno mùže být jedinec
manipulován, a tedy oklamán.
O manipulaci hovoøíme zvláštì tehdy, když je zmínìný tlak na splnìní oèekávání
skupiny umìle zvyšován a využíván. Pøíkladem takového chování mùže být situace
pøi køes anské misijní akci evangelisty Billyho Grahama z roku 1974. 182 V rozhodování
tehdy pomáhal potenciálním konvertitùm velký poèet tìch, kteøí pøicházeli do
pøední èásti sálu po výzvì k „obrácení“ a „pøijetí Ježíše“. Noví konvertité ovšem
nemohli pøedpokládat, že v tomto strhujícím poètu je mnoho (snad vìtšina) tìch, kteøí
již køes any jsou a na urèené místo pøicházejí jako „poradci“. Aèkoli již byli tito poradci
konvertováni, svým pøíkladem strhávali nerozhodné a váhající. Podobná situace se
opakovala i pøi misijní akci ProChrist roku 1998, 183 která byla prostøednictvím satelitu
pøenášena do celého svìta. I na tìchto pøíkladech je vidìt, jak je manipulativní jednání
bìžné a zdaleka ne ve všech pøípadech uvìdomìlé a zámìrné.
Podobný zámìrný a oklamávající tlak ke konformnímu chování se nemusí týkat jen
rozhodovacích, ale také poznávacích procesù. V náboženském prostøedí se mùže stát,
že je uveden palèivý problém, jehož øešení vyžaduje intelektuální námahu. Namísto ní
je ale nabídnuto jednoduché øešení, jehož pøijetí je nejen pohodlné, ale pøináší
i schválení skupinou a další emocionální odmìny. Této kratší cestì je tìžko vzdorovat
zvláštì tehdy, pokud je souèasnì požadována „otevøenost“, „odstranìní všech
126