Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

dostateènì obecném popisu své osobnosti (a zvláštì jejích selhání) „najde“ a potvrdí
ho jako pravdivý. 169
Název „Oxfordský test schopností“, který jistì u vìtšiny neinformovaných vyvolává
asociace s renomovanou univerzitou, nás ostatnì upomíná na fakt, že nìkteré
zde pøipomínané pøíklady psychické manipulace mají své blízké obdoby ve sférách
médií, obchodu èi reklamy. I tyto obdoby jsou èasto nazývány pejorativnì jako „klamavá
reklama“ apod., a dokonce nìkdy s nadsázkou i jako „vymývání mozku“, a i jim se za
normálních okolností dokáže jejich potenciální „obì “ bránit.
K manipulaci láskou a strachem, zmínìné v pøedminulém odstavci, se vra me ještì
citátem z již døíve citované práce Prokopa Remeše: „Obecným znakem totalitních
náboženských skupin je skuteènost, že kladou velký dùraz na indukci dvou polárních
emocí - strachu a lásky. Lásky k organizaci, která je podporována projevy pøátelství,
uvolnìnosti, zájmu, optimismu a emoèní podpory ... a strachu ze svìta ležícího mimo
ni. Ten je podporován zprávami líèícími katastrofické vize budoucnosti... Obì emoce
jsou v tìchto skupinách zažívány velice intenzivnì, a tak neudivuje, že vùle velké
èásti vìøících se dostává do absolutní podøízenosti jejich pùsobení. V sektách není
tøeba nic pøikazovat, není tøeba nic zakazovat. Vìtšina lidí dìlá s horlivostí to, co se jim
naznaèuje jako správné, a vyhýbá se tomu, co považuje za špatné.“ 170
Na roli pozitivních emocí upozoròuje také již døíve zmínìná evangelikální
encyklopedie psychologie a poradenství v hesle „vyhovìní“. 171 Jmenuje dva zpùsoby
techniky nìkolikanásobné žádosti: v prvním pøípadì manipulující nejprve požádá
o nepatrnou službu, projeví vdìènost a obdiv (a vzbudí tak pozitivní emoce) a vzápìtí
podá další, podstatnì nároènìjší žádost (napø. návrh zúèastnit se náboženské náborové
akce), která by jinak byla jednoznaènì odmítnuta. Druhým typem této techniky
nìkolikanásobné žádosti je naopak podat nejdøíve návrh, který má malou nadìji na
vyplnìní (encyklopedie uvádí týdenní pobyt s náboženskou skupinou), a po odmítnutí
využít pocity viny, které u dotyèného odmítnutí vyvolalo, a podat ménì nároènou
žádost (napø. onen návrh k úèasti v náborové akci).
Na stejném místì jsou popsány i techniky, které využívají smysl pro spravedlnost.
Nadìji na vyhovìní budoucí žádosti zvyšuje napø. nezasloužený dárek, jímž se
obdarovaný cítí být zavázán, a proto povinen vyhovìt nabídce manipulátora. Stejnì
jako v pøedchozích dvou technikách, i zde mùže být úèinek kladné emoce nahrazen
úèinkem vlastní výèitky. Je napøíklad tìžké odmítnout spoleènou modlitbu se
zahranièními misionáøi (typické je v tomto smìru chování mormonských misionáøù),
kteøí se dlouho a se zjevnou námahou pokoušejí v cizím jazyku pøedat svou zvìst,
protože takové odmítnutí vyvolává pocit nespravedlnosti i neslušnosti vùèi nim.
Zpùsob mormonské misie, rozvržené do šesti krokù (tzv. diskusí), které po malých
krùècích vedou adepta mormonismu k vlastní, po misionáøi opakované modlitbì
a nakonec k pøijetí návrhu na køest, nám pøipomíná fakt, že prvky psychické manipulace
jsou - zvláštì v oblasti náboženství - zøídka osamìlé. Tvoøí naopak vìtšinou
øetìzce, které èlovìku umožòují z manipulativního prostøedí vystoupit, i když s každým
dalším vyhovìním je takové rozhodnutí stále tìžší a tìžší. Pravdìpodobnì právì tyto
124