Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

oblastech života mùže totiž v náboženských skupinách být manipulace komplexní
a mùže nabýt mnoha podob. A nejspíše právì v oblasti náboženství se manipulovaný
èlovìk rád a nevìdomì stane manipulátorem, takže sí , která se kolem nìho tímto
zpùsobem vytváøí, ho mùže zcela izolovat od toho prostøedí, které by mu mohlo
poskytnout užiteènou reflexi.
Døíve než se budeme vìnovat podrobnìji pøíkladùm psychické manipulace, je
tøeba znovu zdùraznit, že pøi styku libovolného èlovìka s manipulující náboženskou
skupinou záleží daleko více na jeho momentálním psychickém stavu a spoleèenském
postavení, a tím na jeho ochotì podlehnout manipulaci, než na schopnostech èlenù
manipulující skupiny. 158 Psychická manipulace je deviantní, aè bìžné spoleèenské
chování, jemuž dospìlý èlovìk za normálních okolností odolá. Pokud mu podléhá,
podléhá do jisté míry - øeèeno s vìdomím znaèné neurèitosti významu tohoto slova -
dobrovolnì.
Tím samozøejmì nijak psychickou manipulaci neospravedlòujeme. Ale, jak øíká
Eileen Barkerová o manipulativních technikách náboru, „oklamání 159 by mìlo být
odlišeno od ’vymývání mozku‘ nebo od ’ovládání mysli‘. Pokud jsou lidé obì mi
ovládání mysli, pak jsou považováni za neschopné èinit rozhodnutí, zda se k hnutí
pøipojí nebo ne - rozhodnutí je uèinìno za nì. Pokud je to naopak oklamání, oè se zde
jedná, konvertité jsou zcela schopni uèinit rozhodnutí - aèkoli by patrnì uèinili jiné
rozhodnutí, kdyby jejich volba spoèívala na pøesnìjších informacích.“ 160 Slovo
„oklamání“ velmi pøíhodnì používá i jeden z dokumentù øímskokatolické církve. 161
Z velmi podobných dùvodù a navíc z hlediska køes anské teologie kritizují nejen
teorii „vymývání mozku“, ale i koncepty ovládání mysli a další podobné Robert
a Gretchen Passantinovi v èlánku v èasopise „Cornerstone“. 162 Aèkoli se nejedná
o odborný èasopis, 163 èlánek vzbudil ohlas pøedevším mezi køes anskými pracovníky
se zájmem o oblast sekt a sektáøství (èlánek byl zmínìn již ve 2. kapitole). Passantinovi
zastávají podobnou pozici, jakou nalezneme u Barkerové a jaká je prezentována
i v této práci: „Vìøíme, že údaje, které jsou zde [tj. v jejich èlánku - pozn. Z. V.] uvedeny,
ukazují, že lidé se pøipojují k sektám, zùstávají v nich a opouštìjí je na vlastní odpovìdnost,
i když jejich rozhodnutí mohou být ovlivnìna nebo zpùsobena oklamáním,
tlakem, citovým nátlakem a dalšími prostøedky.“ 164
Kritika údajné existence techniky ovládání mysli, ústøedního pojmu výstupového
poradenství, se ze strany Passantinových týká nìkolika oblastí. Pøednì Passantinovi
vyèítají výstupovým poradcùm logické smyèky v jejich argumentaci: pokud na základì
výstupového poradenství pøíslušník sektu opustí, považují to výstupoví poradci za
dùkaz toho, že jeho mysl byla døíve podrobena ovládání. Pokud v sektì setrvá
i navzdory výstupovému poradenství, je to pro výstupové poradce dùkazem toho, že
jeho mysl je dosud ovládána. Podobnou smyèku vytváøí uvažování, že nedostatek
dùkazù o existenci technik ovládání mysli (napø. neexistence spánkové ani jiné deprivace
v mnoha sektách) je dùkazem pro to, že techniky ovládání mysli jsou ještì jemnìjší
a úèinnìjší. 165
122