Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

prostøedí. Jeho výhodou je, že vyhovuje nejen pro otázku sekt, ale i pro další srovnatelné
situace v mezilidských vztazích, reklamì, obchodu, politice apod. Pojem
psychická manipulace používá také psycholožka Marie Vágnerová ve své pomìrnì
rozsáhlé kapitole „Náboženství a sekta“ knihy „Psychopatologie pro pomáhající
profese“ (1999). 153 „Z hlediska sociální psychologie,“ píše, „je psychická manipulace
pùsobení na kognitivní, emotivní a konativní aspekty lidské psychiky, které postupnì
vede k promìnì osobnosti manipulovaného jedince (a tím ke zmìnì jeho prožívání,
uvažování a chování). 154
Pojem psychická manipulace ve smyslu definice Marie Vágnerové je používán
i v této práci. Ani zde není zastáván názor, že by sekty používaly nìjaké zvláštní
jedineèné techniky. 155 Naopak, jsme pøesvìdèeni, že s obdobnou psychickou manipulací
se setkáváme v dennì. V bìžném životì jsme ale také schopni ji odhalit jako
deviantní spoleèenské chování a èelit mu. Psychické manipulaci podléháme jenom
v situaci, kdy jsme oslabeni (napø. matka alergického dítìte, která není uspokojena
jeho léèbou, mùže podlehnout manipulativnímu nátlaku prodejce pøedražených
vysavaèù, který na ni zapùsobí rozborem vzorku prachu z koberce v dìtském pokoji).
A toto podlehnutí vìtšinou nemá trvalé následky, nebo v kontaktu s jinými lidmi
a v jiných životních situacích manipulativní jednání, jehož se na nás nìkdo dopustil,
- alespoò zpìtnì - odhalíme.
Psychická manipulace v oblasti náboženství ovšem má nìkterá specifika, která
èiní situaci vážnìjší. Pøednì je mezi nimi skuteènost, že v oblasti náboženství (narozdíl
tøeba od obchodu èi od politiky) nebývá jednání, které by bylo zištné na náš úkor
nebo jinak nás ohrožující, oèekáváno. V oblasti náboženství je oèekáváno jednání
bona fide, takže - jak øíká Vágnerová, - „pokud jsou manipulátoøi považováni za pøátele,
èlovìk se jim nebrání, protože vìøí v jejich dobrý úmysl.“ 156 Je ovšem tøeba upozornit
na to, že náboženští manipulátoøi ve své naprosté vìtšinì opravdu mají „dobrý úmysl“
a spoleèenskou problematiènost svého jednání si neuvìdomují.
To nás pøivádí ke druhému specifiku manipulace v oblasti náboženství: náboženské
záležitosti jsou èasto považovány za natolik dùležité a transcendující tento svìt, že se
vymykají bìžným a oèekávaným normám spoleèenského jednání. Není výjimeèná
manipulace s fakty ve jménu náboženství, pøizpùsobování reality za úèelem postavení
náboženství do lepšího svìtla, pøípady tzv. „zbožné lži“ apod.
Tøetím specifikem je absence objektivních kritérií, která by prokázala víru jako
dùsledek manipulace. Zatímco lze celkem snadno získat objektivní posouzení pomìru
kvality a ceny koupeného vysavaèe (pokud zùstaneme u pøíkladu, uvedeného výše),
a tím tedy i základ pro odhalení manipulace, jakékoli posouzení v oblasti náboženství
je podstatnì ménì dùvìryhodné. Zatímco v praktickém životì je mnohem tìžší vyhnout
se evidencím o vlastním omylu, v oblasti náboženství je možné žít bez pochybností o
kvalitì vlastních úsudkù snadnìji. V této oblasti èlovìk snadno podléhá „názorovému
stereotypu, že jeho rozum je schopen jej pøed nebezpeènými vlivy ochránit“. 157
Posledním specifikem manipulace v oblasti náboženství, které zde jmenujeme,
jsou její dlouhodobé, v nìkterých pøípadech až trvalé dùsledky. Spíše než v jiných
121