Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

ickými diagnózami. Conwayová a Siegelman roku 1978 navrhli pojem „informaèní
nemoc“ pro „poruchu vìdomí, zpùsobenou nikoli bakteriemi, drogami nebo fyzickým
zneužitím, ale manipulací informacemi, které naplòují každý smyslový senzor nervové
soustavy“. 141 Ve svém pozdìjším èlánku tito autoøi øíkají: „Výzkum v neurofyziologii
potvrdil, že od narození se v mozku vytváøejí a udržují cesty pøenosu informací stálým
proudem informací nervovým systémem. Naše nálezy jdou ještì dále a naznaèují, že
stejné cesty mohou být zmìnìny nebo poškozeny náhlým bombardováním novými
informacemi nebo zážitky.“ 142
Podobnì také psychiatr Louis J. West se pokouší popsat konverzi do sekty
i pøípady výše zmínìného stockholmského syndromu (2.1) jako disociativní poruchy,
které vedou k vytvoøení pseudo-identity. 143 Vychází pøitom z vyšetøování Patty
Hearstové (také 2. kapitola) a ze své klinické praxe péèe o odpadlíky z nových
náboženských hnutí a sekt. Také psychiatr Ungerleider a psycholog Wellisch ve
svém výzkumu zaznamenali øadu psychických obtíží, které vykazují èlenové sekt, ale
- jak uvádìjí - „z testù jejich intelektového, osobnostního a mentálního stavu
nevyplynula žádná data, která by ukazovala na jejich neschopnost ani na omezenou
schopnost èinit zdravé úsudky a právní rozhodnutí o jejich osobì èi majetku.“ 144
Ovšem psychické a sociálnì psychické donucovací mechanismy, které smìøují k
vytváøení a udržování závislosti na vnìjší autoritì není nutné spatøovat v tak
vyhranìné podobì, jak jí odpovídají pojmy reforma myšlení, ovládání mysli, mentální
programování, informaèní nemoc a další výše zmínìné. Své ponìkud dramatické vidìní
situace totiž tito autoøi vìtšinou podpírají existencí zvláštních technik, jakými je
podávání omamných látek nebo hypnóza. 145 Omamné látky se ale v nových náboženských
hnutích vyskytují jen velmi výjimeènì a není ani prokázáno, že by hypnotické
stavy byly v tzv. sektách èastìjší nebo hlubší než v jiných náboženských spoleènostech.
Na cestì k ménì dramatickému popisu okolností náboru do nového náboženského
hnutí a do sekty Rossová a Langone ve výše zmínìné knize „Sekty. Co by mìli rodièe
vìdìt“ 146 uvádìjí pojem sektáøská manipulace: „Manipulace jsou neetické (tj. podvodné,
násilné) pøesvìdèovací taktiky, které sekty používají na svých èlenech,
potenciálních konvertitech anebo na celé spoleènosti a které zahrnují kromì jiného
také falešné sliby, zkreslení, potlaèení pochybností, skupinový nátlak, techniky, které
potlaèují rozum, izolaci od vlivu mimo sektu a øízení denních aktivit.“
Tato definice je podobná té, kterou pøijala Nadace americké rodiny (AFF) na
konferenci roku 1985: „Sekta: ... skupina nebo hnutí, které vykazuje velkou nebo
nadmìrnou oddanost nìkteré osobì, ideji nebo vìci, a používá neetické manipulativní
techniky pøesvìdèování a ovládání mysli (napø. izolace od døívìjších pøátel a rodiny,
zneschopnìní, používání zvláštních metod ke zvýšení sugestibility a podøízenosti,
úèinné skupinové tlaky, øízení informací, zbavení individuality nebo kritického úsudku,
vytvoøení totální závislosti na skupinì, vytvoøení strachu ji opustit atd.), které jsou
urèeny k dosahování cílù vedoucích skupiny, ke skuteènému nebo možnému poškození
èlenù, jejich rodin nebo komunity.“ 147
119