Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

chvíli oslabení mu pak - podle tohoto konceptu - má být implantována nová identita
(stupeò „zmìna“). V závìreèné fázi má tato identita být pomocí manipulativních technik
opìt „zmrazena“.
Synonymem reformy myšlení (a pohøíchu také náhražkou za pojem „vymývání
mozku“) v oblasti náboženství (a samozøejmì pøedevším nových náboženských hnutí)
se stalo nìkolik dalších pojmù, kterým rùzní autoøi dávají pøednost: Mark Galanter
hovoøí o donucování, 128 jiný psychiatr, Francouz Jean-Marie Argyle, o donucovacím
pøesvìdèování, 129 Langone a jiní autoøi 130 v jím editované knize dávají pøednost pojmu
ovládání mysli, 131 pozdìji 132 Langone navrhl a popsal tentýž proces jako syndrom
DDD („oklamání“, „závislost“ a „hrùza“), 133 nìkolik autorù radìji hovoøí o mentálním
programování, 134 èi o sektáøské indoktrinaci. 135 Jsou používány i další výrazy. Tyto
koncepce mají spoleèný více èi ménì explicitnì vyjádøený pøedpoklad, že potenciální
konvertité jsou vystaveni zvláštním technikám, vùèi nimž jsou v podstatì bezmocní.
Tyto techniky sestavuje øada autorù do rùznì dlouhých seznamù (patrnì po vzoru
Liftonových osmi kritérií, na jejichž základì má být zøejmé, zda daná skupina provádí
„vymývání mozku“). Jeden takový seznam uvádìjí Margaret Singerová a Louis
J. West jako prvky sektáøské indoktrinace (mezi prvky jsou napø. izolace, degradace,
kontrola informací apod.). Pøedpokládají, že výsledkem takového programu je, že
„psychický stav èlena se mùže postupnì zhoršit. Stane se neschopným komplexního
a racionálního uvažování, jeho odpovìdi na otázky se stanou stereotypními, je mu
zatìžko provést i nejjednodušší rozhodnutí bez pomoci, jeho úsudky o událostech ve
vnìjším svìtì jsou narušené. Zároveò mùže dojít k takové redukci vhledu, že není
schopen rozeznat, do jaké míry se zmìnil.“ 136
Jiným výrazem sloužícím k popisu techniky náboru do sekty, je mentální programování.
„Slovník psychologie“ Raymonda J. Corsiniho 137 vysvìtluje mentální programování
tìmito slovy: „Techniky, používané k indoktrinování osob spoleèenskými,
náboženskými nebo politickými postoji, a tím k opuštìní døívìjších pøesvìdèení. Mùže
ho provázet násilné uvìznìní a spánková deprivace, hypnóza a látky, které vyvolávají
zmìny mysli. Èasto se nazývá vymývání mozkù.“
V Èeské republice používá koncept mentálního programování již výše zmínìný
psychiatr a psychoterapeut Prokop Remeš. 138 „Pravé myšlení“ od „programovaného
pseudomyšlení“ odlišuje na základì tøí znakù, které formuloval Milton Rokeach: 139
Prvním prùvodním znakem programovaného pseudomyšlení je dvojí myšlení, tedy
existence „kontradiktorních pøesvìdèení v rámci jednoho myšlenkového systému“.
Druhým znakem je „konformnost s autoritou navzdory veškeré evidenci, svìdèící o
opaku“, kdy se nikoliv kognitivní struktury pøizpùsobí realitì, ale realita kognitivním
strukturám. Posledním znakem pseudomyšlení „jsou rychlé a snadné promìny
evidencí“, kdy napø. na základì sdìlení duchovní autority je èlovìk ochoten podepøít
tento nový „fakt“ pomocí argumentù, které až dosud podpíraly opaèný názor. Vedle
pseudomyšlení Remeš uvádí i pøíklady pseudocitu a pseudovùle. 140
Mezi pokusy popsat mechanismy donucování jinými slovy než nepøimìøeným
výrazem „vymývání mozku“ musíme zmínit i snahu urèit jejich dùsledky psychiat-
118