Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

poddá pod moc totalitnì øízené skupiny nebo její vedoucí složky a zcela jako nahý se
jí odevzdá. Úleva, kterou vyznání pøinese, má i velmi praktický dùsledek (a na tomto
místì Lifton cituje Camuse): „Èím více se obviòuji, tím vìtší mám právo vás soudit.“
Vzniká tak prostøedí obnažování a ztráty lidské dùstojnosti. Jako ètvrté kritérium
ideologické totality proto Lifton uvádí kult vyznávání.
Pátým kritériem je existence posvátné vìdy, tedy soustavy dogmat, posvìcené
jakoby vìdeckým pøístupem ke skuteènosti s množstvím odborných termínù a jakoby
vìdeckých dùkazù. Šestým kritériem je pak frázovitý jazyk: „Silnì zjednodušená øeè je
plná stereotypù a otøelých frází, ale právì v tom spoèívá její psychologický vliv.
Protože každý životní problém ... lze redukovat na jediný soubor zásad, ... lze pøedstírat
vlastnictví pravdy a také v nì vìøit.“ 124
Zásada „nauka je víc než èlovìk“ je podle Liftona sedmým kritériem toho, jak
rozpoznat ideologický totalitarismus. Tato zásada „se uplatní, kdykoli se vyskytne
rozpor mezi tím, co si jednotlivec myslí, a tím, co by si podle nauky èi dogmatu myslet
mìl. Totalitní prostøedí totiž pøedpokládá, že èlovìk musí dospìt k pravdì dogmatu a
té pravdì pak podøídit vlastní zkušenost. Opaèná zkušenost a její doznání se okamžitì
kvalifikuje jako vina; anebo ... ostatní to odsoudí zpùsobem, kterým se pocit viny
rychle navodí. Postiženému se dá jasnì najevo, že pochybnosti jsou pouze výrazem
jeho špatných stránek.“ 125
Osmé a poslední psychologické téma, které ukazuje k ideologickému totalitarismu,
Lifton nazývá „rozdílení existence“. Týká se toho, co je v menší èi vìtší míøe dobøe
známo z jakékoli malé skupiny: rozdìlování lidstva na „my“ a „oni“. V extrémních
pøípadech nabývá podoby „existence“ versus „neexistence“ a nutí pøíslušníky
totalitnì øízené skupiny k maximálnímu pøizpùsobení ve strachu, aby nebyli vytìsnìni
za hranici, která symbolizuje život a smrt a v nìkterých pøípadech (nezapomeòme, že
Lifton má na mysli primárnì komunistickou ideologii v Èínì) je pro život a smrt skuteènì
rozhodující.
Jak bylo øeèeno již ve 2. kapitole, Liftonova „reforma myšlení“ se stala jedním
z úhelných kamenù teorie výstupového poradenství. Jeden z hlavních pøedstavitelù
tohoto typu poradenství, Steven Hassan, vysvìtloval mechanismy, s nimiž se
v nových náboženských hnutích setkával, také pomocí teorie kognitivní disonance
Leona Festingera. 126 Festingerùv zájem se týkal pøedevším toho, jakým zpùsobem se
èlovìk vyrovnává s vnitøními konflikty, které jsou zpùsobeny vzájemnì si odporujícími
elementy poznávání (kognicemi). Jedním ze závìrù, který z Festingerova sbìru dat
a z jejich interpretace vyplývá, je, že napìtí, které èlovìk pocítí, pokud je pøinucen
zmìnit své chování (napø. na vojnì nebo ve válce), zpùsobí zmìnu v jeho myšlení
i cítìní tak, aby toto napìtí pokleslo na pøijatelnou míru.
Hassan tedy v inspiraci Liftonem a Festingerem hovoøí o ètyøech složkách
psychické manipulace: øízeném chování, øízeném myšlení, øízených emocích a øízených
informacích. Na základì práce Edgara Scheina 127 pak Hassan aplikuje tøi stupnì
psychické manipulace na problematiku nových náboženských hnutí. Prvním stupnìm
je tzv. „rozmrazení“, které znamená silný otøes identitou manipulovaného èlovìka. Ve
117