Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

Fowler pøiznává, že byl z rùzných stran kritizován pro nevhodnost pojmu „víra“,
ale pøesto trvá na tom, že „neexistuje jiný koncept, který by držel pohromadì rùzné
navzájem provázané dimenze, které se týkají lidského poznání, hodnot, závazkù
a jednání, o nichž všech musíme uvažovat souèasnì, pokud chceme porozumìt
vytváøení a udržování smyslu lidské existence“. 12 V tomto konceptu víry jako komplexu,
který umožòuje èlovìku nacházet smysl života, Fowler navazuje na teologické dìdictví
Paula Tillicha (1896-1965) a H. Richarda Niebuhra (1894-1942). Umožòuje mu zobecnit
vývoj víry pro každé náboženské pøesvìdèení, a dokonce i pro ta pøesvìdèení, která
se deklarují jako nenáboženská èi protináboženská.
V pojetí víry vychází Fowler z Wilfreda Cantwella Smitha (1916-2000), 13 který
odlišuje tøi èasto smìšované pojmy - víra, náboženství a náboženské pøesvìdèení. 14
Fowler shrnuje Smithùv pøístup do nìkolika bodù, z nichž první a nejdùležitìjší øíká,
„víra, spíše než náboženské pøesvìdèení nebo náboženství, je nejzákladnìjší kategorie
lidského hledání vztahu k transcendenci. Zdá se, že víra je obecný, univerzální rys
lidského života, pozoruhodnì podobný na všech místech pøes znaènou rùznost forem
a obsahù náboženské praxe a pøesvìdèení.“ 15
Nultým stupnìm je pro Fowlera nediferencovaná víra. Jedná se o rané stadium,
které se vymyká možnostem empirického výzkumu. Fowler pøedpokládá, že „v pøedstupni,
nazvaném nediferencovaná víra jsou semena dùvìry, odvahy, nadìje a lásky
nerozlišitelnì smíchána a zápasí s poci ovanými hrozbami opuštìní, rozporù a deprivací
v okolí dítìte“. 16
Pøechod k prvnímu stupni víry souvisí s rozvojem myšlení a jazyka dítìte
a s používáním symbolù. Tento první stupeò je typický pro dìti ve vìku tøí až sedmi
let: „Intuitivnì projektivní víra je fantazijní, imitativní fáze, v níž dítì mùže být silnì a
trvale ovlivnìno pøíklady, postoji, èiny a pøíbìhy viditelné víry primárního okruhu
dospìlých.“ 17
Teprve rozvoj konkrétních myšlenkových operací umožní dítìti pøeložit svou
zkušenost do pøíbìhu. Školní dìti, pro nìž je druhý stupeò mýticko-literární víry
typický, proto vnímají pøedevším prostøednictvím vyprávìní a pøíbìhù. „Mýtickoliterární
víra je stupeò, na nìmž èlovìk pøebírá pøíbìhy, pøesvìdèení a závazky, které
symbolizují jeho pøíslušnost ke komunitì. Pøesvìdèení provázejí doslovné interpretace,
jakými jsou morální pravidla a postoje. ... Epizodickou kvalitu intuitivnì-projektivní
víry nahrazuje více lineární, více vyprávìcí konstrukce souvislostí a smyslu.
Pøíbìh se stává hlavním zpùsobem, jak zážitkùm poskytnout jednotu a hodnotu.
Význam je ale vyprávìním „jak nesen, tak i ’zajat‘“; 18 konkrétní myšlenkové operace
nedokáží oddìlit pøíbìh od jeho významu.
Tento druhý, mýticko-literární stupeò víry je pøedevším „stupnìm školního dítìte
(aèkoli nìkdy nalezneme tuto strukturu jako dominantní i v adolescenci a v dospìlosti).“
19 Na druhém stupni je egocentrické pojetí sebe-vìdomí rozšíøeno o vnímání existence
druhého èlovìka a jeho potøeb. Díky tomuto reciproènímu vnímání se vyvíjí
silný smysl pro spravedlnost. Èlovìk ale ještì není schopen z této reciproèní perspektivy
odstoupit podobnì, jako není schopen vystoupit z proudu pøíbìhù a reflektovat
je.
99