Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvÃ
Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvà Pojem sektáÅstvà v kontextu psychologie náboženstvÃ
Uvedená (a mnohá další) psychologická pojetí dobøe ukazují na znaky, které se obvykle pøisuzují skupinám, oznaèovaným jako sekty. Tato pojetí jsou ovšem - podle našeho názoru - velmi statická. Konstatují autoritáøství a závislost, ale neberou v úvahu, že na urèitém stupni vývoje osobnosti není závislost na autoritì neobvyklá ani škodlivá. Rovnìž nevysvìtlují skuteènost, že nìkteøí lidé v této závislosti dlouhodobì (a èasto s velkou mírou osobní spokojenosti) zùstávají. Všímají si - jistì správnì - spíše toho, že kvùli mechanismùm radikalizace, popsaným zde ve 3. kapitole, mùže tato závislost nabýt až sociálnì patologických, a dokonce spoleèensky nebezpeèných rozmìrù, ale pomíjejí skuteènost, že závislost je v urèitých situacích pøirozená, a dokonce prospìšná. V koncepci, kterou navrhujeme v této kapitole a která chápe, že nìkteré náboženské skupiny brání svým pøíslušníkùm v dosažení duchovní zralosti a vyšších stupòù Fowlerovy škály, je naproti tomu prostor pro zachycení dynamiky vývoje osobnosti. Není totiž možné zapomenout, že i tzv. sekty odpovídají na náboženské potøeby, které je možné uspokojit právì na tøetím stupni duchovního vývoje a na korespondujících stupních kognitivního, emocionálního a mravního vývoje. „Zdá se, že sekty poskytují - pøinejmenším na èas - uspokojení ... ideologického hladu stejnì tak jako úlevu od vnitøního zápasu s nejednoznaèností,“ správnì pøipouštìjí Ungerleider s Wellischem 119 a upozoròují tak pastoraèního pracovníka na nutnost chápat též pozitivní roli, kterou mùže skupina, oznaèená jako sekta, hrát. 120 Problém totiž není ve vytváøení podmínek pro dosažení tøetího stupnì Fowlerovy škály (to mùže být velmi pozitivní), ale v tom, že nìkterá skupina nedovoluje svému èlenu tento stupeò pøekroèit. Tomuto pøekroèení brání navzdory škodám, které to mùže pøinést - u jednotlivce v jeho osobnostním vývoji, u celé skupiny tím, že pak je nutné ji stále radikalizovat (èást 3.5). Výhodou psychologických definic sekty je ovšem to, že nám umožòuje odstoupit od sociologické definice (která pracuje s náboženskými skupinami) a všimnout si, že znaky, jimiž se obvykle sekta definuje, nalezneme i v jiných náboženských, a dokonce i nenáboženských skupinách. Spíše tedy než o sektì bychom mìli na poli vývojové a sociální psychologie hovoøit o sektáøství jako o fenoménu, jehož doménou je samozøejmì prostøedí nových náboženských hnutí, ale který se mùže vyskytovat i mimo nì (èást 4.4). Sektáøství pak mùžeme definovat jako používání psychických a sociálnì psychických donucovacích mechanismù v rámci skupiny nebo v její prospìch, které smìøuje k vytváøení a udržování závislosti na vnìjší autoritì nebo - jinými slovy - k vytváøení a rozvíjení mechanismù, podporujících konformitu. Totéž pøípadnì mùžeme vyjádøit s pøihlédnutím k Piagetovi, Kohlbergovi a Fowlerovi takto: sektáøství je takový tlak, vyvíjený skupinou nebo jednotlivcem v jejich prospìch, jehož úèelem je zajmout jiného jedince na stupni formálního uvažování, konvenèní morálky a synteticky konvenèní víry a zabránit mu v rozvoji postformálního uvažování, v pøijetí postkonvenèního morálního usuzování a v pøechodu na individuálnì reflexivní stupeò víry. Tento tlak je úèinný pøedevším tehdy, je-li podpoøen nìjakou nezpochybnitelnou, 115
transcendentní autoritou. Proto se sektáøství primárnì vyskytuje v náboženských spoleènostech. Setkáme se s ním ale všude tam, kde skupina usiluje o dosažení ideálu napø. v oblasti politiky, umìní, aktivit mládeže, humanitární pomoci, a dokonce i v obchodním styku (4.5). Zatímco o sektáøství jako takovém pojednává následující èást této kapitoly, o šíøi jeho výskytu se zmiòujeme v èásti, která tuto kapitolu uzavírá. 4.3 Nástroje vzniku a udržování závislosti Psychické a sociálnì psychické donucovací mechanismy, které jsou základem výše uvedeného návrhu pro pastoraèní poradce, jak uchopit pojem „sektáøství“, jsou v odborné literatuøe nazývány a schematizovány velmi rozdílnì. Velmi záleží na tom, z jaké zkušenosti autoøi vycházejí a jakou sílu a míru nebezpeènosti tìmto mechanismùm pøikládají. Ve 2. kapitole jsme se zmínili, že pro velmi hrubou podobu tìchto donucovacích mechanismù, sloužících v zájmu komunistické pøevýchovy, použil psychiatr Robert Jay Lifton oznaèení „reforma myšlení“, „psychologie totalitarismu“ a metafory „vymývání mozkù“. V téže kapitole jsme ukázali, že tato metafora nadále žila vlastním, ne vždy užiteèným životem mimo oblast politických názorù a že byla používána jako tìžká zbraò v zápase západní spoleènosti s vlnou nových náboženských hnutí hlavnì v 70. a 80. letech minulého století. Podle Liftona je možné rozpoznat ideologický totalitarismus podle osmi kritérií, která „v kombinaci mohou vytvoøit atmosféru, jež doèasnì aktivizuje nebo osvìžuje, ale která souèasnì pøedstavuje nejzávažnìjší z lidských hrozeb.“ 121 Prvním je øízené prostøedí, jež vzniká „izolací od ostatních lidí, psychickým nátlakem, geografickou polohou a nedosažitelností dopravních prostøedkù a nìkdy i fyzickým násilím. Nejèastìji po sobì následuje øada programù, napøíklad semináøe, pøednášky, skupinové mítinky, které jsou èím dál tím nároènìjší a odbývají se v stále rostoucí izolaci, èímž se úèastníkùm znemožòuje odchod, a to jak z fyzických, tak psychologických dùvodù.“ 122 Druhým kritériem ideologického totalitarismu je pro Liftona tajemná manipulace, jíž se vytváøí aura „vyššího úèelu“ kolem manipulujících institucí a díky níž se jednotlivci považují za „vyvolené nástroje“ pro vykonávání „vyššího poslání“. Tím vzniká situace, kdy jsou „každá myšlenka nebo èin, které zpochybòují vyšší úèel, považovány za dùsledek nìjakého nižšího úèelu, napø. snahy držet se zpátky, být sobecký nebo malicherný v protikladu k velkému, prvoøadému úèelu. Stejný tajemný imperativ zpùsobuje oèividné extrémy idealismu a cynismu ... dokonce i takové èiny, které se mohou zdát extrémnì cynické, mohou být nahlíženy jako èiny, které mají rozhodující význam pro ’vyšší úèel‘.“ 123 Tøetím kritériem je požadavek èistoty, nebo ideologický totalitarismus podle Liftona vyžaduje u jednotlivce dosažení mravní dokonalosti. Tento nesplnitelný požadavek vytváøí prostøedí viny a hanby, v nìmž jsou lidé snadno ovladatelní. Úlevu od bøemene viny a hanby pøináší jedinì veøejné vyznávání, v nìmž se viník zcela 116
- Page 1 and 2: 4. POJEM SEKTÁØSTVÍ V KONTEXTU P
- Page 3 and 4: K tomu, aby tato reflexe nastala, s
- Page 5 and 6: tuto sí poukazem na kvalitativnì
- Page 7 and 8: Fowlerovy stupnì víry se staly in
- Page 9 and 10: Tøetí charakteristikou zralé ví
- Page 11 and 12: èujícímu transformaènímu proce
- Page 13 and 14: nebo sledováno se znaènou intenzi
- Page 15 and 16: Biologický vývoj se u jednotlivý
- Page 17: se objevují v náboženských skup
- Page 21 and 22: chvíli oslabení mu pak - podle to
- Page 23 and 24: Je ovšem možné silnì pochybovat
- Page 25 and 26: oblastech života mùže totiž v n
- Page 27 and 28: dostateènì obecném popisu své o
- Page 29 and 30: s ním seznámili v kontextu Farmy.
- Page 31 and 32: vyvolávání vzpomínek na sexuál
- Page 33 and 34: vùdce), pohodlí, spánku, jídla,
- Page 35 and 36: zmínìný dokument „Fenomén sek
- Page 37 and 38: náboženství naší doby,“ øí
- Page 39 and 40: Vìdomí zákonitostí duchovního
- Page 41 and 42: 4 6 FOWLER, J. W., Faith Developmen
- Page 43 and 44: 81 KROPÁÈEK, L., Islámský funda
- Page 45 and 46: Radical Departures, Desperate Detou
- Page 47 and 48: 140 REMEŠ, P., Mentální programo
- Page 49 and 50: 185 EDWARDS, C., The Dynamics of Ma
- Page 51: øebou. Novì pøíchozí za svùj
transcendentní autoritou. Proto se sektáøství primárnì vyskytuje v náboženských<br />
spoleènostech. Setkáme se s ním ale všude tam, kde skupina usiluje o dosažení ideálu<br />
napø. v oblasti politiky, umìní, aktivit mládeže, humanitární pomoci, a dokonce i v obchodním<br />
styku (4.5). Zatímco o sektáøství jako takovém pojednává následující èást<br />
této kapitoly, o šíøi jeho výskytu se zmiòujeme v èásti, která tuto kapitolu uzavírá.<br />
4.3 Nástroje vzniku a udržování závislosti<br />
Psychické a sociálnì psychické donucovací mechanismy, které jsou základem výše<br />
uvedeného návrhu pro pastoraèní poradce, jak uchopit pojem „sektáøství“, jsou<br />
v odborné literatuøe nazývány a schematizovány velmi rozdílnì. Velmi záleží na tom,<br />
z jaké zkušenosti autoøi vycházejí a jakou sílu a míru nebezpeènosti tìmto mechanismùm<br />
pøikládají.<br />
Ve 2. kapitole jsme se zmínili, že pro velmi hrubou podobu tìchto donucovacích<br />
mechanismù, sloužících v zájmu komunistické pøevýchovy, použil psychiatr Robert<br />
Jay Lifton oznaèení „reforma myšlení“, „<strong>psychologie</strong> totalitarismu“ a metafory<br />
„vymývání mozkù“. V téže kapitole jsme ukázali, že tato metafora nadále žila vlastním,<br />
ne vždy užiteèným životem mimo oblast politických názorù a že byla používána jako<br />
tìžká zbraò v zápase západní spoleènosti s vlnou nových náboženských hnutí hlavnì<br />
v 70. a 80. letech minulého století.<br />
Podle Liftona je možné rozpoznat ideologický totalitarismus podle osmi kritérií,<br />
která „v kombinaci mohou vytvoøit atmosféru, jež doèasnì aktivizuje nebo osvìžuje,<br />
ale která souèasnì pøedstavuje nejzávažnìjší z lidských hrozeb.“ 121 Prvním je øízené<br />
prostøedí, jež vzniká „izolací od ostatních lidí, psychickým nátlakem, geografickou<br />
polohou a nedosažitelností dopravních prostøedkù a nìkdy i fyzickým násilím.<br />
Nejèastìji po sobì následuje øada programù, napøíklad semináøe, pøednášky, skupinové<br />
mítinky, které jsou èím dál tím nároènìjší a odbývají se v stále rostoucí izolaci, èímž se<br />
úèastníkùm znemožòuje odchod, a to jak z fyzických, tak psychologických dùvodù.“ 122<br />
Druhým kritériem ideologického totalitarismu je pro Liftona tajemná manipulace,<br />
jíž se vytváøí aura „vyššího úèelu“ kolem manipulujících institucí a díky níž se<br />
jednotlivci považují za „vyvolené nástroje“ pro vykonávání „vyššího poslání“. Tím<br />
vzniká situace, kdy jsou „každá myšlenka nebo èin, které zpochybòují vyšší úèel,<br />
považovány za dùsledek nìjakého nižšího úèelu, napø. snahy držet se zpátky, být<br />
sobecký nebo malicherný v protikladu k velkému, prvoøadému úèelu. Stejný tajemný<br />
imperativ zpùsobuje oèividné extrémy idealismu a cynismu ... dokonce i takové èiny,<br />
které se mohou zdát extrémnì cynické, mohou být nahlíženy jako èiny, které mají<br />
rozhodující význam pro ’vyšší úèel‘.“ 123<br />
Tøetím kritériem je požadavek èistoty, nebo ideologický totalitarismus podle<br />
Liftona vyžaduje u jednotlivce dosažení mravní dokonalosti. Tento nesplnitelný<br />
požadavek vytváøí prostøedí viny a hanby, v nìmž jsou lidé snadno ovladatelní. Úlevu<br />
od bøemene viny a hanby pøináší jedinì veøejné vyznávání, v nìmž se viník zcela<br />
116
Change language