Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

náboženským statutem“. 95 Glock a Stark rozlišují ekonomickou, sociální, fyzickou, 96
etickou a psychickou deprivaci a dokazují, že na základì tìchto deprivací vznikají
rùzné typy náboženských skupin: sekty, církve, uzdravovací hnutí, reformní hnutí,
resp. kulty. 97 Oba - Glock i Stark - v dalších pracích deprivaèní teorii rozvíjejí. 98
Deprivaèní teorie je samozøejmì tøeba brát v úvahu, ale vždy je dobré zmìnit
perspektivu od deprivované „obìti“ nového náboženského hnutí k èlovìku, jejž krize
(disonance èi nerovnováha) dovedla na tøetí stupeò víry. Dùvodem náhlých konverzí
do nových náboženských hnutí a radikálních rozchodù s dosavadním zpùsobem života
totiž není ani tak pøíklon k jakékoli doktrínì, ale spíše srozumitelné a s autoritou
komunikované odpovìdi na adeptovy souèasné existenciální otázky 99 a autentický
zpùsob života a kvalita spoleèenských vztahù, které konvertité v tìchto protestních
náboženských skupinách (alespoò zpoèátku) nacházejí. 100
Lze proto souhlasit s Bainbridgem, když øíká, že „sociologie náboženství pøed
desítkami let pøedpokládala, že to mohou být jen zvláštní a intenzivní frustrace spolu
s extrémní relativní deprivací, které mohou motivovat k pøipojení ke skupinì s vysokým
napìtím vùèi spoleènosti. Nyní se ale mnoho vìdcù ze spoleèenských oborù
domnívá, že relativní deprivace není vùbec nutná pro vstup do náboženských
spoleèností, které jsou kulturnì nové. Možná to je tak, že v minulosti byla nová
náboženství považována za tak deviantní, že jen velmi neobvyklé motivace byly
dostateèné k tomu, aby èlovìk odmítl vùli spoleènosti a pøipojil se k nìkterému z nich
nebo ho založil. Ale v moderní pluralistické spoleènosti, kde novinky všeho druhu
jsou pro rùzné skupiny atraktivní, je relativnì jen malá spoleèenská sankce za pøipojení
k novému náboženství. V takových kosmopolitních podmínkách mùže být otázka
napìtí a deprivace nedùležitá. 101
Pokud oproti deprivaci zdùrazòujeme u konvertitù do nových náboženských hnutí
hlavnì jejich touhu po víøe na tøetím, synteticky konvenèním stupni, neøíkáme tím, že
jejich konverze byla uvìdomìlá, plnì informovaná a dobrovolná v nejširším smyslu
slova. Konvertité do nových náboženských hnutí jsou zajisté èasto vystaveni
psychické manipulaci. Ale psychická manipulace (jak o ní bude pojednávat èást 4.3)
není všemocná metoda (aèkoli nìkdy nabývá velmi sofistikovaných podob), nýbrž je
úèinná pøedevším v pøípadì toho, kdo se (jistì neuvìdomìle) nachází v nerovnovážném
stavu a komu tato manipulace slibuje poskytnout rovnováhu.
Fowlerovy stupnì víry nám dovolují nejen lépe pochopit okolnosti konverze do
nového náboženského hnutí a setrvání v nìm v entusiastickém a fundamentalistickém
modu, ale jsou užiteèné i pro pochopení dalšího vývoje, který jedinec v rámci nového
náboženského hnutí prožívá. Je totiž pravdìpodobné, že v novém náboženském hnutí
se èasem vyskytnou lidé, kteøí jsou pøipraveni k pøechodu na ètvrtý stupeò víry,
individuálnì reflexivní stupeò. Jistì to nebudou všichni (rùzné náboženské skupiny
se velmi liší v prostoru pro rùst, který svým pøíslušníkùm poskytují), ale je pravdìpodobné,
že nìkteøí ano. Duchovní vývoj jednotlivce, který ho na práh tohoto ètvrtého
stupnì pøivedl, probíhá v kontextu jeho biologického, kognitivního, emocionálního
a morálního vývoje (tedy v kontextu, který jsme naznaèili na zaèátku této kapitoly).
Nìkolik typických souèástí tohoto kontextu zde uvedeme.
111