Pojem sektářství v kontextu psychologie náboženství

nebo sledováno se znaènou intenzitou, stálostí a dùsledností. Trvá neschopnost
dialogu a kompromisu s jinými systémy a lidmi, se kterými se bojuje jako s vnìjším
nepøítelem nasazením všech prostøedkù a v souladu s vlastním svìdomím.“ 84
Nová náboženská hnutí (jejichž nìkteré charakteristiky jsme v pøedchozích
odstavcích znovu pøipomnìli) jsou tedy typickým, aèkoli pochopitelnì zdaleka ne
jediným místem, na nìmž je možné realizovat tøetí stupeò víry podle Fowlerova
konceptu (synteticky konvenèní víru). Mohou se proto stát cílem mladých lidí, jimž se
rozšiøuje obzor, doposud vyplnìný pøevážnì rodinným prostøedím, ale i starších lidí,
kteøí po nìjakém životním otøesu trpí rozbitím základních pøedstav a hledají souhlas
skupiny pro to, aby si mohli utvoøit nové a syntetizovat je.
Zdá se, že v posledních desetiletích se podíl mladých lidí na celkovém poètu tìch,
kdo nová náboženská hnutí tvoøí, zvìtšuje. 85 Dùvodem je patrnì to (jak píše Erikson),
že „adolescence a stále zdlouhavìjší výuka na støední škole a gymnáziu mùže ... být
považována za psychosociální moratorium: období sexuálního a kognitivního zrání
s dosud schvalovaným odkladem definitivních závazkù. Zajiš uje relativnì volný
prostor pro experimentování s rolemi.“ 86 Prostøedí nového náboženského hnutí tak
mùže mladému èlovìku poskytnout „odklad vlastního øešení dospìlosti“. 87 Jak ovšem
upozoròuje Øíèan (s výslovným odkazem na „sekty“), „nìkdy je obtížné odlišit
adolescentní moratorium, po nìmž vývoj bude moci normálnì pokraèovat, od
povahového vyhraòování smìrem k psychopatii.“ 88
Hodnotnou poznámku, kterou je možno vztáhnout na situaci, kdy prostøedí
synteticky konvenèní víry vyhledají lidé, kteøí jsou starší než mladí dospìlí, uèinil Erik
H. Erikson ve svých úvahách o totalitarianismu: 89 „Musíme tedy pøedpokládat
psychologickou potøebu totality bez dalšího výbìru èi zmìny, a to i tehdy, když tato
totalita znamená opuštìní velmi žádané celistvosti. 90 Øeèeno jednou vìtou: pokud
èlovìk z dùvodu náhodných nebo vývojových zmìn ztratí esenciální celistvost,
restrukturalizuje sebe a svìt tím, že se uchýlí k tomu, co mùžeme nazvat totalismem.
Zdùraznìme, že by bylo moudré zdržet se toho, abychom toto považovali za pouhou
regresi nebo infantilní mechanismus. Je to alternativní èi primitivnìjší zpùsob, jak se
vyrovnat se zážitkem, a proto má - pøinejmenším v pøechodových stádiích - jistou
hodnotu pro pøizpùsobení se a pro pøežití. Patøí to k normální psychologii.“ 91
Pastoraèní poradce tedy jistì mùže ocenit prostøedí nového náboženského hnutí,
nebo je schopno poskytnout lidem na urèitém stupni kognitivního a duchovního
vývoje anebo v urèité životní situaci možnost stabilizace a rùstu. 92 Zøetelným pøíkladem
tohoto pozitivního pùsobení nových náboženských hnutí jsou lidé, kteøí bojují
se závislostí a jimž prostøedí synteticky konvenèní víry prospívá.
Tento chápavý postoj k novým náboženským hnutím jako ke spoleèenstvím
synteticky konvenèní víry je dobré si podržet i pøi rozvažování o motivech, které
vedou ke konverzi do nich. Rozsáhlá literatura o konverzích do nových náboženských
hnutí èasto zdùrazòuje relativní deprivaci konvertitù. 93 Pøi vzniku nových náboženských
hnutí v 19. století jistì hrála roli pøedevším ekonomická deprivace, 94 snad
skuteènì v tom smyslu - jak napsal Pope, - že „sekty nahrazují spoleèenský status
110