6 / 2008 (PDF, 4 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T Y
z mírného nadhledu. Stadion vypadá z parkoviště skvěle,
ale je moc velký na to, aby se vešel do mého 28mm objektivu.
Slézám ze střechy a dokončuji kolečko kolem stadionu. Na
obou podélných stranách, mezi tlustými věžemi, je několik
vstupních bran označených A až T. Pro veřejnost se teď
používá jen brána C, u které začíná asi hodinová exkurze
na stadion. Kupuju si lístek a čekám s dalšími asi dvaceti
lidmi, než nás vyzvedne průvodce.
Prohlídku začínáme procházkou na druhou stranu stadionu
a stoupáme výtahem do šestého patra. Tady, přímo pod
střechou, jsou nejvyšší tribuny, ze kterých je dokonalý
rozhled po celém stadionu. Dole na trávníku je teď logo
australské ragbyové ligy, protože před olympiádou bude
několik měsíců testován jako její hlavní stadion.
Ty čtyři tlusté věže jsou na stadionu k tomu, aby se do
kteréhokoli patra stadionu dalo snadno nastěhovat jakékoli
zařízení, a samozřejmě budou sloužit i pro vstup
návštěvníků.
V rozích stadionu budou čtyři obrovské televizní panely
Panasonic (prý největší na světě), na kterých má být vidět
obraz, i když na ně svítí přímé slunce. Teď jsou tu zatím
jen dva.
Na kratších stranách jsou dvě menší tribuny, které prý budou
po olympiádě odstraněny, aby se dala zavírat střecha.
Kapacita stadionu tak klesne z „olympijských“ 110 000 na
„postolympijských“ 80 000 diváků. Kde ale bude olympijský
oheň Nikde ho nevidím. A ani neuvidím! Prý je to
velké tajemství, které zatím znají jen dva lidé. Úúúúúú!
Pořád prší, tak se tady moc nezdržuju a jedu zpátky do centra.
Vlastně jsem si ještě chtěl doprohlédnout Art Gallery
of New South Wales. Je to skvělá příležitost. Minule jsem
úplně přeskočil asijské umění. Teď se tady procházím a mezi
těmi Ganéši, Buddhy a čínským porcelánem vzpomínám
na to všechno, co jsem v Asii viděl. V galerii je skvělá
reprezentativní sbírka. Na přehlídku to stačí, ale ti, co se
spokojí s tímhle, nevědí, o co přicházejí. A takových lidí
je spousta. Bojí se vystrčit hlavu ze své čisté, antiseptické
reality. Ach jo, už bych se tam zase vrátil.
Teď si taky můžu doprohlédnout moderní umění. A jaké
moderní umění! V temné místnosti se například kymácí
několik ze stropu zavěšených tyčí se žárovkami na konci,
do toho jsou puštěny různé zvuky a na zem promítány
obrazy žen. V jiné místnosti, už světlé, je zase šest zrcadel.
Jen šest zrcadel, nic víc, lišících se svojí průhledností.
V další místnosti je na zdi pověšený temně modrý panák,
přesná kopie člověka v životní velikosti.
A tak bych mohl pokračovat dál. Prostě paráda, a i když
jsem kulturní barbar, tohle se mi fakt líbí. V dalších přilehlých
místnostech je asi sto mědirytin, dřevorytů a linorytů
od Picassa. Skvěle se s moderním uměním doplňují. Zkrátka
v Art Gallery of New South Wales muzeu je asi nejlepší
výstava moderního umění, jakou jsem kdy viděl. A je to
výstava australského moderního umění.
Přestože prší a je ošklivě, den nakonec nedopadá zas tak
špatně. Dávám si večeři, a když pak nakukuju do temnoty,
vidím hvězdy! Je skoro jasno. Skvělá příležitost pro noční
fotky. Už dřív jsem myslel na to, že si Operu a mrakodrapy
vyfotím v noci.
Metrem odjíždím na severní konec Harbour Bridge. Musím
se vrátit kousek zpátky na břeh Port Jackson. Z této strany
je pohled na Operu, svítící mrakodrapy a osvětlený Harbour
Bridge skvělý. Chvíli jen tak sedím a koukám. Po zálivu
V Art Gallery of New
South Wales muzeu
je asi nejlepší výstava
moderního umění,
jakou jsem kdy viděl
– výstava australského
moderního umění
Dlouhodobý
spolupracovník redakce
David Kučera se v červenci
1999 vrátil z cesty kolem
světa. Nyní vám na
pokračování nabízí deník
z této výpravy.
Kompletní texty najdete
na internetových
stránkach http://eCesty.cz
21