CESTY Dlouhodobý spolupracovník redakce David Kučera podnikl cestu kolem světa. Nyní vám na pokračování nabízí deník z této výpravy. Kompletní texty najdete na internetových stránkach http://eCesty.cz Sýr a olivy – celé přízemí Mercado Central je věnováno jídlu Vpravo květinové pohřební kříže Den 320, neděle 4. 7. Válíme se v posteli a pojídáme banány. Tak opět začíná nový den. Odlet se přibližuje, tak musíme zjistit, jak se dostaneme na letiště. Ptáme se policistek na Plaza de Armas. Ty nám radí, abychom zkusili autobusy na druhém břehu od prezidentského paláce. To místo známe, protože se občas projdeme po promenádě podél řeky. Za mostem se proto ptáme přímo průvodčích v autobusech. Říkají nám také, kolik cesta stojí, takže si rovnou schováváme pár solů na naši poslední jízdu Limou. Na mostě si kupujeme pastel de choclo, protože ho večer nikdy nemůžeme sehnat a moc nám chutná. Banány nebo avokádo s houskami se taky nedají jíst pořád. Také zde objevujeme další místní specialitku. Vypadá a chutná úplně jako náš škubánek, ale už nevím, jak se jmenuje. U žen na ulicích většinou koupíme nejlepší jídlo. Lima je jako každé správné koloniální město plná kostelů. Obzvlášť v tomhle městě jsou však spojené s dobou dobývání Peru křesťany. Například kostel Santo Domingo je postaven na půdě, kterou roku 1535 daroval Francisco Pizarro dominikánskému mnichovi Vincentu Valverdemu. Ten provázel Pizarra na jeho dobyvačném tažení po západním pobřeží Jižní Ameriky a patřil k těm, co Pizarra přesvědčili, aby popravil Inku Atahualpu i přesto, že Atahualpa splnil svůj slib naplnit výměnou za své osvobození jednu velkou místnost zlatem. Už opravdu nemáme co dělat. Občas se pobavíme s někým na ulici, ale moje španělština je pořád příliš omezená na to, abych mohl s někým hlouběji konverzovat. Čas tak dělíme mezi bloumání po ulicích a shánění jídla. To už taky není žádná zábava, protože víme, kde co koupit, takže jsme jak automaty. Zítra by snad měl být poslední takový den. Pro Táňu určitě, protože už v úterý odlétá. Jen jsme zvědav, kdy se odsud dostanu já. Den 321, pondělí 5. 7. Poslední den, který strávíme prohlídkou Limy. Zítra už budeme na letišti. Pro změnu zaběhaného režimu vstáváme pozdě a ke snídani máme banány… Ty banány už nás štvou, tak chceme na zítřejší snídani zkusit něco jiného. Trh nám v tom jako vždy pomáhá – dáváme jeden sol za lúcumu a za nějakou růžovou šišku, kterou jsme v poušti viděli růst na kaktusech. Lúcuma je ovoce a ta šiška prý taky (má být sladká), i když vypadá spíš jako zelenina. Je čas oběda a v mnoha průchodech se „otevírají“ levné „jídelny“ – někdo přinese hrnec s navařeným jídlem, obslužný pultík, k tomu dvě židličky a je to. Ty dvě židličky jsou samozřejmě stále obsazené, takže musíme stát vedle pultíku. Je nás tu víc a všichni si pochutnáváme. Tahle „jídelna“ servíruje ceviche, což je jídlo vyskytující se v různých obměnách snad ve všech latinskoamerických zemích. Základem je nakládaná syrová ryba, v našem případě s citronem, cibulí a poloupraženou cibulí. Balada, ale mohlo by toho být víc. Ještěže už nemáme skoro žádné peníze. Alespoň je neutratíme kvůli zbytečně rozmlsaným 32
CESTY 33