PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTY
Dlouhodobý
spolupracovník redakce
David Kučera podnikl
cestu kolem světa. Nyní
vám na pokračování nabízí
deník z této výpravy.
Kompletní texty najdete
na internetových
stránkach http://eCesty.cz
Sýr a olivy – celé přízemí
Mercado Central je
věnováno jídlu
Vpravo květinové
pohřební kříže
Den 320, neděle 4. 7.
Válíme se v posteli a pojídáme banány. Tak opět začíná
nový den. Odlet se přibližuje, tak musíme zjistit, jak se
dostaneme na letiště. Ptáme se policistek na Plaza de Armas.
Ty nám radí, abychom zkusili autobusy na druhém
břehu od prezidentského paláce. To místo známe, protože
se občas projdeme po promenádě podél řeky. Za mostem
se proto ptáme přímo průvodčích v autobusech. Říkají nám
také, kolik cesta stojí, takže si rovnou schováváme pár solů
na naši poslední jízdu Limou.
Na mostě si kupujeme pastel de choclo, protože ho večer
nikdy nemůžeme sehnat a moc nám chutná. Banány nebo
avokádo s houskami se taky nedají jíst pořád. Také zde
objevujeme další místní specialitku. Vypadá a chutná úplně
jako náš škubánek, ale už nevím, jak se jmenuje. U žen
na ulicích většinou koupíme nejlepší jídlo.
Lima je jako každé správné koloniální město plná kostelů.
Obzvlášť v tomhle městě jsou však spojené s dobou
dobývání Peru křesťany. Například kostel Santo Domingo
je postaven na půdě, kterou roku 1535 daroval Francisco
Pizarro dominikánskému mnichovi Vincentu Valverdemu.
Ten provázel Pizarra na jeho dobyvačném tažení po západním
pobřeží Jižní Ameriky a patřil k těm, co Pizarra
přesvědčili, aby popravil Inku Atahualpu i přesto, že Atahualpa
splnil svůj slib naplnit výměnou za své osvobození
jednu velkou místnost zlatem.
Už opravdu nemáme co dělat. Občas se pobavíme s někým
na ulici, ale moje španělština je pořád příliš omezená na to,
abych mohl s někým hlouběji konverzovat. Čas tak dělíme
mezi bloumání po ulicích a shánění jídla. To už taky není
žádná zábava, protože víme, kde co koupit, takže jsme jak
automaty. Zítra by snad měl být poslední takový den. Pro
Táňu určitě, protože už v úterý odlétá. Jen jsme zvědav,
kdy se odsud dostanu já.
Den 321, pondělí 5. 7.
Poslední den, který strávíme prohlídkou Limy. Zítra už
budeme na letišti. Pro změnu zaběhaného režimu vstáváme
pozdě a ke snídani máme banány…
Ty banány už nás štvou, tak chceme na zítřejší snídani
zkusit něco jiného. Trh nám v tom jako vždy pomáhá –
dáváme jeden sol za lúcumu a za nějakou růžovou šišku,
kterou jsme v poušti viděli růst na kaktusech. Lúcuma je
ovoce a ta šiška prý taky (má být sladká), i když vypadá
spíš jako zelenina.
Je čas oběda a v mnoha průchodech se „otevírají“ levné
„jídelny“ – někdo přinese hrnec s navařeným jídlem, obslužný
pultík, k tomu dvě židličky a je to. Ty dvě židličky
jsou samozřejmě stále obsazené, takže musíme stát vedle
pultíku. Je nás tu víc a všichni si pochutnáváme. Tahle
„jídelna“ servíruje ceviche, což je jídlo vyskytující se
v různých obměnách snad ve všech latinskoamerických
zemích. Základem je nakládaná syrová ryba, v našem
případě s citronem, cibulí a poloupraženou cibulí. Balada,
ale mohlo by toho být víc. Ještěže už nemáme skoro žádné
peníze. Alespoň je neutratíme kvůli zbytečně rozmlsaným
32