PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

braunoviny.bbraun.cz
from braunoviny.bbraun.cz More from this publisher
27.01.2015 Views

CESTY Všechny trhy Limy Den 319, sobota 3. 7. Válíme se v posteli a pojídáme banány. Tak začíná nový den. Hned potom naše první kroky směřují do muzea inkvizice. Smůla, otevřeno je až ve 12 30 . Chci udělat nějaké fotky na trhu, který je jeden blok odsud, tak se sem pak vrátíme. Ač betonový, je Mercado Central (Hlavní trh) stejně fascinující jako dřevěné trhy v provinčních městech. Celé přízemí je věnováno jídlu stejně jako půlka prvního patra. Ve zbytku se prodává oblečení. Každý den si sem chodíme kupovat banány a avokáda, nejlevnější výživné jídlo. Dalších lákadel je tu dost, ale všechny nad naše finanční možnosti. Pase se alespoň můj foťák, protože většina jídla je docela fotogenická. Především se tady nabízejí všelijaké barevné pudingy a rosoly – červené, žluté i jedovatě zelené – a ovocné koktejly. Hned ve vedlejších stáncích stojí na zemi obrovské pytle plné oříšků a v mísách na nás čekají roztodivné a hodně pálivé omáčky (usuzujeme podle nenápadně vystrčených chilli papriček). V prvním patře jsou pro změnu jídelny. V přízemí by se líbilo každému, kdo má rád sýry a maso. Většina sýrů sice vypadá jako tvaroh, ale najdou se tu i sýry tavené, případně zabalené v tmavě zelených listech. Spolu s nimi se zde prodávají roztodivně barevné olivy. Maso zabírá v masožravém Peru podstatnou část každého trhu a ani tady tomu není jinak. Rozdíl oproti našim masnám je však ve výběru plodů moře. Na osekané vepříky a kravky se dívat nemusíme, ale na všelijaké ryby, chobotnice s půlmetrovými chapadly a hrnce plné barevných mušlí už tak nepříjemný pohled není. Škoda že nemáme ještě pár solů navíc. Táňa už několik dní zkoumavě kouká pokaždé, když jdeme kolem stolku, na kterém jsou ve skleněném akváriu vysta- 30

CESTY vené smažené těstové trubičky, kterým tu říkají churros. Jsou všude, i na trhu, a tady už to nemůže vydržet. Utratíme za ně sice půlku peněz, co nám zbývají na jedno jídlo (toto je ale spíš sladká pochutina než jídlo), to však naší přirozené touze po poznání vůbec nevadí. Její uspokojení je někdy důležitější než uspokojení žaludku… V ulicích kolem trhu nahlížíme do pár tržnic s levným oblečením. Jako by z oka vypadly naším „vietnamským“ tržnicím, jen Vietnamci nikde. Museo de la Inquisición už je otevřené. V předsálí chvíli čekáme na anglicky mluvící průvodkyni. Muzeum je v budově univerzitní knihovny, takže je – zadarmo... Jinak bychom sem nemohli jít, už jsme skoro na nule. Tady ale zjišťujeme, že jsme na tom přesto o dost líp než ti, které tu ještě před dvěma sty lety mučili. Budova patřila španělské inkvizici v letech 1570 až 1820, během nichž tu až příliš mnoho zakomplexovaných představitelů církve léčilo a ukájelo svoje mindráky a sadistické choutky mučením nevinných lidí. Čarodějnické procesy se bohužel nevyhnuly ani „nově objevenému“ kontinentu, i když naštěstí dopadly hlavně na španělskou komunitu. Bylo tomu tak proto, že nebylo zdaleka tolik Indiánů, kteří by přešli na křesťanskou víru. Průvodkyně, krásná Peruánka, mluví anglicky strašně rychle. Ví toho docela dost, i když provádí spíš proto, aby si zdokonalila angličtinu (jsme na půdě univerzity). Procházíme sklepením a vidíme zde malé kobky a hluboké studny, kde nechávali obviněné. Voskové figuríny katů i obětí „demonstrují“ metody používané při mučení – pálení chodidel železem, prolévání hrdla vodou, roztahování, lámání v kole – prostě středověká klasika. Budova je opravená a na malém nádvoří uprostřed jsou zdi ozdobené krásnými zelenožlutými kachlíky s květinovými vzory. K obědu se uchylujeme na Plaza de Armas a dáváme si špenátové empanády. Na trávu si k nám přisedají mladé dívky, prý z Bolívie. V Peru jsou vlastně taky cizinky, ale nikdo z bílých turistů se s nimi nechce bavit, tak jsou vděčné, že z nás můžou vytáhnout pár informací o životě na bohatém severu (jak si ho ony představují). Trhů je v Limě habaděj. Včera jsme byli na trhu indiánském, prakticky každý den se alespoň jednou stavíme na hlavním trhu, ale ještě jsme nenavštívili květinový trh. Hlavní květinový trh se rozkládá za Estadio Nacional u Via Expressa. Zase tam musíme pěšky, ale tudy jsme ještě nešli, tak se nenudíme. Táňa se raduje, když míjíme stadion a ona objevuje kung-fu klub. Květinový trh je „přilepen“ k západní straně Parque de la Reserva. Od Via Expressa není vidět, ale kolemjdoucí nám ochotně ukazují směr. Představoval jsem si, že tu najdeme pár stolků s květinami, ale nic takového. Lépe řečeno, ty tu jsou taky, ale nejsou tím podstatným. Největší a nejbarevnější jsou plochy pod barevnými slunečníky, v nichž stojí jeden velký květinový kříž vedle druhého. Z dvou metrů vysokých pohřebních křížů vytvořených z bílých, červených či žlutých květin a olemovaných zelenými listy až oči přecházejí. Dají se koupit už za 100 solů, což je jen 1 000 korun! V úzké uličce za slunečníky můžeme vidět, jak takové kříže vznikají. Kostru tvoří bambusové nebo třtinové tyče, které květináři s úžasnou trpělivostí a fantazií kousek po kousku pokrývají nejprve lemováním ze zelených listů, jež pak vyplňují barevnými květy. Něco takového jsem ještě neviděl a obzvlášť mě to překvapuje v centru takového města, jako je Lima. Jak já ten svět ještě málo znám... Dopoledne byla garúa, odpoledne už ale svítí slunce. Počasí je tu dost nevypočitatelné a může se změnit během pár minut. Najednou prostě přijde (nebo odejde) mlha, a je to. Stejné je to večer. Někdy je nám vedro, jindy se ale klepeme zimou. Jen ta sladká hudba linoucí se z hotelových reproduktorů je pořád stejná. Smažené těstové trubičky churros se prodávají všude. Místní úlovky na Mercado Central 31

CESTY<br />

Všechny trhy Limy<br />

Den 319, sobota 3. 7.<br />

Válíme se v posteli a pojídáme banány. Tak začíná nový<br />

den. Hned potom naše první kroky směřují do muzea inkvizice.<br />

Smůla, otevřeno je až ve 12 30 . Chci udělat nějaké fotky<br />

na trhu, který je jeden blok odsud, tak se sem pak vrátíme.<br />

Ač betonový, je Mercado Central (Hlavní trh) stejně fascinující<br />

jako dřevěné trhy v provinčních městech. Celé<br />

přízemí je věnováno jídlu stejně jako půlka prvního patra.<br />

Ve zbytku se prodává oblečení. Každý den si sem chodíme<br />

kupovat banány a avokáda, nejlevnější výživné jídlo.<br />

Dalších lákadel je tu dost, ale všechny nad naše finanční<br />

možnosti. Pase se alespoň můj foťák, protože většina jídla<br />

je docela fotogenická.<br />

Především se tady nabízejí všelijaké barevné pudingy a rosoly<br />

– červené, žluté i jedovatě zelené – a ovocné koktejly.<br />

Hned ve vedlejších stáncích stojí na zemi obrovské pytle<br />

plné oříšků a v mísách na nás čekají roztodivné a hodně<br />

pálivé omáčky (usuzujeme podle nenápadně vystrčených<br />

chilli papriček). V prvním patře jsou pro změnu jídelny.<br />

V přízemí by se líbilo každému, kdo má rád sýry a maso.<br />

Většina sýrů sice vypadá jako tvaroh, ale najdou se tu i sýry<br />

tavené, případně zabalené v tmavě zelených listech. Spolu<br />

s nimi se zde prodávají roztodivně barevné olivy.<br />

Maso zabírá v masožravém Peru podstatnou část každého<br />

trhu a ani tady tomu není jinak. Rozdíl oproti našim masnám<br />

je však ve výběru plodů moře. Na osekané vepříky<br />

a kravky se dívat nemusíme, ale na všelijaké ryby, chobotnice<br />

s půlmetrovými chapadly a hrnce plné barevných<br />

mušlí už tak nepříjemný pohled není. Škoda že nemáme<br />

ještě pár solů navíc.<br />

Táňa už několik dní zkoumavě kouká pokaždé, když jdeme<br />

kolem stolku, na kterém jsou ve skleněném akváriu vysta-<br />

30

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!