Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature

Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature

21.01.2015 Views

6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 50 6.2 Konstrukce Gaussovy-Legendrovy kvadratury s danou přesností V předchozí kapitole jsme sestavili obecný vztah, jehož prostřednictvím můžeme odhadnout chybu aproximace složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury v případě, že se rozhodneme zkoumaný interval rozdělit na obecně k stejně velkých subintervalů. Zabývejme se nyní opačnou situací. Mějme zadánu absolutní hodnotu maximální požadované chyby aproximace (označme jiE) a hledejme takový počet podintervalů intervalu, při kterém se nám podaří této přesnosti dosáhnout za přepokladu, že počet uzlů v každém subintervalu zůstává konstantní. Jak jsme zjistili v předchozí kapitole, pro chybu aproximace platí vztah (22). Chceme-li, aby odhadovaná chyba nepřekročila zadanou hodnotuE, stačí, aby platilo (vzhledem k (22)) Ω (b−a) 2n+1 (2n)! 2 2n+1 k 2n I n ≤ E, kde Ω je je libovolný horní odhad funkce |f (2n) | na intervalu 〈a,b〉. Jelikož k ∈ N, je k 2n > 0. Rovněž platíE > 0. Hodnotu k můžeme vyjádřit jako √ Ω (b−a) k ≥ 2n+1 2n (2n)! 2 2n+1 E I n. Příklad 6.6. Určete, kolik podintervalů je zapotřebí k dosažení přesnostiE = 10 −4 , jestliže platí f(x) = e −x2 , x ∈ 〈−1,1〉,n = 2. Hodnotuk budeme počítat pomocí vztahu √ Ω (b−a) k ≥ 2n+1 2n (2n)! 2 2n+1 E I n. Nejprve je potřeba odhadnout absolutní hodnotu šesté derivace funkce f. Jak jsme již řešili v příkladu 6.2, |f (6) (x)| ≤ 192 pro x ∈ 〈−1,1〉. Hodnotu I 3 získáme z tabulky 6.5. Po dosazení získáme √ 192 k ≥ 6 (6)! 2 7 2 7 E 8 175 = 2,226743082. Je tedy zapotřebí rozdělit interval〈−1,1〉 alespoň na tři subintervaly. Pro kontrolu, v případě, že k = 3, je odhad chyby aproximace roven hodnotě 0,0000167222. Pokud bychom zvolili k = 2, dostaneme odhad o velikosti 0,000190476, který je již větší než požadovaná hodnota. 6.3 Srovnání chyby Gaussovy-Legendrovy kvadratury a Simpsonova pravidla Abychom mohli plně určit přínos konstrukce složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury, budeme dosažené výsledky porovnávat s výsledky získanými další numerickou metodou. V našem případě budeme integrál funkce f aproximovat pomocí složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury se dvěma uzly v každém podintervalu a jako druhou metodu zvolíme složené Simpsonovo pravidlo.

6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 51 6.3.1 Složené Simpsonovo pravidlo Rozdělíme si zadaný interval 〈a,b〉 na k stejně velkých subintervalů s krajními body a j ,b j , j ∈ {1,2,...,k}. Integrál funkcef na intervalu〈a,b〉 budeme aproximovat pomocí následujícího vzorce ∫ b a f(x)dx ≈ b−a 6k V souladu s kapitolou 6.1 platí Po dosazení k∑ ( i=1 f(a j )+f(b j )+4f( a j +b j ) 2 a j =a+(j −1) b−a k , b j =a+j b−a k . ) . ∫ b a f(x)dx ≈ ≈ b−a 6k k∑ i=1 ( f(a+(j −1) b−a k )+f(a+jb−a k )+4f(a+jb−a − b−a ) k 2k ) . Pokud si interval〈a,b〉 rozdělíme na obecněk subintervalů, budeme vlastně konstruovat Simpsonovu kvadraturu na2k +1 uzlech. Pro chybu Simpsonova pravidla platí následující věta. Věta 6.5. Necht’ f je reálná funkce, která má na intervalu 〈a,b〉 omezenou čtvrtou derivaci. Interval 〈a,b〉 rozdělíme na k stejně velkých podintervalů. Pak pro chybu složeného Simpsonova pravidla platí vztah |R(f)| ≤ Ω (b−a) 5 180 2 4 k 4 , (23) kdeΩje taková hodnota, že pro každé x ∈ 〈a,b〉 platí |f (2n) (x)| ≤ Ω. Důkaz. Důkaz je proveden v literatuře [1]. 6.3.2 Složená Gaussova-Legendrova kvadratura Zadaný interval rozdělíme na k stejně velkých subintervalů s n uzly v každém podintervalu. Hodnotu integrálu funkcef pak budeme aproximovat pomocí vzorce ∫ b ⎛ ⎞ k∑ n∑ f(x)dx ≈ A 〈a j,b j 〉 i f(x 〈a j,b j k∑ 〉 i ) ⎝= Q 〈a j,b j 〉 (f) ⎠, a j=1 i=1 kde x 〈a j,b j 〉 1 < x 〈a j,b j 〉 2 < ··· < x 〈a j,b j 〉 n jsou kořeny Legendrova polynomu L 〈a j,b j 〉 n a hodnoty A 〈a j,b j 〉 1 ,A 〈a j,b j 〉 2 ,...,A 〈a j,b j 〉 n jim příslušné koeficienty kvadraturní formule. j=1

6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 51<br />

6.3.1 Složené Simpsonovo pravidlo<br />

Rozdělíme si zadaný interval 〈a,b〉 na k stejně velkých subintervalů s krajními body a j ,b j ,<br />

j ∈ {1,2,...,k}. Integrál funkcef na intervalu〈a,b〉 budeme aproximovat pomocí následujícího<br />

vzorce<br />

∫ b<br />

a<br />

f(x)dx ≈ b−a<br />

6k<br />

V souladu s kapitolou 6.1 platí<br />

Po dosazení<br />

k∑<br />

(<br />

i=1<br />

f(a j )+f(b j )+4f( a j +b j<br />

)<br />

2<br />

a j =a+(j −1) b−a<br />

k ,<br />

b j =a+j b−a<br />

k .<br />

)<br />

.<br />

∫ b<br />

a<br />

f(x)dx ≈<br />

≈ b−a<br />

6k<br />

k∑<br />

i=1<br />

(<br />

f(a+(j −1) b−a<br />

k )+f(a+jb−a k )+4f(a+jb−a − b−a )<br />

k 2k ) .<br />

Pokud si interval〈a,b〉 rozdělíme na obecněk subintervalů, budeme vlastně konstruovat Simpsonovu<br />

kvadraturu na2k +1 uzlech. Pro chybu Simpsonova pravidla platí následující věta.<br />

Věta 6.5. Necht’ f je reálná funkce, která má na intervalu 〈a,b〉 omezenou čtvrtou derivaci. Interval<br />

〈a,b〉 rozdělíme na k stejně velkých podintervalů. Pak pro chybu složeného Simpsonova<br />

pravidla platí vztah<br />

|R(f)| ≤ Ω (b−a) 5<br />

180 2 4 k 4 , (23)<br />

kdeΩje taková hodnota, že pro každé x ∈ 〈a,b〉 platí |f (2n) (x)| ≤ Ω.<br />

Důkaz. Důkaz je proveden v literatuře [1].<br />

6.3.2 Složená Gaussova-Legendrova kvadratura<br />

Zadaný interval rozdělíme na k stejně velkých subintervalů s n uzly v každém podintervalu.<br />

Hodnotu integrálu funkcef pak budeme aproximovat pomocí vzorce<br />

∫ b<br />

⎛ ⎞<br />

k∑ n∑<br />

f(x)dx ≈ A 〈a j,b j 〉<br />

i<br />

f(x 〈a j,b j<br />

k∑<br />

〉<br />

i<br />

) ⎝= Q 〈a j,b j 〉 (f) ⎠,<br />

a<br />

j=1 i=1<br />

kde x 〈a j,b j 〉<br />

1 < x 〈a j,b j 〉<br />

2 < ··· < x 〈a j,b j 〉<br />

n jsou kořeny Legendrova polynomu L 〈a j,b j 〉<br />

n a hodnoty<br />

A 〈a j,b j 〉<br />

1 ,A 〈a j,b j 〉<br />

2 ,...,A 〈a j,b j 〉<br />

n jim příslušné koeficienty kvadraturní formule.<br />

j=1

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!