Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature
Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature Gaussovy kvadratury Gaussian Quadrature
6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 50 6.2 Konstrukce Gaussovy-Legendrovy kvadratury s danou přesností V předchozí kapitole jsme sestavili obecný vztah, jehož prostřednictvím můžeme odhadnout chybu aproximace složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury v případě, že se rozhodneme zkoumaný interval rozdělit na obecně k stejně velkých subintervalů. Zabývejme se nyní opačnou situací. Mějme zadánu absolutní hodnotu maximální požadované chyby aproximace (označme jiE) a hledejme takový počet podintervalů intervalu, při kterém se nám podaří této přesnosti dosáhnout za přepokladu, že počet uzlů v každém subintervalu zůstává konstantní. Jak jsme zjistili v předchozí kapitole, pro chybu aproximace platí vztah (22). Chceme-li, aby odhadovaná chyba nepřekročila zadanou hodnotuE, stačí, aby platilo (vzhledem k (22)) Ω (b−a) 2n+1 (2n)! 2 2n+1 k 2n I n ≤ E, kde Ω je je libovolný horní odhad funkce |f (2n) | na intervalu 〈a,b〉. Jelikož k ∈ N, je k 2n > 0. Rovněž platíE > 0. Hodnotu k můžeme vyjádřit jako √ Ω (b−a) k ≥ 2n+1 2n (2n)! 2 2n+1 E I n. Příklad 6.6. Určete, kolik podintervalů je zapotřebí k dosažení přesnostiE = 10 −4 , jestliže platí f(x) = e −x2 , x ∈ 〈−1,1〉,n = 2. Hodnotuk budeme počítat pomocí vztahu √ Ω (b−a) k ≥ 2n+1 2n (2n)! 2 2n+1 E I n. Nejprve je potřeba odhadnout absolutní hodnotu šesté derivace funkce f. Jak jsme již řešili v příkladu 6.2, |f (6) (x)| ≤ 192 pro x ∈ 〈−1,1〉. Hodnotu I 3 získáme z tabulky 6.5. Po dosazení získáme √ 192 k ≥ 6 (6)! 2 7 2 7 E 8 175 = 2,226743082. Je tedy zapotřebí rozdělit interval〈−1,1〉 alespoň na tři subintervaly. Pro kontrolu, v případě, že k = 3, je odhad chyby aproximace roven hodnotě 0,0000167222. Pokud bychom zvolili k = 2, dostaneme odhad o velikosti 0,000190476, který je již větší než požadovaná hodnota. 6.3 Srovnání chyby Gaussovy-Legendrovy kvadratury a Simpsonova pravidla Abychom mohli plně určit přínos konstrukce složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury, budeme dosažené výsledky porovnávat s výsledky získanými další numerickou metodou. V našem případě budeme integrál funkce f aproximovat pomocí složené Gaussovy-Legendrovy kvadratury se dvěma uzly v každém podintervalu a jako druhou metodu zvolíme složené Simpsonovo pravidlo.
6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 51 6.3.1 Složené Simpsonovo pravidlo Rozdělíme si zadaný interval 〈a,b〉 na k stejně velkých subintervalů s krajními body a j ,b j , j ∈ {1,2,...,k}. Integrál funkcef na intervalu〈a,b〉 budeme aproximovat pomocí následujícího vzorce ∫ b a f(x)dx ≈ b−a 6k V souladu s kapitolou 6.1 platí Po dosazení k∑ ( i=1 f(a j )+f(b j )+4f( a j +b j ) 2 a j =a+(j −1) b−a k , b j =a+j b−a k . ) . ∫ b a f(x)dx ≈ ≈ b−a 6k k∑ i=1 ( f(a+(j −1) b−a k )+f(a+jb−a k )+4f(a+jb−a − b−a ) k 2k ) . Pokud si interval〈a,b〉 rozdělíme na obecněk subintervalů, budeme vlastně konstruovat Simpsonovu kvadraturu na2k +1 uzlech. Pro chybu Simpsonova pravidla platí následující věta. Věta 6.5. Necht’ f je reálná funkce, která má na intervalu 〈a,b〉 omezenou čtvrtou derivaci. Interval 〈a,b〉 rozdělíme na k stejně velkých podintervalů. Pak pro chybu složeného Simpsonova pravidla platí vztah |R(f)| ≤ Ω (b−a) 5 180 2 4 k 4 , (23) kdeΩje taková hodnota, že pro každé x ∈ 〈a,b〉 platí |f (2n) (x)| ≤ Ω. Důkaz. Důkaz je proveden v literatuře [1]. 6.3.2 Složená Gaussova-Legendrova kvadratura Zadaný interval rozdělíme na k stejně velkých subintervalů s n uzly v každém podintervalu. Hodnotu integrálu funkcef pak budeme aproximovat pomocí vzorce ∫ b ⎛ ⎞ k∑ n∑ f(x)dx ≈ A 〈a j,b j 〉 i f(x 〈a j,b j k∑ 〉 i ) ⎝= Q 〈a j,b j 〉 (f) ⎠, a j=1 i=1 kde x 〈a j,b j 〉 1 < x 〈a j,b j 〉 2 < ··· < x 〈a j,b j 〉 n jsou kořeny Legendrova polynomu L 〈a j,b j 〉 n a hodnoty A 〈a j,b j 〉 1 ,A 〈a j,b j 〉 2 ,...,A 〈a j,b j 〉 n jim příslušné koeficienty kvadraturní formule. j=1
- Page 1: VŠB - Technická univerzita Ostrav
- Page 5 and 6: Abstrakt Gaussova kvadratura je jed
- Page 7 and 8: OBSAH 7 11 Závěr 70 12 Literatura
- Page 9 and 10: 1 ÚVOD 9 1 Úvod Na základě pozn
- Page 11 and 12: 3 ORTOGONÁLNÍ SYSTÉMY POLYNOMŮ
- Page 13 and 14: 3 ORTOGONÁLNÍ SYSTÉMY POLYNOMŮ
- Page 15 and 16: 3 ORTOGONÁLNÍ SYSTÉMY POLYNOMŮ
- Page 17 and 18: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 17 Polyno
- Page 19 and 20: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 19 Obráz
- Page 21 and 22: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 21 Přík
- Page 23 and 24: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 23 4.2 He
- Page 25 and 26: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 25 Podobn
- Page 27 and 28: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 27 4.2.2
- Page 29 and 30: 4 INTERPOLAČNÍ POLYNOMY 29 Pro ab
- Page 31 and 32: 5 KVADRATURNÍ FORMULE A JEJÍ PŘE
- Page 33 and 34: 5 KVADRATURNÍ FORMULE A JEJÍ PŘE
- Page 35 and 36: 5 KVADRATURNÍ FORMULE A JEJÍ PŘE
- Page 37 and 38: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 39 and 40: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 41 and 42: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 43 and 44: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 45 and 46: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 47 and 48: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 49: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 53 and 54: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 55 and 56: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 57 and 58: 6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ
- Page 59 and 60: 7 GAUSSOVA-ČEBYŠEVOVA KVADRATURN
- Page 61 and 62: 8 GAUSSOVA-LAGUERROVA KVADRATURNÍ
- Page 63 and 64: 9 GAUSSOVA-HERMITOVA KVADRATURNÍ F
- Page 65 and 66: 9 GAUSSOVA-HERMITOVA KVADRATURNÍ F
- Page 67 and 68: 10 OBECNÁ GAUSSOVA KVADRATURA 67 P
- Page 69 and 70: 10 OBECNÁ GAUSSOVA KVADRATURA 69 P
- Page 71 and 72: 12 LITERATURA 71 12 Literatura [1]
6 GAUSSOVA-LEGENDROVA KVADRATURNÍ FORMULE 51<br />
6.3.1 Složené Simpsonovo pravidlo<br />
Rozdělíme si zadaný interval 〈a,b〉 na k stejně velkých subintervalů s krajními body a j ,b j ,<br />
j ∈ {1,2,...,k}. Integrál funkcef na intervalu〈a,b〉 budeme aproximovat pomocí následujícího<br />
vzorce<br />
∫ b<br />
a<br />
f(x)dx ≈ b−a<br />
6k<br />
V souladu s kapitolou 6.1 platí<br />
Po dosazení<br />
k∑<br />
(<br />
i=1<br />
f(a j )+f(b j )+4f( a j +b j<br />
)<br />
2<br />
a j =a+(j −1) b−a<br />
k ,<br />
b j =a+j b−a<br />
k .<br />
)<br />
.<br />
∫ b<br />
a<br />
f(x)dx ≈<br />
≈ b−a<br />
6k<br />
k∑<br />
i=1<br />
(<br />
f(a+(j −1) b−a<br />
k )+f(a+jb−a k )+4f(a+jb−a − b−a )<br />
k 2k ) .<br />
Pokud si interval〈a,b〉 rozdělíme na obecněk subintervalů, budeme vlastně konstruovat Simpsonovu<br />
kvadraturu na2k +1 uzlech. Pro chybu Simpsonova pravidla platí následující věta.<br />
Věta 6.5. Necht’ f je reálná funkce, která má na intervalu 〈a,b〉 omezenou čtvrtou derivaci. Interval<br />
〈a,b〉 rozdělíme na k stejně velkých podintervalů. Pak pro chybu složeného Simpsonova<br />
pravidla platí vztah<br />
|R(f)| ≤ Ω (b−a) 5<br />
180 2 4 k 4 , (23)<br />
kdeΩje taková hodnota, že pro každé x ∈ 〈a,b〉 platí |f (2n) (x)| ≤ Ω.<br />
Důkaz. Důkaz je proveden v literatuře [1].<br />
6.3.2 Složená Gaussova-Legendrova kvadratura<br />
Zadaný interval rozdělíme na k stejně velkých subintervalů s n uzly v každém podintervalu.<br />
Hodnotu integrálu funkcef pak budeme aproximovat pomocí vzorce<br />
∫ b<br />
⎛ ⎞<br />
k∑ n∑<br />
f(x)dx ≈ A 〈a j,b j 〉<br />
i<br />
f(x 〈a j,b j<br />
k∑<br />
〉<br />
i<br />
) ⎝= Q 〈a j,b j 〉 (f) ⎠,<br />
a<br />
j=1 i=1<br />
kde x 〈a j,b j 〉<br />
1 < x 〈a j,b j 〉<br />
2 < ··· < x 〈a j,b j 〉<br />
n jsou kořeny Legendrova polynomu L 〈a j,b j 〉<br />
n a hodnoty<br />
A 〈a j,b j 〉<br />
1 ,A 〈a j,b j 〉<br />
2 ,...,A 〈a j,b j 〉<br />
n jim příslušné koeficienty kvadraturní formule.<br />
j=1