2. 2013

Druhá pamětní kniha rychnovské fary,
založená
P. Antonem Johannem Felgerem
© přeložil: František Padrta 2002
R O K 1 8 5 8
Pastorální konference v Rychnově
Pastorální konference roku 1858
(v pořadí třetí) byla pro změnu konána
v Rychnově a to 29. září v den našeho posvícení,
což bylo věřícím v neděli předtím
oznámeno z kazatelny.
Protože právě v té době se českodubský
vikář von Küffer ucházel o uvolněné
místo kanovníka u sv.Víta v Praze,
předsedal konferenci hodkovický p. vikar.
sekretář a děkan P. Josef Hofrichter. Kromě
něj bylo přítomno ještě 13 cizích duchovních
z vikariátu a to: P. Ignaz Frank,
děkan v Liberci; P. Josef Buryánek, farář
ve Světlé; P. Ignaz Hajný, farář v Dlouhých
Mostech; P. Jan Hruška, farář z Lastibořic;
P. Josef Kočí, farář z Jeřmanic; P.
Anton Čapek, dívčí katecheta z Liberce;
P. Josef Ruscher, vrchní kaplan v Liberci;
P. Anton Hofmann, kaplan v Liberci; P.
Franz Krupička, kaplan z Českého Dubu;
P. Franz Ptáčník, kooperátor v Hodkovicích;
P. Thadeus Appelt, kaplan v Rochlicích;
P. Florian Schöpfer, kaplan v Osečné;
P. Karl Klinger, kaplan ve Vratislavicích;
jako host byl přítomen P. Josef Krupař,
farář v Šumburku. Přednášku měli: P.
Hofmann, P. Krupička a P. Josef Fischer,
kaplan v Rychnově.
Nová měna
Zatímco se dosud v Rakousku počítalo
na „vídeňskou měnu“ a „konvenční
minci“, dne 1. listopadu vstoupila v platnost
podle zákona nová rakouská měna
(45 zl. = 1 libra stříbra, 1 zl. = 100 krejcarů)
100 zl. konv. m. se nyní rovnalo 105
zl. rak. měny a 100 zl. vídeň. měny = 45
zl. rak. měny. Takže nyní byly, aby byl
dosavadní zmatek úplný, tři měny, neboť
dlouhý čas poté se v obyčejném styku počítalo
dál ve víd. měně nebo konv. měně.
Našemu kostelnímu účetnictví dala tak
konversí obnosů podle nové valuty pěkný
kus práce. Lidé si dělali naději, že zase uvidí
stříbrné peníze, ale mýlili se.
Rychnovský zpravodaj 8
Z rychnovské kroniky
Počasí roku 1858
V roce 1858 vládly obvyklé povětrnostní
poměry. Brzké tání v březnu a deště
koncem července byly už zmíněny. Dne
29. června přišel poměrně silný mráz, takže
všechny choulostivější rostliny v zahradách
včetně brambor zmrzly. Na podzim
nadělaly velké škody na osení ponravy a
jiné larvy brouků. Začátkem listopadu napadlo
mnoho sněhu, takže se 7. listopadu
mohlo jet z Rychnova do Rádla na saních.
Mráz a sníh vydržely až do 26. listopadu.
Dne 23. listopadu byla teplota ráno
v 7 hod. 18 stupňů R. Do 4. prosince byl
sníh už zase pryč, takže se tohoto dne mohl
orat úhor. Od 1. května do 9. července
žádný déšť.
Změna vikáře
Dne 30. listopadu byl náš dosavadní
vikář P. Adalbert Küffer rytíř z Asmannsvilla,
od r. 1853 děkan v Českém Dubu
zvolen kanovníkem u sv. Víta pražské
metropolitní kapituly. Tím se uprázdnilo
českodubské děkanství a liberecký
bisk. vikariát. Jeho nástupcem v úřadu
vikáře byl dne 12. prosince jmenován P.
Franz Moysel, farář v Rochlicích (předtím
kaplan a později školní ředitel v Liberci).
Dne 25. prosince 1858 se p. Küffer rozloučil
s vikariátním kněžstvem následujícím
oběžníkem:
Veledůstojní, velectění páni bratři!
Jelikož mi už není možno, abych
u všech mě tak milých bratří ve vikariátu
udělal návštěvu na rozloučenou před
mým odjezdem, tak vám všem tímto dávám
sbohem.
Ve vašem středu jsem se zde cítil tak
šťastný, že odloučení bude pro mě skutečně
těžké.
Srdečně vám děkuji za lásku a přátelství,
které jste mi věnovali a buďte ujištěni,
že přátelský svazek, který nás pojil, nemůže
být zrušen z mé strany žádnou vzdáleností.
Bůh žehnej a posiluj Vás všechny ve
vašem svatém úřadě. Ať On daleko od vás
drží každou bolest a každou hořkost, ať
dává vám dlouhá léta a stálý blahobyt a
svornost a láska, která mezi námi vládla,
ať zůstane navždy ozdobou libereckého
vikariátního kléru.
Doporučuji se Vaší milostiplné vzpomínce
a zůstávám veledůstojní, vřele ctění
páni bratři.
Vám neměně z celého srdce oddaný bratr
Küffer, v.r.
Český Dub, v den narození Pána našeho
1858.
Před svým odjezdem z Českého Dubu
do Prahy 2. ledna 1859 navštívil kapitulní
kanovník v. Küffer ještě jednou náš
Rychnov a byl zde hostem na oběd, při
kteréžto příležitosti byli u nás také páni
děkani z Hodkovic a Osečné, jablonecký
pan vikář a P. Jesina, kaplan z Č. Dubu.
Pan v. Küffer přišel do pražské metropolitní
kapituly v příhodný čas, postupoval
rychle vpřed a zastává nyní (tj. roku
1872), jako prelát arciděkan, už třetí hodnostní
stupeň v kapitule.
Pulečenský zázračný doktor Augustin
Masopust.
V pozdním létě 1858 přinesl pražský
časopis „Bohemia“ článek o léčitelském
fušerství tehdejšího pulečenského starosty
Augustina Masopusta z č. 55.
To, nebo nějaké jiné udání ze strany
sousedních lékařů nebo četnictva dalo
podnět, aby c.k. okresní úřad v Jablonci
si vyžádal od rychnovského faráře zprávu
o zmíněném „zázračném doktorovi“. Ta
zněla následovně:
Slavný c.k. okresní úřade!
V důsledku ctěného přípisu s datem
10. října 1858, dovoluje si v úctě podepsaný
vydat následující vyjádření:
Starosta Pulečného Augustin Masopust
se skutečně zabývá léčením zvláště
skrufulorozní nemoci (skrufuloderma =
krtice) dětí, jak dokazují zástupy cizích
žen, které v teplejším ročním období o
sobotách, bezprostředně následujících po
novu (měsíční fáze), s malými pacienty
k němu putují do Pulečného. Tato skutečnost
není vůbec nová, známá teprve od
té doby, kdy ji zveřejnila „Bohemia“ před
několika týdny. Trvá mnoho let a musí být
lékařům v okolí známá už dlouho, jak také
slavné polit. úřady v sousedství - jmenovitě
býv. c.k. okresní hejtmanství v Liberci
o tom mělo vědomost, aniž by shledalo
podnět k úřednímu zásahu. Jelikož také
předchůdce s úctou podepsaného při jednom
rozhovoru s pulečenským starostou
o této léčebné kúře byl jeho vyjádřením
uspokojen, věřil podepsaný s ohledem na
jinak počestný charakter pulečenského
starosty. Věc bez dalšího udání zůstane