Zobrazit článek ve formátu PDF - Západočeská univerzita v Plzni

oceli mohou být tvářeny s redukcí průřezu 13:1, při jednom ohřevu materiálu. Vhodnou velikostí redukce průřezu
docílíme optimálního rozrušení eutektických karbidických struktur (karbidického síťoví).
Vlastnímu tváření předchází ohřev na tvářecí teplotu, která se odvozuje od teploty solidu. Reţim ohřevu a interval
tvářecích teplot se odvíjí od dané oceli nebo skupiny ocelí. Ohřev se skládá z předehřevu a vlastního ohřevu na tvářecí
teplotu. Interval tvářecích teplot je poměrně úzký a tak se často provádí v průběhu tváření příhřev materiálu. Typicky,
tvářecí operace nástrojových ocelí začínají na teplotách 1090 – 1190°C, a teploty při dokončení se pohybují v rozmezí
995 – 1010°C. Po tváření je povrch výkovků značně poškozen (otlaky, necelistvost). Povrchová vrstva můţe být vlivem
oxidace při ohřevu oduhličena. Proto je nutné počítat s přídavkem na opracování, jehoţ odstraněním docílíme
optimálního stavu povrchu pro výrobu nástroje.
Součástí výroby nástrojových ocelí (výkovků, vývalků) je tepelné zpracování. Nejčastěji se jedná o mezioperační ţíhání
prováděné mezi jednotlivými operacemi tváření, nebo o ţíhání na závěr výrobního procesu jako konečná úprava.
Mezioperační ţíhání se provádí u polotovarů pro odstranění vnitřního pnutí. Závěrečné tepelné zpracování oceli je
důleţité pro její další zpracování.
Na obrázku 1 je zachycena struktura polotovaru oceli ČSN 19830 po tváření, kde je patrná karbidická řádkovitost.
Mikrostruktura oceli, vyrobené pomocí práškové metalurgie, je zachycena na obrázku 2. Jedná se o rychlořeznou ocel
s jakostí CPMREX 76. V tomto případě je zde patrné rovnoměrné rozloţení jemných karbidů.
Obr. 1: Karbidy v oceli ČSN 19830 [5] Obr. 2: Přášková metal. ocel 19830 [5]
KARBIDICKÉ FÁZE V RYCHLOŘEZNÝCH OCELÍCH [1,4]
Uhlík, vţdy přítomný ve všech druzích ocelí, působí na vlastnosti svou přítomností v tuhých roztocích α a γ, kde
s rostoucím obsahem zvyšuje pevnost i tvrdost, ale sniţuje houţevnatost. Mimo těchto vlivů, uhlík vytváří karbidické
fáze s některými slitinovými prvky převáţně s Cr, W, V, Ti. Tyto karbidy zajišťují odolnost proti popuštění, odolnost
proti otěru a řezné vlastnosti. V rovnováţném stavu za normálních teplot jsou karbidické fáze přítomny, téměř ve všech
ocelích, neboť rozpustnost uhlíku se ţelezem je niţší, neţ mnoţství uhlíku obsaţené v ocelích. U uhlíkových ocelí je
karbidická fáze zastoupena cementitem Fe 3 C.
U slitinových ocelí jsou ve struktuře přítomny také jiné karbidické fáze. Pevnostní vlastnosti slitinové oceli, při
normální teplotě, daném chemickém sloţení a vlastnostech základní kovové hmoty, více ovlivňuje způsob rozloţení
karbidické fáze neţ její sloţení. Čím jsou karbidy hrubší, tím menší je jejich vliv na zvýšení pevnosti. Karbidická fáze,
která je vyloučena ve tvaru malých lamelek zvyšuje pevnost a sniţuje tvárnost více neţ karbidické fáze kulového tvaru.
Karbidy vyloučené po hranicích zrn zvětšují náchylnost ke křehkosti oceli.
Karbidy různých přísadových prvků jsou, stejně jako cementit, velmi tvrdé a křehké. Vliv jednotlivých druhů karbidů,
se tedy výrazně neprojevuje na základní mechanické vlastnosti. Následkem odlišného chemického sloţení jsou však
značně ovlivněny některé zvláštní vlastnosti jako jsou například odolnost proti opotřebení, řezivost za vysokých teplot.
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ RYCHLOŘEZNÝCH OCELÍ [1,2,4,6,7]
Tepelným zpracováním se rozumí záměrné vyuţívání fázových a strukturních přeměn v tuhém stavu, kterým dochází ke
změně struktury a tím k získání poţadovaných vlastností výrobku nebo polotovaru. Příčinou fázových přeměn je
polymorfie slitin ţeleza. Průběh fázových přeměn, a vlastnosti nově vzniklých fází, závisejí u dané slitiny především na