zdÄnÃ© a smÃÅ¡enÃ© konstrukce - Äasopis stavebnictvÃ

2009 

06–07/09 

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 

Český svaz stavebních inženýrů 

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR 

časopis 

MK ČR E 17014 

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs 

zděné a smíšené 

konstrukce 

projekt: Hanspaulka – Nové vily 

speciál: Zelená úsporám 

a projektanti I 

www.casopisstavebnictvi.cz

sídlo a výrobní závod: 

Váňovská 528, 589 01 Třešť 

tel.: 567 214 241-4, fax: 567 214 688 

pobočka Praha: 

Na Pankráci 57, 140 00 Praha 4 

tel.: 241 401 809, fax: 261 223 499 

e-mail: drevovyroba@podzimek.cz 

www.podzimek.cz 

Dřevovýroba Podzimek používá 

stavební chemii firmy UZIN 

UZIN s.r.o., Českomoravská 12a 

190 00 Praha 9, tel.: 283 083 314 

fax: 283 083 419, info@uzin.cz

editorial 

Vážení čtenáři, 

architekti, projektanti a hlavně asi 

marketingoví manažeři zadělávají 

na nejeden bolehlav budoucím 

etymologům. V pražské Hanspaulce 

byly týmem profesora 

Lábuse navrženy tři velmi zajímavé 

a skvěle provedené stavby se 

zařazením do kategorie činžovní 

viladům. Slovo viladům, které 

autor článku vzhledem k častému 

výskytu tohoto termínu použil 

celkem legitimně, je (alespoň pro 

mě) poněkud nesrozumitelné. Po 

zevrubném průzkumu internetových 

vyhledávačů jsem definici 

slova viladům nenašel a bylo 

by zajímavé zjistit, zda se tento 

termín vyučuje na stavebních 

fakultách či fakultách architektury. 

Pokud ano, napište mně 

prosím, chci to vědět! S největší 

pravděpodobností si totiž termín 

viladům vymysleli už dávno pracovníci 

marketingu, aby produktu, 

v tomto případě stavbě, dodali 

punc luxusu s náznakem finanční 

dostupnosti. Stává se ale, že 

nemají ani jedno. Každopádně 

angličtina žádný villahouse nezná 

a ani Ital by termínu villacasa asi 

neporozuměl, ostatně jako většina 

Čechů. 

Ve svých dvou minulých editorialech 

jsem zmínil dotační program 

Zelená úsporám. Neušetřím Vás 

ani teď. Přeskočím ovšem lamentování 

o pozitivech a negativech 

programu, která postupně vybublávají 

na povrch, a přejdu rovnou 

k něčemu praktičtějšímu. Technickou 

dokumentaci k žádosti 

o dotaci v jakékoliv části programu 

Zelená úsporám mohou 

vypracovávat pouze autorizova- 

né osoby. Z devadesáti procent 

tvoří tuto skupinu členové České 

komory autorizovaných inženýrů 

a techniků činných ve výstavbě – 

konkrétně více než dvacet tisíc 

osob s autorizací v oborech pozemní 

stavby, technika prostředí 

staveb a technologická zařízení 

staveb. Celkem logicky se komora 

stala pořadatelem seminářů, 

na nichž odborníci na stavební 

právo a tepelnou techniku staveb 

vysvětlují nebo spíš osvětlují 

zásadní a problematické body 

programu Zelená úsporám, který 

byl bez diskuze vypuštěn do 

světa s řadou otazníků. Semináře 

ČKAIT, o něž je zatím veliký zájem, 

dost těchto otazníků škrtají, 

ale přestože budou konány ještě 

několik měsíců, stačí informačně 

uspokojit sotva dvě tisícovky autorizovaných 

inženýrů a techniků. 

Proto bude časopis Stavebnictví 

ve spolupráci s Informačním 

centrem ČKAIT (počínaje tímto 

číslem) vydávat všitou přílohu Zelená 

úsporám a projektanti budou 

informovat zájemce o zásadních 

obecných i konkrétních, technických 

i právních problémech 

programu tak, aby se užitečné 

informace dostaly skutečně ke 

všem členům komory a nejen 

k nim. Vydávání příloh je časově 

neomezeno – dokud budou otázky, 

budou i odpovědi – a proto 

jejich obsah zahrne vždy aktuální 

témata, která musí projektanti 

řešit v souvislosti s programem 

Zelená úsporám. Doufám, že 

Vám pomůžeme. 

Hodně štěstí přeje 

Jan Táborský 

šéfredaktor 

taborsky@casopisstavebnictvi.cz 

inzerce 

stavebnictví 06–07/09 3

obsah 

06–07/09 červen–červenec 

16–21 

2009 

3 editorial 

časopis 

stavebnictví 

4 obsah 

5 aktuality 

reportáž 

6 Centrální čištění odpadních vod 

hlavního města Prahy – druhý díl 

stavba roku 

12 Rekonstrukce ateliéru mystérií 

speciál 

Hanspaulka – Nové vily 

Projekt tří reprezentativních bytových domů z dílny architekta 

Ladislava Lábuse obohatil jednu z nejprestižnějších rezidenčních 

lokalit v hlavním městě. 

Zelená úsporám a projektanti I 

Populární dotační program Státního fondu životního prostředí se neustále 

vyvíjí. Počínaje letním dvojčíslem budeme v rámci pravidelné 

přílohy přinášet nejaktuálnější informace pro autorizované osoby. 

56–59 

projekt 

16 Hanspaulka – Nové vily 

téma: zděné a smíšené konstrukce 

22 Zděné a smíšené konstrukce: současnost, 

trendy, stav technické normalizace 

Doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing 

31 Navrhování a realizace staveb 

z cihelného zdiva POROTHERM 

Ing. Petr Veleba 

35 Navrhování a realizace stavebních 

konstrukcí ze zdiva LIAPOR 

Ing. Michala Hubertová, Ph.D., Jan Štefánik 

4 0 Stavební systémy VELOX 

Milan Richter 

4 4 Navrhování a realizace z vápenopískového 

zdiva KS-QUADRO, strojní zdění v ČR 

Ing. Martin Konečný 

patenty a vynálezy 

48 Záchrana malovaných a jinak výtvarně 

pojednaných dřevěných stropů 

materiály a technologie 

54 Potrubí pro odvod kouře a tepla 

PROMATECT ® – L 500 

fenomén 

56 Kněžice: komplexní energetické řešení 

60 infoservis 

62 svět stavbařů 

67 numerikon 

68 firemní blok 

Unikátní energetický projekt v obci Kněžice 

Obec Kněžice se rozhodla vyřešit zásobování elektřinou a teplem 

použitím komplexního systému ekologické výroby energie. V České 

republice jde o ojedinělý počin, který získal řadu ocenění. 

70 v příštím čísle 

foto na titulní straně: Hanspaulka – Nové vily, Tomáš Malý 

4 

stavebnictví 06–07/09

aktuality 

Horníci z Prievidze obhájili prvenství 

v soutěži o cenu Zlatý Permon 

Nominace tunelu na úseku 513 

mezi Vestcem a Lahovicemi nově 

budovaného Pražského okruhu 

přinesla horníkům ze společnosti 

Skanska BS z Prievidze prestižní 

cenu za zásluhy v oblasti bezpečnosti 

práce v hornictví Zlatý Permon. 

Slovenští horníci v pořadí už 

sedmého ročníku soutěže Zlatý 

Permon, kterou vyhlašuje Český 

báňský úřad, tak zopakovali loňský 

triumf v kategorii Podzemní 

stavitelství. 

Zřizovatelem ceny za Zlatý Permon 

bezpečnost v hornictví 

je Český báňský úřad spolu 

s Odborovým svazem báňských 

pracovníků, geologie a naftového 

průmyslu a Odborovým svazem 

Stavba České republiky. Cena se 

uděluje subjektům, které podléhají 

dozoru státní báňské správy 

České republiky jako projev uznání 

za dosažené vynikající výsledky 

v oblasti bezpečnosti práce. 

Čestný tunel je součástí nového 

8,5 km dlouhého úseku Pražského 

okruhu, který odkloní tranzitní automobilovou 

dopravu z metropole. 

Trasa R513 začíná u rozsáhlé křižovatky 

v Lahovicích, vede přes 236 m 

dlouhý most poté přes Vltavu, dvěma 

směrově rozdělenými tunely 

o délce 1924 (severní) a 1937 m 

(jižní) stoupá k Cholupicím, odkud 

bude pokračovat k dálničnímu 

přivaděči Vestec. Při ražbě tunelu 

použila společnost Skanska takzvanou 

Novou rakouskou tunelovací 

metodu. ■ 

inzerce 

www.portadoors.cz 

Nejlepší výrobce stavebnin 

Uzávěrka přihlášek do soutěže 

Nejlepší výrobce stavebnin je již 

30. června 2009. Cílem soutěže 

je upozornit odbornou i laickou 

veřejnost na nejmodernější výrobní 

provozy a závody průmyslu 

stavebních hmot v České republice 

s jejich progresivními výrobky 

pro stavebnictví a ostatní průmysl 

současně ukázat, že i výroba stavebních 

hmot a materiálů může 

být z hlediska ochrany prostředí 

šetrná, moderní a úsporná. Soutěž 

přispívá k propagaci tohoto 

odvětví a napomáhá tomu, aby 

bylo vnímáno jako perspektivní, 

zajišťující dobré pracovní uplatnění 

a získání kvalifikace. Zviditelnění firem 

v období probíhající krize jistě 

vydá signál, že i v tomto období, 

které není pro stavebnictví a výrobu 

stavebních hmot a materiálů 

lehké, neodcházejí z trhu tradiční 

výrobci. Zároveň pořadatelé upozorňují 

vítězné firmy z loňského 

ročníku, že předchozí úspěch 

je nikterak nediskvalifikuje od 

možnosti zvítězit znovu, protože 

kritéria soutěže jsou objektivní. 

Veškeré další informace o soutěži 

najdete na následující webových 

adresách: 

http://hmoty.urspraha.cz/, 

www.sps.cz, www.mpo.cz 

a www.casopisstavebnictvi.cz. ■ 

PORTA DOORS 

Váš partner v investicích 

Bližší informace o dostupnosti našich výrobků obdržíte na číslech: 

Atex Planá: 

Praha 224 253 010, info@atex-plana.cz 

Darte: 

Praha 283 893 630-3, info@darte.cz 

Woodcote ČR: 

Praha 226 539 146, objednavkyporta@woodcote.cz 

stavebnictví 06–07/09 5 

Porta KMI Poland +48 58 6778 100 info@porta.com.pl

eportáž 

text: Ing. Aleš Mucha foto: archiv HYDROPROJEKT CZ a.s. 

Centrální čištění odpadních vod 

hlavního města Prahy – druhý díl 

Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) 

v Praze odvádí odpadní vody od více než milionu 

obyvatel, průmyslu, infrastruktury. Bude konečně 

naplněn dlouhodobě připravovaný kvalitativní 

skok a dořešena celá koncepce čištění odpadních 

vod tak, aby splňovala závazné podmínky 

stanovené předpisy Evropské unie Příspěvek 

formuluje současnou koncepci a stav připravované 

akce Celková přestavba a rozšíření ÚČOV 

Praha a volně navazuje na článek z čísla 05/08 

o historii čištění odpadních vod v Praze. 

Kvalita a úroveň likvidace odpadních 

vod je vždy vizitkou 

příslušného urbanizovaného 

území. Praha patří a vždy patřila 

k vyspělým aglomeracím, jejichž 

nakládání s odpadními vodami 

má svoji dlouhou historii – řeší 

tuto problematiku kontinuálně po 

dlouhá desetiletí a neustále hledá 

optimum. Vzhledem k právním 

předpisům ES a ČR je nezbytné, 

aby ÚČOV do konce roku 2010 

splňovala závazné podmínky 

vypouštění odpadních vod, jinak 

Praze hrozí poměrně značné 

penále. 

Toto nebezpečí motivuje odborníky, 

politiky k přípravě rozsáhlé 

investiční akce nazvané Celková 

přestavba a rozšíření ÚČOV 

Praha. Úspěšně již proběhl proces 

posuzování vlivu na životní 

prostředí, v lednu letošního 

roku nabylo právní moci územní 

rozhodnutí a byly zahájeny práce 

na dokumentaci pro stavební 

a vodoprávní povolení a na výběru 

zhotovitele. V přípravě je 

žádost o spolufinancování ze 

zdrojů EU. 

Akce tohoto rozsahu přesahuje 

svým významem Českou republiku, 

její realizace by měla výrazně 

napomoci splnění závazků v kvalitě 

vod „na hranicích“ směrem 

z ČR a projevit svůj efekt v českoněmeckém 

hraničním profilu na 

řece Labi v Hřensku. 

Současný stav 

odvodnění HMP 

Postupným vývojem systému, 

ovlivněném urbanistickým rozvojem 

města, má Praha vybudovánu 

rozvinutou stokovou síť 

odvádějící odpadní vody na celém 

katastrálním území převážně 

s jednotnou stokovou soustavou 

(s oddílnou stokovou soustavou 

pro okrajová sídliště a samostatné 

menší lokality). Morfologie 

území umožňuje v drtivé většině 

aplikaci gravitačního systému. 

Síť obsahuje více než 54 000 šachet, 

143 odlehčovacích komor, 

19 čerpacích stanic a více než 

2400 km potrubí. 

Odpadní vody jsou směřovány 

na ÚČOV na Císařském ostrově. 

Praha má však i další lokální „pobočné“ 

komunální čistírny, především 

v okrajových územích. 

Je jich celkem 28, ale odvádějí 

pouze 5–6 % všech odpadních 

vod Prahy. V současné době 

jejich význam stoupá vzhledem 

k dynamickému rozvoji okrajových 

částí a masivnímu zastavování 

území bytovou i průmyslovou 

zástavbou a tím dochází 

k enormnímu zvyšování produkce 

splaškových vod i urychlování 

odtoku srážkových vod. 

Dominantou však zcela logicky 

zůstává problematika ÚČOV. 

Dominantní tok Prahy – Vltava 

– je schopen se adaptovat 

i na poměrně značný příjem 

odpadních vod. Řada odlehčení 

je však zaústěna do drobných 

vodních toků, jejichž vodnost 

a především jakost vody je velice 

▼ Celkový pohled – zákres do ortofotomapy – na konečnou podobu dostavby projektu. Stavba 1 + 2. 

6 


nízká. Je prokázáno, že jakost 

těchto toků je ovlivněna velkým 

množstvím tzv. černých výustí 

a že jejich omezení a napojení na 

soustředěný systém je zejména 

řešením neutěšeného stavu vody 

těchto recipientů. 

Celý systém odvádění odpadních 

vod je jako celek funkční, bez 

zásadních kapacitních, technických 

či jiných problémů, a to 

i ve vztahu ke zvýšeným stavům 

v recipientech v povodňových 

obdobích. Systém samozřejmě 

vyžaduje kontinuální obnovu 

a doplňování. Procesy čištění 

jsou na vyspělé úrovni a obecně 

je nezbytné vedle údržby 

a obnovy udělat pro poslední krok 

v naplňování podmínek předpisů 

stanovených ES zásadní rozhodnutí 

v oblasti koncepce kalové 

koncovky. 

Generel odvodnění – 

kontinuální nástroj 

pro systémový přístup 

Rozsáhlý systém odvádění 

odpadních vod vyžaduje odpovídající 

nástroj pro jeho řízení, 

provoz, údržbu i rozvoj. Stoková 

síť byla navržena a rozvíjena pomocí 

po dlouhá desetiletí jediné 

existující, tzv. Máslovy metody 

(vedle obdobné Bartoškovy, 

uplatňované na zbytku území 

ČR), která neumožňovala posuzovat 

skutečné chování stokové 

sítě. Tato metodika vedla k určitým 

skrytým kapacitním rezervám, 

jež nadlepšují funkčnost 

systému dodnes i přes změny 

v urbanizmu území Prahy a tím 

odtoku odpadních, především 

srážkových vod. 

V současnosti poskytuje výpočetní 

technika možnostmi 

simulace ve výpočtech realizovat 

skutečný stav a na tomto 

základě vyvozovat prognózy, 

plány a závěry. Pro řešení stokových 

systémů byl rozvinut 

nový obor, tzv. hydroinformatika, 

založený na uplatňování 

hydrodynamických simulačních 

modelů, na nichž lze posoudit 

současný stav (samozřejmě 

v závislosti na přesnosti 

vstupních dat). Na základě 

zvolených cílových stavů pak 

navrhovat budoucí koncepci – 

generely odvodnění. 

V Praze byla realizována tzv. 

koncepční fáze generelu v letech 

1999–2001. Její závěry 

jsou několik let důsledně uplatňovány 

správcem majetku, 

Pražskou vodohospodářskou 

společností a.s., i využívány 

(a doplňovány především v části 

měření a předávání provozních 

zkušeností) provozní 

společností Pražské vodovody 

a kanalizace, a.s. 

Generel odvodnění je také významným 

prvkem pro řešení 

protipovodňové ochrany města, 

neboť zvýšenými hladinami 

v recipientech přirozeně hrozí 

zpětné zatopení sítě, a proto je 

nezbytné řešit nejen ochranu 

vlastního území, ale i ochranou 

stokové sítě. Pro návrh řešení 

centrální čistírny poskytl generel 

vzhledem k možnostem simulačních 

technologií mnoho nových 

informací. 

Celková přestavba 

a rozšíření ÚČOV 

Praha má tedy podklady a nástroje 

pro dořešení koncepce 

likvidace odpadních vod a také 

v zásadě kontinuální dlouhodobou 

koncepční přípravu, mnohé 

výstupy, informace, variantní 

řešení. Jsou známy technické, 

časové, finanční a další konsekvence 

a definovány jasné 

cílové podmínky a povinnost 

je v krátké době řešit. 

Zásady celkové koncepce 

V roce 2004 se Praha vrátila ke 

konceptu udržení vodní linky na 

území Císařského ostrova. Přes 

určitý odpor jde o výraz logiky 

a racionalizace přístupu. Čistírna 

bývá umisťována v nejnižším 

místě lokality, aby do ní mohly 

být splaškové vody dopravovány 

v maximální míře gravitačně, 

a tedy s co nejnižšími energetickými 

a provozními nároky. 

Vzhledem k možnosti využití 

nového území – prostoru bývalé 

zahrádkářské kolonie (jež nebyla 

po povodních 2002 obnovena), 

dojde na tomto území k výstavbě 

nové oddělené vodní linky 

a současně k zásadní rekonstrukci 

a vylepšení stávající čistírny. 

Tímto řešením dochází k optimalizaci 

řady provázaných 

faktorů: 

■ možnosti likvidace většího 

množství srážkových vod 

Celkem z toho Stavba 2 

Q 24 

denní průměr 3,77 m 3 /s 1,885 m 3 /s 

Q b 

balastní vody 0,66 m 3 /s 0,330 m 3 /s 

k d 

koeficient denní 

nerovnoměrnosti 

1,20 1,20 

Q d 

denní maximum 4,39 m 3 /s 2,195 m 3 /s 

k h,max 

koeficient hodinové 

nerovnoměrnosti 

1,50 1,5 

Q max 

hodinové maximum 6,25 m 3 /s 3,125 m 3 /s 

Q dešť 

na biologické čištění 8,20 m 3 /s 4,1 m 3 /s 

srážkové 1) vody na mechanicko-chemické 

čištění 

3,00 m 3 /s pouze nová vodní linka 

Q celkem 11,20 m 3 /s – 

▲ Tab. 1. Přítok odpadních vod; 1) odpadní vody při srážkovém průtoku 

BSK 5 

CHSK 

NL 

NL zž 

N c 

N-NH 4 

P c 

390 mg/l 

1000 mg/l 

825 mg/l 

▲ Tab. 2. Maximální koncentrace znečištění odpadních vod 

Denní 

maximum 

Týdenní 

maximum 

575 mg/l 

75 mg/l 

39 mg/l 

12,9 mg/l 

Měsíční 

maximum 

▲ Tab. 3. Bilanční hodnoty vstupního znečištění odpadních vod 

Roční 

průměr 

BSK 5 

kg/den 72 450 66 600 58 250 48 375 

CHSK kg/den 185 750 170 350 156 500 132 750 

NL kg/den 153 250 144 925 130 750 92 275 

NL zž 

kg/den 106 810 82 575 – – 

N C 

kg/den 13 935 13 180 12 360 10 950 

N-NH 4 

kg/den 7 245 7 040 6 330 5 600 

P C 

kg/den 2 400 2 150 1 965 1 575 

EO – 1 207 500 1 110 000 970 834 806 250 

Parametr 

hodnota p 

mg/l 

hodnota m 

mg/l 

roční průměr 

mg/l 

CHSK 55 100 – 

BSK 5 15 25 – 

NL 20 30 – 

P celk. – 3 0,8 

N celk. – 20 10,0 

▲ Tab. 4. Hodnoty znečištění garantované na odtoku z Nové vodní linky 

■ reálný návrh procesu rekonstrukce 

stávající čistírny za plného 

provozu, tím zefektivnění 

provozu za rekonstrukce; 

■ optimalizaci obnovy chodu 

procesu čištění po eventuálních 

povodních; 


■ zlepšení funkčnosti celého 

areálu a tím snížení negativních 

vlivů na okolí; 

■ architektonickým úpravám celého 

území s cílem jeho maximálního 

možného zpřístupnění 

veřejnosti; 

■ Nejlevnější řešení pro doposud 

zadané podmínky. 

Celková základní koncepce řešení 

přestavby a rozšíření ÚČOV 

spočívá v rozdělení průtoků na 

dvě části: 

– Stavba 1: nová vodní linka; 

– Stavba 2: přestavba ÚČOV ve 

stávajícím areálu. 

Vstupní a výstupní parametry 

pro navrženou koncepci 

Koncepce řeší zajištění požadovaného 

stupně čištění odpadních 

vod podle platných předpisů 

ČR NV č. 61/2003 Sb., ve 

znění pozdějších předpisů (NV 

č. 229/2007 Sb.), které jsou 

v souladu se směrnicí 91/271/ 

EEC o čištění odpadních vod 

(snížení ekologické zátěže 

vodního toku). 

Podkladem pro projektovou dokumentaci 

byly odsouhlasené 

zadávací parametry množství 

a znečištění odpadních vod. 

Vstupní parametry byly stanoveny 

na základě stávajících údajů 

s mírným výhledem jako rezervou 

na další rozvoj města. 

Stanovení průměrné roční hodnoty 

přivedeného znečištění, 

a to včetně měsíčního, týdenního 

a denního maxima, 

zohledňuje kolísání přivedeného 

znečištění v průběhu roku 

a udává maximální koncentraci, 

při které je ještě garantován 

efekt čištění splaškové odpadní 

vody. 

▲ Stavba 1 – Nová vodní linka 

Přítok odpadních vod 

Vzhledem k předpokladu dělení 

přítoku na obě budoucí vodní 

linky v poměru 1:1 lze pro každou 

linku formulovat parametry 

následovně (viz tab. 1.). 

Minimální měsíční průměrná 

teplota vody na odtoku neklesá 

pod 12 ºC. Průměrná roční 

teplota vypouštěné, biologicky 

vyčištěné odpadní vody neklesá 

pod 15 ºC a obvykle se pohybuje 

v rozmezí 15–16 ºC. 

Pro rekonstruovanou stávající 

ÚČOV (Stavba 2) jsou garantovány 

stejné hodnoty, pouze 

parametr CHSK – hodnota p je 

60 mg/l. 

Stavba 1 Nová vodní linka 

V rámci Celkové přestavby 

Stavby 1 budou ve stávajícím 

areálu ÚČOV vybudovány dvě 

nové čerpací stanice sdružené 

do jednoho objektu, které 

zajistí spojení odpadních vod 

z horního horizontu (stoky A, 

C, K) a spodního horizontu 

(stoky B, D, E, F) do jednoho 

místa, odkud bude možné řídit 

rozdělení odpadních vod na 

dvě samostatné části, starou 

a novou vodní linku, v předpokládaném 

poměru 1:1. Současně 

bude možné odvést veškeré 

přitékající odpadní vody na 

novou vodní linku, a to především 

při odstávce stávající části 

ÚČOV. Toto řešení jednak umožňuje 

různé kombinace v různých 

provozních stavech, jednak mísí 

odpadní vody z obou břehů 

a nepředurčuje je k čištění v jedné 

či druhé lince. 

Nedílnou a podmiňující součástí 

tohoto řešení jsou objekty Nátokového 

labyrintu ÚČOV Praha, 

jimiž je řešeno přivedení odpadních 

vod stok E, F z pravého břehu 

Vltavy a odpadních vod stok 

B, D z levého břehu plavebního 

kanálu do prostoru ÚČOV. Dochází 

tak k optimalizaci systému 

přívodu vod z obou břehů Vltavy 

na ostrov a čištění vzhledem 

k zásadní koncepční změně 

a zavedení dvou vodních linek. 

Nová vodní linka je navržena jako 

kompletní mechanicko-biologická, 

založená na kaskádovém 

aktivačním systému ALPHA 

a třetím stupni čištění (ověřeném 

v praxi například na nové 

centrální čistírně v Bruselu), 

a obsahuje tyto hlavní technologické 

celky: 

■ objekt hrubého a mechanického 

čištění; 

■ čerpací stanice mechanicky 

předčištěných vod; 

■ objekt biologického čištění; 

■ dávkování externího substrátu; 

■ dosazovací nádrže; 

■ třetí stupeň čištění; 

■ povodňovou čerpací stanici; 

■ vyústění biologicky vyčištěných 

odpadních vod do Vltavy; 

■ vyústění mechanicky předčištěných 

dešťových vod do 

Vltavy; 

■ objekty dezodorizace a filtrace 

vzduchu. 

Kapacitně je nová vodní linka 

dimenzována na 50 % celkového 

přítoku odpadních vod hlavního 

města Prahy, hydraulicky však 

na 6,0 m 3 /s tak, aby po dobu 

přestavby stávající části ÚČOV 

mohla být vodní linka plně odstavena. 

Výškově je celý komplex umístěn 

tak, aby byly optimalizovány 

a dodrženy požadavky na gravitační 

průtok odpadní vody, na 

rozsah čerpání odpadních vod, 

na protipovodňovou ochranu 

a výsledky modelových výpočtů, 

na vliv na životní prostředí 

a krajinný ráz. Nová linka zaujímá 

mimo existující areál plochu 

cca 10,2 ha. 

▼ Blokové schéma nové vodní linky 

Nová linka v zahrádkách 

▼ Blokové schéma stávající linky po úpravách 

Rekonstrukce ÚČOV 

Přítok 

Česle 

Lapáky 

písku 

Lamelové 

usazovací nádrže 

Interní 

recikulace 

Odtok 

Staré dosazovací 

nádrže 

Vratný kal 

Denitrifikace 

Usazovací nádrže 

Anaerobie 

Denitrifikace 

1 

Nitrifikace 

1 

D 2 N 2 D 3 N 3 

Denitrifikační 

filtry 

Aktivační nádrže 

Odtok 

8 

3. stupeň čištění 

chemické srážení 

fosforu 

Vratný kal 

stavebnictví 06–07/09 

Regenerace 

Regenerace 

Nové dosazovací 

nádrže 

Interní recirkulace 

Vratný kal 

Lapáky 

písku 

Česle 

Přítok 

Dosazovací nádrže

Úpravy ve stávajícím areálu 

ÚČOV 

Návrh přestavby ÚČOV vychází 

z principu zachování maximálního 

množství stávajících objektů 

s cílem minimalizace investičních 

nákladů. Bude použit systém 

R–D–N, který bude doplněn 

o následné denitrifikační filtry 

s dávkováním externího substrátu. 

Použití následných denitrifikačních 

filtrů zajistí dosažení 

garantované koncentrace 

10 mg/l N c 

na odtoku jako celoroční 

průměr. 

Odpadní voda z nové čerpací 

stanice bude zavedena do stávající 

česlovny a následně na provzdušňované 

lapáky písku. Odtud 

bude odpadní voda zavedena 

na čtveřici usazovacích nádrží, 

které budou zakryty a počítá se 

s odsáváním a filtrací dmýchaného 

vzduchu. Chemické předsrážení 

zůstane zachováno. Sem bude 

demolována a na jejím místě 

postavena zakrytá denitrifikační 

nádrž s čerpací stanicí. Do denitrifikační 

nádrže bude zavedena 

mechanicky předčištěná odpadní 

voda, vratný kal ze starých 

i nových dosazovacích nádrží 

a interní recykl. 

Z odtokové galerie nitrifikační 

nádrže bude aktivační směs 

odtékat na čtveřici nových 

a rovněž čtveřici starých dosazovacích 

nádrží. 

▼ Stavba 2 – Úpravy ve stávajícím areálu ÚČOV 

Návrh přestavby ÚČOV vychází 

z následujících předpokladů: 

■ Stávající objekty ÚČOV v maximální 

míře zachovají účelem 

minimalizace investičních 

nákladů na její rekonstrukci se 

v maximální míře zachovají; 

■ úpravy stávající ÚČOV uskutečněné 

do doby uvedení 

nové vodní linky do provozu 

budou v souladu s koncepcí 

budoucího provozování celého 

komplexu ÚČOV; 

■ bude vybudována společná 

čerpací stanice přitékajících odpadních 

vod pro obě vodní linky 

s měnitelným poměrem rozdělení 

odpadní vody přitékající na 

obě vodní linky; 

■ všechny objekty, které mohou 

být zdrojem zápachu, budou 

zakryty, vzduch bude odsáván 

a filtrován (chemická filtrace 

na trojstupňových skrápěných 

kolonách); 

■ všechny využívané stávající 

objekty se budou ve stavební 

části sanovat a jejich strojní 

vybavení bude podle potřeby 

rekonstruovat; 

■ přestavba bude probíhat při 

úplném odstavení vodní linky, 

ale při zachování plného 

provozu stávajícího kalového 

hospodářství; 

■ celková přestavba bude koordinována 

s Investičními 

opatřeními PVS a.s. k zamezení 

negativních vlivů na okolí 

a zajištění řádného provozu. 

Ta jsou realizována v předstihu 

a musí být v souladu s budoucí 

přestavbou; 

■ v současnosti zůstává způsob 

anaerobní stabilizace kalů, 

jako samostatná akce je řešeno 

zakrytí a dezodorizace 

skládky kalů; 

■ kalové hospodářství na ÚČOV 

bude zpracovávat kal z obou 

linek a produkovaný fugát 

z odvodňování vyhnilého kalu 

bude možné čistit na obou 

vodních linkách. 

Základní principy návrhu 

úprav stávající ÚČOV: 

■ stávající česlovna bude i nadále 

využívána; 

■ stávající lapáky písku (4 ks) 

budou zakryty s odsáváním 

a filtrací vzduchu a nadále 

využívány; 

■ čtveřice nádrží primární sedimentace 

SN 1–4 budou 

i nadále využívané jako primární 

sedimentace (budou zakryty 

a počítá se s odsáváním 

a filtrací vzduchu); 

■ čtveřice SN 5–8 bude včetně 

rozdělovacího objektu demolována 

a na jejím místě bude vybudována 

denitrifikační nádrž; 

■ chemické předsrážení zůstane 

funkční; 

■ stávající aktivační nádrž bude 

fungovat jako nitrifikační 

a z konce odtokové galerie 

bude zaveden interní recykl 

do předřazené denitrifikační 

nádrže; 

■ staré dosazovací nádrže budou 

zčásti i nadále využívány 

(DN 5–8) a zbylé 4 nádrže 

(DN 1–4) budou zrušeny a na 

jejich místě bude realizován 

denitrifikační filtr a dávkování 

externího substrátu; 

■ stávající nádrž zůstane ve 

stejné funkci, přičemž bude 

rozdělena na oxickou a anoxickou 

část; do oxické části 

bude zaveden odpovídající 

podíl z celkové produkce 

fugátu z odvodňování vyhnilého 

kalu. Bude zakryta 

a počítá se s odsáváním 

a filtrací vzduchu; 

■ biologicky vyčištěná odpadní 

voda bude z dosazovacích nádrží 

zavedena na postdenitrifikační 

filtry za účelem snížení 

koncentrace dusičnanového 

dusíku na hodnotu, která 

zajistí dosažení celoročního 

průměru 10 mg/l N c 

na odtoku; 

bude nutné dávkování 

externího substrátu k dosažení 

požadovaného efektu 

denitrifikace; denitrifikační 

filtry budou umístěny v části 

plochy stávajících starých dosazovacích 

nádrží DN 1–4; 

■ simultánní srážení bude zachováno; 

■ veškeré možné zdroje zápachu 

budou dezodorizovány; 

■ stávající kalové hospodářství 

zůstane v provozu po celou 

dobu výstavby. V době dosažení 

výhledové produkce 

a kvality kalů (2015–2020) 

bude nové kalové hospodářství 

vybudováno již podle 

nových parametrů mimo areál 

ÚČOV. 

Lze říci, že přestavba spočívá ve 

větších či menších úpravách na 

objektech stávající ÚČOV. Budou 

například rekonstruovány hydraulické 

cesty (žlaby), postaveny 

nové lokální přečerpací stanice 

odpadních vod a kalů, upraveny 

stávající aktivační nádrže, zakryty 

a dezodorizovány stávající objekty 

kromě dosazovacích nádrží 


apod. Nově bude vybudován 

kombinovaný objekt postdenitrifikace 

a třetího stupně čištění 

(chemického srážení fosforu 

solemi železa) na odtoku ze 

stávajících dosazovacích nádrží. 

Pro výstavbu denitrifikačních 

filtrů se zřejmě využije uvolněný 

prostor, který vznikne demolicí 

čtyř stávajících dosazovacích 

nádrží (DN 1–4). 

Některé stavební úpravy vyžadují 

úplnou odstávku ÚČOV 

kromě kalového hospodářství, 

které musí zůstat trvale v provozu 

pro zpracování kalů z nové 

vodní linky, jež v této době bude 

v provozu. 

Architektonické řešení 

Architektonické řešení je jednou 

z nejdiskutovanějších stránek 

celého připravovaného 

projektu. V rámci přípravy jsou 

maximálně zohledňovány podmínky, 

požadavky a připomínky 

odpůrců tohoto řešení v dané 

lokalitě. Jejich zapracování 

však svým způsobem ovlivňuje 

vlastní koncepci a dílčí technologické 

celky. 

Architektura je řešena v rámci 

celku, tedy staveb 1 a 2, a bude 

ještě „laděna“ v rámci pojetí 

celé trojské kotliny, nicméně 

zásady jsou již jednoznačně 

formulovány v územně povolovacím 

řízení. 

Řešení přestavby ÚČOV (Stavba 

2) vychází z větší části z přepláštění 

stávajících objektů a dále 

z dostavby nových objektů čistírny 

a aplikace vegetačních střech 

a vychází z principu vizuální 

rekultivace prostoru. Stávající 

stavby vznikaly v mnoha desetiletích 

podle původních plánů 

růstu areálu ÚČOV a jejich stavebně 

konstrukční a architektonický 

vzhled podléhal dobovým 

názorům. 

Nyní je cílem je vytvořit scelení 

vzhledu areálu do jednotného 

architektonického stylu. 

Celý areál je cíleně navržen 

v tzv. nulovém zeleném designu 

přebírajícím technologickou 

funkčnost navrhované čistírny 

s maximálním ohledem na celkové 

zakomponování objektu 

do stávajícího krajinného rázu. 

Architektonické řešení tedy nijak 

▲ Koncepce současného kalového hospodářství 

nepopírá tvář této funkčnosti 

a přiznává technologické řešení 

jednotlivých objektů tohoto 

areálu. 

Kalové hospodářství 

Čistírenské kaly obecně 

Kal je materiál vznikající na 

všech čistírnách odpadních 

vod a kalové hospodářství je 

proto jejich nedílnou součástí. 

Množství produkovaných kalů 

vzrůstá s rostoucím podílem 

čištěných odpadních vod a se 

zvyšujícími se požadavky na 

kvalitu vypouštěných odpadních 

vod, a to jak v důsledku stále 

účinnějšího biologického čištění, 

tak i používání chemického 

srážení na ČOV. 

Produkci kalů tedy nelze zabránit, 

pouze lze výběrem technologie 

zmenšit jejich konečné 

množství. Jediné možnosti jejich 

zpracování jsou recyklace 

a destrukční metody. Možnosti 

recyklace zahrnují použití jako 

organické hnojivo, lze je použít 

pro vylepšení kvality půdy 

v zemědělství a pro rekultivace. 

Destrukční metody zahrnují procesy 

spalování nebo zplyňování, 

jež jsou realizovány s respektováním 

požadavků na efektivní 

využití energetického obsahu 

zpracovávaného materiálu, 

anebo použití kalu jako přídavku 

do paliva, kde je vzniklý popel 

využíván nebo skládkován. 

K dispozici je řada možností 

zpracování kalů zlepšujících 

jejich vlastnosti a složení. Obecně 

jsou zaměřeny na snižování 

obsahu organických látek, vody, 

patogenů a zápachu. Objevují se 

technologie schopné odstranit 

i takové znečišťující látky jako 

těžké kovy, jsou však neúměrně 

drahé a tím v současnosti nejsou 

reálnou alternativou. 

Volba technologií pro zpracování 

čistírenských kalů bude v blízké 

budoucnosti z velké části řízena 

předpisy a tlaky veřejnosti 

a zákazníků i ekonomickými faktory, 

neboť obvykle představuje 

přibližně polovinu celkových 

nákladů na čištění odpadních 

vod. 

Současný stav kalového hospodářství 

ÚČOV 

V současnosti se veškerý produkovaný 

surový kal zpracovává 

anaerobní stabilizací ve 12 vyhnívacích 

nádržích, které jsou 

seskupeny do tří čtveřic. Technologicky 

jsou vyhnívací nádrže 

řazeny dvoustupňově, tj. každou 

čtveřici nádrží tvoří dvě nádrže 

I. stupně s pevným stropem 

a dvě nádrže II. stupně s nasazeným 

plynojemem. Nádrže 

I. stupně jsou míchány mechanicky 

vrtulovými míchadly 

a ohřívány na provozní teplotu 

externí cirkulací přes výměníky 

voda – kal. Nádrže 

II. stupně jsou nevyhřívané 

a nemíchané. Všechny vyhnívací 

nádrže I. stupně jsou 

v současnosti provozovány 

v termofilním teplotním režimu 

při teplotě 55 °C. Primární 

kal odkalovaný z usazovacích 

nádrží se mísí s přebytečným 

aktivovaným kalem zahuštěným 

na odstředivkách v čerpací 

jímce a řízeným režimem se 

čerpá do reaktorů I. stupně. 

V posledních letech se technickými 

opatřeními a režimem 

provozu podařilo dosáhnout 

relativně vysoké koncentrace 

sušiny směsného surového 

kalu vstupujícího do procesu 

(60 kg/m 3 ). 

Produkovaný bioplyn je využíván 

k výrobě elektrické energie 

v pěti instalovaných kogeneračních 

jednotkách s jednotkovým 

elektrickým výkonem cca 

1 MW. Roční produkce bioplynu 

z anaerobní stabilizace 

je cca 16,6 mil. Nm 3 , z čehož 

je do kogeneračních jednotek 

vedeno cca 75 % instalovaných. 

Průměrná denní výroba 

elektrické energie je 74,4 MWh, 

výroba elektrické energie v roce 

2007 v ÚČOV Praha činila cca 

27 629 MWh. Toto nezanedbatelné 

množství energie hovoří 

pro podporu technologie úpravy 

kalů cestou anaerobní fermentace, 

neboť tím je možné přispět 

k plnění rámcových závazků ČR 

pro zvyšování podílu obnovitelných 

zdrojů při výrobě energie 

(výroba el. energie v ÚČOV 

představuje cca 0,9 % výroby 

energie ze všech obnovitelných 

zdrojů v ČR, resp. asi 17 % 

z výroby el. energie založené na 

bioplynu). 

Případný přebytečný bioplyn 

(v případě havárie nebo nedostatečné 

kapacity kogenerace) 

se spaluje ve čtyřech hořácích 

zbytkového plynu. Veškerá vyrobená 

el. energie je využita pro 

vlastní potřeby a teplo pak pro 

ohřev reaktorů apod. 

10 


Vyhnilý kal se odvodňuje na 

horizontálních dekantačních 

odstředivkách na průměrnou 

koncentraci sušiny cca 33 %. 

Odvodněný kal je dopravován 

systémem zakrytých dopravníků 

do uzavíratelných kontejnerů 

a odvážen nákladními automobily 

ke zpracování na průmyslový 

kompost, který se dále používá 

k rekultivaci skládek. Vyhnilý kal 

je také v množství cca 120 m³/d 

(44 400 m³/rok, tj. cca 5 % celkové 

produkce) dopravován potrubím 

na kalová pole v Drastech 

a po jeho odvodnění a vysušení 

je využit jako rekultivační 

substrát. 

Technicky jsou podle provedeného 

odborného posudku některé 

vyhnívací nádrže na hranici způsobilosti, 

a proto PVS a.s. realizuje 

postupně v rámci své kontinuální 

údržby ÚČOV jejich obnovu 

a rekonstrukci. 

Kalové hospodářství v rámci 

akce Celková přestavba 

a rozšíření ÚČOV 

Součástí koncepce v rámci 

akce Celková přestavba a rozšíření 

ÚČOV Praha na Císařském 

ostrově je i intenzifikace 

a rozšíření stávajícího kalového 

hospodářství. Tím bude zajištěno, 

že po realizaci této stavby 

bude hlavní město vybaveno 

funkčním systémem odvádění 

a čištění odpadních vod v souladu 

s požadavky evropského 

i národního právního rámce v oblasti 

vod i odpadového hospodářství. 

Touto stavbou realizovaný 

způsob čištění odpadních vod 

v ÚČOV Praha na Císařském 

ostrově bude splněním již dnes 

definovaných legislativních požadavků 

představovat dlouhodobé 

koncepční řešení. 

V oblasti kalového hospodářství 

a zejména následného 

zpracování produkovaných 

kalů je však reálné ve střednědobém 

horizontu očekávat 

vývoj také v oblasti legislativy, 

která zahrne nová ekologická 

hlediska a pozmění preferovaná 

technická řešení s logickým 

dopadem do ekonomických 

podmínek. Proto je nutné nejen 

minimalizovat negativní 

vlivy nakládání s kaly na okolí, 

ale zabývat se výhledovým 

koncepčním řešením kalového 

hospodářství ÚČOV Praha v potřebných 

souvislostech. 

Tento přístup preferuje i Evropská 

komise, která při projednávání 

žádosti o finanční podporu 

realizace stavby Celková přestavba 

a rozšíření ÚČOV Praha 

na Císařském ostrově vyslovila 

požadavek, aby do roku 2010 

hlavní město Praha formulovalo 

svoji představu o koncepčním 

řešení kalové problematiky. 

Příprava výhledové koncepce – 

výběr variant 

PVS a.s. v rámci svých kompetencí 

ke koncepčním činnostem 

týkajících se spravovaného vodohospodářského 

infrastrukturního 

majetku hl. m. Prahy přistoupila 

pro naplnění tohoto požadavku 

ke zpracování odborného koncepčního 

podkladu, který by 

umožnil kvalifikované rozhodnutí 

při řešení tohoto klíčového 

problému. 

Při výběru technologii zpracování 

surových kalů byly v rámci 

pracovní skupiny preferovány 

tři základní procesy: 

■ anaerobní stabilizace (vyhnívání); 

■ přímé spalování; 

■ aerobní fermentace. 

Pokud jde o následné zpracování 

produktů těchto technologií, 

je v případě anaerobní stabilizace 

otevřené prakticky celé 

spektrum možných postupů, 

tj. spalování, spoluspalování, 

kompostování, využití k rekultivaci 

nezemědělské půdy. Aerobní 

fermentace umožňuje zpracování 

produktů kompostováním nebo 

využitím k rekultivaci půdy. Spalování 

surových kalů a vyhnilých 

kalů, resp. přímé spalování energetického 

produktu aerobní fermentace 

se sušinou min. 80%, 

předurčuje skládkování popela. 

Z hlediska umístění navržených 

technologií byly s důrazem na 

vlastnictví pozemků hl. m. Prahou 

preferovány lokality: 

■ areál ÚČOV Drasty; 

■ areál spalovny Malešice. 

Z obou v úvahu přicházejících 

lokalit je vhodnější lokalitou 

areál Drasty, který vyhovuje 

současným podmínkám a který 

umožňuje logické a komplexní 

(i když technicky náročnější) navázání 

jak na technologii ÚČOV 

na Císařském ostrově, tak i na 

technologii ÚČOV v případě 

jejího budoucího umístění do 

Klecan. Areál Drasty je vhodný 

pro komplexní řešení „kalové 

koncovky“, tedy pro umístění 

odvodňovacího, sušicího i spalovacího 

zařízení. Předpokladem 

je výstavba vhodné hydraulické 

dopravní trasy mezi ÚČOV 

a areálem Drasty. 

Tento zúžený výběr technologických 

postupů a jejich 

lokalizace poskytuje dostatečnou 

variabilitu navrženého 

koncepčního řešení kalového 

hospodářství ÚČOV Praha 

a umožňuje etapizaci jeho 

realizace. 

Pracovní skupina připravila i krátkodobá 

opatření pro současný 

provoz kalového hospodářství na 

ostrově, a to konkrétně formulovanými 

opatřeními: 

■ zajistit řádný provoz ÚČOV 

Praha včetně kalového hospodářství; 

■ minimalizovat pachovou 

a dopravní zátěž v okolí ÚČOV 

Praha na Císařském ostrově. 

Proces přípravy pokračuje nyní 

studií dopravy kalu do lokality 

Drasty a dořešováním konečného 

rozhodnutí o variantě kalové 

koncovky. 

Závěr – současný 

stav a předpokládaný 

další vývoj 

V současné době je aktualizován 

časový harmonogram 

Celkové přestavby a rozšíření 

ÚČOV Praha ms cílem zahájení 

prací na Stavbě 1 – Nová vodní 

linka na přelomu let 2009– 

2010, cílový rok dokončení lze 

při tomto zahájení předpokládat 

v roce 2013, dokončení 

do konce roku 2010 je nereálné, 

neboť došlo k velkému 

časovému zdržení v územně 

povolovacím procesu. Tomu 

je podřízeno hektické zpracování 

projektové dokumentace 

ke stavebnímu povolení 

a k výběru zhotovitele a snaha 

maximálně urychlit stavebně 

povolovací proces. 

Praha má platné vodoprávní 

povolení k roku 2010, od roku 

2011 musí být vydáno nové, 

a to plně v souladu s platnými 

předpisy EU a ČR. Lze jen 

spekulovat o dalším vývoji 

a zcela jistě by Praze pomohla 

přechodná vstřícnost kompetentních 

orgánů. Tyto orgány 

budou však očekávat jistotu, že 

příprava a realizace je v běhu, 

že nedojde k žádným dalším 

zvratům, ať už z jakéhokoliv 

důvodu. Zahájení stavby se 

předpokládá na přelomu let 

2009–2010. 

Co se týká kalového hospodářství 

a jeho vymístění mimo 

Císařský ostrov, je časovým 

horizontem rok 2015. Příprava, 

volba finální koncepce a její 

povolovací proces i realizace 

jsou na počátku a tudíž je času 

pro zvládnutí alespoň této části 

v termínu tak akorát. 

Podstatnou součástí reálnosti 

celého záměru je zajištění 

a způsob jejího financování. 

Předpokládá se sdružené financování 

ze zdrojů města 

a dotačních zdrojů. Praha má 

dlouhodobě zažádáno o dotaci 

z Operačního programu životní 

prostředí, dominantního 

fondu Evropské unie s cílem 

zajištění naplnění závazků české 

republiky v oblasti kvality 

vypouštěných vod. Pokud by 

se tato cesta jevila jako neprůchozí, 

je město připraveno najít 

jinou cestu, neboť realizace je 

nevyhnutelná a času skutečně 

málo. ■ 

Použitá literatura 

[1] Veškeré studijní a projektové 

materiály zpracované 

Hydroprojektem v letech 

1975–2009 

[2] Variantní řešení kalového 

hospodářství ÚČOV Praha – 

závěrečná zpráva pracovní 

skupiny 05/2008 

Odborné posouzení článku: 

Ing. Jaroslava Trnková, CSc. 

koordinátorka strategického 

rozvoje MČ Praha 6 


stavba roku 

text: Ing. arch. Michal Bartošek foto: Marie Moravcová 

▲ Ateliér po rekonstrukci (severozápadní pohled) 

Rekonstrukce ateliéru mystérií 

V příštím roce uplyne sto čtyřicet let od narození 

Ladislava Šalouna, autora pomníku 

Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí 

v Praze. Vítězství v prestižní soutěži ovlivnilo 

sochařovo rozhodnutí vybudovat ateliér, který 

by umožňoval realizaci velkorysého záměru. 

Vlastní návrh Šaloun několikrát upravil a na 

sklonku roku 1910 stavbu dokončil. Kolaudace 

proběhla počátkem roku 1911. 

Ateliér představuje autorovo celoživotní 

úsilí o syntézu umění, architektury 

a řemesel. Rekonstrukce 

a obnova ateliéru vrací památkově 

chráněnou budovu mezi zachované 

unikáty pražské architektury. 

V rámci soutěže Stavba roku 2008 

získala Cenu primátora hlavního 

města Prahy. 

Ateliér, umístěný v zahradě na 

svahu mezi pražskými Vinohrady 

a Vršovicemi, byl koncipován jako 

velkorysý tvůrčí prostor s komornějším 

reprezentativním a společenským 

zázemím. Jeho faktická 

záchrana a nová funkční náplň je 

dobrou zprávou pro historii naší 

kultury. 

Historie stavby 

Brzy po dokončení se stal ateliér 

vyhledávaným místem návštěv 

významných osobností jako byl 

Otokar Březina, František Bílek, 

Jan Kotěra, Alfons Mucha, Emma 

Destinová, Jan Kubelík nebo Josef 

Váchal, který ve svých Pamětech 

vzpomíná na „okultistický sklep“, 

ve kterém se pořádaly „velké 

seance, hraničící s magickými 

obřady“. Ateliér bývá zařazován 

do proudu secesní architektury. 

Koncepce stavby v harmonickém 

spojení s řešením zahrady a glorifikace 

přírody a jejích magických 

sil se projevuje v souladu plastické 

výzdoby exteriéru a výtvarného 

pojetí interiérů. Odkazy na řecké 

mýty a ideje však posunují tuto 

stavbu k projevům architektury 

symbolistní, která je ojedinělá 

i v evropském kontextu. 

V třicátých letech minulého století 

byla na pozemku provedena dostavba 

obytné vily podle návrhu 

sochařova zetě Josefa Černého. 

V osmdesátých letech došlo k oddělení 

ateliérových prostorů od 

reprezentační části a provozního 

zázemí. Ateliéry odkoupil stát 

a pod správou podniku Dílo Českého 

fondu výtvarných umění 

byly provedeny utilitární vestavby 

sociálního zázemí a skladů zcela 

degradující původní exkluzivní 

řešení budovy. Vnější omítky byly 

nastříkány cementovou krustou, 

což ve svém důsledku urychlilo 

devastaci plastické výzdoby exteriéru. 

Ušetřeno nezůstalo ani 

oplocení. Transparentní nároží bylo 

zazděné a za ním vzniklo nevzhledné 

skladiště. Ještě v devadesátých 

letech byl osud ateliéru nejasný 

a zanedbávaná údržba způsobovala 

závažné poruchy, které ohrožovaly 

existenci stavby. 

Rekonstrukce 

a obnova stavby 

Zásluhou profesora Jiřího Kotalíka, 

rektora Akademie výtvarných umění 

v Praze, se v roce 2001 stala vlastníkem 

stavby právě tato organizace. 

12 


▲ Západní průčelí před rekonstrukcí, na štítu jsou patrné sondy restaurátorského průzkumu 

Myšlenka vytvořit v prostorách 

výukový ateliér hostujících pedagogů 

byla jedinečným tématem 

pro záchranu kulturní památky jako 

takové, ale zejména pro její budoucí 

praktické využití a další životaschopnost. 

Hlavním cílem nového návrhu 

rekonstrukce a dostavby Šalounova 

ateliéru bylo očistit původní ateliérové 

prostory od druhotných vestaveb 

a uvést vnější vzhled a bezprostřední 

okolí stavby do původní podoby 

a přitom ohleduplným způsobem 

zajistit nutné technické vybavení 

a sociální zázemí pro pedagoga 

a studenty. 

Bourací práce, výkopy, 

demontáže 

Všechny nepůvodní konstrukce, 

které byly součástí stavebních úprav 

z 80. let 20. století, byly vybourány. 

V interiéru se jednalo o konstrukce 

sociálního zázemí a galerie 

v malém ateliéru, podlahy v malém 

i velkém ateliéru a o komínové těleso 

v malém ateliéru. Rovněž byla 

odstraněna technologická zařízení 

a rozvody. Pod malým ateliérem 

byla vytěžena zemina na úroveň 

mínus 3,10 m. Na tuto úroveň byla 

snížena i úroveň podlahy ve sklípku 

pod vstupním vestibulem. Dále 

byly provedeny nezbytné prostupy 

a niky pro nové instalace. Střešní 

plášť byl připraven pro náhradu dožilých 

dřevěných konstrukčních prvků 

a pro odstranění tepelných mostů 

v místech styků střešních rovin 

a svislých konstrukcí. 

Podzemní konstrukce 

Při opravě havarijního stavu kanalizace 

počátkem roku 2000 bylo 

zjištěno, že stavba postavená v navážkách 

formujících terén svahu 

v okolí Slovenské ulice má hluboké 

základové pasy, které jsou kvalitně 

vyzděné z tesaných kamenných 

kvádrů. To usnadnilo rozhodnutí 

umístit sociální a technické zázemí 

do nově vybudovaného podzemí 

pod ateliérovými prostory. Několik 

studií prověřovalo možnou míru 

rozsahu podzemní vestavby jak 

z hlediska ohleduplnosti vůči stavbě 

jako takové, tak i z hlediska hospodárnosti 

vynaložených nákladů. 

Zadání vyústilo v minimalizování 

podzemních prostorů pod malým 

ateliérem ve spojení se sklípkem, 

v němž byla umístěna kotelna. 

Pro přípravu návrhu byly použity 

podklady a svědectví přímých příbuzných 

Ladislava Šalouna, archivní 

podklady Národního památkového 

ústavu a výsledky podrobných 

restaurátorských a stavebně technických 

průzkumů. Ve stísněných 

podmínkách nově budovaného 

podzemí bylo nutné umístit šatny 

se sociálním zázemím studentů 

a pedagoga a plynový kotel se 

strojovnou vzduchotechniky. Dispozice 

byla navržena tak, aby nové 

příčky byly v minimálním kontaktu 

s původním základovým zdivem, 

které bylo restaurátorsky ošetřeno 

a ponecháno bez omítek. Základová 

a nová stropní deska, schodiště 

a schodišťová zeď jsou provedeny 

z monolitického betonu ve viditelných 

plochách v pohledové kvalitě. 

Nadzemní konstrukce 

Svislé nadzemní konstrukce budovy 

ateliéru jsou stěnové, zděné z plných 

cihel. Obvodové zdivo je na severní 

a jižní straně ukončeno dekorativními 

atikami. Severní uliční fasáda má 

výrazné prosklené plochy v subtilních 

ocelových rámech, rytmizované 

štíhlými vyzděnými sloupky. 

Okenní portály rámují kanelované 

pilastry nesoucí kladí vyzdobené 

vejcovcem. Západní průčelí, ve 

kterém je hlavní vstup, kompozičně 

doplňuje obdobný okenní prvek. Ve 

východním štítu jsou dřevěná vrata 

umožňující stěhování rozměrných 

plastik apod. V příčné dělicí stěně 

je vložen ocelový sloup podpírající 

hřebenový ocelový vazník nad velkým 

ateliérem. 

Malý a velký ateliér 

Základní členění budovy bylo zachováno 

podle původního záměru 

autora, vnitřní zařízení odpovídá 

nové funkci. V malém ateliéru je 

po rekonstrukci umístěna pracovna 

pedagoga, velký ateliér je určen pro 

studenty. Provozní potřeba oddělení 

schodišťového prostoru od malého 

ateliéru si vyžádala vestavbu zděného 

prvku se zastropením a po- 


5 

4 

2 

6 

1 

3 

▲ Plán bouracích prací v 1. NP. 1 – velký ateliér; 2 – malý ateliér; 3 – vstupní vestibul; 4 – zahrada; 5 – dostavba skladu; 6 – dvůr 

suvnými dveřmi z malého i velkého 

ateliéru. Z akustických důvodů bylo 

nutné provést přizdívku podél zdi, 

oddělující ateliérové prostory od původního 

zázemí, které je využíváno 

příbuznými Ladislava Šalouna. 

Úpravy povrchů, 

podlahy 

V rámci rekonstrukce ateliéru byly 

restaurovány interiérové omítky, 

malířská výzdoba, keramické 

dlažby a nátěry výplní otvorů. 

Na provětrávané konstrukci podlahy 

velkého ateliéru, v malém 

ateliéru a na schodišti byly položeny 

nově navržené dubové 

průmyslové mozaiky. V teracové 

borduře podlahy velkého ateliéru 

je instalováno vyústění vzduchotechniky. 

Ve vstupním vestibulu 

se původní keramickou mozaiku 

podařilo zachránit. Podlahy 

v 1. PP jsou betonové kletované 

a keramické. 

Osvětlení 

Přirozené osvětlení interiérů je 

zajištěno proskleným střešním 

pláštěm a okny v severní a západní 

obvodové zdi. Umělého 

osvětlení v prostoru malého 

i velkého ateliéru je v požadované 

intenzitě docíleno zářivkovými 

trubicemi zavěšenými na speciálně 

vyrobených nosičích v řadách 

pod podhledem. Vstupní vestibul 

je osvětlen z mezistřešního 

prostoru přes zasklený podhled. 

V podzemním podlaží je umělé 

osvětlení řešeno standardním 

způsobem podle využití jednotlivých 

místností. 

Zastřešení 

Původní střešní konstrukce je 

ze subtilních ocelových profilů 

spojovaných nýtováním. Nese 

prosklený střešní plášť z nově 

navržených tepelně izolačních 

skel a podhledy z tlačeného 

skla s drátěným vyztužením 

podle původního vzoru. Části 

střešního pláště u štítů budovy 

a nad příčnou dělicí stěnou 

tvoří dřevěné krokve a pobití 

s krytinou z měděného plechu. 

Pevné části zastřešení jsou 

izolovány minerální vatou. 

Restaurátorské práce 

v interiérech 

Restaurátorské práce v budově 

probíhaly pod zvláštním dohledem 

Národního památkového ústavu 

v Praze. Původní truhlářské 

a zámečnické výrobky byly restaurovány, 

kování interiérových 

dveří bylo odlito podle zachovaného 

vzoru. Zvláštní pozornost 

byla věnována jedinečným 

dubovým vchodovým dveřím 

s vnějším měděným oplechováním. 

Byly odstraněny veškeré 

druhotné laky z vnitřní strany, 

dveře byly ošetřeny prostředky 

proti dřevokaznému hmyzu 

a houbám a následně truhlářsky 

repasovány. Veškeré praskliny 

byly doplněny špánováním 

v identickém materiálu, poté se 

přistoupilo k barevným retuším 

doplněných špán mořením tak, 

aby barevně splynuly s okolní restaurovanou 

plochou. Nakonec 

byly dveře ošetřeny šelakovou 

politurou a následným bezbarvým 

lakem. Měděný plech byl 

očištěn od depozitních nečistot, 

chybějící nýty doplněny, kov celkově 

ošetřen. Původní zasklení 

ventilačního okna tlačeným 

sklem bylo vyjmuto, vyčištěno 

a poškozená skla byla nahrazena. 

Dveře byly doplněny replikou mosazné 

kliky, odpovídající tvarem 

i materiálem původní klice podle 

dochované dokumentace. 

Venkovní úpravy 

Součástí venkovních úprav Ateliéru 

byla restaurátorská oprava 

fasády domu. Fasáda byla 

v původním stavu provedena 

z vápenných, štukových omítek. 

Omítky jsou kombinovány ve 

třech strukturách, členěných 

podle záměru původního sochařova 

návrhu. Fasáda byla 

v průběhu let poškozena povětrnostními 

vlivy, dlouhodobým 

zatékáním z poškozených okapových 

svodů nebo vzlínáním do 

soklové části. K celkové degradaci 

přispěla neodborná oprava 

a cementový nástřik aplikovaný 

po celé ploše fasády, dále statické 

poruchy vzniklé ze stavebně 

technických závad. Některé 

prvky plastické výzdoby se dochovaly 

pouze ve fragmentech, 

jiné se nepodařilo zjistit, takže 

musely být rekonstruovány podle 

dobových fotografií. Na základě 

všech dostupných pramenů 

byla provedena restaurátorská 

oprava omítek s cílem maximálně 

se přiblížit původnímu 

provedení jak materiálově, tak 

i v barevnosti. Restaurována 

byla také zlatá mozaika se signaturou 

na levé straně vstupního 

portálu, kde došlo k narušení 

původního štukového jádra nad 

mozaikou, k pronikáním vlhkosti 

i k degradaci podkladových štuků 

pod mozaikou. Do původního 

stavu se rovněž uvedlo oplocení, 

ve kterém byly osazeny původní, 

restaurátorsky ošetřené výplně. 

Nově byly vyrobeny výplně pro 

okrouhlé nároží a pro části oplo- 

14 


▲ Detail maskaronu nad vstupním portálem, portrét Arthura Schopenhauera 

▼ Revize a ošetření strešní ocelové konstrukce 

▲ Stav nadokenního dekoru před rekonstrukcí 

▼ Výkopové práce pod původní úrovní malého ateliéru 

OG_Anz_CZ_Stavebnictivi.fh10 25.05.2007 11:37 Uhr Seite 1 

C M Y CM MY CY CMY K 

cení s nově osazenými přípojkovými 

skříněmi. Podle původní 

fotodokumentace se zhotovily 

vstupní vrátka a vrata pro vjezd 

ze severní strany. Zpevněné 

plochy jsou na východní straně 

z původní dlažby ze sliveneckého 

mramoru, dlažba před 

hlavním vstupem a doplňky 

jsou z betonových vibrovaných 

cihel. ■ 

Základní údaje o stavbě 

Název stavby: 

Ateliér Ladislava Šalouna 

– rekonstrukce 

Památková ochrana: 

kulturní památka 

Místo stavby: 

Praha 10, 

Slovenská 4/ 2499 

Vlastník a investor: 

Akademie výtvarných 

umění v Praze 

Projektant a autor obnovy: 

Ing. arch. Michal Bartošek 

Stavební část: 

Ing. arch. Michal Bartošek, 

Ing. arch. Pavel 

Šlejhar, Ing. arch. Milan 

Němec, Ing. Jan Škopek, 

Ing. Zdeněk Rieger, 

Ing. Milan Pytloun 

Statika: Ing. Václav Jandáček 

Elektroinstalace: 

Ing. Daniel Hajzler 

Vzduchotechnika: 

Ing. Jiří Weis 

Ústřední vytápění: 

Ing. Libor Sauer 

Požárně bezpečnostní 

řešení stavby: 

Ing. Jan Ráb 

Restaurátorský průzkum, 

záměr a pasportizace: 

Daniela Hejretová 

Památkový dohled: 

NPÚ Praha – 

PhDr. Michael Zachař, 

Ing. arch. Martina Bártová 

Dozor investora: 

prof. Petr Siegel 

(AVU) 

Zhotovitel: 

Bak, a.s. 

Restaurátorské 

práce: Akant Art, s.r.o. 

Náklady na realizaci: 

18,3 mil. Kč 

Realizace: 

2006–2007 

inzerce 

Probedruck 


projekt 

text: Ladislav Lábus, Norbert Schmidt, Vít Krušina 

foto: Tomáš Malý, Tomáš Balej 

▲ Hanspaulka – Nové vily v Praze 6. Tři činžovní viladomy M I až M III, každý o čtyřech bytech, navržené architektonickým ateliérem Ing. arch. Ladislav Lábus AA. 

Foto: Tomáš Malý. 

Hanspaulka – Nové vily 

Stavba Hanspaulka – Nové vily je situována 

v jedné z nejcennějších rezidenčních oblastí 

Prahy, v lokalitě Hanspaulka. Jihovýchodně 

orientovaný, mírně svažitý pozemek umožňuje 

mimořádné pohledy na panorama Prahy – od 

Pražského hradu, až po jižní svahy nad Trojou. 

Projekt Hanspaulka – Nové vily 

byl zadán našemu ateliéru na 

základě vítězství ve vyzvané soutěži 

na celkové řešení zástavby 

území na rohu ulice Šárecké a Na 

Míčánce, vyčleněné z projektu 

výstavby 45 rodinných domů 

na sousedních pozemcích v akci 

Obytný komplex Hanspaulka. 

Součástí řešení projektu Hanspaulka 

– Nové vily bylo, kromě 

návrhu generelu zástavby daného 

území, také předložení variantních 

studií návrhů tří viladomů 

M I až M III (každého se čtyřmi 

byty) a návrhů regulačních podmínek 

pro další tři nadstandardní 

rodinné vily R I až R III. 

Soutěž byla vyhlášena v roce 2003, 

v následujícím roce byla zpracována 

dokumentace pro územní řízení 

a v roce 2005 byla dokončena projektová 

dokumentace pro stavební 

povolení na společné investice a tři 

viladomy. Z procedurálních důvodů 

byla stavba zahájena až na jaře 

v roce 2008. 

Zástavba území na rohu ulice Šárecké 

a Na Míčánce je rozdělena 

do tří skupin: 

■ společné investice; 

■ činžovní viladomy M I až M III 

(Ing. arch. Ladislav Lábus AA – 

Architektonický ateliér); 

■ tři samostatné projekty rodinných 

vil R I, RII a R III (regulační 

podmínky: Ing. arch. Ladislav Lábus 

AA – Architektonický ateliér, 

návrhy konkrétních domů: John 

Eislere Architects, ADR a A 69). 

Urbanistické a dopravní 

řešení projektu 

Urbanistické řešení respektuje 

strukturu okolní zástavby a navazuje 

na kontext čtvrti formou 

parcelace pozemku i velikostí 

jednotlivých vil. Výraz budov 

je soudobý, ale návrh zároveň 

sleduje nekonfliktní začlenění 

nových staveb do nejbližšího okolí 

– například jemně odlišeným 

▼ Projekt Hanspaulka – Nové vily v Praze 6, situace 

HANZELKOVA 

NA MIČÁNCE 

členěním fasády jednotlivých 

staveb obdobného objemu, řešením 

detailů i variantami použití 

zvolených materiálů. 

Urbanistický návrh je také výrazně 

ovlivněn řešením terénních 

úprav a oplocení zahrad, které je 

vůči komunikacím navrženo standardním 

způsobem – pilíře s integrovanými 

připojovacími skříněmi 

a doplňky jsou včetně podezdívky 

vyzděny z režného zdiva, výplně 

jsou z pozinkovaných Jäcklových 

profilů v členění odvozeném 

z tradičních dřevěných plotů. 

Vnější oplocení přebírá v některých 

částech rovněž funkci 

opěrné zdi. Hranice pozemků 

16 


mezi činžovními a rodinnými 

vilami byla definována volněji – 

konstrukcí pro popínavou zeleň 

a nízkými opěrnými zídkami. 

Navržené řešení reagovalo na 

svažitost terénu a vytvářelo terasovitě 

uspořádanou konfiguraci, 

která by měla přispět k nenápadnému 

a přitom účinnému oddělení 

pozemků a vytvoření pocitové 

identity jednotlivých zahrad. 

Zároveň se použitím topografie 

terénu a zahradními úpravami 

dosahuje připomenutí odkazu 

původního charakteru území, 

které bylo před výstavbou vilové 

čtvrti užíváno jako vinice. 

Základní parametry urbanistického 

řešení (návrh parcelace) 

a dopravní řešení projektu spolu 

velmi úzce souvisejí. V rámci 

územního řízení bylo rozhodnuto 

o úpravě Ateliérem 8000, 

s.r.o. navrhované trasy původně 

Horní ulice, dnes pojmenované 

Hanzelkova ulice. Navrhli jsme 

její posunutí na hranici se sousední 

investicí ING Real Estate 

Development, aby komunikace 

nedělila náš pozemek na dvě 

části, jak projekt ING původně 

předpokládal. Napojení Hanzelkovy 

ulice na křižovatku ulic Na 

Míčánce a Na Kodymce přineslo 

logičtější zakomponování nových 

komunikací do stávajícího 

uličního systému a univerzálnější 

řešení dopravy a variabilitu 

obsluhy pomocí jednosměrných 

ulic. Hanzelkova ulice je využita 

nejen pro dopravní obsluhu rodinných 

vil R I a R II a východní 

části činžovní vily M III, ale také 

pro napojení obou rodinných vil 

na nově vybudovanou infrastrukturu. 

Přínosem pro celé okolí je 

i realizované rozšíření komunikace 

Na Míčánce v úseku mezi 

ulicemi Šáreckou a Na Kodymce, 

umožňující obousměrný provoz. 

Usnadnění přístupnosti nových 

vil nevyvolává potřebu objíždět 

sousední bloky stávající zástavby, 

jak bylo původně uvažováno, 

a přináší zklidnění ulic Šárecké, 

Na Kodymce a Na Klimentce. 

Každý byt má vlastní garáž, kromě 

západní části činžovní vily M I, 

která má pro oba byty společnou 

garáž dimenzovanou na tři stání, 

umístěnou pod zahradou mezi 

plotem při ulici Šárecké a vilou. 

Pro každou vilu je navrženo osm 

parkovacích stání, z nichž šest 

je řešeno v garážích. Horní větší 

byty mají dvě stání v garážích 

pod domem, spodní byty mají 

jedno stání v bočních garážích 

a další parkovací stání je k dispozici 

vedle těchto garáží. 

Koncepce návrhu vil 

M I – M III 

Urbanistické i architektonické pojetí 

jednotlivých staveb odpovídá 

danému zadání, které předpokládalo 

realizaci nadstandardních 

bytů určených na prodej. Jejich 

majitelé by se měli identifikovat 

nejen s vlastní obytnou částí, ale 

také s veřejnými prostory vil, jejich 

exteriérem, bezprostředním 

okolím a celou čtvrtí. Samozřejmou 

podmínkou zadání bylo 

zhodnocení unikátních výhledů 

z jednotlivých bytů. Ty jsou zajištěny 

výškovým a polohovým 

osazením vil a orientací jejich 

obytných prostor, teras, lodžií 

a balkonů na jižní, pohledově exponovanou 

stranu. Návrh sleduje 

požadavek investora na uchování 

příjemného „lidského“ měřítka 

čtvrti a na dosažení vysokého 

standardu budov z hlediska jejich 

užitné plochy, vybavení a detailů. 

Výrazným znakem návrhu je 

také snaha o zajištění pocitu 

intimity, vzájemné nezávislosti 

a soukromí. 

Každá vila nabízí cca 600 m 2 

užitné bytové plochy (cca 

850 m 2 včetně garáží). Užitná 

plocha všech tří staveb s garážemi 

a zázemím představuje 

2602 m 2 . Celkový obestavěný 

prostor zaujímá 8698 m 3 . 

Architektonické 

řešení 

Zadání projektu definovalo 

kromě obecného požadavku 

sledování vysokého standardu 

urbanistického řešení areálu 

i architektonického řešení jednotlivých 

vil, také další specifické 

požadavky investora – navrhnout 

provozně nenáročné, 

ale zároveň dostatečně reprezentativní 

objekty a jasně vy- 

▲▼ Kromě asymetričnosti hmoty uskakujících podlaží a řešení nárožních partií, se 

jednotlivé stavby liší i řešením okenních otvorů ve fasádách a odlišností škály 

barev režných cihel. Foto: Tomáš Balej. 


▲ Projekt Hanspaulka – Nové vily. Viladům M III – pohled jižní. 

▲ Viladům M III – půdorys střechy 

▲ Viladům M III – pohled východní 

▲ Viladům M III – půdorys 2. patro 

▲ Viladům M III – příčný řez 

▼ Viladům M III – půdorys suterén 

▲ Viladům M III – půdorys 1. patro 

▼ Viladům M III – půdorys přízemí 

18 


mezit veřejné, spoluvlastnické 

a vlastnické plochy. Záměrně 

sledovaným aspektem návrhu 

jednotlivých bytů je zmiňovaná 

soběstačnost, individuálnost 

a standard přístupnosti z ulice i ze 

zahrady. Byty ve viladomech jsou 

určeny specifickým konceptem 

podporujícím privátní atmosféru 

bydlení danou vlastními vstupy 

i rozdělením budov na dvě zcela 

nezávislé části, z nichž každá 

obsahuje dva odděleně přístupné 

mezonety. Obě části všech tří 

staveb mají také vlastní přípojky 

inženýrských sítí, a mohou tak 

být nabízeny i jako dva nezávislé 

dvougenerační rodinné domy. 

Všechny byty mají, kromě západní 

části rohové vily M I, samostatné 

garáže. Sledování a podporování 

těchto základních kritérií, kterými 

byly byty ve vilách přiblíženy 

standardu bydlení v rodinném 

domě, je možné považovat za 

nejdůležitější, samozřejmou součást 

tvorby kvality nabízeného 

obytného prostředí. 

U jednotlivých činžovních vil je 

použito rozdílu úrovně podlaží 

západní a východní části domu 

o 7,50 mm, daného potřebou 

přizpůsobit výškové osazení vil 

spádu komunikace i zahrady pro 

dosažení drobnějšího měřítka 

stavby a kompozičně zajímavé 

asymetričnosti fasád i efektivnějšího 

využití výšky garáží. 

Navrhované estetické i technické 

kvalitě viladomů odpovídá řešení 

fasád, opatřených přizdívkou 

z režných cihel skladebného formátu 

220x110x7,50 mm, které 

pomáhají začlenit nově navržené 

vily do okolního prostředí oblasti 

Hanspaulky. Vnější pojízdné 

plochy na pozemku činžovních 

vil jsou navrženy z drobných 

žulových kostek, pochozí plochy 

jsou z žulové dlažby formátu 

pražské mozaiky. Schody a podesty 

před vstupy jsou řešeny 

pomocí schodišťových stupňů 

a dlažby z masivního pískovce. 

Ojediněle jsou cesty vydlážděny 

z kamenných placáků nepravidelného 

tvaru. 

U všech činžovních vil je naznačeno 

ustoupení posledního 

podlaží pomocí nárožních teras, 

prostorově vymezených pouze 

obnaženými rámy konstrukce 

▲ Pohled z Hanzelkovy ulice. Individuálnost jednotlivých vil M I – M III byla řešena mimo jiné asymetričnostií hmoty 

uskakujících podlaží a řešením nárožních partií. Záměrně byla volena různorodá skladba několika základních prvků 

oken, definovaných formou velkých oken přes dvě podlaží, nízkých horizontálních oken, dřevěných „plochých arkýřů“ 

a oken běžných rozměrů. Foto: Tomáš Balej. 

stavby. Tímto prvkem, kterým 

reagujeme na různá dispoziční 

řešení mezonetových bytů, 

zejména na rozdílnou polohu 

hlavního obývacího prostoru, 

bylo možno poměrně svobodně 

formovat záměrně rozehraná 

a různorodá, ačkoli v podstatě 

obdobná objemová řešení jednotlivých 

viladomů. Univerzálnost 

návrhu, založená mimo jiné na 

zaměnitelnosti jednotlivých řešení 

nabízených dispozic bytů, jsme 

považovali za další základní vlastnost 

našeho návrhu, která je součástí 

strategie tohoto stavebního 

záměru. Ve snaze poskytovat 

vysoký standard bydlení, jsme 

chtěli nabízet možnost výběru 

z variantních řešení dispozice 

bytů, prezentovaných na jednotlivých 

vilách, které byly limitovány 

pouze vzájemnou vazbou 

obou bytů nad sebou z hlediska 

vedení instalací. Tím jsme chtěli 

uspokojovat individuální nároky 

klientů na řešení vlastního bytu 

a podporovat identifikaci majitelů 

bytů se svým prostředím při 

jejich následném užívání. 

Balancování na hranici mezi 

záměrně sledovanou jednotou 

hodnotového světa těchto staveb 

a zároveň pečlivě střeženou 

potřebou poskytování individuálních, 

vlastní identitu podporujících 

řešení, je velmi podstatný, 

na první pohled skrytý pilíř architektonického 

řešení návrhu. 

Domníváme se, že schopnost 

vyjadřovat společně cítěné hodnoty 

i zakotvenost stavebně 

profesních standardů své doby, 

při respektování individuality 

jednotlivých stavebních počinů, 

patří k základním, specifickou 

kvalitu vytvářejícím fenoménům 

rezidenčních čtvrtí jako je 

Hanspaulka. S vědomím obtížnosti 

uplatnění těchto vlastností 

v dnešní heterogenní době po- 


▲ Zhodnocení unikátních výhledů z jednotlivých bytů je zajištěno výškovým 

a polohovým osazením vil a orientací jejich obytných prostor, teras, lodžií 

a balkonů na jižní, pohledově exponovanou stranu. Foto: Tomáš Malý. 

▼ Ocelové schodiště vedoucí z horního mezonetového bytu na střechu stavby. 

Foto: Tomáš Malý. 

važujeme zvolený postup za 

základní předpoklad dosažení 

sledovaných hodnot soudobými 

prostředky. 

Individuálnost jednotlivých vil byla, 

kromě výše uvedené asymetričnosti 

hmoty uskakujících podlaží 

a řešení nárožních partií, sledována 

i řešením okenních otvorů 

ve fasádách a při realizaci 

nakonec docílena i odlišností 

škály barev režných cihel. Záměrně 

byla volena různorodá 

skladba několika základních prvků 

oken, definovaných formou 

velkých oken přes dvě podlaží, 

nízkých horizontálních oken, 

dřevěných „plochých arkýřů“ 

a oken běžných rozměrů. Charakteristickým 

prvkem je rovněž 

řešení osvětlení horních podlaží 

přes kompletně prosklené obvodové 

stěny místností orientované 

na terasy, které umožňuje zbývající 

horní části fasády řešit jako 

poměrně plné plochy většinou 

bez otvorů. 

Dispoziční řešení 

Navržená velikost, dispozice 

a rozvržení bytů, jak bylo popsáno 

výše, s sebou přináší nejen 

efekt soukromí, ale zároveň zcela 

eliminuje veřejné prostory domu. 

Kromě společné garáže bytů 

v západní části vily M I, nejsou 

v těchto činžovních vilách žádné 

další společné veřejné a tudíž 

nepronajímatelné, údržbu vyžadující 

prostory. 

Vily jsou záměrně, z důvodu 

nabízené variability řešení dispozic 

bytů, navrženy na stejném 

rozměru půdorysu podlaží 

o zastavěné ploše 13,10x15,10 m. 

Vnitřní nosnou stěnou probíhající 

na celou výšku stavby, která 

splňuje zároveň požadavky 

na akustické parametry stěny 

mezi rodinnými domy, jsou 

vily rozděleny na dvě poloviny. 

Obě části jsou provozně naprosto 

nezávislé. Mají vlastní číslo 

popisné i vlastní přípojky na 

inženýrské sítě. V každé polovině 

vily jsou navrženy vždy dva 

mezonetové byty. Menší byt je 

umístěn v přízemí a v polozapuštěném 

podzemním podlaží. 

Větší byt má v přízemí pouze 

vstup z ulice a většinou i vstup 

na zahradu přes vstupní altán 

a terasu nad garáží, ale jeho 

dispozice se odehrává převážně 

v 1. patře a v částečně ustupujícím 

2. patře. Dolní byty umístěné 

v přízemí a suterénu mají užitnou 

plochu cca 110 m 2 , horní 

byty kategorie 5+1 mají užitnou 

plochu cca 170 m 2 . 

U většiny dolních bytů byl v podzemním 

podlaží navržen obývací 

pokoj spojený s jídelnou a kuchyní, 

v přízemí jsou kromě vstupu 

umístěny 2–3 ložnice, z nichž 

místnost do ulice může být využita 

i jako pracovna nebo pokoj hosta. 

Dispozice horních bytů byly 

navrženy ve variantách s hlavní 

obytnou plochou v 1. patře, ve 

2. patře nebo ve dvou podlažích. 

Rovněž přístup do horních bytů je 

nabízen v několika alternativách. 

Většinou se do nich vchází pomocí 

lávek na bočních fasádách přes 

prosklený altán nad garáží, který 

slouží jako vstupní hala a zároveň 

jako prostor spojující byt s vlastní 

zahrádkou. 

Ve vile M I je atypicky řešena západní 

část, kde je celé podzemní 

podlaží využitelné pro spodní byt, 

a rovněž vstupní partie do horního 

bytu. Vstupní altán je menší, plní 

pouze funkci zádveří, nemůže být 

využit k pobytu. Privátní zahrádka 

tohoto horního bytu je řešena na 

střeše garáže. 

Ve vile M II byly prostory vstupů 

do horních bytů na přání 

klienta minimalizovány. Byly 

přesunuty do severních nároží 

a terasa a vstupní altán nad 

garáží byly přičleněny spodnímu 

bytu, takže horní byt přišel 

o možnost přímého spojení 

s privátní zahrádkou. U této vily 

jsou zahrádky přístupné vnějšími 

schody přes terasy nad 

garáží z přízemí spodních bytů, 

takže hlavní obytný prostor s kuchyní 

a jídelnou je zde umístěn 

v přízemí. Ve spodním podlaží 

dolního bytu jsou navrženy dvě 

ložnice, další ložnice je v přízemí, 

při severní fasádě. 

Velká pozornost byla věnována 

propojení bytů s jejich okolím 

v rovině provozní i v rovině vytváření 

prostorů, které poskytují 

možnost využívat nabídky exponovaných 

výhledů. Horní byty 

20 


▲ V jednotlivých viladomech je nabízena možnost výběru z variantních řešení dispozic. Foto: Tomáš Balej. 

mají navíc přístupnou terasu na 

střeše, chráněnou proti nepřízni 

počasí altánem. Zpřístupnění 

střech není sledováno pouze 

z důvodu dalšího zvýšení komfortu 

vlastních bytů, ale je použito 

rovněž jako motivační prvek 

vybízející pečovat i o „pátou 

fasádu“ domu, což vzhledem ke 

svažitosti okolního terénu přinese 

užitek i majitelům sousedních 

pozemků a uživatelům veřejných 

komunikací. 

Konstrukční 

a technické řešení 

Zakládání činžovních vil je z důvodu 

složitých podmínek – malé 

únosnosti cca 6 m mocné vrstvy 

navážek a výšky základové spáry, 

řešeno pomocí podélných 

pásů pod nosnými stěnami, uložených 

na pilotách. Svislé nosné 

konstrukce staveb jsou navrženy 

jako železobetonový monolitický 

stěnový systém. Vodorovné 

nosné konstrukce jsou většinou 

řešeny jako bezprůvlakové monolitické 

železobetonové stropní 

desky. 

Zvolený koncept mezonetových, 

vzájemně dispozičně a prostorově 

poměrně komplikovaně provázaných 

bytů i předpokládaný nabízený 

standard vil vyžadovaly věnovat 

velkou péči problematice akustické 

pohody jednotlivých bytů. Ta byla 

zajišťována volbou dostatečných 

izolačních schopností dělicích 

konstrukcí i specifickými technickými 

prvky. Schodiště z přízemí do 

1. patra, která oddělují dva byty, 

jsou řešena jako plovoucí konstrukce, 

osazené na akustické 

izolaci, položené na šikmé nosné 

železobetonové desce. 

Z technického hlediska patří realizace 

stavby Hanspaulka – Nové 

vily při zvolené univerzálnosti 

projektu a atypičnosti dispozic 

(přesněji individuálnosti velké 

škály nabízených řešení) a navíc 

při navržené složité vzájemné 

prostorové provázanosti bytů 

a nárocích kladených na kvalitu 

designu a detailu k velmi komplikovaným 

a náročným projektům. 

■ 

Základní údaje o stavbě 

Stavba: Hanspaulka – Nové vily, 

činžovní viladomy M I 

až M III 

Místo: Praha 6, Hanspaulka, 

ulice Na Míčánce 

Investor: Podzimek reality a.s. 

Developer: 

HNV, a.s. 

Ing. Martin Podzimek, 

předseda představenstva; 

Ing. Pavel Lindner, manager 

projektu; 

Pavel Šárka, technický 

dozor 

Generální dodavatel: 

Podzimek a synové s.r.o.; 

Ing. Martin Podzimek, 

ředitel společnosti; 

Ing. Petr Zach, vedoucí 

projektu 

Generální projektant: 

Ing. arch. Ladislav Lábus 

AA – Architektonický 

ateliér 

Stavební část: 

Ing. arch. Ladislav Lábus 

AA – Architektonický 

ateliér 

Autoři návrhu: 

prof. Ing. arch. Ladislav 

Lábus, Ing. arch. Mgr. 

Norbert Schmidt, 

Ing. arch. Vít Krušina, 

Ing. arch. Tomáš Balej, 

MgA., Ing. arch. 

Petr Cimbulka, Ing. 

arch. Marek Nábělek, 

Ing. arch. Martina Novotná 

Spolupráce: 

Ing. arch. Zdeněk 

Heřman, Ing. arch. Jiří 

Mráz, Ing. arch. Igor 

Šimon 

Statické řešení: 

NĚMEC POLÁK, spol. 

s r.o. 

Projektová dokumentace: 

2003–2006 

Zahájení stavby: 

duben 2008 

Dokončení stavby: 

březen 2009 


zděné a smíšené konstrukce 

text: Jaromír K. Klouda 

grafické podklady: autor 

Zděné a smíšené konstrukce: současnost, 

trendy, stav technické normalizace 

Doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., 

EUR ing (*1945) 

Je ředitelem úseku VVI – Výzkum, 

Vývoj, Inovace v Technickém a zkušebním 

ústavu stavebním Praha, s.p., 

TZUS 0090-VVI v Brně. Je vedoucím 

CTN ZSK a předsedou TNK 37, členem 

návazných TNK 38, TNK 119 

i v TNK 36/SC 4. 

E-mail: klouda@tzus.cz, 

klouda@abcont.cz 

Příspěvek představuje obor zděných a smíšených 

konstrukcí (dále jen ZSK) včetně 

zhodnocení stavu české i evropské technické 

normalizace. Zabývá se zejména konstrukčními 

systémy, aplikacemi ve svislých stěnových 

konstrukcích. Smíšeným vodorovným 

stropním a střešním konstrukcím je věnována 

stručná informace v závěru článku. 

Celá skupina nových evropských normativních předpisů pro zdivo 

a zděné konstrukce byla v posledních letech intenzivně diskutována 

v příslušných technických komisích CEN/TC 250/SC 6 

a CEN/TC 125 a rovněž v sektorové skupině notifikovaných 

osob AGNB/SG 10. Výsledkem je stav postupného dolaďování 

a doplňování problematiky, která byla pro nízký konsenzus 

doposud ponechána na národních úrovních – a na druhé straně 

(zejména u Eurokódu 6) šlo o proces koordinace a hledání 

konsenzu ve druhé spirále vývoje, tj. po porovnání Národních 

příloh. Současně probíhají průběžně pravidelné pětileté revize již 

vydaných evropských normativních dokumentů a u Eurokódu 6 

začíná práce na jeho dalším rozvoji v rámci nově ustavené Maintenance 

Group. Spolupráce se rozvíjí i horizontálně, tj. mezi výše 

uvedenými komisemi CEN pro zdivo a komisí pro dílce z lehkého 

mezerovitého betonu a pórobetonu CEN/TC 177, pro prefabrikované 

betonové dílce CEN/TC 229 a pro dlažbu CEN/TC 178 

(a stejně mezi sektorovými skupinami SG 10 a SG 02). Průběžně 

fungují úzké evropské vazby s komisemi CEN zabývajícími se 

betony a maltami v plném průřezu. 

Za zmínku stojí i neformální mezinárodní spolupráce v rámci 

odborných společností zabývajících se problematikou pojednávaného 

oboru – RILEM, CIB (zejména W 23), IABSE, 

a konečně vazba na oborovou normalizaci v rámci ISO, která 

sice byla v poslední době utlumena, ale kde se očekává nový 

rozvoj činnosti TC. A to v důsledku ukončení prací v CEN na prvé 

definitivní verzi Eurokódů při jejich konfrontaci a dalším sbližováním 

se světovými předpisy v souvislosti s rozvojem činnosti 

CEN v komisích TC 350 a TC 351, zahrnující rozvojové oblasti 

trvalé udržitelnosti a nebezpečných látek, s přímou aplikací na 

obor ZSK. V oboru smíšených konstrukcí a obecně v oblasti 

nových inovačních řešení v celém oboru ZSK je rozvíjena i přes 

aktuální problémy na evropské úrovni spolupráce CEN – EOTA, 

i když se tato v posledních letech jeví spíše jako souběh a nikoliv 

jako systémová návaznost. 

Na české národní úrovni je problematika zdiva a zděných konstrukcí 

řešena v rámci Centra technické normalizace CTN ZSK při TZÚS 

Praha. 1) 

Celý proces průběžného sjednocování a koordinace evropských 

předpisů normativního charakteru probíhá v době, kdy se v Evropě 

diskutuje o přechodu ze základní stavební direktivy CPD na nový 

řídicí dokument – CPR, a kdy je i v ČR nově restrukturalizována 

normalizační činnost v rámci příslušných CTN, a to i v oblasti financování, 

v níž se výhledově počítá s výrazným angažmá výrobní 

praxe. 

Přehled technologií ZSK a jejich komponentů 

Komponenty moderních zděných konstrukcí představují: 

■ zdicí prvky; 

■ malty pro zdění; 

■ pomocné a doplňkové výrobky pro zděné konstrukce. 

Naprostá většina z těchto komponent je již dnes zahrnuta do 

uceleného systému evropských norem, postupně přebíraných 

i v České republice. 

U konstrukcí z vyztuženého, sevřeného či předpjatého zdiva k základním 

komponentám dále patří: 

■ zálivkový beton a příslušná výztuž, případně některé další speciální 

pomocné a doplňkové prvky a konstrukce. 

Novodobé nevyztužené i vyztužené zděné konstrukce se navrhují 

a konstruují podle příslušných, již zavedených částí Eurokódu 

6 nebo podle původní soustavy ČSN, zejména podle ČSN 

73 1101 a jejích posledních Změn č. 3 až 5. Souběh původních ČSN 

a nových ČSN EN však platí jen do roku 2010, kdy mají platit pouze 

zavedené normy evropské, mnohé z nich včetně změn A1 i A2, 

s další velkou skupinou v pravidelné pětileté revizi projednávanou 

v současnosti. 

1) 

Autor tohoto příspěvku je jak reprezentantem v obou komisích CENu a v sektorové skupině AGNB, tak předsedou TNK 37 

Zdivo a zděné konstrukce. Tím jsou přímo personálně zajištěny všechny výše uvedené strukturované vazby mezi normalizačními (CEN, EOTA), 

certifikačními (AGNB) i odbornými evropskými organizacemi, jakož i mezi adekvátními útvary národní technické normalizace – členstvím 

autora v návazných TNK 38, TNK 119 i v TNK 36/SC 4. 

22 stavebnictví 06–07/09

Zavedené evropské normy: 

■ všechny části ČSN EN 1996; 

■ všechny části ČSN EN 1745; 

■ specifikace ČSN EN 771-1 až 6; 

■ ČSN EN 998-1 až 3; 

■ ČSN EN 845-1 až 3; 

■ všechny zkušební normy pro zdicí prvky řady ČSN EN 772-1 

až 21; 

■ všechny zkušební normy pro malty řady ČSN EN 1015-1 až 21; 

■ všechny zkušební normy pro pomocné výrobky pro zdivo řady 

ČSN EN 846-1 až 14; 

■ pro zkoušení zdiva řady ČSN EN 1052-1 až 5. 

Smíšené konstrukce využívající kusových 

staviv 

Ke smíšeným konstrukcím využívajícím kusových staviv se počítají 

zejména konstrukce zhotovené ze zdicích prvků charakteru tvarovek, 

které tvoří ztracené bednění včetně možné doplňkové tepelné izolace 

a které jsou následně zmonolitněny, tj. vyplněny betonem, případně 

i vyztuženy konstrukční či nosnou výztuží ve svislém, nebo i vodorovném 

směru. V ČR se jedná zejména o tvarovky či dílce ztraceného 

bednění z pěnového polystyrénu či z dřevoštěpkových materiálů. 

Z hlediska navrhování a konstruování byl zřetelný rozdíl odborné 

úrovně nositelů jednotlivých systémů. V ČR se nejčastěji vše mimo 

vlastní betonové jádro staticky zanedbává (na rozdíl od konstrukcí 

z tzv. Mantelbetonu v zahraničí). Situace je v současnosti ovlivněna 

jak platným ETAG 009, tak novými evropskými normami pro 

nenosné tvárnice z betonu, lehkého betonu a dřevoštěpkobetonu, 

jejichž české vydání se chystá v nejbližší době (jako ČSN EN 15435 

a ČSN EN 15438). 

Zařazení konstrukcí využívajících sestavné prvky větších rozměrů 

(dílců z lehkého mezerovitého betonu, pěnobetonu či 

pórobetonu) mezi konstrukce smíšené vychází z premisy souč. 

A to ve srovnatelných pevnostních úrovních konstrukcí z těchto 

prvků sestavených s konstrukcemi zděnými, na rozdíl od montovaných 

konstrukcí z hutných betonů (z kameniva hutného 

i pórovitého), vyráběných ve vyšších pevnostních třídách jako 

materiál pro dílce s výhradně nosnou funkcí. Zejména u konstrukcí 

obvodových plášťů se v pojednávaných případech principy 

navrhování a ustavování konstrukcí zděných i montovaných 

konstrukcí betonových často vzájemně doplňují či kombinují. 

Speciální problematiku tvoří návrh a konstrukční řešení spolu 

s postupem provádění ucelených systémů včetně všech spojů 

a styků, ať již ve svislých nebo ve vodorovných konstrukcích 

staveb sestavených z těchto dílců. V podmínkách ČR byla dosud 

situace u těchto systémů normalizačně nejednoznačná, do 

budoucna se jeví jako jednoznačný požadavek úplná aplikace 

nové soustavy evropských norem. V rámci činnosti TNK 36/SK 4 

Konstrukce z lehkého betonu a pórobetonu byly či jsou připraveny 

k českému vydání obě kmenové normy – EN 1520 po první 

pětileté revizi a konečně i první české znění EN 12602. V obou 

případech se jedná o vyztužené dílce, v prvém případě z lehkého 

mezerovitého betonu, ve druhém pak z autoklávovaného pórobetonu. 

Tyto základní specifikace jsou doprovázeny vždy uceleným 

souborem zkušebních dílčích norem: tuzemská odborná 

praxe bude mít konečně i zde kompletní podklady normového 

charakteru, jaké dosud bylo možné nalézt jen u německých 

technických osvědčení. 

Stále však ještě ne pro všechny zdicí prvky a malty (malty obyčejné, 

lehké nebo malty pro tenké spáry) jsou známy/odzkoušeny všechny 

návrhové parametry zdiva, a to nejen z hlediska statického, ale 

i z některých dalších hledisek stavební fyziky i požární bezpečnosti. 

Totéž platí i pro nově zaváděné komponenty i pro celé systémy 

nových inovačních řešení (například v poslední době zdivo na polyuretanovou 

pěnu, kde osvědčení všech vlastností mají jen dvě firmy 

působící na českém trhu, přičemž „řešení” nabízí více subjektů, jak 

bylo mj. vidět i na posledním veletrhu ibf 2009 v Brně). 

Zdicí prvky 

V návaznosti na evropskou normalizaci se základní skupiny zdicích 

prvků člení následovně: 

■ pálené cihlářské zdicí prvky, zejména pak novodobé, s vylehčeným 

průřezem i střepem (EN 771 – 1) – viz obr. 1, 2; 

■ vápenopískové zdicí prvky – v ČR zatím jen tradiční, nikoliv novodobé 

systémy (EN 771 – 2) – viz obr. 3; 

■ betonové zdicí prvky (z hutného nebo pórovitého kameniva 

v různých systémových provedeních (EN 771 – 3) – 

viz obr. 5; 

■ pórobetonové zdicí prvky (z pískového nebo popílkového pórobetonu), 

zejména v systémových aplikacích přesných tvárnic 

(EN 771 – 4) – viz obr. 4; 

■ zdicí prvky z umělého kamene (pohledového betonu), často tzv. 

shell-bedded masonry (EN 771 – 5) – viz obr. 6; 

■ zdicí prvky z přírodního kamene; jedná se o speciální problematiku 

v tomto příspěvku dále nekomentovanou (EN 771 – 6) – 

viz obr. 7. 

V důsledku historických tradic i díky převažující „německé sféře 

vlivu“ ve výrobě zdicích prvků se v ČR aplikují zejména zděné stěny 

s použitím pálených cihlářských zdicích prvků, zdivo z přesných pórobetonových 

tvárnic a zdivo z novodobých zdicích prvků z lehkého 

betonu z Liaporu. Uvedené výrobky (v pořadí podle podílu na trhu) 

jsou většinou součástí dnes již programově vytvářených zdicích 

systémů, nejčastěji v podobě jednovrstvého zdiva (stěny vnitřní 

i obvodové), v posledních letech pak stále častěji i ve stěnách vrstvených, 

případně v kombinacích s kontaktními či provětrávanými 

zateplovacími systémy v obvodových stěnách staveb. 

■ K novým zdicím technologiím, které zatím nemají výraznější podíl 

na českém trhu v aplikační oblasti konstrukčního zdiva, avšak jsou již 

dostatečně známé zejména z použití jako lícová staviva konstrukcí 

venkovní (zahradní) architektury, patří zdivo z vápenopískových 

cihel a zdivo z betonových lícových tvárnic. Obě tyto technologie 

jsou progresivní ve svých úplných zahraničních aplikacích zdicích 

systémů, použitelných s výhodou i pro vícepodlažní stavby – 

viz obr. 8, 9. 

■ Specifickou skupinu pak tvoří zdicí prvky s vrstvou tepelné 

izolace integrovanou již ve výrobně, a to rozmanitým způsobem. 

Jsou však tyto technologie opravdu vždy řádně a důkladně prověřeny 

Dostat C∏ na zdicí prvek není problém, ale mít k dispozici 

ověřené chování takového zdiva, pro které normy neplatí, už nikdo 

nevyžaduje. 

■ Zdicí prvky charakteru ztraceného bednění se mohou přímo integrovat 

do nosné funkce stěny po jejím zmonolitnění (betonové) nebo 

pouze vytvářet ztracené bednění s větším či menším příspěvkem 

k tepelné izolaci kompletní stěny (tvarovky dřevoštěpkové, polystyrénové 

apod.); místo tvarovek se používají často pouze plošné dílce 

ztraceného bednění či jejich kombinace se samonosnými výztužnými 

prvky. Nutno rozlišovat! 


23

▲ Obr. 1. Zdicí prvky pálené – nová řešení průřezu 

▲ Obr. 2. Zdicí prvky pálené – speciální tvarovky 

▲ Obr. 3. Zdicí prvky vápenopískové 

▲ Obr. 4. Zdicí prvky z pórobetonu 

▼ Obr. 6. Zdicí prvky z umělého 

kamene 

▼ Obr. 7. Zdicí prvky z přírodního 

kamene 

▲ Obr. 5. Zdicí prvky z lehkého betonu (Liapor) 

▼ Obr. 8. Lícové zdivo z vápenopískových cihel 


■ Již se rozšířilo i používání kusových staviv větších rozměrů, 

vyžadujících použití lehkých montážních prostředků; tento způsob 

využití přechází až po dílčí (kombinovanou) či úplnou prefabrikaci, 

a to v rozmanitých materiálově-technologických variantách, s využitím 

velkoformátových kusových staviv různých rozměrů apod. 

V zahraničí až po prefabrikaci s využitím celoplošných stěnových 

dílců (panelů). Speciální pozornost je těmto prvkům a systémům 

v evropském kontextu věnována i z hlediska normalizace, hlavně 

dvěma materiálově-technologickým variantám: dílcům a sestavám 

z autoklávovaného pórobetonu a z mezerovitého betonu z lehkých 

kameniv. 

▲ Obr. 9. Lícové zdivo z betonových štípaných tvarovek 

Malty pro zdění 

V souladu s evropskou normalizací se pro zděné konstrukce používají: 

■ malty obyčejné (klasické); 

■ malty tepelně-izolační (lehké); 

■ malty pro tenké spáry (1 až 3 mm tlusté, pro přesné zdicí prvky). 

Zvyšování požadavků na kvalitu prací na stavbě a její kontrolu vede 

ke stále výraznějšímu používání suchých maltových směsí pro malty 

obyčejné i lehké (pro zdění i pro omítky) i průmyslově vyráběných 

speciálních maltových směsí pro tenké spáry. 

Podrobně se požadavkům na malty pro zdění (ČSN EN 998–2) a pro 

omítky (ČSN EN 998–1 a 998-3) a nově zaváděných evropských 

zkušebních norem řady EN 1015-xx věnuje v rámci TNK 37 zástupce 

VÚMO, který je nositelem CTN pro pojiva a maltoviny. 

K novodobým trendům rozvoje zděných konstrukcí patří vyvíjet 

stále efektivnější jednovrstvé zdicí systémy, které by minimalizovaly 

množství spár ve zdivu (použitím zdicích prvků větších 

rozměrů), jejich tloušťku (přesnými rozměry tvárnic sofistikovaného 

průřezu a materiálu), snižovaly vliv malty tenkými spárami 

či jinak eliminovaly mokrý proces (například zazubením styčné 

spáry) při současných a požadovaných zvýšených parametrech 

tepelného odporu zdiva. 

Posledním vývojovým trendem u jednovrstvých zdicích systémů je 

náhrada zdicí malty v ložných spárách polyuretanovou pěnou, při použití 

velmi přesných zdicích prvků. Tyto inovace autor řešil do podoby 

uplatnitelné pro český trh již v letech 2006–2009, a to pro systémy 

Pichler (Rakousko) a Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., pro který se 

v současnosti rozšiřuje sortiment využitelných výrobků a dokončuje se 

i ověření chování dlouhodobě zatíženého zdiva. Autor podotýká, že 

se z hlediska chování tohoto zdiva jedná o nový fenomén, s mnoha 

odlišnostmi ve srovnání se zdivem „klasickým“. Jeho použití, které 

není zahrnuto (kryto) Eurokódem 6, je možné jedině po podrobném 

a systémovém prověření, vedoucím k vydání Osvědčení vhodnosti 

pro použití specifikovaných skladeb s definovanými vlastnostmi zdiva 

v konstrukcích navrhovaných a prováděných v ČR – viz obr. 10, 11. 

Pomocné výrobky pro zděné konstrukce 

▲ Obr. 10. Zdivo na polyuretanovou pěnu, zdění stěny pro požární zkoušky 

▲ Obr. 11. Zdivo na polyuretanovou pěnu, porušení zkušebního vzorku stěny 

▼ Obr. 12. Vodorovná výztuž v ložných spárách zdiva z cihelných tvarovek 

V dosavadní praxi se v ČR použití pomocných výrobků pro zděné 

konstrukce blíže nespecifikovalo – pomineme-li starší ustanovení 

o kleštinách v dřevěných stropech zděných budov, případně některá 

ustanovení o tzv. věncích. 

Aplikace novodobých pomocných výrobků pro zděné konstrukce 

zahrnutých doposud do systému evropské normalizace (specifikace 

ČSN EN 845 – 1, 2, 3, a řada zkušebních norem ČSN EN 846-xx), 

zahrnují následující problematiku: 


25

■ spony, pásky, závěsy, konzolky a podpěrné úhelníky (ČSN 

EN 845 – 1); 

■ překlady (ČSN EN 845 – 2); 

■ výztuž do ložných spár (ČSN EN 845 – 3). 

▲ Obr. 13. Závěsné konzoly a úložné prahy 

▲ Obr. 14. Jumbo-bloky, 

pórobeton 

▲ Obr. 15. VPC bloky a malá mechanizace 

V porovnání s dosavadními normami ČSN pro zděné konstrukce jsou 

výše uvedené evropské normy, týkající se všech typů pomocných 

prvků (a), všech překladů ve zdivu jednovrstvém i vrstveném (b) 

a zdiva vyztuženého v ložných spárách (c) zcela novým fenoménem 

praxe v ČR. Koherentní ustanovení také udávají dále jednotlivé části 

Eurokódu 6 pro navrhování i provádění zděných konstrukcí. 

Spony, konzolky a podpěrné úhelníky se již v praxi staly – díky narůstajícím 

aplikacím vrstveného lícového zdiva – známým výrobkem. 

Znalost jejich správného použití je však dosud obecně nedostatečná, 

třebaže příslušné podklady již existují. Aplikace jsou velmi rozmanité – 

viz například obr. 12, 13. 

Pásky a závěsy se aplikují ve spojích zděných stěn a dřevěných 

konstrukcí stropů a střech. 

Pro všechny pomocné výrobky existuje soubor zkušebních norem, 

řady ČSN EN 846-1 až 14 (poslední norma bude nově zavedena, byla 

projednána teprve na zasedání CEN/TC 125 v dubnu 2009). 

Dále je zapotřebí podotknout, že u vrstvených konstrukcí obvodových 

stěn se zejména v zahraničí z hlediska zajištění správných stavebně-fyzikálních 

funkcí apod. používají další, tzv. doplňkové výrobky – 

například uzávěry a speciální vystrojení dutin, speciální prvky větrací 

a prvky úložné se zvýšenou izolací. Pro některá řešení již existují 

i vydaná evropská technická osvědčení ETA. 

Ke komponentám zděných konstrukcí souhrnně již jen tolik, že 

všechny specifikace pro zdicí prvky, malty a pomocné výrobky 

ukončily v tomto roce pětiletý cyklus připomínek a nyní jsou ve stavu 

rozpracování revize. Žádná specifikace nebyla navržena na zrušení, 

revize bude středně pracná co do dosažení míry uspokojení všech 

partnerů. 

Z 30 evropských zemí (členů CEN) se vyjádřilo 16, z toho 8 bez připomínek; 

Česká republika nepodala ke specifikacím žádné připomínky 

(členové TNK 37 a vybraní specialisté z praxe byli obesláni), projevila 

však zájem účastnit se zpracování revizí těchto norem v příslušných 

WG komise CEN/TC 125, jejíž poslední zasedání bylo v dubnu 2009; 

výsledkem je postoupení vybraných norem v pětileté revizi do UAP 

nebo CEN Enquiry. 

Systémy zděných konstrukcí 

▲ Obr. 16. Celostěnový obvodový panel vyzděný ve výrobně 

▼ Obr. 17. Dřevoštěpkové tvarovky ztraceného bednění 

Pro zděné konstrukce je ještě možné (do roku 2010) používat českou 

normu ČSN 73 1101 [1] včetně jejích nejnovějších Změn č. 3, 

4 a 5 z posledních dvou let, týkajících se základních pevnostních 

a přetvárných návrhových parametrů u nás dnes nejpoužívanějších 

zdicích technologií (viz výše). Lze konstatovat, že pro doplnění normy 

o nejnovější technologie byl proveden zejména na naše poměry 

rozsáhlý soubor experimentálních ověření pevnosti zdiva v tlaku 

a jeho přetvárnosti při působení krátkodobého svislého centrického 

zatížení. 

Bylo odzkoušeno celkem: 

■ 24 nízkých zděných stěn v 8 sériích po 3 zkušebních vzorcích, 

zděných ze zdicích prvků (pálených porozitovaných tvárnic) z pěti 

českých cihelen; zkoušeny byly přitom jednovrstvé stěny ve vazbě 

běhounové i vazákové. Pro zdivo na lehkou maltu se hodnoty P d 

a α 

samostatně nevyhodnocovaly. 2) 

■ 39 nízkých zděných stěn ve 13 zkušebních sériích, zděných z přesných 

pískových pórobetonových tvárnic, z poloviny od firmy HEBEL 

a z poloviny od firmy YTONG, vždy s použitím vlastní malty pro tenké 


spáry. Takto zdvojené série (3 + 3 = 6) odzkoušených nízkých zděných 

stěn pak vytvořily podklad pro konečné hodnocení a sestavení hodnot 

R d 

a α, obecně aplikovatelných pro tento druh novodobého zdiva 

z přesných tvárnic a malty pro tenké spáry. 3) 

■ 52 nízkých zděných stěn (zkoušených v rozmezí let 1994 až 1998) 

LIAS Vintířov lehký stavební materiál, k.s. začleněných do 16 zkušebních 

sérií v několika systémových řadách diferencovaného použití; 

z toho v systémové řadě LIATHERM (pro jednovrstvé obvodové 

zdivo) bylo odzkoušeno nejvíce – celkem 28 zděných stěn s maltou 

obyčejnou i lehkou, navíc s diferencovanými charakteristikami lehké 

malty. Soubor provedených zkoušek a z nich odvozených návrhových 

hodnot pevnosti zdiva v tlaku a jeho přetvárnosti je zde nejrozsáhlejší 

a jako jediný zahrnuje i hodnoty pro použití lehké malty. 4) 

Výsledkem výše uvedených zkoušek a jejich vyhodnocení jsou Změny 

č. 3, 4 a 5 ČSN 73 1101, které charakterizují hodnoty, jež prošly 

jednáním komise TNK 37. Za ostatní hodnoty odpovídají výrobci, 

kteří je uvádějí ve svých technických podkladech. 

Skutečnost, že pro výpočty podle ČSN 73 1101 nebyly k dispozici 

jiné než výše uvedené údaje, byla a je často zdrojem aktuálních 

potíží (zejména u podrobnějších prověření i jiných vlastností než je 

pevnost zdiva v tlaku). Jako výhodnější se tedy jevilo dopracovat 

celou soustavu potřebných hodnot návrhových charakteristik zdiva 

již podle soustavy ČSN EN (pro pevnost v tlaku a přetvárnost jsou 

zatím k dispozici pouze hodnoty pro zdivo z tvárnic z Liaporu, zkoušených 

již i podle metodiky EN). Zatím co nyní se podle Eurokódu 6 

postupovat mohlo, od roku 2010 to má být jedinou možností. 

I další doplnění zkoušek pro zdivo při příčně působícím zatížení (tah za 

ohybu v obou směrech příčného namáhání zdiva) a při působení smyku 

v ložné spáře by bylo žádoucí. Dosavadní zkoušky však byly prováděny 

veskrze sporadicky, neboť evropské normy uvádějí i možnost použití 

tabulkových hodnot. Jistota je však vždy jen u hodnoty ověřené zkouškou; 

minimální hodnoty podle tabulek nejsou vždy uspokojivým řešením, 

zejména ne u zdiva, kde se uvažuje s jeho plným statickým působením 

či spolupůsobením jako konstrukčního prvku nosného systému objektu 

(vnitřní nosné stěny a suterénní stěny vícepodlažních budov, vnitřní 

vrstvy obvodových vrstvených stěn, stěnové výplně skeletů aj.). 

▲ Obr. 18. Systém tvarovek ztraceného bednění z PPS 

▲ Obr. 19. Pálené tvarovky ztraceného bednění 

Konstrukce stěn ze zdicích prvků větších 

rozměrů 

Používají se velkorozměrové pálené, pórobetonové a vápenopískové 

bloky ale v ČR nejsou taková řešení příliš rozšířená (pórobeton – 

viz obr. 14). Zdicí prvky pálené s tzv. vysokým řezem 500 mm se 

2) 

Následně byla provedena ověření na dílčích sériích, která pak výrobci 

samostatně prezentovali ve svých technických příručkách – stejně 

jako pro zdivo na maltu pro tenké spáry. Soubory nebyly tak reprezentativní 

jako výše (a níže) zmíněné a neprošly projednáním v TNK 

37 ani nedoznaly podoby změny normy. 

3) 

Hodnoty platí pouze pro zdivo z přesných pískových pórobetonových 

tvárnic, nikoliv pro přesné tvárnice (šedé) z popílkového 

pórobetonu. O zkouškách dalších pevností (P6 nebo nejnovějších 

P2-350 či P2-300) nemá autor povědomí, zda bylo u nás zkoušeno – 

platí viz výše, tj. šlo mimo TNK 37). 

4) 

V letech 2006 a 2008 byly následně odzkoušeny další sestavy zdiva 

pro přesné tvárnice na maltu pro tenké spáry, pro nové typy tvárnic 

a pro zjištění počáteční pevnosti zdiva ve smyku pro všechny typy 

malt. Rovněž byly takto vyhodnocené parametry již pouze uvedeny 

v podkladech výrobce, neprocházely TNK 37. 

▲ Obr. 20. Stropní vložky keramické 

▼ Obr. 21. Stropní vložky z plášťovaných vložek PPS, pochůzí 


27

▼ Obr. 22. Stropní vložky skořepinové vylehčující, z recyklátu 

v tuzemsku nepoužívají vůbec, zdicí prvky vápenopískové se mohou 

objevit při dodávkách ze zahraničí. Všechna tato řešení jsou spojena 

s potřebou použití speciální montážní mechanizace (viz obr. 15). 

Evropské normy přitom pro tato řešení žádná návrhová specifika ani 

jiné parametry neuvádějí; podle našich zkušeností z kdysi aplikované 

výstavby z bloků a blokopanelů by však bylo možné dosáhnout 

v těchto případech i vyšších návrhových parametrů než u zdiva do 

výšky zdicích prvků 250 mm. 

Prefabrikované stěnové konstrukce ze zdicích 

prvků obvyklých rozměrů 

V zahraničí se běžně používá princip prefabrikace pro zhotovování 

celostěnových dílců ze zdicích prvků přímo ve výrobě (pálené a vápenopískové 

zdicí prvky – viz obr. 16). Při dosavadní české emocionální 

averzi k panelovým technologiím se o to zatím nikdo nepokusil; přitom 

u našich sousedů s drahou lidskou prací se tento způsob praktikuje 

dlouhodobě, byla pro něj zpracována i samostatná norma DIN 1053-4 

a například firma Walzer v Rakousku hromadně používá pro výrobu 

těchto dílců polyuretanovou pěnu místo malty (patentováno). 

Konstrukce z vyztužených velkorozměrových 

dílců 

Jedná se zejména o sestavy: 

■ z vyztužených dílců z lehkého mezerovitého betonu 

ČSN EN 1520; 

■ z vyztužených dílců z autoklávovaného pórobetonu 

ČSN EN 12602. 

Dílce z vyztuženého autoklávovaného pórobetonu (dále jen AAC) 

a dílce z mezerovitého lehkého betonu z pórovitého kameniva (dále 

jen LAC) byly v rámci evropské normalizace vyčleněny do samostatného 

svazku norem, připravovaného samostatnou subkomisí 

CEN/TC 177 (u nás řeší TNK 36/SK 4). Jistou raritou se stalo, že 

problematika statického řešení, resp. jeho specifika, jsou u této 

skupiny výrobkových norem součástí tzv. specifikací a nejsou 

řešena obvyklým způsobem, tj. jako samostatná část Eurokódu 2 

a samostatná výrobková specifikace. 

Druhou zvláštností je (bylo tomu tak hlavně v prvních etapách 

zpracovávání návrhů EN) nezbytnost důsledné koordinace s normalizačním 

procesem v oboru zdicích prvků z AAC a LAC, spadajících 

do kompetence CEN/TC 125. I proto jsou tyto výrobky a konstrukce 

zahrnuty do smíšených konstrukcí, tzn. že pro jejich aplikace ve 

smyslu připravovaných evropských norem je současně zapotřebí 

znalost problematiky betonových i zděných konstrukcí v rámci evropských 

předpisů. 

Výše uvedené základní normy (specifikace) udávají úplnou škálu 

požadavků na vlastnosti materiálů, dílců i styků s odvoláním na 

návaznou souvztažnou soustavu EN pro jejich zkoušení. K základním 

všeobecným požadavkům na dílce patří požadavky na zajištění 

bezpečnosti a použitelnosti konstrukce pod zatížením a jinými fyzikálními 

vlivy, speciálně pak v případě požáru. Normy uvádějí rovněž 

metody stanovení výpočtového tepelného odporu dílce, stanovení 

akustických parametrů apod. 

Z významných požadavků na dílce je vhodné dále zmínit trvanlivost, 

která je v těchto EN definována jako „schopnost plnění funkcí dílce 

s ohledem na jeho pevnost, stabilitu i použitelnost, bez jejich výrazného 

omezení a bez nadměrné údržby po celou dobu životnosti dílce“. 

U dílců z AAC je navíc poměrně podrobně řešena problematika předpětí. 

Současně zahrnuje návrh komentovaných EN řadu dodatečných 

požadavků na jednotlivé základní typy dílců – diferencovaně pro dílce 

jednotlivých částí nosných konstrukcí. Návrh komentovaných EN požaduje 

rovněž stanovení pevnosti styků a spojů mezi dílci. Pro stanovení 

únosnosti styků ve smyku, a to v obou rozhodujících směrech (v rovině 

a kolmo k rovině styku), jsou předepsány zvláštní zkušební postupy. 

U spojovacích a doplňkových (kotevních) prvků předepisují tyto EN vždy 

ověření zkouškou, pokud neexistuje dostatečně podrobný, výstižný 

a ověřený výpočtový postup na národní úrovni. 

Smíšené svislé konstrukce 

■ systémy z nenosných zdicích prvků ztraceného bednění 

(ETAG 009); 

■ systémové tvárnice z polystyrenu a z dřevoštěpků existence 

(CUAP + ETA); 

■ bednicí tvárnice dřevoštěpkové, dokončena EN 15498; 

■ bednicí tvárnice z betonu a lehkého betonu, dokončena 

EN 15435; 

■ systémy využívající deskových, stěnových a pomocných prvků 

ztraceného bednění – například systém Velox, systém Rastra, 

systém Sismo. 

V České republice neexistuje dosud jediná původní česká norma pro 

navrhování smíšených konstrukcí. V plné platnosti je však již dlouho 

a pokyn pro evropská technická schválení ETAG 009 Dílce/systémy 

nenosného ztraceného bednění tvořeného dutinovými tvárnicemi 

nebo panely vyrobenými z izolačních materiálů, případně z betonu, 

podle kterého již byly dodnes vydány skoro dvě desítky evropských 

technických osvědčení (ETA). Pro atypičtější případy byly navíc zpracovány 

i CUAP, takže rozmanitost evropsky certifikovaných systémů je 

již dostatečně veliká. Pokrývá jak systémy z tvarovek ze štěpkobetonu 

(DURISOL, BIOCEMENT, aj.) či expandovaného polystyrenu (ISO- 

RAST aj.), tak systémy z tvarovek z betonu či lehkého betonu, jakož 

i z bednicích dílců plošných (VELOX), dutinových (RASTRA), případně 

nástřik a výplň do ztraceného bednění z ocelové mřížoviny, bednicích 

a izolačních prvků (SISMO, MONOLITE) – viz obr. 17, 18. 

Co je podstatné pro výrobce/dodavatele těchto systémů na stavební 

trh, je skutečnost, že pro pouhou „domácí certifikaci“ podle zpracovaného 

STO musí dnes postupovat při zkoušení a schvalování podle 

stejných pravidel jako při „evropské certifikaci“ s obdržením označení 

C∏: musí se řídit pravidly, která udává ETAG 009. Zde je na místě 

upozornění, že v tomto roce nově zaváděné výrobkové normy ČSN 

EN 15435 a ČSN EN 15498 – byť jsou specifikacemi udávajícími 

vlastnosti výrobků (bednicích nenosných tvárnic z obyčejného či 

5) 

Je paradoxní, že pro pálené tvarovky ztraceného bednění (obr. 19) 

dnes předpis neexistuje. 


lehkého betonu nebo ze dřevoštěpkobetonu) a tudíž harmonizovanými 

evropskými normami s přílohou ZA specifikující podmínky pro 

udělení značky CE tvárnici – nenahrazují úplné posouzení systému 

podle ETAG 009 nebo CUAP. 5) 

Bednicí tvárnice (tvarovky ztraceného 

bednění) ze štěpkobetonu 

Bednicí tvárnice (tvarovky ztraceného bednění) ze štěpkobetonu se 

vyrábějí jako kompaktní duté tvarovky – buď s integrovanou tepelnou 

izolací nebo nez ní. 

Pro výrobu štěpkobetonových bednicích tvárnic se smí použít pouze 

štěpkobetonu vyhovujícího normě EN 14474. Doplňková tepelná izolace 

musí splňovat požadavky (podle typu izolace) příslušné normy řady 

EN 13162 až EN 13171. Veškeré tvárnice musí mít zcela jednoznačně 

a podrobně stanoveny všechny rozměry, hlavní (systémové) i podrobné. 

Norma dále stanoví podrobně požadavky na systémové i dílčí rozměry, 

veškeré druhy dovolených odchylek rozměrů, rovinnosti i pravoúhlosti. 

Výrobce zkouší a deklaruje objemovou hmotnost, vlhkostní 

přetvoření a u tvarovek obvodových stěn propustnost vodních par. 

Bednicí tvarovky ze štěpkobetonu musí splňovat z hlediska reakce 

na oheň podmínky pro třídu B podle EN 13501-1. 

Mechanická pevnost bednicích tvárnic musí být taková, aby bylo 

možné s nimi bezproblémově manipulovat a aby odolaly tlaku výplně 

při zalévání dutin. Za tím účelem je nutné stanovit speciálními 

zkouškami a zkontrolovat plnění předepsaných kritérií pro: 

■ pevnost žeber v tahu; 

■ pevnost bočnic v ohybu; 

■ pevnost bočnic tvárnice v tahu kolmo k rovině. 

Z akustických vlastností se hodnotí vzduchová neprůzvučnost 

a zvuková pohltivost hotových stěn. Z tepelně-technických vlastností 

se zjišťuje tepelná vodivost a měrná tepelná kapacita dřevoštěpových 

tvárnic a stanoví se tepelný odpor celé stěny. S ohledem na 

předpokládané použití se ověřuje mrazuvzdornost tvárnic, případně 

v přímém kontaktu s rozmrazovacími solemi. V přílohách normy 

je dále uveden diagram charakterizující tlak betonové výplně při 

zalévání, dále jsou popsány mechanické zkoušky, zkušební postupy 

a zkušební zařízení pro nové typy těchto zkoušek; uvedeny jsou 

i výpočtové vzorce pro hodnocení posuzovaných vlastností. Uvádí se 

také zkušební metoda pro stanovení měrné tepelné kapacity. 

Bednicí tvárnice z obyčejného a lehkého 

betonu (nenosné) 

Bednicí tvárnice z obyčejného a lehkého betonu (nenosné) podle 

ČSN EN 15435 nezahrnují zdicí prvky, pro které je určena ČSN 

EN 771-3, příp. ČSN EN 771-5. 

Konstrukční vlastnosti zdiva z betonových tvárnic závisí na jejich betonové 

nebo maltové výplni; tyto tvarovky nejsou určeny k použití bez 

výplně. Mohou se zdít nasucho (podle stanoveného technologického 

postupu), tvarovky mohou být opatřeny zámkem ve spojích. 

Pro sledované vlastnosti platí obdobná pravidla uvedená u tvárnic dřevoštěpových. 

Ze speciálních mechanických vlastností se zkouší jen 

pevnost v tahu žeber a pevnost v ohybu bočnic. Opět je udán diagram 

pro tlak zálivkového betonu; u tuhých betonových tvárnic jde o lineární 

závislost. Navíc se hodnotí podle EN 772-11 nasákavost vlivem 

kapilarity. Sledování vlhkostních přetvoření je nezbytné, významné 

je zejména u lehkých betonů a u jemnozrnných betonů. U kontroly 

geometrických parametrů přibývá kontrola pravoúhlosti, odklonu 

a náklonu na vzorku nízké stěny (1 m = cca 4 řady tvárnic nad sebou, 

délka > 2 m). Přistupuje též stanovení rovinnosti vnějších líců tvárnic 

a kontrola rovinnosti úložných ploch. Zkouška přilnavosti tepelné 

izolace by mohla být aplikována i u jiných typů tvárnic (sendvičový 

typ s vrstvou izolace uvnitř), pro který žádná norma ani technický 

návod pro hodnocení výrobku oficiálně neexistuje. 

Závěr ke smíšeným stěnovým konstrukcím 

Zavádění soustavy nových evropských norem (výrobkových specifikací) 

a předpisů s tematikou navrhování a provádění smíšených 

stěnových systémů využívajících prvků ztraceného bednění dostává 

tuto problematiku do kvalitativně vyšší fáze ve srovnání s dosavadním 

stavem často „lidové tvořivosti“. Precizují se požadavky a kritéria, 

stanovují se nové zkušební metody, zpřesňují se podmínky pro certifikaci 

a průběžnou kontrolu kvality výroby i výrobků. Je však na místě 

poznámka, že uvedené klady zavedení nových EN s sebou nesou 

riziko, že případně někdy a někde dojde i k vynechání „systémových 

požadavků“ ETAGu 009, který řeší problém z kvalitativně vyšších 

pozic sestavy (kit) jako vybrané části systému. To, co u zděných 

konstrukcí zajišťují normy pro zkoušení zdiva (sestavy) a zejména 

pravidla pro navrhování a provádění zděných konstrukcí specifikovaná 

v Eurokódu 6, nemá adekvátní normativní dokumenty s vyjímkou 

zmíněného ETAGu, resp. ve speciálních případech CUAPu. Toto nelze 

při aplikacích smíšených svislých konstrukcí pustit ze zřetele. 

Smíšené vodorovné konstrukce 

Smíšené vodorovné konstrukce (s využitím speciálních stropních 

tvarovek) představují: 

■ stropní konstrukce montované z trámů (EN 15037-1) a stropních 

vložek z betonu, z pálené keramiky, z PPS a z vložek lehčených 

(prEN 15037-2 až 5); 

■ stropní panely vyrobené z vložek a zmonolitněné betonem 

(prEN 13747-2); 

■ monolitické stropní konstrukce s vložkami kladenými na staveništi. 

Trámy pro montované stropní systémy 

EN 15037-1 z dubna 2008 je t.č. ve stádiu dokončování a vydání 

českého překladu jako ČSN EN. Jde o kmenovou normu této skupiny, 

doplněnou dále čtyřmi dalšími částmi, pojednávajícími o stropních 

vložkách z různých materiálů (nejde již pouze a jen o vložky pálené). 

Rozsáhlá norma bude mít včetně dvanácti příloh a přílohy ZA (jde 

o harmonizovanou normu – specifikaci) v českém znění celkem 

cca 86 stran. Samotný text bez obligatorních náležitostí (předmět 

normy, citované normativní dokumenty, termíny a definice) obsahuje 

souhrn požadavků a zkušebních metod, pravidla pro hodnocení 

shody, značení a obsah technické dokumentace. Příloha A stanoví 

potřebné doplňující podrobnosti pro kontrolu výrobního postupu 

i kontrolu hotových výrobků; základní požadavky (vztahuje se i ke 

všem ostatním ustanovením normy a jejich příloh) stanoví základní 

norma pro železobetonové prefabrikáty – ČSN EN 13369. 

Norma člení trámové prvky na kompaktní trámy z vyztuženého nebo 

předpjatého betonu tvaru obráceného T nebo I, dále na betonové trámy 

s příhradovým nosníkem, případně na trámy s keramickým pláštěm. 

Pro jednotlivá tvarová řešení trámů udává norma podrobně i zásady pro 

minimální rozměry trámů nebo jejich podrobností. Podrobně jsou v normě 

popsány požadavky na beton, výztuž, zabudované prvky i spojovací 


29

prostředky. Detailněji se upřesňují požadavky pro předpjaté trámy, specifikovány 

jsou i konstrukční podrobnosti, zvláštní požadavky na umístění 

předpínací výztuže a požadavky na spřahovací a smykovou výztuž. Jsou 

podrobně specifikovány způsoby úpravy povrchů horního povrchu a boků 

stropních trámů nebo jejich další rozměrové charakteristiky. 

Přílohy normy udávají mj. zásady pro zmonolitněné konstrukce spřažených 

stropních systémů (B), stanovení návrhové pevnosti spřahování 

výztuže a zásady pro její kotvení a kotevní únosnost (C). Příloha (D) 

stanoví konstrukční zásady pro oblast přímých a nepřímých podpor 

a pro kotvení výztuže, příloha (E) pojednává o návrhu spřažených 

stropních systémů. Další přílohy EN 15037-1 pojednávají o návrhu 

samonosných trámů (F), tzv. diafragmovém působení stropní tabule 

ve své rovině (G), o zkouškách při stanovení rozpětí trámů během 

výstavby (H), o vyhodnocení pevnosti betonu v době předpínání (J) 

a také o stanovení požární odolnosti (K) a akustických vlastností – 

vzduchové a kročejové neprůzvučnosti (L). 

má dlouhodobou tradici v tzv. Waffle-floors, využívaných často 

u bodově podepřených desek s velkým rozpětím. Stropní vložky zde 

mají většinou efekt prostorotvorný (působí jako vylehčovací dílce 

ztraceného bednění). V tradičním materiálovém provedení (pálené 

vložky, betonové vložky speciálního tvarování sloužící například pro 

umístění rozvodů apod.) se mohou i částečně spolupodílet na únosnosti 

stropů, přičemž zde existuje možnost lepšího vykrytí složitých 

půdorysných řešení například vytvořením nepravidelné sítě žeber, 

spojením s okrajovými nosníky, apod. 

Lze konstatovat, že tato řešení jsou v tuzemské praxi dostatečně 

známá a že jejich návrh podléhá aplikaci Eurokódu 2; započtení 

jistého stupně spolupůsobení některých stropních vložek se však 

jeví jako efektivní jen v omezeném množství případů a zřejmě 

nebude činit statikům a konstruktérům potíže zohlednit poznatky 

a zásady pro tvorbu a navrhování stropních systémů Beam&Blocks 

podle EN, uvedených v předchozích kapitolách. 

Stropní vložky pro stropy montované 

z trámů a vložek 

Stropním vložkám z různých materiálů jsou věnovány další části 

evropské normy EN 15037 Precast concrete products – Beam-andblock 

floor systems: 

■ prEN 15037-2 Část 2: Betonové stropní vložky; 

■ prEN 15037-2 Část 3: Pálené stropní vložky; 

■ prEN 15037-2 Část 4: Polystyrénové stropní vložky; 

■ prEN 15037-2 Část 5: Vylehčovací stropní vložky. 

kde části 2 a 3 by měly projít schválením ještě letos a část 4 je 

v pokročilém rozpracování. Normy jsou opět dostatečně podrobné 

a představují dobrý podklad pro návrhovou praxi. Ukázky stropů 

s využitím různých stropních vložek jsou na obr. 20, 21 a 22. 

Připravované evropské normy pro stropní 

panely s použitím vložek 

Původní EN 13747:2005 + prA1:2008 Precast concrete products – 

Floor plates for floor systems pojednávající o filigránových stropních 

deskách pro stropní konstrukce, které umožňují také vyvložkování 

při jejich zmonolitnění a kompletaci (jako přechodový případ mezi 

systémy smíšených stropních konstrukcí), byla v březnu 2008 rozšířena 

o návrh prEN 13747-2:2008 Lightened ribbed floor plates. 

Tento návrh normy, velmi silně diskutovaný opět zejména německou 

delegací (kontroverze s DIN), se týká výhradně a jen stropních panelů 

s použitím pálených stropních vložek. Podstatné je zde rozdělení 

vložek do tří základních kategorií – nespolupůsobících (NR), částečně 

spolupůsobících (SR) a plně spolupůsobících (RR). Nejnižší 

třída betonu je předepsána C25/30, nejnižší pevnost při dopravě 

15 Mpa. Nejpodrobněji je popsáno stanovení minimálních rozměrů 

a všech typů tolerancí. 

Stropní panely tohoto typu se mohou provádět v největších rozměrech: šířka 

do 1200 mm, výška do 300 mm. Použité keramické tvarovky přitom ve 

své zesílené horní části partikulárně lícují s horním povrchem panelu. 

Monolitické stropní konstrukce s vložkami 

kladenými na staveništi 

Tento poslední případ využití stropních vložek různého typu 

a z různých materiálů ve stropních a/nebo střešních konstrukcích 

Závěrem ke smíšeným vodorovným 

konstrukcím 

Zavádění soustavy nových evropských norem s tematikou navrhování 

stropních konstrukcí využívajících stropních vložek z různých 

materiálů a různých variant řešení nosných prvků těchto smíšených 

vodorovných konstrukcí se jeví přínosem v porovnání s dosud platnou 

návrhovou praxí v ČR. Po českém vydání a zavedení alespoň základních 

norem ČSN EN 15037-1,2,3 a dokončení EN 13747-2 bude možné 

pokrýt většinu praktických řešení těchto konstrukcí na stavebním 

trhu ve smyslu evropské normalizace a konečně i zrušit prehistorickou 

ČSN 73 1102. Následným rozšířením o EN 15037-4,5 bude jistě 

i v ČR sortiment navrhovaných konstrukcí ještě zajímavější. ■ 

Použitá literatura (pro velký rozsah není uvedena jmenovitě) 

[1] Kompletní balík evropských norem v oboru 

[2] Kompletní seznam publikací autora v oboru 

english synopsis 

Masonry and Mixed Structures (MMS): 

State of Art – Further Development – Standardization 

The article introduces the state of art of >Masonry and Mixed 

Structures< including the current stage of the implementation of 

European standards in the Czech Republic. Besides typical masonry 

structures the mixed structures used in vertical as well as in the 

horizontal structures of buildings are mentioned. Some special 

innovative product and/or systems are presented as a part of further 

development of MMS. 

klíčová slova: 

zdicí prvky, malta pro zdění, pomocné výrobky, zdivo, 


keywords: 

masonry units, masonry mortar, ancillary components, masonry, 

masonry and mixed structures 

odborné posouzení článku: 

doc. Ing. Karel Lorenz, CSc., 

FA ČVUT Praha 



text: Petr Veleba 

grafické podklady: Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. 

▲ Stěna z cihel POROTHERM CB 

Navrhování a realizace staveb 

z cihelného zdiva POROTHERM 

Ing. Petr Veleba (*1974) 

Absolvent Stavební fakulty ČVUT, od 

roku 1998 byl projektantem pozemních 

staveb. Od roku 2003 působí ve 

společnosti Wienerberger cihlářský 

průmysl, a.s., nejprve jako technický 

poradce, nyní jako produkt technik. Je 

členem technické komise Cihlářského 

svazu Čech a Moravy a energetickým 

znalcem. Je autorizovaným technikem 

v oboru pozemní stavby. 

E-mail: Petr.Veleba@wienerberger.com 

Přírodní hlína byla historicky jedním z prvních 

stavebních materiálů. Po jejím zušlechtění – 

vysušení a vypálení na cihly – získal člověk 

přírodní materiál trvalé hodnoty s vyváženými 

fyzikálními vlastnostmi. Příspěvek je rozborem 

trendů a sledovaných kriterií v inovaci 

cihelných bloků POROTHERM a jejich praktický 

dopad na navrhování a realizaci staveb. 

Výrobní rozměry a tolerance cihelných 

výrobků 

Cihelné bloky POROTHERM jsou vyráběny v tloušťkách od 80 do 

440 mm, délkách od 250 do 500 mm a výšce 238 mm (ale také 155 

a 249 mm). Rozměrovou přesnost výrobků pro bývalou I. jakostní třídu 

výrobce deklaruje podle normy ČSN EN 771-1 v třídě tolerancí T2 

a R2. Pro názornost: bloky šířky 440 mm se vyrábějí s přesností 

±5 mm (výška a délka téhož bloku potom s přesností ±4 mm). 

Vyjímečné požadavky jsou kladeny na výrobky zděné s tenkou ložnou 

spárou, u kterých se po vypálení výška dále upraví broušením 

s deklarovanou přesností ±1 mm. Přesnost zabroušení (rovinnost) 

ložných ploch u broušených cihel zděných na polyuretanovou pěnu 

POROTHERM DRYFIX má vliv na celkovou pevnost zdiva. Proto byla 

přijata velmi přísná kriteria pro dodávku cihel POROTHERM CB DF, 

ta vyžadují rovinnost ložných ploch s odchylkou maximálně 

0,3 mm. 

Hmotnost 

Hmotnost cihelných výrobků je volena s ohledem na ruční manipulaci 

při zdění na stavbě. Běžná hmotnost bloku je kolem 16 kg. Nejtěžšími 


31

loky výrobní řady jsou bloky akustické, kde vyšší hmotnost pomáhá 

zlepšit akustické vlastnosti kladené zejména na mezibytové stěny. 

Nejtěžším blokem z výrobní řady je POROTHERM 25 AKU P+D 

s hmotností cca 21,7 kg/ks. 

Pevnost 

▲ Nová tvarovka POROTHERM EKO v řezu v porovnání s tvarovkou 

POROTHERM P+D, která je o generaci starší 

Výpočtová pevnost keramické stěny dosahuje hodnot v rozpětí od 

0,65 MPa po cca 2,2 MPa a je dána zvolenou kombinací pevnosti keramického 

bloku a pevnosti pojiva. U samotných bloků je dosahováno 

pevnosti v rozmezí P6 až P20 (6–20 MPa), u malty M 2,5 do M 10. 

U zdiva použitého na maltu pro tenké spáry POROTHERM CB DBM je 

při stejné pevnosti bloku dosahováno vyšších pevností než u varianty 

zdiva s klasickou maltou o téže pevnosti. Specifickým případem je 

spojování cihelných bloků pomocí jednosložkové polyuretanové pěny 

POROTHERM DRYFIX. Výsledky statických zkoušek prováděných 

v brněnské pobočce TZÚS jsou shrnuty v Protokolu o posouzení 

vlastností zdiva POROTHERM CB zděných na jednosložkovou 

polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX k použití ve stavbách. 

Deklarované hodnoty jsou v rozpětí 0,9 až 1,5 MPa (podle pevnostní 

třídy bloku POROTHERM od 8 do 15 MPa). Hodnoty pevnosti zdiva 

v tlaku vzešlé ze zkoušek jsou zatím redukovány o 30 %, a to do 

dokončení zkoušek fragmentů pod dlouhodobým zatížením. Výsledky 

těchto zkoušek jsou očekávány začátkem druhé poloviny roku 

2009. Konstituční vztahy a podrobné hodnoty jsou zveřejněny a jsou 

ke stažení v protokolu na webových stránkách výrobce. 

Tepelně technické parametry 

▲ Průběh zkoušky požární odolnosti stěny vyzděné na polyuretanovou pěnu 

POROTHERM DRYFIX (s autorem textu) 

▼ Zdění na polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX 

S rostoucím akcentem na tepelnou ochranu budov jsou v laboratořích 

hledány možnosti konstrukce keramických bloků s co největším 

tepelným odporem, avšak v kombinaci se zachováním co nejvyšší 

pevnosti a také akustických vlastností. Při pouhém vylehčování 

materiálu by se brzy narazilo na snížení potřebné pevnosti keramického 

bloku. Proto došlo ke změně tradičního děrování keramických 

bloků, kde jsou dosavadní kosočtverce nahrazeny obdélníkovým 

děrováním. Rozdíl oproti v minulosti používanému kosočtvercovému 

děrování je v rozměrech děr a v tloušťce vnitřních stěn. Děrování 

je nyní široké a štíhlé a tloušťka vnitřní stěny dříve 8 až 10 mm je 

upravena na 5 mm. 

Změna děrování výrobku a snížení objemové hmotnosti střepu se 

odrazila ve zlepšení tepelných parametrů nové řady o cca 10 %. 

Cihelný blok je oproti původní řadě P+D celkově lehčí, což pozitivně 

ovlivní jak transport, tak i manipulaci na stavbě. Zároveň tenké 

obdélníkové vzduchové dutiny umožňují velmi dobrou dělitelnost 

bloku (řezáním). Díky struktuře keramiky zároveň poklesla spotřeba 

malty na zdění, neboť se snížil zátek malty do dutin. Podrobné údaje 

k řadě POROTHERM EKO jsou uvedeny v technických listech na 

webových stránkách výrobce. 

Akustické vlastnosti 

Pouhým vylehčováním keramického bloku dochází ke zlepšování 

tepelných vlastností materiálu, ale s dopadem na vlastnosti akustické. 

Aby byla splněna kritéria, která jsou kladena na vnitřní stěny z hlediska 

prostupu tepla (požadované U ≤ 1,3 W/(m 2 ∙K), bylo rozhodnuto 

využít možnosti tvarovat vnitřní děrování keramiky a nespoléhat pouze 

na docílení plošné hmotnosti bloků ve stěně. Varianta dohánění 

tepelných parametrů akustické stěny pouze pomocí nesmyslných 


tlouštěk tepelněizolační omítky byla výrobcem zavržena jako v praxi 

nereálná. Nemile překvapily taktéž výsledky na základě akustických 

měření provedených na stěnách se zateplením, když se kýžené zlepšení 

vzduchové neprůzvučnosti nedostavilo, ba naopak. Podrobně 

o provedených měřeních a závěrech informoval Ing. Antonín Horský 

v referátu předneseném v lednu pro odbornou veřejnost na cyklu 

přednášek Wienerberger fórum. Několik let trvajícím vývojem výrobce 

dospěl k bloku POROTHERM 25 AKU P+D, který s běžnými 

omítkami (1450 kg/m 3 ) o tloušťce 15 mm dociluje výborné laboratorní 

neprůzvučnosti 55 dB a jehož součinitel prostupu tepla při praktické 

vlhkosti je U = 1,00 W/(m 2 ∙K). 

Požární ochrana 

Díky podstatě materiálu, který vzniká pálením v peci, se u výrobků 

při požárních zkouškách stěn neprojevily žádné problémy. Zajímavostí 

byla zkouška požární odolnosti stěny vyzděné na polyuretanovou pěnu 

POROTHERM DRYFIX. Zkouška byla prováděna ve společnosti 

PAVUS Veselí nad Lužnicí na stěně o tloušťce 240 mm pod zatížením 

na mezi únosnosti. Stěna byla oboustranně omítnuta běžnou vápenocementovou 

omítkou tloušťky do 20 mm. Tato stěna bez potíží vydržela 

ve zkušebně maximální možnou dobu trvání zkoušky, tj. 180 minut. 

▲ Použití koncových cihel POROTHERM 44 K Si a POROTHERM 44 ½ Si 

u ostění a parapetu 

Navrhování staveb, zásadní konstrukční 

detaily, aktuální pokyny pro projektanty 

Stavby z cihelného systému POROTHERM mají ve směru délky 

stěn skladebné rozměry odpovídající násobku délkového modulu 

125 mm, je tedy vhodné navrhovat stěny v půdorysném modulu 

250 mm s počátkem ve vnitřním rohu vnější stěny. Usnadní se tak 

práce při provádění. Pro dodržení potřebného modulu, převazby, ale 

i pro důmyslné řešení konstrukce z hlediska odstranění tepelných 

mostů jsou k cihelným blokům vyráběny též doplňkové cihly rohové, 

poloviční a koncové. Doplňkové tvary koncových cihel nacházejí 

uplatnění zejména při napojení otvorových výplní ke stěně. 

Doplňkové koncové tvary cihel s kapsou pro izolant v ostění jsou 

přímou odpovědí na stavebně-fyzikální požadavky. Umožňují jednoduše 

docílit potřebnou povrchovou teplotu u ostění v interiéru 

a zabránit tím riziku nepříznivé kondenzace vodních par s následným 

zvýšením rizika růstu plísní. Tyto koncové tvary byly vyvinuty 

v konstrukční kanceláři výrobce za pomoci Ing. Jiřího Šály, CSc., 

a k jejich úspěchu jsou přejímány do cihlářské produkce nejen v tuzemsku, 

ale i v zahraničí. 

Typové detaily, které je potřeba při stavbě řešit, a jednotlivé návaznosti 

prvků konstrukcí jsou zveřejněny a dány k dispozici ke stažení 

z internetu. K těmto typovým detailům byly také zpracovány podrobné 

tepelně-technické výpočty a byly sumarizovány v příručce Katalog 

tepelné ochrany budov – POROTHERM 2007. V něm je možné najít 

k detailům potřebné hodnoty, dosazované do výpočtů tepelných ztrát 

budovy, zejména lineární činitele prostupu tepla ψ. 

Při dodržení doporučených systémových řešení na základě množství 

provedených výpočtů na projektech rodinných domů dospěl 

výrobce k závěru, že v součtu byl vliv lineárních tepelných vazeb 

u materiálu a detailů systému POROTHERM vždy záporný, neboli 

snižoval celkovou tepelnou ztrátu stavby. Pokud je tedy tento vliv 

roven nule, bude výpočet na straně bezpečnosti a ušetří se nejpracnější 

část rutinní práce při zpracovávání energetických štítků 

a průkazů. Ovšem tento poznatek platí pouze při dodržení systémových 

řešení vazeb jednotlivých konstrukcí podle Katalogu tepelné 

ochrany budov. 

▲ Vkládání izolantu do kapsy koncové cihly pro odstranění tepelného mostu 

kolem rámu okne 

▼ Čistota řešení napojení ostění pro roletovou schránku na okno 


33

Technologie provádění staveb 

▲ Příklad řezání cihel POROTHERM ve štítu rodinného domu 

Trendem stavebních firem je rychlé, kvalitní a vzhledově perfektní 

zdění. Potom je spokojený investor, projektant i dozor. Při zdění 

z bloků POROTHERM je nejdynamičtěji se rozvíjející technologií pro 

zdění právě systém POROTHERM DRYFIX. Při použití broušených 

cihelných bloků postupuje práce velmi rychle, odpadá pracná příprava 

a transport malty pro ložné spáry, ihned po nástupu na pracoviště 

stavební četa zdí. Spoj je pevný již po cca 20 minutách a zdění je, 

na rozdíl od běžné malty, možné i v mrazech až do -5 O C. Pro tento 

speciální systém bylo na základě množství provedených zkoušek 

získáno potřebné národní osvědčení č. OIV/20008/009-000002 

o vhodnosti zdiva z přesných bloků POROTHERM CB zděných na 

jednosložkovou polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX. Je 

nutné podotknout, že se tedy nejedná o certifikaci či osvědčení pouze 

jednotlivých komponent, ale o prověření celého systému jako celku, 

z pohledu všech šesti základních požadavků kladených na stavební 

výrobky evropskou směrnicí CPD. ■ 


[1] Horský, A., Šulista, R.: Podklad pro navrhování POROTHERM, 

11. vydání, Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., 7/2008 

[2] Šála, J.: Katalog TEPELNÉ OCHRANY BUDOV z kompletního 

cihlového systému POROTHERM, Wienerberger cihlářský průmysl, 

a.s., 6/2007 

[3] Horský, A., Zahradník, K.: Podklad pro provádění systému PORO- 

THERM, 3. vydání, Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., 1/2007 

[4] ČSN EN 771-1 + ZMĚNA A1: Specifikace zdicích prvků – Část 1: 

Pálené zdicí prvky, www.wienerberger.cz 

▲ Stěna z cihel POROTHERM CB 

Zájemce si může vlastní projekt spočítat na pomůcce připravené na internetové 

stránce, která je schopna zároveň vygenerovat energetický štítek 

obálky budovy včetně protokolu. Zařazení budovy podle energetického 

štítku obálky budovy je vodicím prvkem, s jakou klasifikací je možné 

počítat pro podrobnější průkaz energetické náročnosti budovy. 

Klasifikace domů v průkazu energetické náročnosti je volena velmi 

přísně. Situace není stejná jako u klasifikace elektrospotřebičů, kde 

byla nastavena velmi měkká kritéria a téměř všechny jsou v kategorii A. 

Jen původními měkkými kritérii jsou dnes výrobci tlačeni do vymýšlení 

kategorií A+, A++ atd. Pro klasifikaci budov jsou od počátku kritéria tříd 

velmi přísná a je na odborné veřejnosti vysvětlit zákazníkovi, že dům 

v kategorii C je výtečný, B vynikající a dům v kategorii A je již velmi 

technologicky náročný, nejčastěji pasivní. Pomůckou a vodítkem pro 

projektanty a jejich klienty může být brožura, podle které si mohou 

vybrat dům podle požadované energetické náročnosti a zjistit nároky 

kladené na konstrukce a technická zařízení domu. Brožura je k dispozici 

i v elektronické podobě na webových stránkách výrobce. 


Design and Implementation of Buildings 

of POROTHERM Brick 

Natural clay was one of the first building materials used in the history 

of mankind. After its cultivation – drying and firing of bricks – 

man obtained a material of natural origin and permanent value with 

balanced physical properties. Thanks to technological progress, 

research and development the modern POROTHERM products are 

much demanded by the marked and very popular for their quality. 

This article analyses trends and monitored criteria of innovation of 

these products and their practical impact on building design and 

implementation. 


pálené zdicí prvky , cihelné bloky POROTHERM, výrobní rozměry 

cihelných výrobků, výpočtová pevnost keramické stěny, vylehčování 

keramického bloku, Wienerberger fórum, zkouška požární odolnosti 

stěny 

keywords: 

fired brick, POROTHERM brick, manufacturing sizes of masonry products, 

calculated compactness of ceramic wall, lightening of ceramic 

brick, Wienerberger forum, wall fire resistance test 


doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing, 

ředitel úseku VVI v TZÚS Praha s.p. Předseda Technické 

normalizační komise TNK 37 (Zděné konstrukce) 



text: Michala Hubertová, Jan Štefánik 

foto: Lias Vintířov, LSM k.s. 

▲ Sportovně kulturní a kongresové centrum Karlovy Vary (KV Aréna) – pohledové zdivo Liapor R195 – ukázka z probíhající výstavby 

Navrhování a realizace stavebních 

konstrukcí ze zdiva LIAPOR 

Ing. Michala Hubertová, Ph.D. (*1978) 

Absolvovala Fakultu stavební VUT 

v Brně. V současné době je zaměstnána 

jako vedoucí střediska Vývoj 

a kontrola kvality ve společnosti Lias 

Vintířov, lehký stavební materiál k.s. 

Současně se podílí na řešení výzkumných 

projektů na FAST VUT v Brně. 

E-mail: hubertova@liapor.cz 

Spoluautor: Jan Štefánik 

E-mail: stefanik@liapor.cz 

Zdicí tvárnice Liapor tvoří ucelený systém, který 

umožňuje realizovat svislé stavební konstrukce 

pouze s použitím lehkého betonu. Základní 

požadavky na tvárnice z Liaporu jsou stanoveny 

evropskou normou ČSN EN 771-3 Specifikace 

zdicích prvků – Část 3: Betonové tvárnice s hutným 

nebo pórovitým kamenivem. 

Tolerance rozměrů všech tvárnic pro zdění s normálním maltovým 

ložem je v kategorii D1, tj. délka, šířka i výška, v toleranci -3; +5 mm. 

Tolerance rozměrů tvárnic pro zdění na tenké maltové lože je v kategorii 

D4, tj. délka a šířka, v toleranci +1; -3 mm, výška v toleranci 

±1 mm. Objemová hmotnost tvárnic je základním parametrem pro 

určení stavebně fyzikálních vlastností. Uvádí se v suchém stavu s tolerancí 

± 10 %. Přehled základní řady tvárnic v kategorii D1 je uveden 

v tabulce 1. Tvárnice Liatherm a Liapor M jsou řazeny do skupiny 1 

a tvarovky Liapor S a SL do skupiny 2a dle ČSN EN 1996-1-1. 

Základní zásady navrhování 

Navrhování zděných konstrukcí musí být provedeno na základě 

pravidel uvedených v ČSN EN 1990. Je třeba postupovat podle 

následujících ustanovení: 

■ navrhuje se podle mezních stavů společně s metodou dílčích 

součinitelů uvedenou v ČSN EN 1990; 

■ zatížení se uvažuje podle ČSN EN 1991; 

■ kombinační pravidla pro zatížení se uvažují podle ČSN EN 1990; 

■ dodržují se aplikační pravidla podle ČSN EN 1996-1-1. 

Pro zdivo Liapor jsou stanoveny hodnoty návrhových charakteristik 

dle soustavy evropských norem. Požadované spolehlivosti zděné 

konstrukce se při navrhování dosáhne respektováním normy 

ČSN EN 1996-1-1. Zděné konstrukce by měly být navrhovány tak, 

aby jejich trvanlivost odpovídala předpokládanému použití s uvážením 

podmínek působení. 

Modulová koordinace zajišťuje systémové propojení jednotlivých 

prvků zdicího systému, ať už se jedná o konstrukce svislé nebo vodorovné. 

Základním rozměrem tvořícím modulovou síť systému Liapor 

je 125 mm a velikosti odvozených modulů se rovnají zvoleným násob- 


35

Typová řada 

Druh – zkrácené označení 

Tvar a uspořádání + základní tvar 

Liapor M 

Liapor SL 

M115-4-1200 M175-4-1300 M240-2-650 M240-12-1200 SL365-2-500 SL365-4-700 

b 

l b 

l 

l b 

l b 

h 

h 

h 

h 

Skupina podle ČSN EN 1996-1-1, Tab 3.1 

1 1 1 1 2a 2a 

Rozměry Délka základní tvárnice, l [mm] 372 372 247 247 247 247 

Délka doplňkové tvárnice 1/2, l [mm] 372 372 372 372 372 372 

Délka doplňkové tvárnice 2, l [mm] 122 122 122 122 

Šířka, b [mm] 115 175 240 240 365 365 

Výška, h [mm] 240 240 240 240 240 240 

Pevnost v tlaku, průměrná [N/mm 2 ] 

Objemová hmotnost [kg/m 3 ] 

Laboratorní hodnota vážené neprůzvučnosti [dB] 

4 4 2 12 2 4 

1200 1300 650 1200 500 700 

48 54 51 55 52* 53* 

Ekvival. hodnota tepelné vodivosti l 10,dry 

[W/mK] 

0,341 0,340 0,160 0,325 0,094 0,120 

Tepelně technické vlastnosti – varianta bez omítek 

Souč. tepelné vodivosti zdicí malty 

0,860 0,860 0,360 0,860 0,180 0,180 

Souč. tepelné vodivosti zdiva bez omítky 

0,349 0,348 0,164 0,333 0,096 0,122 

R (d/l) 0,329 0,502 1,467 0,720 3,794 2,993 

R t 

(R i 

+ R + R e 

) 0,498 0,671 1,635 0,889 3,962 3,161 

U (1/R t 

) 2,010 1,491 0,612 1,125 0,252 0,316 

Tepelně technické vlastnosti – varianta s tepelně izolační omítkou 

Souč. tepelné vodivosti vnitřní omítky tl. 15 [mm] 

0,25 0,25 0,25 0,25 0,25 0,25 

Souč. tepelné vodivosti vnější omítky tl. 25 [mm] 

0,10 0,10 0,10 0,10 0,10 0,10 

R t 

včetně omítek 0,81 0,98 1,94 1,20 4,27 3,47 

U (1/R t 

) včetně omítek 

1,24 1,02 0,52 0,83 0,23 0,29 

▲ Tab. 1. Základní fiřada tvárnic Liapor určená pro tradiční technologii zdění na normální maltové lože (kategorie D1 podle ČSN EN 771-3). 

*Hodnoty stanovené apromaxicí. 

▼ Výškové moduly pro tvárnice Liapor na normální maltové lože 

▲ Bytový komplex Relaxpoint Klecany (obvodový plášť – Liatherm; vnitřní 

stěny – Liapor řady M). 

▼ Nízkoenergetický rodinný dům Hájek u Ostrova se spotřebou tepla na 

vytápění 70 kWh/m 2 za rok (kompletní zdicí systém Liapor s kontaktním 

zateplením polystyrenem tl. 20 cm) 

▼ Výškové moduly pro tvárnice Liapor na tenké maltové lože 


2009 

Příloha časopisu 

Stavebnictví 06–07/09 

stavebnictví 

časopis 

speciál 

www.casopisstavebnictvi.cz 

Zelená úsporám 

a projektanti I


text: Informační centrum ČKAIT 

Podmínky programu Zelená úsporám ve vztahu 

k požadavkům stavebních a energetických předpisů 

Při přípravě a realizaci opatření 

podporovaných dotacemi z programu 

Zelená úsporám je třeba 

dodržet všechna ustanovení 

platných právních předpisů, která 

se na tato opatření vztahují. 

Respektování obecně závazných 

právních předpisů je pro 

žadatele o podporu – vlastníka 

rodinného nebo bytového domu – 

důležité také proto, že podporovaná 

opatření jsou financována 

z prostředků veřejného rozpočtu 

a jejich čerpání a použití podléhá 

příslušným kontrolním mechanizmům. 

Zateplování budov 

■ Zateplení pláště stavby je 

vždy stavební úpravou – srovnej 

§ 2 odst. 5 písm. c) stavebního 

zákona (dále SZ). 

■ Stavební úpravy a rovněž udržovací 

práce nevyžadují rozhodnutí 

o změně stavby ani územní 

souhlas – viz § 81 odst. 3 SZ. 

V jakém režimu podle SZ bude 

stavební úprava prováděna rozhodne 

místně příslušný stavební 

úřad. Podle § 103 odst. 1 písm. h) 

SZ, tj. bez ohlášení a bez stavebního 

povolení lze provádět 

stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje 

do nosných konstrukcí 

stavby, nemění se vzhled stavby 

ani způsob užívání stavby, pokud 

nevyžadují posouzení vlivů na životní 

prostředí a jejich provedení 

nemůže negativně ovlivnit požární 

bezpečnost. Stavební úpravy 

pro změny v užívání části stavby, 

kterými se nezasahuje do nosných 

konstrukcí stavby, nemění 

se její vzhled a nevyžadují posouzení 

vlivů na životní prostředí, lze 

provádět na základě ohlášení – 

§ 104 odst. 2 písm. n). 

■ Pokud stavební úpravy nesplňují 

požadavky § 103 odst. 1 

písm. h), pak se provádějí na 

ohlášení (stavební úpravy dokončených 

staveb, které je možno 

při nové výstavbě provést na 

ohlášení); nebo na stavební 

povolení (stavební úpravy dokončených 

staveb, které se provádějí 

při nové výstavbě na stavební 

povolení). 

■ Důležitým ustanovením SZ je 

jednoznačné zařazení zateplení 

budov do stavebních úprav. Splnění 

podmínek programu Zelená 

úsporám bude vyžadovat vrstvu 

tepelné izolace o tloušťce 100 až 

300 mm, výjimečně i více. Pokud 

dochází k rozšíření zastavěné plochy, 

resp. ke zvýšení stavby pouze 

v souvislosti se zateplením, jedná 

se o stavební úpravu a tato 

změna stavby se neposuzuje 

jako přístavba nebo nástavba. 

Větším problémem jsou hranice 

pozemků, tj. zateplení budovy, 

která stojí na hranici sousedního 

pozemku nebo na hranici 

veřejného prostranství. Ty je 

třeba řešit (odkoupením malé 

části pozemku, věcným břemenem) 

před provedením zateplení. 

V případě, že nebude dodržena 

požadovaná odstupová vzdálenost, 

je možno situaci řešit výjimkou 

z technických požadavků 

podle vyhlášky č. 137/1998 Sb., 

ve znění pozdějších předpisů. 

■ Výměnu oken považují stavební 

úřady prakticky vždy za udržovací 

práce – pokud se nemění jejich 

velikost a tvar. 

■ Průkaz energetické náročnosti 

budovy je vyžadován u větších 

stavebních úprav budovy, tj. 

takových, které se týkají více jak 

25 % celkové plochy obvodového 

pláště budovy a jejichž celková 

podlahová plocha činí více jak 

1000 m 2 . Tento požadavek nemusí 

být splněn, pokud vlastník 

budovy prokáže energetickým 

auditem, že to není technicky 

a funkčně možné nebo ekonomicky 

vhodné s ohledem 

na životnost budovy, její provozní 

účely nebo pokud to 

odporuje požadavkům zákona 

o státní památkové péči, 

viz zákon č. 406/2000 Sb., 

o hospodaření energií, ve znění 

pozdějších předpisů, § 6a. 

■ U bytových domů je požadováno 

provedení stavebně 

technického posouzení budovy 

před podáním žádosti o podporu 

v oblasti A (zateplení, výměna 

oken, instalace systému nuceného 

větrání). Pokud tento posudek 

doporučí provedení sanace statiky 

a opravu vnějšího pláště budovy, 

je vlastník domu povinen provést 

veškerá doporučená opatření, která 

jsou nutná pro kvalitní aplikaci 

zateplovacích systémů. Podmínky 

programu podrobně nespecifikují 

obsah stavebně technického 

posouzení. Pokud se zpracovává 

projektová dokumentace, je toto 

posouzení její součástí. Pokud 

se stavební úprava provádí bez 

ohlášení a bez stavebního povolení, 

měl by stavebně technické 

posouzení obsahovat minimálně 

statické posouzení a posouzení 

vlhkostních poměrů. 

Stavba v pasivním 

energetickém 

standardu 

Z pohledu stavebních předpisů 

vyžaduje splnění všech stavebních 

a energetických předpisů 

daných požadavků plus splnění 

podmínek programu Zelená 

úsporám podle přílohy č. 1 (Přehled 

požadovaných vlastností 

pasivních obytných domů). 

K závazným požadavkům patří 

zpracování průkazu energetické 

náročnosti budov. 

Splnění podmínek programu 

Zelená úsporám se prokazuje 

ve všech oblastech programu 

výpočtem; s výjimkou kontroly 

neprůvzdušnosti obálky pasivního 

domu po dokončení stavby, 

které se prokazuje měřením. 

Výměna zdrojů na 

tuhá a kapalná fosilní 

paliva 

Opět platí, že je třeba předem 

kontaktovat místně příslušný 

stavební úřad, který rozhodne, 

v jakém režimu bude výměna 

zdroje vytápění v konkrétních 

podmínkách stavby prováděna. 

Podle praxe stavebních úřadů 

může být tato výměna posuzována 

podle § 103 SZ, jako 

stavba nevyžadující stavební 

povolení ani ohlášení: …odst. 1 

písm. b): technická infrastruktura 

a doprovodná technická zařízení 

pro rozvod vody, energií, tepla…; 

bod 2.: vedení technického zařízení 

uvnitř budovy a její stavební 

úpravy; …bod 5: stavební úpravy 

kotelen, pokud se při nich podstatně 

nemění jejich parametry, 

topné médium nebo způsob 

odvodu spalin… 

Pokud se například jedná o výměnu 

kotle na uhlí za nový na 

biomasu, kdy se nezmění parametry 

kotelny nebo komína, 

půjde o udržovací práce. Jestliže 

půjde o změnu elektrického 

vytápění za vytápění biomasou, 

bude pravděpodobně nutné zřízení 

samostatné kotelny, a tedy 

stavební povolení. Jestliže bude 

třeba přistavovat komín (který 

zvyšuje stavbu), bude stavební 

úřad vyžadovat rozhodnutí o změně 

stavby nebo územní souhlas; 

ohlášení nebo stavební povolení. 

Případně může být – na žádost 

stavebníka – územní souhlas 

následně sloučen s vydáním 

souhlasu s provedením ohlášené 

stavby. 

■ Tepelná čerpadla, která „využívají 

energetický potenciál 

podzemních vod“, jsou vodní 

stavbou. Rozhodnutí o tom, zda 

se jedná nebo nejedná o vodní 

stavbu, přísluší vodoprávnímu 

úřadu (viz také výklad Ministerstva 

zemědělství ČR vydaný pod 

č. j. 18996/2002-6020). 

■ Instalace solárně-termických 

kolektorů na rodinné a bytové 

domy pro přípravu teplé vody 

nebo pro kombinaci přípravy 

teplé vody a přitápění (nejsou 

podporovány fotovoltaické systémy 

určené k výrobě elektrické 

energie): podle § 103 odst. 1 

2 

speciál 06–07/09


písm. b) bod 6 SZ nevyžadují 

topné agregáty, čerpadla a zařízení 

pro solární ohřev vody ohlášení 

ani stavební povolení. Může 

však být nutný územní souhlas 

nebo územní rozhodnutí – viz 

metodický návod MMR a Ústavu 

územního rozvoje Postupy při 

umisťování, povolování a užívání 

staveb (k § 103 a 104 SZ); záleží 

na místě a způsobu umístění solárně 

termického kolektoru. 

SVT a SOD 

Podmínkou programu Zelená 

úsporám je použití pro jednotlivá 

podporovaná opatření 

jen takových výrobků, zařízení 

a technologií, která uvádí Seznam 

výrobků a technologií 

(SVT), vedený Státním fondem 

životního prostředí ČR. Obdobně 

lze použít služeb pouze 

subjektů uvedených v Seznamu 

odborných dodavatelů (SOD). 

Oba seznamy jsou k dispozici 

na webových stránkách programu 

(www.zelenausporam. 

cz). SFŽP zapisuje do seznamu 

odborných dodavatelů firmy, které 

prokáží splnění stanovených 

podmínek ve vztahu k živnostenskému 

oprávnění a proškolení 

zaměstnanců pro provádění 

příslušných technologií. Do SOD 

jsou zapisovány jak stavební 

firmy, které mají živnostenské 

oprávnění pro vázanou živnost 

„provádění staveb, jejich změn 

a odstraňování“ (v terminologii 

stavebního zákona stavební 

podnikatel), tak firmy, které mají 

živnostenské oprávnění pro stavební 

řemeslné živnosti. 

■ Pokud bude stavební úpravu, 

resp. udržovací práce, provádět 

řemeslná firma, jedná se podle 

stavebního zákona o režim 

stavby svépomocí. Svépomocí 

může stavebník sám pro sebe 

provádět stavby, stavební úpravy 

a udržovací práce uvedené 

v § 103 a v § 104 SZ, tj. stavby, 

které nevyžadují ohlášení ani 

stavební povolení, a stavby, které 

vyžadují ohlášení. Stavebník je 

povinen zajistit u stavby prováděné 

svépomocí stavební dozor. 

Protože se v případě programu 

Zelená úsporám jedná o stavby 

pro bydlení, je stavebník povinen 

zajistit výkon stavebního dozoru 

autorizovanou osobou. 

■ Stavební podnikatel je povinen 

zabezpečit při realizaci stavby 

odborné vedení provádění stavby 

stavbyvedoucím. Dotace 

poskytnutá v programu Zelená 

úsporám má charakter veřejné 

podpory (viz kap. 2.2.2 programu: 

Dotace pro právnické osoby bude 

poskytována v souladu s právními 

předpisy v oblasti veřejné podpory, 

a to…). Podle § 152 stavebního 

zákona je stavebník povinen 

u stavby financované z veřejného 

rozpočtu, kterou provádí stavební 

podnikatel jako zhotovitel, zajistit 

technický dozor stavebníka nad 

prováděním stavby. Pokud projektovou 

dokumentaci pro tuto 

stavbu může zpracovat jen osoba 

oprávněná podle zvláštního 

právního předpisu, zajistí stavebník 

autorský dozor projektanta. 

A to nad souladem prováděné 

stavby s ověřenou projektovou 

dokumentací. 

Povinnost splnit požadavky 

stavebního zákona a jeho prováděcích 

předpisů platí pro 

navrhování a provádění staveb, 

změn dokončených staveb 

včetně stavebních úprav 

a pro udržovací práce. Stavební 

zákon stanoví v § 2 odst. 4 

„Pokud se v tomto zákoně 

používá pojmu stavba, rozumí 

se tím podle okolností i její 

část nebo změna dokončené 

stavby“. Vyhláška č. 137/1998 

Sb., o obecných technických 

požadavcích na výstavbu, ve 

znění pozdějších předpisů, 

stanoví v § 2 odst. 2: „Ustanovení 

této vyhlášky se uplatní 

též při stavebních úpravách, 

udržovacích pracích, při změnách 

v užívání staveb…“. Tuto 

povinnost je třeba zdůraznit 

a vysvětlit žadatelům o podporu 

(stavebníkům). Protože na 

dotovaná opatření je poskytována 

veřejná podpora, podléhá 

kontrola splnění podmínek 

podpory a požadavků právních 

předpisů také následné kontrole 

finančních orgánů. ■ 

Semináře k programu Zelená úsporám pro členy ČKAIT 

Rychlý start programu Zelená 

úsporám si vyžádal operativní 

organizaci technické podpory 

provádění odborných tepelně 

technických výpočtů pro jednotlivé 

oblasti programu. Informační 

centrum ČKAIT spolu s Oblastními 

kancelářemi komory připravilo 

odborné semináře, určené pro 

členy ČKAIT v oboru pozemní 

stavby, technika prostředí staveb 

a technologická zařízení staveb. 

Program semináře 

■ Základní informace o programu 

Zelená úsporám, administrace 

žádostí, kontrola poskytnutých 

podpor. Příručka pro žadatele 

o podporu, Seznam odborných 

dodavatelů, Seznam výrobků 

a technologií (zástupce Státního 

fondu životního prostředí). 

■ Technické podmínky programu, 

metodika a obsah požadovaných 

tepelně technických výpočtů ve 

vazbě na příslušné ČSN a TNI (Ing. 

Jaroslav Šafránek nebo Ing. Jiří Šála, 

případně další specialisté ČKAIT). 

■ Podmínky programu Zelená 

úsporám ve vztahu k předpisům 

stavebního práva a energetickým 

předpisům (Česká společnost pro 

stavební právo, stavební úřady). 

■ Softwarová podpora tepelně 

technických výpočtů v rámci 

programu. 

Termíny seminářů 

Termíny seminářů a místa konání 

se doplňují podle potřeby 

a dalšího zájmu autorizovaných 

osob. Přihlásit 

se lze písemně, 

telefonicky nebo 

e-mailovou 

poštou na Informačním 

centru 

ČKAIT (semináře 

konané v Praze) 

a na příslušné 

oblastní kanceláře 

ČK AIT. 

Semináře jsou zařazeny do projektu 

celoživotního vzdělávání 

členů ČKAIT a jsou hodnoceny 

jedním akreditačním bodem. 

Pro členy ČKAIT jsou bezplatné. 

Více na www.ice-ckait.cz. 

Návrh a realizace 

pasivního domu 

Oblasti B programu – podpora 

novostaveb v pasivním energetickém 

standardu – bude věnován 

osmdesátihodinový kurz určený 

projektantům a stavitelům pasivních 

domů. Pořadatelem je 

Centrum pasivního domu, o. p. s., 

Brno, www.pasivnidomy.cz/akce. 

Kurz bude zahájen v září 2009; je 

akreditován v rámci celoživotního 

vzdělávání členů ČKAIT. 

Program kurzu: Základní principy 

navrhování pasivních domů, příklady; 

Obálka budovy, konstrukce, 

izolace, okna, tepelné mosty; Větrání 

s rekuperací, zdroje energie, TZB, 

spotřebiče, zajištění kvality; Energetická 

bilance staveb a její výpočet 

podle programu PHPP; Zajištění kvality, 

stavební dozor, Blowerdoor test; 

Rekonstrukce v pasivním standardu; 

Ekonomika pasivních domů, finanční 

analýza, návratnost. ■ 

10. června 2009 středa Praha, Dům ČKAIT, Sokolská 15, Praha 2, zač. 9.00 hod. 

16. června 2009 úterý Plzeň, SPŠ stavební, Chodské nám. 2, zač. 13.00 hod. 

17. června 2009 středa Ostrava, Nová aula VŠB, zač. 9.00 hod. 

22. června 2009 pondělí 

Olomouc, Regionální centrum Olomouc, 

Jeremenkova 40b, zač. 9.00 hod. 

24. června 2009 středa Praha, Dům ČKAIT, Sokolská 15, Praha 2, zač. 9.00 hod. 

24. června 2009 středa 

Brno, Stavební fakulta VUT, Veveří 95, posluchárna 

D 182, zač. v 9.00 hod. 

▲ Termíny dalších seminářů v měsíci červnu 

speciál 06–07/09 3


Doporučená odborná literatura k programu Zelená úsporám 

Výpočet požadovaných hodnot dokládaných 

k žádosti o podporu se řídí 

následujícími technickými normami 

(ČSN) a technickými normalizačními 

informacemi (TNI): 

■ ČSN 73 050:2007 Tepelná ochrana 

budov (Informační centrum 

ČKAIT vydalo publikaci Komentář 

k ČSN 73 0540 Tepelná ochrana 

budov, autoři Ing. Jiří Šála 

a kolektiv); 

■ ČSN EN ISO 13790:2008 Energetická 

náročnost budov – Výpočet 

potřeby energie na vytápění 

a chlazení (norma byla převzata 

a vyhlášena v anglickém znění, 

český překlad bude k dispozici 

dodatečně); 

■ TNI 73 0329:2009 Zjednodušené 

výpočtové hodnocení a klasifikace 

obytných budov s velmi nízkou 

potřebou tepla na vytápění – Rodinné 

domy; 

■ TNI 73 0330:2009 Zjednodušené 

výpočtové hodnocení a klasifikace 

obytných budov s velmi nízkou 

potřebou tepla na vytápění – Bytové 

domy. 

Zpracovatelem obou technických 

normalizačních informací je prof. 

Jan Tywoniak. 

ČSN i TNI jsou přístupné v rámci 

projektu ČSN ONLINE. 

Cech pro zateplování budov (CZB) 

vydal následující Technická pravidla 

pro vnější tepelně izolační kontaktní 

systémy (ETICS): 

■ TP 01-2007 Tepelně technický 

návrh vnějších tepelně izolačních 

kontaktních systémů (ETICS); 

■ TP 02-2007 Posouzení spolehlivosti 

připevnění vnějších tepelně izolačních 

kontaktních systémů (EITCS); 

■ TP 03-2007 Detaily řešení vnějších 

tepelně izolačních kontaktních 

systémů (ETICS); 

■ TP 04-2007 Specifikace a provádění 

vnějších tepelně izolačních 

kontaktních systémů (ETICS). 

Uvedená technická pravidla CZB 

obsahují podmínky a požadavky pro 

návrh a posouzení spolehlivosti připevnění 

vnějších tepelně izolačních 

kontaktních systémů (ETICS), řešení 

detailů jejich provedení a podmínky 

a požadavky pro specifikaci ETICS 

a jejich provádění. 

■ TP 05-2007 Kritéria pro kvalitativní 

třídy vnějších tepelně izolačních 

kontaktních systémů (ETICS) 

Technická pravidla jsou určena pro posuzování 

kvalitativní úrovně ETICS. 

■ TP 01-2009 Technický dozor stavebníka 

při zateplování budov vnějšími 

tepelně izolačními kontaktními 

systémy ETICS 

Technická pravidla stanoví podmínky 

pro výkon technického dozoru 

stavebníka při zateplování budov 

vnějšími tepelně izolačními kontaktními 

systémy (ETICS). 

Publikace vydané Informačním 

centrem ČKAIT 

■ DOS M 05.02 Vedení a dozory 

ve výstavbě. Stavební deník, jeho 

skladba a vedení, Jaroslav Hodina 

a kolektiv, 2. vydání 2007. 

Tento doporučený metodický standard 

obsahuje výklad státního dozoru 

ve věcech územního plánování 

a stavebního řádu, odborného vedení 

provádění stavby, stavebního dozoru, 

autorského dozoru projektanta, 

technického dozoru stavebníka, 

vedení stavebního deníku. Obsahuje 

dále vzory stavebního deníku a vzor 

smlouvy o dílo na zhotovení projektové 

dokumentace podle obchodního 

zákoníku a vzor smlouvy mandátní 

na výkon technického dozoru podle 

obchodního zákoníku. 

■ Praktický rádce stavebníka. Příprava 

a provádění staveb podle 

nového stavebního zákona, Václava 

Koukalová a Zdeňka Vobrátilová, 

1. vydání 2008. 

Publikace je určena především pro 

malé stavebníky. Zabývá se postupně 

otázkami a okruhy problémů, 

které musí řešit a které by měl znát 

stavebník nebo vlastník stavby. 

Příloha obsahuje vzory formulářů 

pro povolování staveb. Knihu lze 

doporučit potenciálním žadatelům 

o dotaci. 

■ Stavební kniha 2009 s podtitulem 

Připravujeme stavbu rodinného 

domu, kolektiv autorů, 1. 

vydání 2009. 

Stavebnictví a bytová výstavba 

v roce 2008. Výběr optimální varianty 

rodinného domu, metody hodnocení 

(autorka Barbora Kovářová). 

Nové energetické hodnocení budov 

(autor Jaroslav Šafránek). Doklady 

o vhodnosti stavebních výrobků pro 

stavbu (autor Lubomír Keim). 

Publikace jiných vydavatelů 

■ Katalog tepelných mostů, 

Roman Šubrt, Pavlína Zvánovcová, 

Martin Škopek, Energy Consulting, 

s.r.o., České Budějovice 2008. 

Teoretické hodnocení tepelných 

mostů, výpočtové postupy a závislosti; 

vlivy výpočetních programů 

na výsledky hodnocení tepelných 

mostů. Příklady detailů v různých 

materiálových provedeních a v různých 

podmínkách. 

■ Nízkoenergetické domy, Jan 

Tywoniak a kolektiv, Grada Publishing, 

Praha 2005. 

Principy stavebně-energetických 

koncepcí, konstrukční zásady vedoucí 

k nízké potřebě provozní energie 

i integraci systémů s obnovitelnými 

zdroji energie. Příklady realizovaných 

domů v ČR i v zahraničí. 

■ Nízkoenergetické domy 2, Jan 

Tywoniak a kolektiv, Grada Publishing, 

Praha 2008. 

Energetická bilance, nové metodiky 

hodnocení nízkoenergetických 

rodinných domů a stavebně-energetické 

koncepce. Druhá část je 

věnována komentovaným příkladům 

budov. 

■ Vzduchotěsnost obvodových 

plášťů budov, Jiří Novák, Grada 

Publishing, Praha 2008. 

Stavebně fyzikální problémy netěsnosti 

obvodového pláště, větrání budovy, 

energetická náročnost. Možnosti 

kontroly vzduchotěsnosti. 

Cech pro zateplování budov vydává 

spolu s ČKAIT odborný časopis 

(dvouměsíčník) Tepelná ochrana 

budov. Připravované třetí číslo časopisu 

ročníku 2009 bude věnováno 

programu Zelená úsporám. ■ 

Vytvoření přehledu členů ČKAIT oprávněných 

k činnostem v rámci programu Zelená úsporám 

Odborné tepelně technické výpočty, 

rozdílné pro jednotlivé oblasti 

programu, mohou provádět 

autorizovaní inženýři v oborech 

pozemní stavby, technika prostředí 

staveb a technologická 

zařízení staveb (všechny oblasti 

programu) a autorizovaní 

technici v uvedených oborech 

(oblast C programu). Autorizaci 

v uvedených oborech má více 

než 20 000 osob. Avšak ne všichni 

členové ČKAIT s autorizací 

v těchto oborech budou výpočty 

provádět. Uchazeči o podporu 

obtížně vyhledávají osoby, kterým 

mohou zadat provedení výpočtů. 

Pro snadnější vyhledání členů 

ČKAIT oprávněných k činnostem 

v rámci programu, kteří chtějí 

tyto činnosti vykonávat, zřídilo 

Informační centrum ČKAIT databázi 

oprávněných osob, která 

bude uchazečům o podporu veřejně 

dostupná na webové adrese 

www.ice-ckait.cz. 

Z kontaktních údajů lze vybrat 

a vyplnit jen některé. Důležité je zaškrtnout 

souhlas s uveřejněním dat. 

Bez tohoto souhlasu není možné 

kontaktní údaje uveřejnit. 

Podle podmínek programu Zelená 

úsporám je v oblasti A požadováno 

u bytových domů stavebně technické 

posouzení budovy. Tento posudek 

by měl obsahovat návrh případných 

sanačních opatření týkajících se nosných 

konstrukcí a vnějšího pláště budovy. 

Proto jsme do přehledu členů 

ČKAIT oprávněných k činnostem 

v rámci programu Zelená úsporám 

zahrnuli také osoby s autorizací 

v oboru statika a dynamika staveb; 

zkoušení a diagnostika staveb. 

Zapsání do databáze je dobrovolné, 

nezakládá oprávnění provádět 

příslušné výpočty. 

V případě problémů se zápisem 

do databáze se mohou autorizované 

osoby obracet na Informační 

centrum ČKAIT, Ing. Radek Hnízdil, 

Ph.D., rhnizdil@ckait.cz. ■ 

4 

speciál 06–07/09

kům nebo zlomkům tohoto základního modulu. Principem systému 

jsou tzv. tvarovky základní modulové délky a tzv. tvarovky odvozené, 

které umožňují vytváření vazby zdiva při omezené spotřebě dělení 

tvarovek. Pokud má tvárnice délku 500 nebo 375 mm, mají odvozené 

tvárnice stejnou délku jako tvárnice základní. Odvozené tvárnice se 

vytvářejí dělením základních tvárnic v místě vložené drážky. Pokud 

má tvarovka délku 250 mm, jsou na paletě odvozené tvárnice délky 

375 a 125 mm. Poměr základních a odvozených tvarovek odpovídá 

průměrné spotřebě při zdění objektů pro bytovou výstavbu. 

Zdicí prvky ve stěně z nevyztuženého zdiva se musí po vrstvách 

převázat tak, aby se stěna chovala jako nosný prvek. V rozích 

a napojení stěn nesmí být přesahy menší, než je šířka zdicích prvků. 

Délky stěn i rozměry otvorů a pilířů je vhodné přizpůsobit rozměrům 

zdicích prvků, aby se zamezilo jejich nadměrnému dělení. 

Stropy a střechy musí mít na stěnách dostatečnou úložnou délku, 

aby byla zajištěna příslušná únosnost uložení na svislé zatížení i na 

smykové síly. Tato úložná délka musí být navržena odpovídajícím 

výpočtem dle ČSN EN 1996-1-1. 

Na styku nosných a nenosných stěn se mají uvažovat rozdílné deformace 

těchto stěn vlivem dotvarování a smršťování. Pokud takovéto 

stěny nejsou společně propojeny na vazbu, použijí se takové spojovací 

prostředky, které umožní jejich rozdílné přetvoření. 

Stěny mohou být připojeny tahovými pásky, které musí být navrženy 

tak, aby byly schopny přenášet vodorovné zatížení mezi stěnou 

a ztužujícím prvkem. Vzdálenost tahových pásků (popř. kotevních 

prvků) nesmí být u budov do čtyř nadzemních podlažích větší než 

2 m, u více podlaží pak větší než 1,25 m. 

Spojení křížících se nosných stěn (křížení spojení L i T) musí zajišťovat 

vzájemný přenos příslušných svislých i vodorovných sil. Je řešeno 

buď vazbou zdiva, sponami nebo výztuží probíhající z jedné stěny do 

druhé. Křížící se nosné stěny mají být vyzděny současně. 

Zdivo s výztužnými pruty musí být vyzděno na maltu o pevnosti 

nejméně M5 nebo vyšší. Zdivo vyztužené předem zhotovenou 

výztuží do ložných spár musí být vyzděno na maltu pevnosti 

M2,5 nebo vyšší. 

Nejmenší tloušťka nosné stěny musí odpovídat výsledkům statického 

výpočtu dle ČSN EN 1996-1-1. V ČR platí dle Národní přílohy 

NA.2.12 nejmenší tloušťky nosné stěny 140 mm a 90 mm pro přizdívky. 

Minimální plocha příčného řezu nosné stěny musí být alespoň 

0,04 m 2 po odečtení ploch drážek a výklenků. 

Předem zhotovená výztuž do ložných spár musí vyhovovat ustanovení 

ČSN EN 845-3. Ztužující stěny mají mít délku rovnou nejméně 

1/5 světlé výšky podlaží a tloušťku rovnou nejméně 0,3násobku 

tloušťky vyztužované stěny. 

Maltu je třeba volit podle podmínek prostředí a podle specifikace 

zdicích prvků dle normy ČSN EN 1996-2 Příloha B. Malty pro zdění 

musí vyhovovat ČSN EN 998-2, vhodnost použitých malt udává 

výrobce. 

Pomocné a upevňovací prvky musí být odolné vůči korozi v prostředí, 

kde jsou použity. ČSN EN 1996-2 Příloha C obsahuje doporučení 

týkající se materiálů a systémů ochrany proti korozi v závislosti na 

třídách prostředí. 

Zdivo musí být navrženo tak, aby byla umožněna jeho dilatace 

a aby požadavky kladené na zdivo nebyly těmito dilatacemi nepříznivě 

ovlivněny. Spoj křižujících se stěn s rozdílným deformačním 

chováním má být schopen přizpůsobit se jakémukoliv výslednému 

přetvoření. Stěnové spony, které umožňují pohyb, mají být použity 

tam, kde je požadováno přizpůsobení relativním pohybům v rovině 

mezi vrstvami nebo mezi zdivem a ostatními konstrukcemi. Dilatační 

spáry se mají navrhovat tak, aby se v co největší míře omezil vznik 

trhlin, boulení nebo aby nedošlo ke zkroucení. Všechny dilatační 

spáry mají procházet celou tloušťkou konstrukce stěny a přes veškeré 

povrchové úpravy. V obvodových stěnách musí být navrženy dilatační 

spáry s ohledem na bezpečný odtok vody bez poškození zdiva a jeho 

průsaku. Maximální vodorovná vzdálenost mezi svislými dilatačními 

spárami se může zvýšit vložením výztuže do ložných spár. Největší 

doporučená vodorovná vzdálenost l m 

mezi svislými dilatačními spárami 

u nevyztuženého nosného zdiva je 6 m. 

Tepelně technické vlastnosti 

Vnější stěny se navrhují s ohledem na tepelně technické vlastnosti budov, 

zejména v souvislosti s úsporou energií na vytápění, dle normy 

ČSN 73 0540-2:2007 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky. 

Aby vnější konstrukce těmto požadavkům vyhovovaly a jako celek 

tvořily obálku budovy, je nutné správně navrhnout jejich napojení. 

Popis konstrukce 

Stěna vnější – těžká 

konstrukce 

Stěna vnější z částečně 

vytápěného 

prostoru k venkovnímu 

prostředí 

Stěna mezi sousedními 

budovami 

Tloušťka 

stěny 

Součinitel prostupu tepla U N,20 

[W/(m 2 .K)] 

Požadované 

hodnoty 

Doporučené 

hodnoty 

0,38 0,25 

0,75 0,50 

1,05 0,70 

▲ Tab. 2. Normové hodnoty součinitele prostupu tepla U N,20 

vnějších stěn budov 

s převažující návrhovou teplotou θim = 20 °C podle ČSN 72 0540-2:2007 

Liatherm 

365 (4 MPa) 

Liapor 365 

SL (2 MPa) 

Liathetrm 

425 (2 MPa) 

λ 10,dry 

[W/(m.K] 

U 

[W/(m 2 .K)] 

R 

[m 2 .K/W] 

365 0,155 0,36 2,78 

365 0,094 0,23 4,27 

425 0,127 0,27 3,70 

▲ Tab. 3. Tepelně technické vlastnosti obvodových stěn z tvarovek Liapor bez 

přidaného kontaktního zateplení. Vyhovující normě ČSN 73 0540-2:2007. 

Pozn.: Výpočty jsou provedeny při vnitřní jednovrstvé omítce tloušťce 

15 mm s hodnotou tepelné vodivosti λ = 0,25 W/(m.K) a vnější omítce 

tepelně izolační o tloušťce 25 mm s hodnotou tepelné vodivosti 

λ = 0,1 W/(m.K). Zděno na maltu Thermovit. 

Akustické vlastnosti 

Ochranu před negativním účinkem hluku a vibrací stanovuje nařízení 

vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky 

hluku a vibrací. V tomto nařízení jsou stanoveny nepřekročitelné 

hygienické imisní limity hluku a vibrací na pracovištích, stavbách pro 

bydlení, stavbách občanského vybavení a ve venkovním prostoru 

a dále způsob jejich měření a vyhodnocení. Dle vyhlášky Ministerstva 

pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických 

požadavcích na výstavbu, musí dle § 25 stavba odolávat působení 

vlivu hluku a vibrací, přičemž musí být splněny všechny limitní 


37

Č. Hlučný prostor vysílací 

ČSN 73 0532 

R´w, D nT,w 

[dB] 

R w 

[dB] 

R´w 

[dB] 

A. Bytové domy (kromě rodinných domů) – Jedna obytná místnost vícepokojového bytu 

1 

Všechny ostatní místnosti téhož bytu, pokud nejsou funkční 

součástí chráněného prostoru 

B. Bytové domy – Byt 

2 Všechny místnosti druhých bytů 52 

3 

Veřejně používané prostory domu (schodiště, chodby, 

terasy, …) 

4 Veřejně nepoužívané prostory domu (půdy, sklep, …) 47 

42 

52 

Stěny 

Poznámka 

Liapor 

48 46 Liapor M115 

54 52 Liapor M175 

50 48 Liapor R195 

54 52 Liapor M175 

55 53 Liapor M240 (12 MPa) 

56 54 Liapor M300 (12 MPa) 

60 57 

Liapor M115 – 40mm vzduchová dutina – 

Liapor M115 

54 52 Liapor M175 

55 53 Liapor M240 (12 MPa) 

56 54 Liapor M300 (12 MPa) 

60 57 

Liapor M115 – 40mm vzduchová dutina – 

Liapor M115 

54 52 Liapor M175 

55 53 Liapor M240 (12 MPa) 

50 48 Liapor R195 

▲ Tab. 4. Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách podle ČSN 73 0532 (vzhledem k velkému rozsahu jsoou hodnoty uvedeny jen pro 

nejčastěji se vyskytující aplikace v kategorii A a B) 

▼ Hudební divadlo Karlín v Praze (pohledové zdivo Liapor v baletním sále) 

▼ Rezidence Vyhlídka Karlovy Vary (obvodový plášť – Liapor M 300; mezibytové 

stěny – Liapor M 240; příčky – Liapor M 115, M 175, PS 70) 


hodnoty výše uvedeného nařízení vlády 148/2006 Sb. Dle § 31 

a § 32 musí stěny, příčky a stropy splňovat požadavky stavební 

akustiky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost danou normovými 

hodnotami. 

Neprůzvučností stavební konstrukce se rozumí schopnost konstrukce 

přenášet zvukovou energii v zeslabené míře. Pro snížení míry šíření hluku 

z venkovního prostředí do vnitřních prostorů stavebních konstrukcí (i naopak) 

a dále pro omezení šíření hluku mezi vnitřními chráněnými prostorami je 

nutné, aby tyto konstrukce splňovaly základní zvukoizolační požadavky, 

které jsou stanoveny v ČSN 73 0532 „Akustika – Ochrana proti hluku v budovách 

a související akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky, 

a to s ohledem na funkci místností a hlučnost sousedního prostředí. 

V případě svislých zděných konstrukcí se jedná o požadavek minimální 

hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti R´w (nebo váženého normalizovaného 

rozdílu hladin D nT,w 

). Vážená stavební neprůzvučnost R´w 

se dále stanoví jako rozdíl laboratorní neprůzvučnosti R w 

(je stanovena 

laboratorně na fragmentu zdiva) a korekce C (faktor přizpůsobení 

spektru), která je většinou rovna u jednovrstvých homogenních konstrukcí 

hodnotě 2 dB (u složených konstrukcí se přesněji stanovuje 

výpočtem). V tabulce 4 jsou uvedeny limitní hodnoty podle normy 

ČSN 73 0532 a typy tvárnic Liapor, které tyto požadavky splňují. 

Základní zásady provádění 

Při provádění zdiva z tvarovek Liapor je doporučeno dodržovat zásady 

ČSN EN 1996-1-1, část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené 

zděné konstrukce, ČSN EN 1996-2, část 2: Volba materiálů, 

konstruování a provádění zdiva a souvisejících norem. Tato norma je 

doporučena pro veškeré druhy zdicích materiálů používaných v ČR. 

Zásady pro provádění zdiva Liapor na normální i tenké maltové lože se 

v některých krocích liší. Konkrétní postupy lze vyžádat u výrobce. 

Provádění zdiva ze zdicích prvků Liapor je snadné a rychlé. Použitím 

systému pero a drážka na většině typů tvarovek umožňuje přesné 

a rychlé zdění a nižší spotřebu malty. Díky doplňkovým prvkům, 

jako jsou věncovky, tvarovky U a překlady, je vytvářen jednotný 

podklad pro omítky. 

Při provádění veškerých stavebních prací je třeba dbát na to, aby 

nebyly překročeny povolené odchylky, a musí být kontrolovány 

rozměry a rovinnost povrchů. Odchylky dokončených zděných 

prvků od jejich zamyšlené polohy nemají přesáhnout hodnoty 

uvedené v projektové specifikaci. V případech, kdy projektová 

specifikace toto neuvádí, nemají být přesaženy hodnoty uvedené 

v ČSN EN 1996-2. ■ 


[1] ČSN EN 771-3:2003/A1:2005 Specifikace zdicích prvků – Část 

1: Betonové tvárnice s hutným nebo pórovitým kamenivem 

[2] ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí, vč. změn a-9/1982, 

b-3/1987, změny 3/1996, změny 4/1998 a změny 5/1999 

[3] ČSN EN 1996-1-1:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí 

Část 1 – 1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné 

konstrukce; vč. 

[4] ČSN EN 1996-1-2:2006/NA:2007 Navrhování zděných konstrukcí Část 

1 – 1: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru 

[5] ČSN EN 1996-2:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí. 

Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva 

[6] ČSN EN 1996-3:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí. 

Část 3: Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných 

konstrukcí 

[7] ČSN EN 1745:2004 Zdivo a výrobky pro zdivo – Metody stanovení 

návrhových tepelných hodnot 

[8] ČSN EN 845-2:2003 Specifikace pro pomocné výrobky pro 

zděné konstrukce – Část 2: Překlady 

[9] ČSN EN 998-1:2003/opr. 1:2006 Specifikace malt pro zdivo – 

Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky 

[10] ČSN EN 998-2:2003 Specifikace malt pro zdivo – Část 2: Malty 

pro zdivo 

[11] ČSN EN 1015 Zkušební metody malt pro zdivo – Část 1 až 21 

[12] ČSN EN 13914-1:2006 Navrhování, příprava a provádění vnějších 

a vnitřních omítek - Část 1: Vnější omítky 

[13] ČSN 732310 Provádění zděných konstrukcí vč. změny Z1:2007 

[14] ČSN EN 1990:2004/NA ed. A:2004/A1:2007/NA, ed. A opr. 

1:2007/opr. 1:2007/opr. 2:2008 Eurokód: Zásady navrhování 

konstrukcí 

[15] ČSN 730035 Zatížení stavebních konstrukcí vč. změn a:1991; 

Z2:1994; Z3:2006 

[16] ČSN EN 1991-1-1:2004/NA, ed. A:2004, Eurokód 1: Zatížení 

konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní 

tíha a užitná zatížení pozemních staveb 

[17] ČSN EN 1991-1-2 až 1-7 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí – 

Část 1–2 až 1–7: Zatížení konstrukcí 

[18] ČSN 73 0540-1:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Terminologie 

[19] ČSN 73 0540-2:2007 Tepelná ochrana budov – Část 1: Požadavky 

[20] ČSN 73 0540-3:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Návrhové 

hodnoty veličin 

[21] ČSN 73 0540-4:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Výpočtové 

metody 

[22] ČSN 73 0532:2000/Opr. 1:2001/ZA:2005 Ochrana proti hluku 

v budovách a související akustické vlastnosti stavebních výrobků – 

Požadavky 

[23] ČSN 730810:2005 Požární bezpečnost staveb – Společná 

ustanovení 

[24] ČSN 730821, ed. 2:2007 Požární bezpečnost staveb – Požární 

odolnost stavebních konstrukcí 

[25] ČSN EN 845-3:2003/A1:2008 Specifikace pro pomocné výrobky 

pro zděné konstrukce – Část 3: Výztuž do ložných spár z ocelové 

mřížoviny 


Design and Implementation of Buildings 

of LIAPOR Brick 

The article describes the characteristics and performance requirements 

specified for aggregate concrete masonry units made from 

lightweight aggregates for which the main intended uses are common, 

facing or exposed masonry in loadbearing or non-loadbearing 

building and civil engineering applications. This type of masonry 

units has tolerance category D1 and D4 according to the standard 

ČSN EN 771-3 and is called Liapor. 


norma ČSN EN 771-3; zdivo s využitím lehkého kameniva na bázi 

expandovaného jílu; zdící prvky kategorie I 

keywords: 

standard ČSN EN 771-3; light-weight expanded clay aggregate 

masonry units; category I masonry units 






39


text: Milan Richter foto: archiv VELOX MIKULOV s.r.o. 

▲ Stavební systém VELOX je nejpoužívanější variantou ztraceného tepelně izolačního bednění nosných svislých a vodorovných konstrukcí 

Stavební systémy VELOX 

Milan Richter (*1953) 

Vystudoval SPŠS v Lipníku nad 

Bečvou 1972, je majitelem firmy VE- 

LOX MIKULOV s.r.o. Se systémem 

VELOX pracuje od roku 1991. Školí 

projektanty a stavební firmy v ČR. 

Zavedl VELOX také na Slovensku 

a Španělsku. 

E-mail: velox@veloxmikulov.cz 

Stavební systém má široké použití pro různé druhy staveb, uplatňuje 

se také u atypických konstrukcí rozličných dispozic a tvarů. Hodí se 

jak pro výstavbu rodinných a bytových domů, tak pro prostorově 

i výškově náročné stavby občanského vybavení, průmyslové i zemědělské 

stavby. Systém je možné použít také pro nástavby domů, 

lehké stavby i vestavby všeho druhu. Masivní a stabilní monolitická 

konstrukce rozšiřuje také možnosti použití pro oblasti se zakládáním 

v málo únosných zeminách, se zvýšeným nebezpečím sedání, zemětřesení 

nebo s jinak geologicky náročnými podmínkami. Výstavba 

▼ Obr. 2. Základním produktem stavebního systému VELOX je štěpkocementová 

deska o rozměru 2000x500x25–100 mm, která je vyrobena z dřevité 

štěpky, cementu a vodního skla, případně barviva 

Stavební systém VELOX je nejpoužívanější variantou 

ztraceného tepelně izolačního bednění 

nosných svislých a vodorovných konstrukcí. 

Železobetonový žebírkový strop je možné 

uplatnit na nosné zdivo z libovolných materiálů 

nebo při rekonstrukci stávajících objektů, 

kde dochází k výměně stropu nebo zvýšení 

únosnosti původní stropní konstrukce. 


systému VELOX je hospodárná a rychlá. Veškeré konstrukce vykazují 

vysokou protipožární odolnost a zdravotní a hygienickou nezávadnost. 

Systém se vyznačuje také vysokým stupněm vzduchové neprůzvučnosti 

(až 57 dB). 

Stavební systém 

Základním produktem stavebního systému VELOX je štěpkocementová 

deska o rozměru 2000x500x25–100 mm, která je vyrobena 

z dřevité štěpky, cementu a vodního skla, případně barviva. Protože 

se jedná o ztracené tepelně izolační bednění, umožňuje tento 

systém architektům a projektantům navrhovat stavby libovolných 

tvarů a parametrů. 

Poréznost desek zajišťuje kvalitní spojení s betonovým jádrem, maltou 

a lepicími tmely na bázi cementu. Díky rozměrové přesnosti desek 

se dosahuje při výstavbě vysoké přesnosti a kolmosti staveb, čímž 

dochází k výrazné úspoře omítkových hmot. Tloušťka betonového 

jádra je volitelná od 120 mm, tloušťka tepelné izolace z různých izolačních 

materiálů se rovněž navrhuje podle typu stavby – ze systému 

je tedy možné stavět také domy nízkoenergetické a pasivní, a to jak 

rodinné, tak bytové. 

Obvodové stěny 

Obvodová stěna o skladbě například: deska WS tl. 35 mm, polystyren 

tl. 120 mm, beton tl. 150 mm a deska WS tl. 35 mm má součinitel 

prostupu tepla U=0,24 W/m 2 K. Při tloušťce polystyrenu 200 mm 

je součinitel prostupu tepla U=0,16 W/m 2 K. Pokud je ve skladbě 

stěny použit šedý stabilizovaný polystyren s přídavkem grafitu, je 

při tloušťce izolantu 200 mm dosaženo součinitele prostupu tepla 

U=0,14 W/ m 2 K. Tyto hodnoty překračují požadavky na nízkoenergetické 

i pasivní domy. 

Vnitřní nosná stěna ve skladbě: deska WSD tl. 35 mm, beton 

tl. 180 mm a deska WSD tl. 35 mm, tedy stěna o celkové tloušťce 

250 mm, unese u běžných obytných budov až osm podlaží bez 

dodatečné výztuže. 

Stropní spona 

zajištěná hřebíky 

Oboustranná 

spona 

Jednostranná 

spona 

Deska s tepelnou 

izolací 

VELOX WS–EPS 

Hřebíky 

Armatura překladu 

Deska s tepelnou 

izolací 

VELOX WS–EPS 

Tepelně izolační 

sklo 

Stropní nosník 

Okenní otvor 

▲ Stavební systém VELOX – schematický řez konstrukcí 

PODKROVÍ 

Deska VELOX WSD 

Věncová armatura 

Okrajové pruhy 

PŘÍZEMÍ 

Okenní otvor 

Nosné betonové jádro 

Stropní prvek 

SUTERÉN 

Příčný řez 

stropními prvky 

Atypické spony 

pro bednění základů 

Složení stěny 

Tepelný odpor 

R [m 2 /KW] 

Hmotnost konstrukce 

[m 2 ] 

Index zvukové neprůzvučnosti 

(s omítkou) R w 

[dB] 

GT 30 WS 50/beton215/WSD 35 0,913 557 64 

TT 30 WS 35/beton230/WSD 35 0,704 584 63 

TT 25 WS 35/beton180/WSD 35 0,630 479 60 

▲ Tab. 1. Stěny se speciálním použitím 

▼ Tab. 2. Maximální světlé rozpětí stropů při standardním zatížení 

Výška tvarovky + bet. deska [mm] Výška stropu [mm] Standardní výpočtové zatížení stropů [kN/m 2 ] Max. světlé rozpětí [m] 

170 + 50 220 6,99 5,9 

220 + 50 270 7,36 6,9 

260 + 50 310 7,65 7,7 

315 + 50 365 8,04 8,6 

350 + 50 400 8,32 9,6 

400 + 50 450 8,69 10,2 

500 + 50 550 9,48 11,2 

575 + 50 625 10,09 12,0 


41

▲ Systém VELOX před betonáží 

▲ Součástí stavby může být monolitické schodiště 

Stavební systém nabízí integrovanou tepelnou ochranu stěn i stropů 

bez tepelných mostů. Vnější strana stěn s vysokým tepelným odporem 

zabraňuje průchodu chladu do stěny, a tím jejímu prochlazování. 

Na druhé straně betonové jádro s vysokou tepelnou akumulací vrací 

v noci zpět do místnosti teplo, které se v něm nashromáždilo přes 

den. 

Stropní žebírková monolitická konstrukce 

▲ Bytový dům postavený na sloupech s dokončeným systémem VELOX 

Stropní žebírková monolitická konstrukce VELOX se vyznačuje vysokou 

pevností, variabilitou a výbornou zvukovou izolací. Je tvořena 

kombinací štěpkocementové desky a betonu. Stropy je možné navrhovat 

s různou výztuží a množstvím betonu tak, aby bylo dosaženo 

požadované pevnosti a únosnosti jakýchkoliv atypických konstrukcí. 

Ve standardních rozměrech stropních prvků lze ukládat stropy až do 

světlého rozpětí nosných stěn 12 m. Při výrobě deseti různých délek 

▼ Tab. 3. Vlastnosti stěnových konstrukcí 

[ 

] 

[ ] [ ] 

[ 

] 


▲ Bytový dům s užitnými prostory v přízemí, Brno 

a dvou šířek stropních dílců je možné použití stropů nad místností 

bez omezení rozměrovými moduly. 

Montáž 

Po sestavení základní řady desek, které se uloží pomocí jednostranných 

spon na základovou desku, se na jejich horní hranu nasadí 

oboustranné spony. Mezi desky se vloží stěnové výztuhy, které probíhají 

přes celou výšku podlaží a zaručují svislost stěn při provádění 

stavby. Po vyrovnání stěnových výztuh se vybetonuje celá základní 

řada bednění do výše cca 400 mm. Montáž obvodových i vnitřních 

nosných stěn se provádí současně. Ukládáním dalších vrstev na 

základní řadu desek se smontuje stěna až po strop. Ostění oken 

a dveří je tvořeno okrajovými pruhy. 

Technologie stavebního systému VELOX dovoluje značné prostorové 

ztvárnění budov, neboť se snadno přizpůsobuje členitým půdorysům 

(oblouky, zalomené hrany) a tvarům (obloukové překlady 

otvorů), vytváření balkonů, lodžií, ustupujících pater apod. Systém 

řeší stropní konstrukci metodou ztraceného bednění pro žebírkový 

strop. Prefabrikované stropní prvky výšky 170 až 575 mm pro rozpětí 

až 12 m jsou lehké, montáž se provádí ručně. Prvky se osadí 

na vnitřní plášť stěny a na jednoduché podepření obvykle po dvou 

metrech. Rovněž stropní armatura je typová, vkládá se do mezery 

mezi stropní prvky, široké 120 mm. V místě styků stěn a stropů se 

po celém obvodu konstrukce uloží ztužující věncová armatura. Tím 

je celé podlaží připraveno k betonáži. 

Následným zmonolitněním betonovou směsí vznikne žebírkový 

strop. Betonáž se provádí pomocí čerpadla na beton nebo jeřábem. 

Alternativně je možné betonovat po jednotlivých řadách desek. Výše 

popsaným postupem pokračuje stavba až po střechu. 

Prostupy bedněním, instalační šachty a drážky se montují průběžně. 

U vybudovaných výklenků pro topná tělesa zůstává tepelný odpor 

zachován. Pro elektroinstalaci je možné drážky v deskách VELOX 

velmi jednoduše vyfrézovat (desky přebírají vlastnosti dřeva, jenž 

tvoří 89 % jejich celkového objemu). Snadná opracovatelnost desek 

také umožňuje navrhnout libovolné tvary konstrukcí bez modulových, 

pravoúhlých a jiných omezení. ■ 


VELOX Building Systems 

The VELOX building system is one of the most frequently used variants 

of thermally insulating leave-in-place formwork for vertical and 

horizontal load-bearing constructions. Reinforced concrete rib ceiling 

may be supported by load-bearing walls of any materials or may be 

used for reconstruction of existing buildings where the ceiling needs 

to be replaced or the load-bearing capacity of the existing ceiling 

construction needs to be increased. The basic component of the 

VELOX building system is the chip and cement board with the size 

of 2000 by 500 by 25-100 mm, made of cloven timber, cement and 

water glass, or colour if needed. The porosity of the boards provides 

for their good connection to the concrete core, the mortar and the 

adhesive cement-based putties. The thickness of the concrete core 

may range from 120 mm up, and also the thickness of the thermal 

insulation of various insulating materials is designed on the basis of 

the building type. 


stavební systémy VELOX, ztracené tepelně izolační bednění nosných 

svislých a vodorovných konstrukcí, železobetonový žebírkový 

strop, štěpkocementová deska, jádro betonové 

keywords: 

VELOX building systems, thermally insulating left-in-place formwork 

for vertical and horizontal constructions, reinforced concrete rib 

ceiling, chip and cement board, concrete core 






43


text: Martin Konečný foto: archiv firmy Kalksandstein CZ s.r.o. 

▲ KS-QUADRO – strojní zdění, Norimberk 2008 

Navrhování a realizace z vápenopískového 

zdiva KS-QUADRO, strojní zdění v ČR 

Ing. Martin Konečný (*1974) 

Vystudoval FSv ČVUT Praha, obor 

Pozemní stavby. V letech 1999–2002 

působil u společnosti Hasit, šumavské 

vápenice a omítkárny a.s. Poté pracoval 

jako projektant, technolog u společnosti 

Pegisan s.r.o. Od roku 2006 je majitelem 

a jednatelem firmy Kalksandstein CZ 

s.r.o., spolupracuje s firmou Zapf-Daigfuss 

GmbH. Je autorizovaným inženýrem 

v oborech diagnostika a zkoušení staveb, 

pozemní stavby. 

E-mail: konecny@kalksandstein.cz 

KS-QUADRO je moderní vápenopískový zdicí 

systém. Základní bloky pro zdění o rozměrech 

0,5x0,5 m dosahují hmotnosti od 80 kg výše 

a je nutné je zdít pomocí osazovacího přístroje. 

Historie 

Výrobní postup, při kterém je vápenopísková cihla vytvrzována 

pod tlakem pomocí vodní páry, byl v Německu patentován 

v roce 1880. První průmyslová výroba tohoto „bílého 

kamene“ pak začala v roce 1894. V Bavorsku je nejstarším 

a dosud největším výrobcem firma Zapf, která produkuje 

vápenopískové cihly a bloky dodnes. Tradičními zeměmi, kde 

se v současnosti velkou měrou výstavba z vápenopískových 

cihel realizuje, jsou Německo, Holandsko, Švýcarsko, ale také 

Rusko a Pobaltské státy. 

V Čechách se z tehdy nového materiálu velmi rozsáhle stavělo 

již na počátku 19. století (například kostel Nejsvětější Trojice 

v Mešně na Rokycansku byl vysvěcen v roce 1901). 

První vápenopískové cihelny na českém území vznikaly okolo 

roku 1910. Ve větší míře se tyto materiály uplatňovaly mezi 

světovými válkami. Po druhé světové válce se produkovaly 

pouze malé formáty cihel pro elektroskříňky, zahradní zídky, 

komíny apod. K rozvoji vápenopískových cihel jako hlavního 

konstrukčního systému v ČR dochází až v 21. století. 


Vlastnosti 

Vápenopískové zdivo je ekologický materiál složený z vápna, písku 

a vody. Spotřeba primární energie na jeho výrobu je 191 kWh/t. Zdivo 

dosahuje zejména vysoké pevnosti v tlaku. Aplikováním velmi štíhlých 

konstrukcí je možné dosahovat úspory na obytné a užitné ploše 

cca 5–10 %. Vápenopískové stěny mají také velmi dobré akustické 

vlastnosti, proto jsou zejména v zahraničí hojně používány a ceněny 

při výstavbě bytových domů, hotelů, v průmyslu apod. V Německu 

je z těchto cihel postaveno téměř 40 % pasivních domů. Tyto stavby 

využívají vysoké akumulace vápenopískových cihel k dosahování 

výborné letní stability bez přehřívání staveb. Štíhlá konstrukce vnitřní 

vrstvy obvodové stěny jako nosného prvku je u těchto budov masivně 

zateplena až cca 300 mm izolantu. I v České republice to umožňuje 

dimenzovat velká jižní okna, aniž by se stavba přehřívala. Využijí se 

tak i solární zisky. 

▲ Řešení dilatací stropních konstrukcí z hlediska účinků objemových změn 

a dotvarování zdiva 

Navrhování vápenopískového zdiva 

Zabývat se návrhem vápenopískových zděných konstrukcí v současnosti 

umožňuje technická norma ČSN EN 771-2:2004. V soustavě 

evropských norem lze vápenopískové zdivo navrhovat na základě 

Eurokódu 6, kde jsou vápenopískové zdicí výrobky jednoznačně 

popsány včetně jejich kategorizace při navrhování zdiva (stejně lze 

vyčíst jednotlivé případy navrhování tohoto zdiva na obyčejnou či 

tenkovrstvou maltu) a na základě podkladů od výrobce vápenopískových 

bloků (zejména stanovení normalizované pevnosti. Dle původní 

ČSN 731101 (zatím ještě také platné) je správné navrhování zdiva na 

tenkovrstvou maltu velmi obtížné. 

Konstrukční zásady 

Vápenopískové zdivo dosahuje, na rozdíl od jiných druhů zdiva, 

zejména z páleného cihelného střepu, obdobného smrštění jako 

beton. Mezi hlavní konstrukční zásady tedy patří také řešení účinků. 

Napojování kolmých stěn se provádí většinou dodatečně (tzv. 

Stumpfstoßtechnik), pomocí nerezových kotev, přičemž vznikají 

souvislé svislé spáry mezi napojenými stěnami. V České republice 

obvyklé provazování zdiva (tzv. „šmorcování“ jednotlivých bloků) 

může mít v případě vápenopískového zdiva, zejména u vícepodlažních 

budov, za následek vznik trhlin. Účinky rozdílného svislého 

zatížení stěn, včetně účinků dotvarování zdiva, je nutné vyřešit již 

v projektové dokumentaci [7]. 

KS-QUADRO, strojní zdění 

Bloky velikosti 0,5x0,5 m jsou v systému doplněny bloky velikostí ½, 

¼, ¾ a tvoří tak celý velmi přesný stavebnicový systém. Tloušťka stěn 

KS-QUADRO je standardně 115, 150, 175, 200, 240 a 300 mm. 

Systém před zděním vyžaduje dokonalou přípravu. Prvním krokem 

je přesné plánování zdiva tak, aby nedocházelo k velkým prořezům. 

Pro vyzdění každé stěny se připravuje tzv. spárořez (tzv. QUADROplan) 

s vyznačením, jak budou jednotlivé bloky osazeny. Ze systému 

KS-QUADRO je možné vyzdít jakýkoliv rozměr stěn a otvorů, prořez 

činí max. 2 % z celkové plochy. 

Dalším krokem je naplánování staveniště, přísun materiálu pro zdění. 

Perfektní organizace pak zaručuje vysoké výkony. Strojním zděním 

zcela běžně jeden pracovník za dva pracovní dny vyzdí plně naložený 

▲ Stumpfstoßtechnik 

▼ KS-QUADRO plan 


45

Lidská řeč: 

Vážená stavební neprůzvučnost R´w 

při šumu pozadí 20 dB při šumu pozadí 30 dB 

není slyšet 67 57 

je slyšet, ale není rozumět 57 47 

je částečně rozumět 52 42 

je dobře rozumět 42 32 

▲ Tab. 1. Stavební neprůzvučnosti stěny 

▲ KS-QUADRO – strojní zdění, Norimberk 2008 

Vážená stavební neprůzvučnost R´w [dB] u jednovrstvých 

vápenopískových stěn 

Tloušťka 

Zdivo na normální maltu Zdivo na tenkovrstvou maltu 

stěny 

Třída měrné hmotnosti Třída měrné hmotnosti 

[mm] 1,2 1,4 1,8 2,0 1,2 1,4 1,8 2,0 2,2 

Bez omítky nebo jen tenkovrstvá omítka 

70 – – – – – – – 40 – 

115 – 41 44 44 – 41 44 45 – 

150 – – – – – – – 48 – 

175 – 46 49 49 – 46 49 50 51 

200 – – – – – – – 52 53 

240 48 50 53 53 47 49 53 54 55 

300 51 53 55 55 50 52 55 57 – 

Omítka 2x10 mm 

70 – – – – – – – 41 – 

115 – 43 45 45 – 42 45 46 – 

150 – – 48 48 – – 48 49 – 

175 – 47 50 50 – 47 50 51 52 

200 – – - - – – – 53 54 

240 49 51 53 53 48 50 53 55 56 

300 51 53 56 56 51 53 56 57 – 

Omítka 2x15 mm 

70 – – – – – – – 43 – 

115 – 45 47 47 – 44 47 48 – 

150 – – 49 49 – – 49 50 – 

175 – 48 51 51 - 48 51 52 53 

200 – – – – – – – 53 54 

240 50 52 54 54 49 51 54 55 56 

300 53 54 56 56 52 53 56 58 – 

▲ Tab. 2. Stavební neprůzvučnosti u vápenopískových jednovrstvých stěn 

Základní sortiment KS-QUADRO E 

KS-QUADRO se vyrábí v tloušťkách 115, 150, 175, 200, 240 

a 300 mm, každá v různých objemových hmotnostech a pevnostech 

od 15 MPa. Systém je doplněn překlady, věncovkami, roletovými 

schránkami nad okna a dalším příslušenstvím. 

▲ KS-QUADROTHERM – systém stěnového vytápění 

kamion, tj. 25 t materiálu. Toto množství je nutné na staveniště pravidelně 

dodávat. Z toho důvodu se pro zdění KS-QUADRO nepoužívá 

lešení, ale pouze pojízdné schůdky, které se velmi rychle v pracovním 

prostoru přesouvají. 

Do vápenopískových bloků je možné integrovat rozvody elektřiny, 

vody, stěnové vytápění, aniž by bylo nutné provádět 

prostupy. 

Minijeřáb je při montáži ovládán velmi snadno jedním pracovníkem. 

V jedné operaci je možné brát uchopovacími kleštěmi dva bloky KS- 

QUADRO najednou a usadit tak 0,5 m 2 zdiva. Výhodou zdění pomocí 

osazovacího přístroje je také trvalé dosahování vysokých výkonů 

(minimálně normové rychlosti zdění, tj. 4 m 2 zdiva za hodinu). 

Hlavní výhody KS-QUADRO E 

– nárůst podlahové a užitné plochy díky štíhlým konstrukcím až o 10 %; 

– vysoká únosnost zdiva – vyráběné třídy pevnosti min. 15 MPa 

a dále pak 20, 25, 30 MPa; 

– možnost výstavby vícepodlažních stěnových systémů – bez použití 

skeletů; 

– díky vysokým objemovým hmotnostem vysoké neprůzvučnosti při 

zachování štíhlosti zdiva, požadavek normy ČSN 730532 na neprůzvučnost 

mezibytových stěn R´w=52 dB splňuje KS-QUADRO již 

od 200 mm tloušťky stěny (viz tab. 1); 

– vysoká objemová hmotnost zabezpečuje také vysokou akumulaci, 

až několikanásobnou oproti jiným zdicím materiálům. To zaručuje 

vysokou letní stabilitu vápenopískových objektů, využívanou zejména 

u pasivních domů; 

– vysoká rychlost strojního zdění – rychlost zdění od 4m 2 /hod. 

v libovolné tloušťce; 


▲ Vápenopískový pasivní dům 

– možnost integrování stěnového vytápění – systém KS-QUADRO- 

THERM, možnost integrování elektroinstalace – systém KS-QUA- 

DRO E bez sekání drážek; 

– přesnost zdiva umožňuje použití tenkovrstvých omítek; 

– vysoké objemové hmotnosti (KS-QUADRO se vyrábí v objemových 

hmotnostech 1800 kg/m 3 , 2000 kg/m 3 a 2200 kg/m 3 ) zaručují také 

ochranu lidí proti elektrosmogu; 

– velmi nízká spotřeba primární energie na výrobu vápenopískového 

materiálu 191 kWh/t činí z tohoto materiálu velmi ekologickou 

stavební hmotu, která šetří životní prostředí. 

Akustické vlastnosti vápenopískových stěn 

Důležitost vysoké neprůzvučnosti dělicích konstrukcí demonstruje 

tabulka 1. ■ 


[1] ČSN 73110: Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí 

[2] ČSN EN 771-2 

[3] DIN 106 

[4] Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí 

[5] Zrušené ČSN 722632-1,2,3 

[6] Rich, H.: Kalksandstein. Die Mauerfiebel, KS-Info GmbH, 7. Auflage 2004 

[7] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V., Hannover: Kalksandstein. 

Planung, Konstruktion, Ausführung, 5. Auflage, 2009 

[8] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V., Hannover: Kalksandstein. 

Fakten zu Ökobilanz, 2. Auflage, 2004 

[9] Kalksandstein. Domovské stránky: www.kalksandstein.cz 

[10] Zapf Daigfuss. Domovské stránky: www.zapf-ks.de 

[11] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V. Domovské stránky: 

www.kalksandstein.de 

[12] KS-QUADRO: Domovské stránky: www.ks-quadro.de 

[13] Passivhausinstitut Darmstadt: Domovské stránky: www.passiv.de, 

www.passivhausprojekte.de 

[14] Fotoarchiv Kalksandstein CZ s.r.o. 


Design and Implementation of Lime-Sand Masonry 

KS-QUADRO, Machine Bricklaying in Czech Republic 

KS-QUADRO is a modern lime-sand masonry system. The basic 

brick with the size of 0.5 by 0.5 m with the weight of 80 kg up must 

be applied with a fixation device. The lime-sand product shows 

shrinkage similar to concrete, unlike the other types of masonry products, 

such as fired brick, or porous concrete. The main construction 

principles therefore include solution of share adjustment. 


vápenopískové zdivo KS-QUADRO, strojní zdění, QUADROplan, 

systém stěnového vytápění KS-QUADROTHERM 

keywords: 

lime-sand brick KS-QUADRO, machine bricklaying, QUADRO plan, 

wall heating system KS-QUADROTHERM 






47

patenty a vynálezy 

text: prof. Ing. Václav Rojík, DrSc. 

grafické podklady: autor 

Záchrana malovaných a jinak výtvarně 

pojednaných dřevěných stropů 

Při rekonstrukci starých budov je mnohdy 

nezbytné provést opravy stropů. Často jsou 

v souvislosti s novým užíváním stavby kladeny 

dodatečné požadavky také na zvětšení únosnosti 

stropních nosníků. 

Tyto požadavky jsou řešeny 

známými způsoby, například odstraněním 

starých stropů a jejich 

nahrazením novou konstrukcí, 

nabetonováním nových podlah 

a zajišťováním jejich spolupůsobení 

se stávajícími stropními 

nosníky, doplňováním konstrukce 

dalšími, nejčastěji ocelovými 

nosníky. Tyto nové prvky jsou 

přitom namáhány pouze ohybem 

a zpravidla se dostávají do nosné 

funkce až při přetížení nosníků 

stávajících. Zvětšení únosnosti 

a tuhosti starých dřevěných 

stropů se však dá dosáhnout hospodárným 

způsobem a šetrně ke 

konstrukci a okolí. 

■ Přístup staticko-ekonomický 

Novou cestou je zvětšení únosnosti 

stávajících nosníků jejich 

napnutím speciálními ocelovými 

příložkami, kdy je dosaženo dokonalého 

využití oceli. 

■ Přístup ekologický 

Řešení spočívá v odhalení trámů 

dočasným odstraněním podlahového 

souvrství, v napnutí trámů 

a ve zpětném navrácení odstraněného 

materiálu. Ze staveniště 

se odvážejí pouze hnilobou napadené 

a jinak poškozené části 

stropu a na místo rekonstrukce 

se dopraví subtilní krátké ocelové 

příložky. Tímto způsobem autor 

článku sanoval několik desítek 

tisíc metrů čtverečních starých, 

nedostatečně únosných a prohnutých 

stropů. Postupy soustavně 

zdokonaloval a patentoval 

poprvé v roce 2001 [1]. 

■ Přístup památkářský 

V poslední době autor postupy 

upravil i pro výtvarně pojednané 

stropy a řešení přihlásil k patentování 

[2]. Úpravy spočívají ve 

změně umístění příložek a ve 

způsobu napínání. 

Dosud se příložky přikládají 

k bokům dřevěných trámů. To je 

však v případě viditelných trámů 

vyloučeno, a proto se příložky 

přikládají k trámům shora. 

Principy zachraňování 

stropu 

Ocelová příložka (1) se uloží mezi 

zarážky (2), připojené k trámu (3) 

poblíž podpor, a to v prohnutém 

tvaru (viz obr. 1). Prohnutí se 

dosáhne podložením příložky 

distančními elementy (4) v poli 

a jejím přišroubováním koncovými 

vruty (5) k trámu. Po aktivaci 

podepření konců příložky vůči 

zarážce se odstraní distanční 

elementy. 

Protože příložka je opřena 

o zarážky, vnese se po uvolnění 

do příložky první část tlakové 

předpínací síly (N 1 

). Poté se 

příložka přišroubuje uprostřed 

pole napřimovacím vrutem (6) 

a stabilizačními vruty (7) k trámu. 

Napřímením se vnese do příložka 

druhá část tlakové přepínací síly N 2 

. 

▼ Obr. 1. Uspořádání předpínacích prvků. Ocelová příložka (1), zarážky (2), trám(3) distanční elementy (4), koncové vruty (5), napřimovací vrut (6), stabilizační 

vruty (7). 

g 

2 

A 

1‘ 

5 

7 

1 

6 

1–1‘ 

N 

4 

r 

3 

N.r 

1 

48 


Mq

Ta se spolu s N 1 

přenese prostřednictvím 

zarážek do oblasti 

trámu mezi zarážkami. Vznikne 

zde tahová normálová síla 

N = N 1 

+ N 2 

a ohybový moment 

N . r, zmenšující moment M q 

od 

zatížení q. Dosáhne se tak zmenšení 

průhybu a normálového 

napětí v trámu na požadované 

hodnoty (obr. 2). 

Příklad napínání 

trámu 

Máme dřevěný strop s malovanými 

trámy a záklopovými 

prvky. Rozpětí trámů je 7,0 m, 

dosavadní zatížení 7,0 kN/m, do 

budoucna 9,0 kN/m. Trámy tedy 

budou namáhány momentem 

M q 

= 55,0 kNm. Napětí v krajních 

vláknech trámu o rozměrech 

240x320 mm 2 by tak bylo 

13,5 MPa, tedy jedenapůlnásobek 

R d 

. Průhyb trámu je 52 mm. 

Ten je způsoben dotvarováním, 

a je tedy zčásti nevratný. Jak se 

po zjištění modulu E d 

ukázalo, 

y rez 

= 22 mm. 

Při rekonstrukci bude průhyb 

zmenšen předepnutím trámu 

a dále zvětšením tuhosti trámu 

o příspěvek ocelové příložky. 

Ta bude po předepnutí spolupůsobit 

s dřevěným trámem při 

namáhání ohybem od zatížení 

užitného a od určité části vlastní 

hmotnosti stropu. K předpětí 

trámu se použije válcovaného 

profilu U č. 80 o délce 

4500 mm (obr. 1). 

Po odebrání podlahového souvrství 

včetně násypu nad trámem 

v pruhu širokém cca 0,3 m se ve 

vzájemné vzdálenosti 4500 mm 

souměrně k ose rozpětí odebere 

záklop v šířce 200 mm. Po upravení 

horní plochy trámu se do 

vybrání dlouhého cca 500 mm 

přilepí pomocí lepidla Sikadur 

31 CF Normal zarážky z U profilu 

dlouhého 500 mm, opatřeného 

čelem tlustým 20 mm a zarážky 

se přišroubují (obr. 2). 

Po uložení příložky U č. 80 opatřené 

čely tlustými 10 mm se 

kontrolně prohne příložka přes 

distanční elementy o výšce 

95 mm pomocí vrutů na volných 

koncích, kterými se volné konce 

přitlačí k záklopu. Při tomto kroku 

se vnese do trámu přitížení 

vyvolané odporem ohýbaného U 

profilu. Poté se mezi čela zarážek 

a příložky osadí válcové čepy 

a mezi čep a zarážku na jedné 

straně se vloží aktivační plech. 

Poté se odstraní distanční elementy 

a pomocí napřimovacího 

vrutu se U profil přitiskne k trámu, 

čímž se dosáhne předpětí 

v profilu. Výsledná předpínací síla 

se prostřednictvím zarážek přenáší 

do trámu, který se nadvýší. 

Nadvýšení dosáhlo 16 mm, čímž 

se ověřilo, že modul pružnosti 

dřeva trámu E d 

= 11 000 MPa. 

Po uvolnění napřimovacích vrutů 

se opět příložka prohne přes 

distanční elementy, jejichž výška 

odpovídá potřebné síle N při 

zjištěném E d 

. Prohne se tak, aby 

po opětovném vložení aktivačních 

plechu potřebné tloušťky, 

vyjmutí distančních elementů 

a definitivním napřímení příložky 

pomocí napřimovacího vrutu 

a mezilehlých vrutů bylo dosaženo 

vypočítaného snížení 

napětí v trámu a zmenšení jeho 

průhybu. Ve výpočtu se přitom 

zohlední vzdálenost příložky od 

trámu (tloušťka záklopu), zatížení 

trámu v době napínání (míra odstranění 

podlahového souvrství) 

a další okolnosti. 

Výpočet potřebného 

předpětí 

Předpětí, tj. síla N v příložce, 

je jednoznačně dáno výškou 

distančních elementů, jimiž se 

prohne příložka před jejím definitivním 

napřímením a propojením 

s trámem. 

V předchozím odstavci se uvážilo 

proříznutí záklopu pouze pro zarážky 

a v místech napřimovacího 

vrutu a mezilehlých stabilizačních 

vrutů. Zde se potom přilepí zarážky 

a dřevěné vložky, zajišťující 

budoucí přímý tvar příložky. Tento 

stav, na rozdíl od průběžného 

proříznutí drážky v celé délce 

příložky, je výhodný, protože se 

při něm dosáhne zvětšení ramena 

r. Důležité pro napínání je též 

inzerce 

Vaše přání je otcem 

naší myšlenky 

Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru 

ocelových konstrukcí umožňují k Vašim přáním 

přistupovat kreativně a zároveň ekonomicky. 

Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, 

vlastním výrobním závodem a technickou 

kontrolou na nejvyšší úrovni. 

Spoléhejte na autority a profesionály v oboru. 

UNIKÁTNÍ OCELOVÉ KONSTRUKCE 

NÁVRH DODÁVKA A MONTÁŽ ŘÍZENÍ STAVEB DIAGNOSTIKA 

ČSOB Radlická, Praha Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové Stanice metra Střížkov, Praha Hangár, letiště Ostrava - Mošnov KO ETU II. - odsíření, Tušimice 

SPOLEČNOST 

JE ŘÁDNÝM 

ČLENEM ČAOK 

EXCON, a.s. 

Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9 

Tel.: +420 244 015 111 

Fax: +420 244 015 340 

e-mail: excon@excon.cz 

www.excon.cz 


DETAIL A 

1–1‘ 

Uč. 200 

1 1‘ 

napětí od q 

napětí od N(M) 

výsledné napětí 

240 

Uč. 80 

lepidlo 

320 

40 15 

▲ Obr. 2. Detail A´. Řez 1-1 

▼ Obr. 3. a), b), c). Grafy nadvýšení trámu, resp. normálová síla, resp. prohnutí příložky v závislosti na zatížení p, a to pro podmínku σ o 

= R a 

nebo pro podmínku σ d 

= R d 

. 

a) 

50 

σ 0 

=R a 

σ d 

=R d 

∆y[mm] 

0 

p[KN/m] 

9 

b) 

200 

σ 0 

=R a 

c) 

ξ[mm] 

200 

σ 0 

=R a 

σ d 

=R d 

N[kN] 

0 

p[KN/m] 

σ d 

=R d 

0 

p[KN/m] 

9 

zatížení, které právě působí na 

strop. Například pro parametry, 

uvedené v předchozím odstavci, 

platí graf na obr. 3. Je v něm 

zakresleno nadvýšení trámu, respektive 

normálová síla, respektive 

prohnutí příložky v závislosti 

na zatížení p, a to pro podmínku 

σ o 

= R a 

nebo pro podmínku 

σ d 

= R d 

. Je z něj patrné, že míra 

napínání pružiny je velmi závislá 

na zatížení p, které bude přenášet 

trám po předpínání. Naopak 

nadvýšení trámu je na zatížení 

q-p téměř nezávislé. Vždy dojde 

k nadvýšení trámu kolem 

40 mm, tedy téměř k napřímení, 

neboť bez užitného zatížení by se 

prohnul o 5 . 4,3 + 22 = 44 mm, 

s užitným zatížením o 9 . 4,3 + 

22 = 61 mm. 

Pokud jde o namáhání konstrukce, 

je v konečném stadiu 

dosaženo stejného výsledku ve 

všech případech zatížení p. Při 

malém odebrání podlahového 

souvrství se dosáhne větším 

prohnutím příložky využití oceli 

předpětím, při úplném odebrání 

se dosáhne využití oceli větším 

spolupůsobením příložky při 

přenášení zatížení p. Tyto souvislosti 

platí ve většině praktických 

případů. 

Ani míra prohnutí příložky není 

zajímavá. Síla potřebná k prohnutí 

je totiž malá – zde P = 15,6 ξ (kg), 

kde ξ je udáno v cm. 

K normálovému namáhání 

trámu v dolních vláknech 

σ d 

= 4,3 MPa < R d 

a v horních 

vláknech – 1,7 MPa dochází ve 

všech případech zatížení p. 

V daném příkladu byla zvolena 

příložka U č. 80 (U o 

= 

11 cm 2 ), pro parametry trámu 

a zatížení zřejmě nadbytečná. 

Potvrzuje to výpočet napínání: 

za předpokladu, že bude ocel 

dokonale využita, tj. σ o 

= R a 

, 

vychází využití dřeva na 50 % 

(σ d 

= 0,5R d 

) a naopak – dokonalého 

využití dřeva při namáhání 

dolních vláken σ d 

= R d 

se 

dosáhne při využití oceli na 

50 %. Jestliže se však pro 

příložku použije U č. 50 (U o 

= 

7,12 cm 2 ), stoupne využití na 

cca 80 %. 

Efektivnost konstrukce závisí 

tedy na správné volbě U o 

. Pro 

podmínku σ o 

= R a 

a σ d 

= R d 

vychází 

přibližně: 

1 q . L 2 

U o 

= ( – R d 

. W d 

), 

r . R a 

8 

kde L je rozpětí a W d 

průřezový 

modul trámu. 

Tento vzorec by mohl být použit 

pro předběžný návrh příložky. 

Závěr 

Napínání stropních trámů podle 

popsaného návrhu umožňuje 

zvětšit únosnost a tuhost 

konstrukce bez kontaktu 

s podhledem stropu. 

Hospodárnost spočívá ve správné 

volbě napínací příložky. Rozhodnutí 

o režimu napínání bude 

potom záviset na tom, zda při 

rekonstrukci má být vyměněna 

větší část podlahy, nebo půjde 

o snahu co nejméně zasahovat 

do konstrukce stropu. ■ 


[1] Nosník se zvětšenou únosností 

– patentová listina 

č. 295097 Úřadu průmyslového 

vlastnictví, Praha 

2001. 

[2] Ztužený stropní trám s výtvarně 

pojednanými plochami 

a způsob ztužení, 

ÚPV, patentní přihláška PV 

2009-161. 

Autor: 

prof. Ing. Václav Rojík, DrSc. 

50 


ZDicí SYStém LIAPOR 

SmYSL pro přesnost ... 

Lias Vintířov, lehký stavební materiál, k.s. 

357 44 Vintířov, tel.: +420 352 324 444 

fax: +420 352 324 499 

e-mail: info@liapor.cz 

w w w . l i a p o r . c z 

Extrémní ticho a tEpLo 

• výborná tepelná izolace 

• zvuková pohoda 24 hodin denně 

• správné vnitřní klima v každém ročním 

období 

Kalibrované zdivo Liapor 

pro přesné zdění 

• vyšší produktivita zdění 

• úspora zdicí malty = zdění na tenkou 

zdicí maltu 2 mm 

• zásadní snížení vlhkosti ve zdivu 


inzerce 

Největší exponát na Stavebních veletrzích Brno 

Každý veletrh je přehlídkou toho nejzajímavějšího, 

co se v daném oboru dá vidět. Pod 

mikroskopem uvidíte detaily nanovláken, na 

které si dokonce můžete sáhnout. Vystavovatel 

jindy do nekonečna předvádí technologické 

detaily motoru, upozorňuje na nový 

tvar karoserie automobilu snů, také můžete 

na veletrhu vidět komplet turbinu nebo porovnat, 

jak pracuje ten či onen počítačový 

program. Bývají to předměty od několika 

milimetrů až po desítky metrů... 

To, co umožňují veletrhy, má své kouzlo 

hned v několika směrech. Tkaninu z nanovláken 

můžete vzít do ruky a zjistit, jak 

dokonale saje vodu nebo jak žádnou nepropouští. 

Můžete si sáhnout na turbínu 

či si sednout do nového modelu auta. Na 

jednom místě v jeden čas můžete porovnat, 

zda ten či onen typ produktu je lepší, horší 

nebo splňuje víc z požadavků, které od něj 

očekáváte. 

U Stavebních veletrhů Brno to samozřejmě 

také platí. Můžete vidět a osahat si 

nové zdící nebo izolační materiály, zkusit 

jak fungují nová okna či dveře, zjistit 

a porovnat rozdíl mezi vytápěním klasickým 

palivem a tepelným čerpadlem či kotlem 

na biomasu, nebo se dívat na designové 

linie koupelen či sanitární techniky. To 

všechno jste si mohli prohlédnout na Stavebních 

veletrzích Brno ve dnech 21.–25. 

dubna na brněnské výstaviště. Navíc byl 

k vidění i absolutně největší výstavní exponát. 

Proč největší – S rozměry 90 x 214 m 

a přibližně 13 m do výšky totiž jeho objem 

představuje více než 332 875 m 3 obestavěného 

prostoru. To už se dá mluvit o velikosti 

exponátu!!! 

No – ano, jde o nový výstavní pavilon 

brněnského výstaviště. Ještě při loňském 

stavebním veletrhu stál na místě, kde dnes 

probíhají poslední dokončovací práce, starý 

pavilon a probíhaly demoliční práce. 

Dnes, přibližně 20 dní před svým slavnostním 

otevřením, se nový pavilon P hrdě hlásí 

mezi exponáty. Proč Je to jasné: návštěvníci 

ani vystavovatelé stavebních veletrhů 

ještě nebudou moci využít jeho výstavních 

prostor, bude otevřen až 5. 6. při zahájení 

Autosalonu Brno 2009. Přesto i tak měli 

návštěvníci možnost na vlastní oči uvidět 

to, co dnešní stavební technologie dokáží. 

A co víc! Všichni návštěvníci měli možnost 

nahlédnout do tohoto již téměř dostaveného 

unikátního pavilonu! Skeletová ocelová 

konstrukce spolu s příhradovou střechou 

jistě zaujmou na první pohled. Na deseti 

a půl tisících m 2 čisté výstavní plochy budou 

mít budoucí vystavovatelé k dispozici 

vše, co se dnes od výstavní plochy očekává 

– průběžné kanály pro připojení vody, 

odpadu, energie či stlačeného vzduchu 

přímo zabudované do vysoce kvalitní betonové 

podlahy, strop s výškou až 12 m, na 

který lze zavěsit exponáty o hmotnosti až 

čtvrt tuny na jeden závěs, k tomu dokonalé 

vytápění resp. klimatizace, možnost rozdělení 

prostoru na samostatné celky, zázemí 

v podobě konferenčních místností, vstupních 

foyer, restaurací až do úrovně 2 patra a to 

vše v bezbariérovém provedení pomocí výtahů 

a travelatorů. 

Před necelými 12 měsíci byl poklepán základní 

kámen tohoto pavilonu a každý, kdo se na 

jeho výstavbě podílel, může o sobě říci, že byl 

součástí stavby výstavního exponátu. Vyjmenujme 

alespoň některé z realizátorů – STRABAG 

a.s. jako lídr sdružení pro jeho výstavbu má na 

starost kompletní realizaci. Vítkovice jsou dodavatelem 

unikátních konstrukce. Společnost 

Přemysl Veselý koordinuje a provádí venkovní 

práce tj. areálové rozvody vody, plynu a kanalizace 

a dále pak ve spolupráci s STRABAG 

a.s. dopravní stavitelsví provádí komunikace 

a zpevněné plochy. Společnost Esox Brno 

koordinuje a provádí zděné konstrukce východního 

vestavku a část západního vestavku. 

Firma AZW je dodavatelem elektrických 

zařízení. Technickou zajímavostí pavilonu 

budou mobilní, nafukovací předělové stěny, 

které dokaží jak opticky tak zvukově rozčlenit 

prostor haly na samostatné celky. Tak by 

ale šlo jít od dodavatelů základů až po ty, 

kteří dnes provádějí finální povrchové úpravy. 

Každá ze společností použila ty nejlepší 

materiály či postupy, aby výsledné dílo bylo 

dokonalé. Aby nový pavilon P, stejně jako 

jeho starší sousedé na brněnském výstavišti 

(někteří v loňském roce oslavili již 80 let své 

existence!), sloužil vystavovatelům k prezentaci 

jejich výrobků nebo služeb. Vy, návštěvníci 

Stavebních veletrhů Brno, asi nehodláte 

stavět výstavní pavilon, alespoň ne hned. 

I když ale budete jen přestavovat, rekonstruovat 

nebo stavět svůj byt nebo dům, určitě 

jste našli expozici, která vás na letošním ročníku 

stavebních veletrhů zaujala. Navíc zde 

získáte ten nejucelenější pohled na to, co 

a jak udělat, abyste mohli využít prostředků ze 

státních dotací. Už tento posledně jmenovaný 

argument sám o sobě stačil, aby si člověk řekl: 

stálo za to vydat se do Brna! 

Ing. Jana Tyrichová 

manažer PR a reklamy 

Stavební veletrhy Brno 

Tel.: +420 541 152 890 

Fax: +420 541 152 889 

E-mail: jtyrichova@bvv.cz 

www.stavebniveletrhybrno.cz 

52 


Baumit 

Premium 

fasáda 

Premium fasáda: systém se špičkovými vlastnostmi 

Premium fasáda představuje v současné době optimální variantu mezi ETICS - zateplovacími systémy 

značky Baumit. Tento systém nabízí řešení několika zásadních problémů najednou: kotvení do méně 

únosných a nerovných podkladů pomocí speciálních kotev Klebeanker, které zároveň snižují riziko vzniku 

tepelných mostů; fasádními desky Open reflect vyřeší problém snížené difúze polystyrenu. Omítka Baumit 

Nanopor ochrání dokonale povrch fasády proti znečištění. 

■ Samočisticí efekt 

■ Difúzně otevřený systém 

■ Zateplení bez tepelných mostů 

Nápady s budoucností 


materiály a technologie 

text: Ing. Miroslav Viktorín 

foto: Promat, s.r.o. 

Potrubí pro odvod kouře a tepla 

PROMATECT ® – L 500 

Prvním nebezpečným faktorem při požáru, 

který ohrožuje unikající osoby, jsou zplodiny 

hoření a jejich viditelná složka – kouř. Z těchto 

důvodů se v posledních letech klade při navrhování 

staveb velký důraz na odvod tepla 

a kouře z objektů ven, mimo dosah unikajících 

osob. 

Cílem požárního větrání je 

usměrnit tok zplodin a kouře 

tak, aby jedovaté zplodiny 

neohrožovaly osoby při evakuaci 

a umožnily zásah jednotek 

hasičského záchranného sboru. 

Současně jde o odvedení podstatného 

množství tepla mimo 

budovu, snížení tepelného namáhání 

stavebních konstrukcí 

se požární odvětrání navrhuje, 

je odvětrávaná sekce. Je to 

stavebně vymezený prostor, 

vytvořený za účelem zabránění 

šíření tepla a kouře mezi 

požárními úseky nebo uvnitř 

požárního úseku. Každý požární 

úsek zahrnuje jednu nebo více 

těchto odvětrávaných sekcí. 

Požadavky na odvod kouře 

▼ Odvod tepla a kouře potrubím PROMATECT ® 

a omezení rozsahu hmotných a tepla jsou stanoveny v projektových 

▲ Příklad vodorovného potrubí PROMATECT ® – L 500, EI multi 

60 

škod. Požární větrání může být 

přirozené, nucené nebo kombinací 

obou způsobů, pokud byl 

podrobně posouzen tok plynů. 

Požární odvětrání se týká hlavně 

prostorů s požárním rizikem 

a je zajišťováno samočinným 

odvětrávacím zařízením. Kromě 

tohoto jsou požárně větrány 

i prostory bez požárního rizika, 

jako jsou chráněné únikové 

cesty či jiné prostory, v nichž 

se vznik požáru nepředpokládá. 

V tomto případě je cílem 

požárního odvětrání zabránit 

průniku zplodin hoření a kouře 

do těchto prostor. Základní prostorovou 

jednotkou, pro kterou 

normách řady 

ČSN 73 08. 

Přirozené i nucené odvody kouře 

a tepla mají zařízení na vývody 

horkých plynů vně objektu řešené: 

■ přímo ve střešní či stropní 

nebo v jiné konstrukci (střešní 

kouřové klapky, elektrické ventilátory), 

aniž by k tomu bylo 

třeba potrubních systémů; 

■ pomocí potrubních systémů 

(dále jen potrubí) popřípadě 

šachet, které ústí vně objektu 

a slouží pro: jednu nebo více 

kouřových sekcí v jednom 

požárním úseku, popřípadě 

jako pomocné zařízení v jedné 

kouřové sekci (sběrné potrubí), 

nebo pro více požárních úseků 

s jednotlivými kouřovými 

sekcemi. 


se klasifikuje podle vztahu na 

požární úseky. 

■ Potrubí pro odvod kouře 

a tepla z více požárních úseků se 

klasifikuje EI multi 

. Podle stupně 

požární bezpečnosti požárních 

úseků, kterými potrubí prochází, 

se stanoví klasifikační třída požární 

odolnosti potrubí, a to pro 

I. až V. stupeň požární bezpečnosti 

EI multi 

30, v ostatních případech 

EI multi 

60. 

■ Potrubí pro odvod kouře a tepla 

z jednoho požárního úseku, které 

však dále vede jinými požárními 

úseky, se klasifikuje shodně jako 

podle předchozího bodu třídou 

EI multi 

30 nebo EI multi 

60. 

■ Potrubí pro odvod kouře a tepla 

z jednoho požárního úseku, aniž 

by dále prostupovalo jinými požárními 

úseky, se musí klasifikovat 

podle předpokládané teploty 

odváděných horkých plynů do 

300 °C jako E 300 

single, nebo přes 

300 °C jako E 600 

single. Za postačující 

se považuje třída E 30, 

a to bez ohledu na stupeň požární 

bezpečnosti požárního úseku, 

v němž se potrubí nachází. 

Ve všech výše uvedených případech 

musí být zajištěna stabilita 

těchto potrubí i po vzniku požáru, 

a to nejméně po dobu požární 

odolnosti potrubí. Jedná se zejména 

o stabilitu konstrukcí, na 

kterých jsou tato potrubí uchycena, 

stabilitu zavěšovacích částí 

potrubí apod. 

Požární odvětrání je podmíněno 

přítokem minimálního 

množství vzduchu do kouřové 

sekce. Pokud je tento přítok 

vzduchu zajišťován potrubím, 

navrhuje se podle ČSN 73 0872 

jako vzduchotechnické potrubí, 

resp. jako potrubí ventilačních 

systémů. 

Pro výše popsané požadavky na 

potrubí pro odvod kouře a tepla 

má firma Promat s.r.o. odzkoušené 

potrubí s klasifikací EI 60 

S 1000 multi pro horizontální 

a vertikální potrubí podle článku 

7.2 ČSN EN 13501-4. Tato klasifikace 

splňuje všechny požadavky 

kladené na potrubí multi 

pro odvod kouře a tepla z více 

požárních úseků. 

54 


Potrubí se montuje z protipožárních 

desek PROMATECT ® – 

L 500, tloušťky 25 mm. Montuje 

se jako samonosné (bez vnitřního 

plechového potrubí). Maximální 

průřez potrubí je 1250x1000 mm. 

Maximální přetlak +500 Pa, maximální 

podtlak –1000 Pa. Pro dimenzaci 

závěsných systémů platí 

stejné podmínky jako pro ventilační 

potrubí z desek PROMATECT ® 

s požární odolností pro namáhání 

ohněm z vnější strany. 

Při prostupu potrubí přes požárně 

dělicí konstrukce musí být tyto 

prostupy dotěsněny. 


PROMATECT ® je společně s dalšími 

komponenty (el. ventilátory, 

regulační klapky, kouřová čidla, 

napojení na EPS apod.) uceleným 

systémem, který patří mezi 

tzv. vyhrazená požárně bezpečnostní 

zařízení. Pro navrhování, 

montáž, provoz, údržbu a kontroly 

provozuschopnosti musí být 

stanoveny podmínky, uvedené 

ve vyhlášce Ministerstva vnitra 

ČR č. 246/2001 Sb. o stanovení 

podmínek požární bezpečnosti 

a výkonu státního požárního 

dozoru. ■ ▲ Příklad svislého potrubí PROMATECT ® – L 500, EI multi 

30 

Technické údaje 

hmotnost (pouze obklad) cca13 kg/m 2 

tepelný odpor1/ l 

0,30 m 2 K/W 

vzduchová neprůzvučnost R´w (prostý průchod plochou) 

cca 25 dB 

1 deska PROMATECT ® -L 500 d=25 mm 

2 přířez PROMATECT ® -H (objímka) h=100 mm, d=10 mm 

3 lepidlo Promat K34 

4 ocelová sponka 63/11.2/1,53 mm rozteč 100 mm 

nebo vrut 5,0x80 mm 

rozteč 200 mm 

5 zavěšení, závitová tyč, připevněná 00 kovové hmoždinky 

6 ocelový nosný profil, rozměr stanoven statickým výpočtem 

Úřední doklad: Protokol o klasifikaci č. PK4-01-08-901-C-0. 

inzerce 

Výhody: 

Vysoká požární odolnost až EI 90 S 

Skryté panty umožňující jednoduché 

vysazení křídla dvířek z rámu 

Dodávka včetně příslušenství 

Jednokřídlá i dvoukřídlá varianta 

Různé možnosti provedení 

Oblast použití: 

Revizní otvory do instalčních 

šachet 

Revizní otvory do podhledů 

Před rozvaděče, plynoměry 

v CHÚC 

Možnosti provedení: 

Různé rozměry 

Libovolná barva dle RAL 

Provedení pod obklad 

Nerezové 

Provedení v imitaci dřeva 

Promat s.r.o. 

V. P. Čkalova 22/784 

160 00 Praha 6 – Bubeneč 

Telefon: +420 223 334 806 

+420 224 390 811 

Fax: +420 233 333 576 

promat@promatpraha.cz 


Revizní dvířka Promat ® , typ S 

www.promatpraha.cz

fenomén 

text: Jan Táborský 

foto: Petr Zázvorka 

Kněžice: komplexní energetické řešení 

Kněžice leží ve Středočeském kraji, dvacet 

kilometrů severovýchodně od Poděbrad. Bez 

svých satelitních osad mají 410 stálých obyvatel. 

V obci není zaveden zemní plyn, většina 

objektů byla ještě nedávno vytápěna uhlím 

a dřívím. V obci je pouze dešťová kanalizace, 

splašková kanalizace v obci není, domy mají 

žumpy a septiky. V katastrálním území obce 

Kněžice je celkem 810 ha zemědělské půdy 

a 204 ha lesů. Z toho 104 ha zemědělské půdy 

patří obci. 

Z vlastního rozhodnutí se obci 

Kněžice po několikaleté pracné 

přípravě a po získání dotace 

z evropských fondů podařilo 

v roce 2006 nákladem 

135 mil. Kč realizovat projekt 

s názvem Kněžice – energeticky 

soběstačná obec (zkráceně 

ESO Kněžice), který se skládá 

z bioplynové stanice s kombinovanou 

výrobou elektřiny 

a tepla, z kotelny na biomasu 

a z teplovodního rozvodu centrálního 

zásobování teplem v celé 

obci. Z uznatelných nákladů projektu 

111, 6 mil. Kč bylo 83,7 mil. 

zaplaceno z dotace EU a 11,2 mil. 

bylo zaplaceno z dotace Státního 

fondu životního prostředí ČR. 

Zbytek uhradila obec. Protože 

však obec Kněžice není plátcem 

DPH, tak ve skutečnosti z celkové 

investice včetně DPH ve výši 

135 mil. zaplatila cca 40 mil. 

Celý projekt byl realizován systémem 

generální dodávky s řadou 

subdodavatelů. Generálním dodavatelem 

celého projektu ESO 

Kněžice, dodavatelem rozvodu 

tepla v obci a dodavatelem budov 

pro kotelnu a pro bioplynovou 

stanici byla společnost Skanska 

CZ. Dodavatelem technologie 

bioplynové stanice byla firma 

Tomášek Servis. Železobetonové 

nádrže bioplynové stanice postavila 

společnost Wolf. Technologii 

kotelny na biomasu dodala Step 

Trutnov. Realizace stavby v Kněžicích 

začala na konci roku 2005, 

celá soustava je v provozu od 

podzimu 2006. 

Základní údaje výroby 

tepla a elektřiny 

Schéma soustavy výroby elektřiny 

a tepla v Kněžicích je na 

obr. 1. Bioplynová stanice s jednou 

kogenerační jednotkou s elektrickým 

výkonem 330 kW je 

v provozu nepřetržitě a vyrábí 

ze zemědělských, z potravinářských 

a z dalších materiálů 

a odpadů elektřinu na prodej 

do elektrizační sítě a teplo pro 

vytápění obce. Kotelna na biomasu 

se dvěma teplovodními kotli 

o celkovém tepelném výkonu 

1200 kW je v provozu podle potřeby 

pouze v topném období 

a dodává teplo v době, kdy by přebytečné 

teplo ze samotné bioplynové 

stanice nestačilo na vytápění 

obce. Kotelna a bioplynová stanice 

jsou umístěny v obecním areálu 

na severovýchodním okraji obce 

a propojeny navzájem teplovodním 

potrubím a informační kabeláží. 

Připojeny jsou na distribuční elektrizační 

síť 22 kV přes trafo 0,4/22 kV. 

Bezkanálový rozvod tepla v celé 

obci a automatické předávací 

stanice tepla v domech zajišťují 

celoroční nepřetržitý přenos tepla 

z kotelny a z bioplynové stanice do 

všech připojených budov v obci. 

K soustavě rozvodu tepla je v Kněžicích 

připojeno celkem 149 

domů, tedy asi 95 % celkové 

spotřeby tepla v obci. Celoroční 

spotřeba tepla připojených domů 

je cca 2000 MWh, neboli 7200 

GJ za rok. 

Vyráběná elektřina z bioplynové 

stanice není na rozdíl od tepla 

zavedena přímo do jednotlivých 

domů. Domácnosti a místní podniky 

nadále odebírají elektřinu od 

místně příslušné distribuční společnosti 

ČEZ Distribuce. Bioplynová 

stanice Kněžice dodá za rok do 

této distribuční sítě více elektrické 

energie, než celá vesnice a celé 

nové zařízení spotřebuje. 

Výroba elektřiny v bioplynové 

stanici Kněžice byla zatím v dosavadním 

běžném roce na úrovni 

cca 2400 MWh elektrické energie 

za rok a letos se zvýšila až na cca 

2600 MWh. Vlastní spotřeba elektřiny 

v bioplynové stanici a vlastní 

spotřeba kotelny na biomasu 

činí přibližně 15 % z této výroby 

elektřiny. Čistá dodávka elektřiny 

z Kněžic do elektrizační sítě je 

v současnosti cca 2200 MWh/ 

rok. Kněžice se svými 410 obyvateli 

vyrábějí průměrně 6 MWh 

elektrické energie na občana za 

rok a dodávají do elektrizační sítě 

za rok průměrně 5 MWh elektřiny 

na každého svého občana. 

Bioplynová stanice 

Bioplynová stanice Kněžice má 

jeden anaerobní reaktor – fermentor 

– s objemem kalové části cca 

2500 m 3 , jeden beztlakový plynojem 

na bioplyn s objemem 800 m 3 , homogenizační 

jímku s objemem cca 

200 m 3 , hygienizační a drticí linku pro 

tepelnou hygienizaci a drcení tuhých 

rizikových odpadů, dvě uskladňovací 

nádrže na vyfermentovaný kal 

s celkovým objemem 2x6600 m 3 

a jednu pístovou kogenerační jednotku 

na bioplyn s elektrickým 

výkonem 330 kW a tepelným 

výkonem 405 kW. K bioplynové 

stanici také patří nová trafostanice 

0,4/22 kV. Bioplynová stanice má 

dvoustupňové odsiřování surového 

bioplynu. První uskladňovací nádrž je 

hermeticky uzavřena a bioplyn z této 

nádrže se také využívá v kogenerační 

jednotce. 

Fermentor je vytvořen jako stojatá 

železobetonová, tepelně 

izolovaná nádoba o průměru 22 m 

a s výškou válcové části 10,5 m. 

Pod střechou reaktoru nad hladinou 

kalu je plynojem z volné 

plynotěsné membrány. Obsah 

reaktoru se pravidelně promíchává 

dvěma vrtulovými míchadly 

reaktoru a ohřívá se trvale na 

teplotu 40 °C. Kal je ohříván v externím 

výměníku tepla, teplem 

z kogenerační jednotky. 

Hygienizační linka má uzavřený, 

tepelně izolovaný, teplou topnou 

vodou vytápěný hygienizační tank 

s objemem 5 m 3 s míchadlem 

a drticí a separační linkou s dvoustupňovým 

drcením surovin 

a odpadů a s indikací ocelových 

předmětů v odpadu. 

Homogenizační jímka má uzavíratelnou 

násypku a potrubní přípojku 

pro příjem pevných a kapalných 

surovin a odpadů, odsávání atmosféry 

z prostoru pod zastřešením 

jímky přes biologický filtr, dopouštění 

vody, míchadla a čerpadlo pro 

přečerpávání homogenizované 

směsi do fermentoru. Čerpadlo 

v jímce obsahuje řezací oběžné 

kolo pro lepší rozřezání některých 

jen posečených zelených surovin. 

Uskladňovací nádrže disponují 

vlastními míchadly a čerpadly pro 

přečerpávání substrátu do transportních 

cisteren při vyvážení 

substrátu na pole. Uskladňovací 

nádrže jsou železobetonové, válcové 

stojaté nádoby o průměru 

33 m a výšce 8 m. 

Fermentor bioplynové stanice 

pracuje v mezofilní teplotní oblasti. 

Hygienicky nezávadné suroviny 

a odpady, jako například prasečí 

a slepičí kejda, se zaváží přímo 

do homogenizační jímky a po 

rozmíchání s ostatním obsahem 

jímky se čerpají podle potřeby 

do fermentoru. Hygienicky rizikové 

odpady, například zbytky 

potravin z restaurací, se podle 

potřeby na drticí lince rozmělní, 

provede se jejich tepelná hygienizace 

při teplotě 70 °C po 

dobu jedné hodiny a následně 

se přepouští do homogenizační 

jímky. Denně se do bioplynové 

stanice zaváží průměrně 35 až 

56 


70 t surovin. Průměrná doba 

zdržení ve fermentoru je asi 30 až 

70 dní. Ve fermentoru se působením 

metanogenních bakterií 

z každé tuny vstupních surovin 

uvolní asi 40 až 80 m³ bioplynu 

a zbytek využitých surovin 

odteče do uskladňovací nádrže 

jako hnojivo, které je skladováno 

v uskladňovacích nádržích. Vznikající 

surový bioplyn se hromadí 

v plynojemu nad hladinou kalu ve 

fermentoru a je odtud plynovým 

dmychadlem dopravován ke kogenerační 

jednotce. 

První stupeň odstraňování H 2 

S – 

sulfanu ze surového bioplynu (odsiřování 

bioplynu) je aerační, druhý 

stupeň je absorbční. Za účelem 

prvního stupně odsíření je do tohoto 

bioplynu v plynojemu trvale přiváděno 

nepatrné množství vzduchu 

pro sulfanredukující bakterie, které 

snižují obsah sulfanu v bioplynu. 

Volná síra z jejich činnosti zůstává 

v digestátu ve fermentoru. Napůl odsířený 

bioplyn z plynojemu prochází 

přes druhý stupeň odsíření, přes 

absorbér, v němž se obsah sulfanu 

v bioplynu sníží až na 20 až 100 mg/ 

Nm 3 . Odloučená síra ze sulfanu 

zůstává na absorpční náplni v absorbéru. 

Náplň absorbéru se mění za 

novou přibližně v intervalu půl roku. 

Stará náplň absorbéru s odloučenou 

sírou se zapracovává do kompostu 

a využívá jako hnojivo. 

Kotelna na biomasu 

Kotelna má dva automatické teplovodní 

kotle, jeden o výkonu 800 kW 

na spalování slámy a jeden o výkonu 

400 kW na spalování dřevní štěpky 

a podobného dřevního odpadu. Provozní 

zásobník slámy na přibližně 

8 hodin nepřetržitého automatického 

provozu, provozní zásobník štěpky 

na více než jednodenní provoz. 

Krytý sklad paliva pojme suroviny 

na několik týdnů provozu kotelny, 

čerpací stanici pro cirkulaci topné 

vody v rozvodu v obci, chemickou 

úpravnu vody a systém udržování 

tlaku vody v soustavě. U kotelny je 

instalován tlakový teplovodní akumulátor 

tepla s vodním objemem 

50 m³. Kotel na slámu s účinností 

85 % spaluje slámu zrnin nebo 

energetický šťovík v suchém stavu 

v balících 0,8x1,2x2,5 m. Kotel při 

plném výkonu spálí až 225 kg slámy 

za hodinu. 

Kotel na štěpku s účinností 84 % 

spaluje dřevní štěpku a podobné 

palivo a spálí až 170 kg štěpky za 

hodinu. Kotle jsou běžně v provozu 

pouze v topném období, když teplo 

z bioplynové stanice nestačí na pokrytí 

potřeby tepla v soustavě CZT. 

Přibližně polovinu spalovaného 

paliva tvoří méně hodnotná dřevní 

štěpka a polovinu sláma a energetický 

šťovík. Dřevní štěpku a slámu 

obec nakupuje přímo od několika 

stálých i nahodilých dodavatelů za 

dohodnuté ceny, závislé na kvalitě 

a vlhkosti dodaného paliva v přibližné 

výši cca 1000 Kč za tunu štěpky 

a 1150 Kč za tunu slámy nebo 

šťovíku, vše loko výtopna. 

Rozvod tepla od kotelny ke všem 

připojeným objektům v obci je 

proveden bezkanálovým předizolovaným 

teplovodním potrubím 

v celkové délce cca 6 km. Předávací 

stanice v zásobovaných 

objektech jsou tlakově nezávislé, 

automatické, se stálým informačním 

propojením do řídicího 

centra celé kněžické soustavy. 

Odběratelům v obci se letos 

teplo prodává v topné sezóně (od 

1. října do 30. dubna) za cenu 

270 Kč/GJ včetně DPH, mimo 

topnou sezónu za 135 Kč/GJ. 

Obvyklým nedostatkem všech 

soustav centrálního zásobování 

teplem jsou tepelné ztráty potrubí 

rozvodu tepla. V Kněžicích 

je celková délka teplovodního 

rozvodu 6 km a ztráty teplovodu 

tam činí téměř 40 % celoroční 

dodávky tepla, protože teplovod 

je velmí dlouhý a spotřeba tepla 

ve vesnici malá. Veškeré celoroční 

ztráty teplovodu ovšem kryje 

přebytečné teplo z bioplynové 

stanice, které by se jinak muselo 

odvést do atmosféry. Teplo z bioplynové 

stanice dostačuje ještě 

v mimotopném období i k pokrytí 

celé užitečné spotřeby tepla u odběratelů, 

takže kotle na biomasu 

v Kněžicích nemusí být od jara do 

podzimu vůbec provozovány. 

V Kněžicích je celková dodávka 

tepla do teplovodu cca 3200 MWh 

za rok. Z toho 2000 MWh, tedy 

cca 7200 GJ, je užitečná dodávka 

odběratelům tepla a 1200 MWh, 

tedy cca 38 % z celkové dodávky 

jsou ztráty teplovodu. Z celkové 

dodávky tepla 3200 MWh za rok 

dodá kogenerační jednotka za 

rok cca 1600 MWh. 1200 MWh 

z toho se spotřebuje na pokrytí 

celoročních ztrát teplovodů v soustavě 

rozvodu tepla a zbylých 

400 MWh se ještě využije užitečně 

u odběratelů tepla k ohřevu 

teplé vody a k vytápění. 

Dodávka vyrobené 

elektřiny do sítě 

Elektřinu vyrábí z bioplynu kogenerační 

jednotka Jenbacher 

▼ Obr. 1. Schéma soustavy CZT Kněžice s bioplynovou stanicí 


▲ Fermentor bioplynové stanice 

▲ Kotel na spalování biomasy 

▲ Kogenerační jednotka s elektrickým výkonem 330 kW 

JMS 208 GS – B.LC. Pro vlastní 

spotřebu celé bioplynové stanice 

se využije cca 17 % vyrobené 

elektřiny. 83 % z vyrobené elektřiny 

je přes trafo 600 kVA dodáváno 

do distribuční elektrizační 

sítě 22 kV. V současné době je 

vyrobená elektřina z bioplynové 

stanice Kněžice prodávána firmou 

PRE Praha v režimu tzv. zelených 

bonusů na základě smlouvy 

mezi PRE a Energetikou Kněžice. 

V roce 2008 byla celková výroba 

elektřiny v bioplynové stanici cca 

2380 MWh za rok a dodávka 

elektřiny do elektrizační sítě byla 

1910 MWh za rok. Přitom v roce 

2008 se v létě musela provést 

neplánovaná střední oprava kogenerační 

jednotky kvůli jejímu 

poškození vysokým obsahem 

sulfanu v bioplynu. Roční výroba 

elektřiny a dodávka elektřiny z bioplynové 

stanice do elektrizační 

sítě tím byla v roce 2008 snížena 

asi o 100 MWh. Bez vynucené 

odstávky výroby elektřiny by tedy 

v roce 2008 byla 2000 MWh za 

rok v původním projektovaném 

uspořádání bioplynové stanice. 

V roce 2008 bylo provedeno 

hermetické zastřešení první 

uskladňovací nádrže především 

z důvodů snížení zápachu sulfanu 

v dodatečně uvolňovaném 

malém množství bioplynu z této 

nádrže. Bioplyn zpod zastřešení 

nádrže se nyní také spaluje 

spolu s bioplynem z fermentoru 

v kogenerační jednotce a celková 

výroba elektřiny se vlivem toho 

zvýšila. Nyní je tedy celková 

výroba elektřiny v Kněžicích cca 

2600 MWh za rok a dodávka 

elektřiny do elektrizační sítě je cca 

2200 MWh za rok. 

Počáteční problémy 

V počátečním provozu neobvyklého 

zařízení bylo i několik 

problémů, které musela obec 

i dodavatel řešit více či méně 

náročným způsobem. Původní 

provedení přikládacích zařízení 

kotlů byla náchylná na zpětné 

prohořívání paliva. Dodavatel kotlů 

v záruční době provedl úpravy 

a nyní kotle dosahují projektovaných 

parametrů. Závažným problémem 

byl ale velký obsah sulfanu 

H 2 

S v bioplynu. Společnost Energetika 

Kněžice, provozovatel 

celého systému, z ekonomických 

důvodů potřebuje likvidovat v bioplynové 

stanici odpady živočišného 

původu, na které nebyla 

technologie vybavena. Vysoké obsahy 

sulfanu v bioplynu poškodily 

dva spalinové výměníky i motor 

kogenerační jednotky. Instalované 

aerační odsíření nestačilo na dostatečné 

snížení obsahu sulfanu. 

V současné době je nainstalováno 

absorpční odsiřování bioplynu jako 

druhý stupeň odsíření a obsah 

sulfanu v bioplynu je velmi nízký, 

asi dvacetkrát nižší, než povolují 

provozní předpisy pro kogenerační 

jednotku. Absorpční odsiřovací 

technologie je navíc plně bezodpadová, 

odloučená elementární 

síra se i s absorpční náplní na 

bázi dřevěných pilin využívá jako 

součást hnojiva pro zemědělské 

pozemky. 

V systému využití tepla v Kněžicích 

nebyl původně instalován 

akumulátor tepla, na který projekt 

nepamatoval a z formálních 

a finančních důvodů nebylo možné 

ho dodatečně doplnit při 

realizaci. Nyní je nainstalován 

ke kotelně teplovodní tlakový 

akumulátor tepla s objemem 

50 m 3 . Tím se v přechodném 

a letním období odstranily stavy, 

kdy během noci a během poloviny 

dne muselo být nevyužité 

teplo z kogenerační jednotky 

odváděno přídavným chlazením 

do vzduchu a ráno a večer se 

musely roztápět kotle na biomasu, 

protože teplo z kogenerační 

jednotky nestačilo pro špičkový 

odběr tepla v obci. 

Projekt původně rovněž nepředpokládal 

tak vysoký podíl biologicky 

rozložitelných odpadů 

živočišného původu ve vstupních 

surovinách bioplynové stanice. 

V současném provozu však velký 

podíl těchto surovin způsobuje 

jednak velký obsah sulfanu v surovém 

bioplynu a také nedostatečné 

rozložení těchto surovin 

v jediném fermentoru bioplynové 

stanice. Výsledkem je pokračující 

rozklad substrátu a uvolňování 

bioplynu s vysokým obsahem 

sulfanu ještě v první uskladňovací 

nádrži. Při určitém směru 

větru se silný zápach sulfanu šířil 

i do obce. Obec Kněžice zajistila 

dodatečné hermetické zastřešení 

první uskladňovací nádrže 

a zavedení zachyceného uvolňovaného 

bioplynu z nádrže také 

ke kogenerační jednotce. Byl tím 

vyřešen problém zápachu v okolí 

bioplynové stanice a současně 

58 


se zvýšilo množství vyrobené 

elektrické energie. 

Druhý stupeň odsíření bioplynu, 

instalaci akumulátoru tepla 

a zastřešení první uskladňovací 

nádrže připravila, financovala 

a řídila sama obec pouze s využitím 

spolupráce v některých technických 

a ekonomických otázkách 

s generálním dodavatelem stavby 

a se subdodavateli nových zařízení 

a úprav. Všechny tyto úpravy byly 

provedeny ve prospěch lepší 

ekonomické efektivnosti provozu. 

Ve všech těchto případech obec 

Kněžice dokázala vybrat takové 

technické řešení a takový dodavatelský 

model, že dodatečně 

vynaložené náklady mají velmi 

krátkou dobu návratnosti. Dobře 

se přitom osvědčilo přímé jednání 

mezi obcí jakožto investorem 

a konečným dodavatelem zařízení. 

Práce se tím zrychlily, zlevnily, 

někdy bylo nalezeno výhodnější 

nové řešení nebo výhodnější 

způsob realizace. Při spolupráci na 

konkrétních praktických aplikacích 

se také rychle zvyšuje a dobře se 

využívá odborná úroveň všech 

zúčastněných. V tomto směru 

mají dnes pracovníci Energetiky 

Kněžice a další spolupracující 

odborníci z řad kněžických občanů 

nejvyšší komplexní kvalifikaci 

v provozu jejich zařízení, jsou stálými 

iniciátory hledání a realizace 

výhodnějších způsobů provozu 

a nejlepšími oponenty při návrzích 

dalšího rozvoje jejich projektu. 

inzerce 

do distribuční sítě a plynojemu 

s objemem až cca 5000 m 3 . To 

by si vyžádalo sice přibližně dvojnásobnou 

dodatečnou investici na 

pořízení než při zvýšení elektrického 

výkonu jen na dvojnásobek 

dnešního výkonu (cca 600 kW), 

ale ekonomická efektivnost takového 

řešení by byla podstatně 

větší. Kogenerační jednotka by 

pak mohla produkovat pološpičkovací 

elektřinu pro zájemce 

o tuto dražší, obvykle denní elektřinu 

a vyprodukovala by této 

elektřiny z dvojnásobku zemního 

plynu ještě více než dvojnásobné 

množství. 

V roce 2007 získala obec Kněžice 

Evropskou cenu za energetickou 

efektivnost – European Energy 

Award. Mimo projektu ESO Kněžice 

byla přitom oceněna například 

i zvýšená efektivita veřejného 

osvětlení a vlastní výroba topných 

pelet z biomasy v obci. Toto 

ocenění Kněžice získaly teprve 

jako třetí projekt ze zemí střední 

a východní Evropy. V květnu 2009 

se stala obec Kněžice za projekt 

ESO Kněžice vítězem 18. ročníku 

českého kola soutěže Cena zdraví 

a bezpečného životního prostředí 

v kategorii Environment. ■ 

Další možný vývoj 

projektu Kněžice 

Dosavadní dobré zkušenosti 

obce Kněžice s provozem 

a s ekonomickým přínosem bioplynové 

stanice pro obec a současná 

nabídka dalších vhodných 

biologicky rozložitelných odpadů 

i dalších surovin pro výrobu bioplynu 

patrně vyústí až do dvojnásobného 

zvýšení výroby bioplynu 

v Kněžicích. Současně s tím se 

v Kněžicích nabízí možnost instalace 

kogenerační jednotky až 

čtyřikrát většího elektrického výkonu, 

než je instalován nyní (tedy 

cca 1200 kW nebo i větší), dále 

instalace většího transformátoru 

pro vyvedení vyrobené elektřiny 

Casopis_Stavebnictvi_SME_125x185.indd 2 


5/6/09 11:16:44 AM

infoservis 

Veletrhy a výstavy 

18.–20. 6. 2009 

FOR ARCH KARLOVY VARY 

2009 

18. ročník výstavy 

stavebnictví, 

stavebních materiálů, 

bydlení a vybavení staveb 

Karlovy Vary, Nová sportovní 

hala Karlovy Vary-Tuhnice 

E-mail: rsskv@rsskv.cz 

www.vystavy.karlovarska.net 

19.–21. 6. 2009 

POSTAV DŮM, 

ZAŘIĎ BYT PŘEROV 

XII. ročník prodejní 

a prezentační 

Výstavy stavebnictví 

a bytového zařízení 

Přerov, Výstaviště 

Přerov-Kopaniny, 

Hala G 

E-mail: fuglickova@omnis.cz 

27.–29. 6. 2009 

INTERSOLAR 2009 

Mezinárodní odborný 

veletrh pro solární 

techniku 

Německo, Mnichov, 

Neue Messe 

E-mail: info@expocs.cz 

1.–4. 9. 2009 

BUDPRAGRES 2009 

Mezinárodní veletrh 

stavebnictví, stavebních 

materiálů, vnitřní dekorace 

a komunálních služeb 

Bělorusko, Minsk, 

Exhibition Centre 

Masherov Ave. 14 

www.minskexpo.com 

3.–6. 9. 2009 

DOMOV A TEPLO 2009 

15. výstava bytového vybavení, 

nábytku a tepla 

Lysá nad Labem, Výstaviště 

E-mail: vll@vll.cz 

Odborné semináře 

a konference 

9.–11. 6. 2009 

Ekologie a nové stavební hmoty 

a výrobky 

13. konference VÚSH 

Telč, nám. Jana Kypty 74 

E-mail: klimesova@vustah.cz 

9. 6. 2009 

Real Estate Forum 

Mezinárodní konference 

Brno, Grandhotel, Benešova 18 

E-mail: 

office@impactcolsulting.org 

10.–12. 6. 2009 

AutoCAD středně pokročilý 

Školení 

Praha 3, AbecedaPC, 

Domažlická 1053/15 

E-mail: 

Vojtech.Krupka@AbecedaPC.cz 

12. 6. 2009 

Architect Award 2009 

Architektonická soutěž 

pro mladé a začínající 

architekty 

(termín pro odevzdání projektů) 

Praha 9, ABF a.s., 

Mimoňská 645 

E-mail: houdkova@abf.cz 

www.architectaward.cz/2009 

15.–18. 6. 2009 

AutoCAD 3D modelování 

Školení 

Praha 3, AbecedaPC, 

Domažlická 1053/15 

E-mail: 

Vojtech.Krupka@AbecedaPC.cz 

16.–17. 6. 2009 

ČEPKON 

Výroční kongres 

energetického 

průmyslu 

Praha 6, Hotel Diplomat, 

Evropská 15, 

E-mail: 

anna.nepimachova@konference.cz 

16. 6. 2009 

Zákon o veřejných zakázkách 

Odborný seminář 

Součást celoživotního 

vzdělávání 

členů ČKAIT 

Praha 9, Lisabonská 4 

E-mail: 

studio@studioaxis.cz 

www.studioaxis.cz 

16. 6. 2009 

Protipožární konstrukce 

FERMACELL a jejich montáž 

dle zákona 246/2001 Sb. 

Certifikační školení 

FERMACELL 

Praha 4, Střední škola 

technická, 

Zelený pruh 1294/50 

E-mail: 

klaus.krevalek@xella.com 

www.fermacell.cz 

18. 6. 2009 

Grand Prix Obce architektů 

2009 

Vyhlášení výsledků 

16. ročníku soutěže 

Praha 7, Veletržní palác, 

Dukelských hrdinů 45 

E-mail: obecarch@architekt.cz 

www.forarch.cz/2009/cz/grandprix-architektu-forarch.asp 

18.–19. 6. 2009 

Soutěž učňů stavebních 

oborů (SUSO) 

Regionální kolo 

13. ročníku SUSO 

pořádané při 18. ročníku výstavy 

stavebnictví For Arch 

Karlovy Vary 

Karlovy Vary, Nová sportovní 

hala Karlovy Vary-Tuhnice 

E-mail: 

suso@abf.cz 

www.suso.cz 

inzerce 

18. 6. 2009 

Prezentační dny 

euroCALC 3 v regionech 

Seminář 

Letohrad, SPŠ stavební, 

Komenského 472 

E-mail: marketing@callida.cz 

22.–25. 6. 2009 

AutoCAD a AutoCADLT: 

základy 

Certifikované školení 

Brno, NICOM, Smetanova 3 

E-mail: valkova@nicom.cz 

20.–30. 7. 2009 

eMonument 

2. ročník mezinárodního 

workshopu 

Opava, Slezská univerzita 

E-mail: ruberova@opf.slu.cz 

www.emonument.eu 

17.–18. 9. 2009 

Podlahy 

Konference 

Praha 4, Kulturní centrum, 

Novodvorská 

E-mail: 

konference@konferencepodlahy.cz 

Pojízdná provozní nádrž 3 až 15 tisíc litrů pro 

motorovou naftu. Výrobek má certifikát TÜV 

platný pro všechny země EU. 

adresa firmy: Kružberk 38, 747 86 Kružberk 

tel./fax: 556 300 830 

email: kovacikova@cernin.cz, mobil: 728 885 977 

jcernin@volny.cz, mobil: 604 307 329 

60 


konference Klimatizace a větrání 

2010, výzva k přihlášení příspěvků 

Společnost pro techniku prostředí, 

odborná sekce 01 Klimatizace 

a větrání si Vás dovoluje 

srdečně pozvat na 19. konferenci 

Klimatizace a větrání 2010 

s podtitulem Nejen kvalitně 

projektovat a vyrábět, ale také 

správně instalovat a provozovat. 

Tato akce bude jedinečnou příležitostí 

k setkání početné obce 

odborníků oboru klimatizace 

a větrání z řad podnikatelů, 

projektantů, pracovníků škol, 

vědeckých pracovišť a institucí 

státní správy. Konference se 

koná 3. až 4. února 2010 Praha 

v Národním domě na Vinohradech. 

Konference bude tentokrát 

obohacena o workshop během 

kterého se uskuteční diskuze 

nad zajímavými projekty, realizacemi 

a provozními zkušenostmi 

se systémy klimatizace a 

větrání. Přínosné budou zajisté 

i firemní prezentace významných 

subjektů působících 

v oblasti klimatizace a větrání. 

Kromě odborného programu 

bude dán prostor i k neformálním 

setkáním během přestávek 

a společenského večera. 

Nosnými tématy konference 

budou: 

■ Uvádění do provozu a provozování 

klimatizačních zařízení 

(facility management), a to 

jak ve vztahu k integrálnímu 

projektování, tak v souvislosti 

s novou legislativou a kontrolami 

klimatizace; 

■ Energeticky úsporná vzduchotechnická 

zařízení a jejich 

vývoj, výroba, projektování 

a provozování. 

Dále bude prostor věnován problematice: 

– vnitřního klimatu, tepelné pohody 

a hluku; 

– zdrojů tepla a chladu pro klimatizační 

a větrací zařízení, 

– systémů měření, monitorování 

a regulace klimatizačních 

a větracích zařízení, 

– zajímavých aplikací a řešení 

speciálních systémů větrání 

a klimatizace a dalším souvisejícím 

tématům. 

Výzva k přihlášení příspěvků 

Nabídku příspěvku do sborníku 

konference formou abstraktu 

v českém (nebo slovenském) 

jazyce (maximum 300 slov) je 

možno zaslat v elektronické 

podobě. Uzávěrka pro zaslání 

abstraktů je 24. července 2009. 

Registrace abstraktů probíhá na 

www.kv2010.cz. Autoři budou 

o přijetí přijatých příspěvků vyrozuměni 

spolu s dalšími pokyny. ■ 

Městské inženýrství 

Karlovy Vary 2009 

14. mezinárodní konference. 

Doprovodná akce výstavy FOR 

ARCH Karlovy Vary 2009. 

Téma: Sportovní stavby 

a město, 

Termín: 12. června 2009. 

Místo: Karlovy Vary hotel 

THERMAL. 

Pořádá: 

česká komora autorizovaných 

inženýrů a techniků činných ve 

výstavbě, Český svaz stavebních 

inženýrů, Fakulta stavební 

VŠB–TU Ostrava ve spolupráci 

s organizacemi Slovenská komora 

stavebných inženierov, 

Česká společnost městského 

inženýrství ČSSI, Sdružení historických 

sídel Čech, Moravy 

a Slezka, Regionální stavební 

sdružení Karlovy Vary, Svaz 

podnikatelů ve stavebnictví 

v ČR. 

Další iformace naleznete na 

www.karlovarska.net. 

inzerce 

Veletrh Střechy Praha – již po dvanácté 

Letos po dvanácté si Vás dovolujeme pozvat 

na veletrh Střechy Praha. Na jediný takto 

úzce specializovaný veletrh v České republice. 

Během uplynulých ročníků si získal velmi 

dobrou pověst mezi návštěvníky i mezi 

vystavovateli, a to nejen z České republiky, 

ale i z dalších evropských zemí. Své pověsti 

vděčí nejen za to, že každoročně přináší 

přehled o všem podstatném, co se ve střechařském 

řemesle událo, ale i díky jedinečnému 

spojení s výstavou Úspory energií 

a obnovitelné zdroje, která jej v roce 2010 

bude doprovázet již po šesté. A jako výsta- 

va zaměřená na v současné době velmi diskutované 

téma se každoročně těší velkému, 

neustále se zvyšujícímu, zájmu návštěvníků. 

Úspory energií a obnovitelné zdroje jsou 

nejen přehlídkou nejnovějších výrobků a služeb 

z této oblasti, ale také místem setkávání 

předních odborníků se širokou veřejností. 

Vzhledem k úspěšnosti loňského ročníku 

a také k aktuálnosti tématu očekáváme, že 

zastoupení vystavovatelů bude na 6. ročníku 

výstavy ještě významnější, než tomu bylo 

v loňském roce. 

Velkou devízou výstavy je také kvalitní a odborně 

zaměřený doprovodný program, který 

se bude specializovat na aktuální otázky 

a témata v této oblasti. Jeho součástí budou 

diskusní fóra a odborné semináře, které 

vedou specializovaní odborníci doporučení 

Centrem pro obnovitelné zdroje a úspory 

energie – EkoWATT, ČKAIT a jinými. 

Díky svému zaměření se veletrh Střechy Praha 

a výstava Úspory energií a obnovitelné 

zdroje za léta své existence staly místem příjemného 

setkávání všech nejdůležitějších, 

nejznámějších, ale i méně známých firem 

z oboru s odbornou i laickou veřejností. Výjimečná 

atmosféra, doplněná kouzlem místa 

tak jedinečného, jako je Průmyslový palác 

na pražském Výstavišti v Holešovicích, 

z nich navíc činí velmi příjemný zážitek. 

Využijte proto možnosti prezentace Vaší firmy 

na této tradiční akci, a to jak k získání 

nových zákazníků, tak i k navázání kontaktu 

s novými obchodními partnery. 

Příští ročník se bude konat 28.–30. 1. 2010 

opět na Výstavišti v Praze Holešovicích. 

Těšíme se na viděnou! 

Více informací včetně kontaktu a aktuální 

přihlášky najdete na www.strechy-praha.cz 


svět stavbařů 

text: ČKAIT, ČSSI a SPS v ČR 

Panelová sídliště ve Vídni a Bratislavě 

– VIZE, REALITA, INOVACE 

Výstava s tímto názvem je k vidění do konce 

prázdnin ve Vzorkovně stavebních materiálů 

Stavebního centra EDEN 3000 na brněnském 

Výstavišti, od září pak v prostorách Nadace 

ABF na Václavském náměstí v Praze. Akce 

netradičním způsobem monitoruje souvislosti 

výstavby panelových sídlišť v evropských 

městech a bydlení v nich, a to nejen z pohledu 

stavbařského, ale především ze zorných úhlů 

urbanistických a sociologických. 

Výstava dává možnost nahlédnout 

do výsledků výzkumného 

projektu Institutu pro výzkum 

města a regionu Rakouské akademie 

věd. Projekt probíhal v rámci 

spolupráce INTERREG III A 

Obnova panelové výstavby ve 

Vídni a Bratislavě pod vedením 

Dr. Věry Kappeller. Klade si 

za cíl popsat fenomén panelové 

výstavby nejen ve Vídni 

a Bratislavě, ale i v řadě jiných 

evropských měst „postižených“ 

stejnou problematikou. Dr. Věra 

Kappeller ve svém průvodním 

slovu k výstavě uvádí, že panelová 

sídliště jsou „důležitou 

a zároveň problematickou částí 

celoevropského stavebního 

kulturního dědictví“. 

Panelová výstavba si ve své 

době vynutila nebývalý rozvoj 

nejen nových technologií, ale 

i výrobních postupů a doprovodných 

činností, typizace, 

standardizace, plánování. Dala 

vzniknout jak velkým a mocným 

firmám, tak zcela nové kultuře 

bydlení se všemi doprovodnými 

prvky. Po letech přinesla rozsáhlá 

panelová sídliště i do té 

doby netušené starosti s jejich 

obnovou a údržbou, revitalizací 

a hledáním nových funkcí, stejně 

jako zcela specifické problémy 

demografické i sociální. O tom 

i o jiném hovoří pět samostatných 

tematických celků výstavy: 

■ A – Od vize k realizaci; 

■ B – Typologie sídlišť, formy 

bytů a domů; 

■ C – Bytová kultura v dobách 

panelové výstavby; 

■ D – Panelová sídliště dnes 

mezi realitou všedního dne 

a inovací; 

■ E – Studentská soutěž Panelová 

sídliště – moderní obydlí 

budoucnosti. 

Výstava je dále doplněna o práce 

z pražské studentské soutěže 

Panelový dům a ukázky realizací 

tuzemských firem. 

Brněnská vernisáž se stala 

součástí tradiční Ouvertury 

Stavebních veletrhů Brno 2009 

v pondělí 20. dubna, letos věnované 

tématu 110 let vzdělávání 

stavebních odborníků v Brně 

a na XII. mezinárodní konferenci 

Stavební fakulty VUT. Výstavu 

tak hned na úvod zhlédlo na 

dvě stě odborníků. Brněnskému 

představení předcházely 

dvě instalace v Ostravě, a to 

v prostorách Magistrátu města 

Ostravy a u auly Vysoké školy 

báňské. Součástí výstavy je 

katalog na CD s velkým množstvím 

doplňujících informací 

a příspěvků. Z předmluvy ke 

katalogu od doc. Berana ze Stavební 

fakulty ČVUT si dovoluji 

vypůjčit stručné, leč výstižné 

hodnocení: „Minulost nelze soudit, 

lze ji jen pochopit“. Z tohoto 

pohledu je výstava jedinečná. 

Autor: Ing. Rudolf Böhm 

Stavební centrum EDEN 3000 

Bauerova 10, Brno-Výstaviště 

Výstava je přístupná denně od 

10.00 do 18.00 hod. ■ 

▼ Výstava Panelová sídliště ve Vídni a Bratislavě – VIZE, REALITA, INOVACE ve Vzorkovně stavebních materiálů Stavebního centra EDEN 3000 

62 


Trendy v projektování koupelen 

Tři výhody produktů Geberit 

Uniflex vpusť umožňuje realizaci sprch v rovině podlahy 

Díky možnosti připevnění na podlahu a díky vysoké flexibilitě 

a chybové toleranci poskytuje vpusť Uniflex maximální komfort 

a jistotu montáže. 

Těsnicí příruba a těsnicí manžeta umožňují rychlé a bezpečné 

utěsnění podlahy ke stavební konstrukci a bezproblémová 

napojení, která nejsou ovlivněna vnitřním pnutím navazujících 

těsnicích úrovní. 

Nová tvarově a hydraulicky optimálně řešená zápachová uzávěrka 

umožňuje i při nejnižší stavební výšce zajistit průtočnou 

kapacitu 0,4 l/s, který odpovídá normě EN 1253, a současně 

dosahovat samočisticího efektu. 

K vpusti Uniflex pro sprchy v rovině podlahy je dodáváno šest 

designových souprav roštů, které byly řešeny cíleně podle různých 

směrů designů koupelen, a které tak umožňují optimální 

řešení pro každý typ koupelny. 

Vanová odpadní souprava Uniflex PushControl firmy Geberit byla za svůj vynikající 

design vyznamenána cenou iF product design award. 

Díky svému inovovanému ovládání tlačítkem a své bezpečné montáži zvyšuje 

vanová odpadní souprava Uniflex PushControl firmy Geberit laťku v designu 

a pohodlí koupelen. 

Jedinečnost vanové odpadní soupravy Uniflex PushControl spočívá v jeho 

ploché konstrukci a v promyšlených detailech. 

Vanová odpadní souprava Uniflex PushControl pro pohodlnější 

koupání 

Místo otáčení stisknout. A již žádné diskuse, kdo bude muset 

sedět nad odtokem vany a bude ho do zad tlačit kolečko pro 

ovládání výpusti. Místo toho harmonie, relaxace a nerušený požitek 

z koupele pro každého zákazníka. Uniflex PushControl je 

představitelem nové generace vanových odpadních souprav. 

Neotáčet, jen stisknout. Jedinečný komfort obsluhy a design 

nové vanové odpadní soupravy umožňují pohodlné opření. 

Jednoduchá elegance navíc činí z vanové odpadní soupravy 

i optimální vizuální doplněk vany. Konečně se můžeme pohodlně 

opřít na obou koncích vany. Ultraplochý, chytrý design 

odpadní soupravy Uniflex PushControl vnáší do koupele nejen 

prvek harmonie, nýbrž i uměřenou eleganci. 

Osvěžující nápady. Vpust Uniflex pro sprchy v rovině podlahy lze kombinovat 

se šesti atraktivními typy roštů: Kreis, Klassik, Trend, Pur, Rund, Quadrat 

(kruh, klasika, trend, puristické řešení, zakulacený, čtverec). 

Vpust Uniflex pro sprchy v rovině podlahy: flexibilní odpadní souprava splňující 

normy v řadě atraktivních řešení, k nimž patří i varianta bezpečná proti odcizení 

určená pro veřejné prostory. 

Sprchový žlábek Uniflex: Plynulý přechod z mokra do sucha 

Trendem současných koupelen jsou bezbariérové, luxusní 

sprchové kouty v úrovni podlahy. Dlažba koupelny není opticky 

rušena nevzhlednou vaničkou, pokračuje plynule dál za prosklené 

dveře sprchy a vnáší do koupelny nový pocit prostoru, 

harmonie a elegance. Ústředním funkčním prvkem takového 

sprchového koutu je odtokový žlábek. Exkluzivní a perfektně 

funkční žlábky Geberit Uniflex jsou klíčem k dokonalému řešení 

provedení sprchového odtoku. 

Inovativní technologie upevnění s promyšlenými detaily pro účinnou protihlukovou 

izolaci. 


Vzhledem k malé instalační výšce je možno Geberit Uniflex zabudovat do 

většiny konstrukcí podlah.

inzerce 

Zateplování má zelenou 

Zateplování u nás dosáhlo takového tempa, 

že se Česká republika se 16 miliony m 2 kontaktních 

zateplovacích systémů ETICS za 

rok 2007 stala přeborníkem Evropy: toto 

číslo znamená 1,6 m 2 v přepočtu na hlavu 

a rok, což je více než v Rakousku (necelý 

1 m 2 ) nebo v Německu (asi 0,5 m 2 ). 

Nebývalý boom má však bohužel i své 

stinné stránky: rostoucí poptávka začala 

narážet na hranice kapacit prováděcích 

firem. Průměrná stavební firma nemá nikdy 

zajištěný přísun zakázek na celou stavební 

sezonu a navíc musí počítat každý rok s nepředvídatelně 

dlouhým výpadkem v zimním 

období. Když to spojíme s mimořádně rigidním 

zákoníkem práce, který stále ještě nese 

pečeť minulého režimu, nikoho nepřekvapí, 

že u stavebních firem je nejběžnější jakási 

obdoba někdejšího švarc-systému. Za takových 

okolností musí docházet k narušení 

rovnováhy mezi cenou a výkonem, a to 

především v oblasti kvality. K tomu přispívá 

často in nezkušenost a omezený rozpočet 

investora. Kvalitní projekt, zkušený stavební 

dozor, to přece stojí peníze. 

Absence projektu, nedostatky při provádění, 

nedůsledná kontrola, to vše vede zákonitě 

ke vzniku vad a poruch ETICS, které 

se projeví mnohdy již po několika týdnech, 

často po první zimě. Jak tomu předejít Investor 

potřebuje především kvalitní projekt 

se zadávacími parametry, který poslouží 

jako podklad pro výběr zhotovitele. Potřebuje 

jasnou smlouvu o dílo, kvalitní technický 

dozor. Investor může také využít u renomovaných 

výrobců ETICS, jako je například 

Baumit, technologický dohled, který výrobce 

provádí zdarma. Dalším nástrojem kvality 

jsou školení prováděcích firem doložená 

certifikátem příslušného výrobce systému: 

certifikát je vlastně písemným stvrzením dohody, 

že zhotovitel bude vždy postupovat 

podle Technologického předpisu výrobce 

▼ Vývoj trhu ETICS v ČR v letech 2001–2008, údaje v tisících m 2 

a výrobce jej bude v otázce 

kvality vždy podporovat. 

Rok 2009 je rokem finanční 

krize, která se zatím 

v kázni zhotovitelů a jejich 

zájmu o dobrý výsledek 

díla příliš neprojevuje. Jako 

by žádná krize nebyla, jen 

se mluví a nekoná. Konají 

však politici, kteří pochopili, 

že nabídka štědrých dotací 

pro klíčové skupiny voličů 

by mohla být účinným předvolebním 

tahem. Po dlouhé době máme 

pro oblast bydlení hned několik programů 

podpory současně: nejstarší je známý 

a osvědčený program Panel (nařízení 

vlády č. 299/2001) , který byl v uplynulých 

dnech novelizován a rozšířen z panelových 

i na nepanelové bytové domy. Druhým, poměrně 

nedávným zdrojem podpory směřujícím 

do oblasti bydlení, je Integrovaný 

operační program, jehož oblast intervence 

5.2 se týká i regenerace bytových domů 

v městech, která mají schválená Integrovaný 

plán rozvoje města. 

Nejnovější podporou je program Ministerstva 

životního prostředí ČR s názvem 

Zelená úsporám, který vešel v platnost 

1. dubna letošního roku a který je určen pro 

podporu zateplování nepanelových bytových 

a rodinných domů. 

Jaká jsou kvalitativní kritéria zmíněných 

dotačních programů Každý z nich má 

své specifické požadavky: program Panel 

vyžaduje projekt, kontrolovaný Poradenským 

a informačním střediskem, požaduje, 

aby zhotovitel měl certifikát ISO, podporuje 

komplexnost opravy, avšak v kritériích 

zaměřených výslovně na kvalitu provedeného 

díla jsou zde ještě značné rezervy. 

Program IOP Ministerstva pro místní rozvoj 

ČR nechává podmínky pro přiznání podpory 

v kompetenci příslušných měst, která 

je budou vyhlašovat v rámci jednotlivých 

výzev. Zbývá program Zelená úsporám; 

ten se jednoznačně soustředí na dosažení 

maximálních úspor energie. Kritériem pro 

výrobce je registrace schválených výrobků, 

které mají příslušný platný certifikát. Trochu 

kuriózní je, že dotační program zaměřený 

na zateplování nemá pro zateplovací systémy 

ETICS, které jsou ze zákona samostatným 

výrobkem s povinností průkazu shody 

samostatnou kategorii a jednotlivé systémy 

zaregistrované výrobci jsou pouze abecedně 

seřazeny v málo přehledné přehršli nejrůznějších 

izolačních materiálů ve skupině 

„tepelné izolace“, a to zároveň s tepelně 

izolačními deskami, které jsou ale povinně 

součástí vždy některého z certifikovaných 

zateplovacích systémů. 

Kdo se tedy doopravdy stará o kvalitu, komu 

na ní záleží Jsou to zodpovědní výrobci 

ETICS , kteří se snaží kultivovat trh a jejichž 

záměry jsou dlouhodobé, jako například 

firma Baumit, tradiční výrobce s více jak stoletou 

historií rodinného koncernu. Takovému 

výrobci záleží na každé stavbě, protože je 

mnohdy více vnímána jako jeho reference 

než jako reference prováděcí firmy. Výrobce 

systému ETICS je navíc povinen určit pravidla 

pro jejich provádění na stavbě; tato pravidla 

– Technologický předpis pro provádění 

ETICS – jsou ze zákona závazná pro prováděcí 

firmy, na rozdíl od normy ČSN, která má 

pouze doporučující charakter. Výrobce tedy 

stanoví pravidla a výrobce také, alespoň ti 

nejzodpovědnější, se hlásí i k realizaci tím, 

že nabízí zhotovitelské firmě technologický 

dohled a konzultace klíčových stavebních 

detailů týkajících se ETICS. 

Tomáš Fendrych, 

marketingový ředitel Baumit, spol. s r.o. 

64 


Projekt Posilování sociálního dialogu 

Základní informace o projektu 

Na loňský cyklus seminářů 

navazuje prohlubující projekt 

Posilování sociálního dialogu 

a kapacit sociálních partnerů 

z Operačního programu Lidské 

zdroje a zaměstnanost, který 

má za cíl podpořit vyšší informovanost, 

využití moderních 

systémů, které budou sloužit 

sociálním partnerům ke zvyšování 

adaptability zaměstnanců 

a rozvíjení konkurenceschopnosti 

podnikatelských subjektů. 

Prioritní osou je důraz na zabezpečení 

efektivního a komplexního 

poradenství, rozšíření 

znalostí a profesních kompetencí. 

Projekt je realizován ve 

spolupráci SPaD ČR, KZPS ČR, 

ČMKOS a ASO. 

Tento projekt je zaměřen 

na: 

■ zlepšení a prohloubení informovanosti 

o cílech a aktivitách 

svazů a o způsobu 

realizace projektu; 

■ zlepšení strategie komunikace 

jejím založením na průzkumu 

postojů a vyhodnocení 

současné situace; 

■ propojení zdrojů pro zvyšování 

odborné kvalifikace 

zaměstnanců i managementu 

a vytvoření nové kvality 

vztahů mezi sociálními 

partnery; 

■ práci s webovými stránkami, 

jejich vytvoření, modernizaci 

a sjednocení s možnostmi 

hledání a diskuze. 

Výstupem projektu bude: 

■ Vznik nových webových 

stránek sociálních partnerů 

www.socialnidialog.cz 

s možností přechodů pomocí 

prokliků, modernizace a sjednocení 

forem komunikace 

pro sociální partnery a jejich 

členské svazy. 

■ zpracování a vydání informačních 

brožur – například: 

– Rozvoj lidských zdrojů sociálních 

partnerů a motivace 

pro další vzdělávání 

– Bezpečnost práce – nedílná 

součást života 

– Sociální dialog v české 

republice 

– Pracovní právo 

Realizace seminářů, školení 

a kulatých stolů s tématy: 

■ Nemocenské dávky v roce 

2009; 

■ Exekuce na mzdy zaměstnanců; 

■ Dotační možnosti pro podnikatele; 

■ Ovlivňování systému odborného 

vzdělávání v ČR/regionech 

ze strany zaměstnavatelů; 

■ Outplacement; 

■ Outsourcing. 

Počet kulatých stolů: 

cca 28 (7x4), tj. každý regionální 

manažer zajistí čtyři akce ve 

svém regionu podle určeného 

harmonogramu. 

Harmonogram konání: 

■ únor 2009; 

■ květen/červen 2009; 

■ září/říjen 2009; 

■ listopad 2009. 

Přidanou hodnotou pro členské 

svazy sociálních partnerů 

bude: 

■ zvýšení kvality externí komunikace; 

■ soustředění pozornosti na 

priority; 

■ zlepšení znalostí a zrychlení 

orientace zaměstnanců sekretariátů; 

■ celková modernizace komunikací. 

Další informace na: 

www.socialnidialog.cz a na 

webech jednotlivých sociálních 

partnerů. 

Za Svaz podnikatelů ve stavebnictví 

v ČR, který je do 

projektu zapojen, je členem 

realizačního týmu Tomáš Majtner, 

ředitel Institutu vzdělávání 

SPS v ČR, 

tel.: 227 090 612, 

e-mail: majtner@institutsps.cz. 

inzerce 


Ze všech oborů jsou v soutěži 

Firma roku nejúspěšnější stavaři 

Jsou pro celé hospodářství důležití 

hned z několika hledisek: výrazně 

přispívají do státního rozpočtu, jsou 

jedním z největších zaměstnavatelů, 

indikátorem hospodářské konjunktury 

i krize zároveň. To jsou důvody, proč 

se Svaz podnikatelů ve stavebnictví 

v ČR rozhodl podpořit čtvrtý ročník 

všeoborových podnikatelských soutěží 

o ceny Hospodářských novin, Vodafone 

Firma roku 2009 a Zlaté stránky 

soutěž Živnostník roku 2009. 

inzerce 

Šance stavebních firem jsou vysoké 

– předloni se stal stavitel Libor 

Václavík z Ostravy celorepublikovým 

vítězem v soutěži Živnostník 

roku a vloni nymburská Building 

SP spol. s r.o. získala v celorepublikovém 

finále druhé místo. 

„Účasti v soutěži nelitujeme. 

Samotné krajské kolo naší firmě 

pomohlo. Našim zaměstnancům 

se dostalo veřejného uznání 

a dozvěděl se o nás celý kraj,“řekl 

Technologická burza 

Energy-Efficient Building 

Na konci dubna se uskutečnila 

v Kongresovém centru BVV na 

brněnském výstavišti technologická 

burza Energy-Efficient Building, 

organizovaná partnery sítě Enterprise 

Europe Network z České 

republiky a zahraničí. Na předem 

připravených schůzkách podle 

profilů jednotlivých účastníků se 

vzájemně mezi sebou setkalo 

25 firem z České republiky, Slovenska, 

Velké Británie, Německa 

a dalších zemí. Hlavními organizátory 

akce byly Technologické centrum 

Akademie věd ČR, Regionální 

hospodářská komora Brno, Veletrhy 

Brno, a.s., a další partneři. Technologická 

burza se uskutečnila jako 

doprovodný program Stavebních 

veletrhů Brno 2009 IBF a SHK Brno 

a profil akce korespondoval s jejich 

letošním zaměřením na energeticky 

úsporné stavební technologie. 

Jednou z českých firem, která se 

technologické burzy Energy-Efficient 

Building v rámci Stavebních 

veletrhů Brno zúčastnila, byla 

i firma STEP Trutnov, a.s., která 

se zabývá vývojem, výrobou 

a dodávkami technologií pro 

energetiku, tepelnou techniku 

a související obory. Na technologické 

burze nabízela svůj unikátní 

kotel na spalování celých balíků 

slámy. 

„Předem připravené schůzky na 

technologické burze nám umožnily 

se setkat se zástupkyní firmy 

z Velké Británie a zástupcem 

firmy z Ukrajiny, která má zájem 

spalovat lněné stonky. Oběma 

společnostem budou zaslány 

upřesňující informace o možném 

způsobu spolupráce,“ řekl ředitel 

firmy Step Trutnov, a.s., Libor 

Pavlíček, MBA. ■ 

jednatel Building SP spol. s r.o. 

Martin Slanina. Cílem těchto soutěží 

je zviditelnit podnikatelské 

úsilí, potřeby jednotlivých odvětví 

hospodářství a především 

vytvořit důstojnou platformu 

pro diskuzi týkající se podmínek 

podnikání. Proto organizátoři 

podnikatelských soutěží vyhlašují 

i anketu Absurdita roku, která má 

upozornit na absurdní a zbytečné 

administrativní překážky, jež 

úřady podnikatelům ukládají. 

O smyslu této ankety svědčí 

fakt, že oba ročníky Absurdity 

roku byly zásluhou medializace 

úspěšné – Absurdita roku 2007 

byla novelou Živnostenského 

zákona odstraněna a práce na odstranění 

loňské Absurdity roku – 

povinností nakládat s vytěženou 

zeminou jako s odpadem – je již 

v legislativním procesu. Do soutěží 

je možné se přihlásit do konce 

června na www.firmaroku.cz 

nebo www.zivnostnikroku.cz. 

Je taktéž možné nominovat zajímavou 

firmu nebo živnostníka, 

kteří mají šanci zvítězit. ■ 

Evropští koordinátoři v Praze 

Poslední dubnový týden se uskutečnilo 

pod záštitou rektora ČVUT 

prof. Ing. Václava Havlíčka, CSc., 

a prezidenta Českého svazu stavebních 

inženýrů Ing. Svatopluka Zídka 

v Praze v Masarykově koleji ČVUT 

Generální shromáždění mezinárodní 

organizace stavebních koordinátorů 

ISHCCO (International Safety and 

Health Construction Coordinators 

Organisation). 

Jednání proběhlo ve dvou částech, 

dopoledne generální shromáždění 

a odpoledne plenární zasedání s účastí 

zástupců Evropské komise. Dopolední 

část řídil prezident ISHCCO 

Jean-Pierre Van Lier z Belgie. Byly 

shrnuty za jednotlivé národy informace 

pro vypracování metodiky činnosti 

koordinátora. Zahrnovaly i oznámení 

o zahájení prací a Plánu bezpečnosti 

a ochrany zdraví při práci na staveništi. 

Sdělení Evropské komise o praktickém 

provádění směrnice 92/57/EHS ze 

dne 6. 11. 2008 je rovněž zohledněno 

při odborné práci týmů ISHCCO tak, 

aby náměty a doporučení mohly být 

uvedeny do konkrétní stavební praxe 

jednotlivých zemí EU. 

Odpoledního plenárního zasedání se 

za Evropskou komisi zúčastnili a své 

referáty přednesli Thérese Moitinho 

a Costas Constantiniou. Současně 

vystoupil se svým příspěvkem 

i přítomný generální ředitel Evropské 

agentury bezpečnosti práce (OSHA) 

pan Jukka Takala. Jako podmínka 

dalšího zlepšení práce koordinátorů 

byly uváděny: další projednávání prezentovaných 

námětů a informací od 

výše uvedených účastníků jednání 

EK (týkají se evropské směrnice), 

ochota spolupracovat a odhalit rezervy 

na úrovni některých členských 

zemí. ■ 

66 


numerikon 

text: Ing. Petra Cuřínová, Ing. Silvie Lukavcová 

Stavebnictví v prvním čtvrtletí roku 2009 

Stavební produkce v 1. čtvrtletí roku 2009 meziročně 

klesla ve stálých cenách o 11,5 %. Stavební 

produkce očištěná od sezónních vlivů byla ve 

srovnání se 4. čvrtletím roku 2008 nižší o 2,0 %. 

Inženýrské stavitelství zaznamenalo meziroční 

nárůst stavební produkce o 8,7 % a produkce 

pozemního stavitelství klesla o 16,5 %. 

Průměrný evidenční počet 

zaměstnanců ve stavebních 

podnicích s 50 a více zaměstnanci 

se v 1. čtvrtletí roku 2009 

meziročně zvýšil o 0,1 %. Jejich 

průměrná měsíční nominální 

mzda meziročně klesla o 2,6 % 

a činila 24 372 Kč. Výrazný pokles 

průměrné mzdy v 1. čtvrtletí 

roku 2009 byl způsoben 

vysokou srovnávací základnou 

roku 2008, kdy byly vyplaceny 

mimořádně vysoké odměny. Po 

očištění vlivu těchto mimořádných 

odměn by průměrná mzda 

vzrostla v 1. čtvrtletí o 3,7 %. 

V 1. čtvrtletí roku 2009 byla 

zahájena výstavba 8721 bytů, 

což ve srovnání se stejným 

obdobím roku 2008 znamená 

pokles o 8,9 %. Nejvíce 

bylo zahájeno staveb bytů v rodinných 

domech (4207), jejich 

počet však meziročně klesl 

o 9,7 %. Počet zahájených staveb 

bytů v bytových domech se snížil 

o 30,7 %. Největší vzestup oproti 

stejnému období loňského roku 

byl zaznamenán u bytů v nebytových 

budovách, a to více jak 

dvojnásobný. Meziročně rostly 

také počty zahájených staveb 

bytů v přístavbách, nástavbách 

a vestavbách (+7,5 %). Průměrná 

podlahová plocha jednoho zahájeného 

bytu v nové bytové výstavbě 

byla 128,9 m 2 s orientační 

hodnotou 20,8 tis. Kč za 1 m 2 . 

V 1. čtvrtletí roku 2009 se počet 

vydaných stavebních povolení 

meziročně snížil o 5,2 %, 

stavební úřady jich vydaly 

24 972. Na nové stavby bylo 

vydáno 14 318 stavebních povolení 

(–4,1 %) a pro změny 

dokončených staveb 10 654 

Změna indexu stavební produkce –11,5 

v tom (rozklad v procentních bodech): 

pozemní stavitelství 

inženýrské stavitelství 

–13,2 

+1,7 

▲ Rozklad meziroční změny indexu stavební produkce v prvním čtvrtletí roku 2009 

stavebních povolení (–6,5 %). 

Počet stavebních povolení klesl 

ve všech kategoriích výstavby, 

pouze ostatní stavby zůstaly 

na úrovni roku 2008. Největší 

pokles byl zaznamenán u staveb 

na ochranu životního prostředí 

a u bytových budov. 

Orientační hodnota staveb povolených 

v 1. čtvrtletí roku 2009 

činila 87,7 mld. Kč a v porovnání 

se stejným obdobím roku 2008 

klesla o 3,5 %. Na nové výstavbě 

byl zaznamenán pokles orientační 

hodnoty stavebních povolení 

o 3,3 % na 57,8 mld. Kč. 

Změnou dokončených staveb 

by měly vzniknout stavby v hodnotě 

29,9 mld. Kč (pokles 

o 3,8 %). Orientační hodnota 

povolených staveb klesla téměř 

ve všech kategoriích výstavby, 

a to u nebytových budov 

o 18,9 %, u staveb ostatních 

o 5,5 % a u bytových budov 

o 3,9 %. Byla povolena výstavba 

7 staveb s orientační hodnotou 

vyšší než 1 mld. Kč. Z velké 

části se jedná o stavby dopravní 

infrastruktury a výstavbu výrobních 

a skladovacích hal. 

Stavební zakázky 

V 1. čtvrtletí roku 2009 uzavřely 

sledované stavební podniky 

v tuzemsku 6108 nových stavebních 

zakázek, což představuje 

meziroční pokles o 6,6 %. 

Celková hodnota těchto zakázek 

meziročně klesla o 33,9 % 

a činila 35,2 mld. Kč, na pozemním 

stavitelství 16,2 mld. 

Kč (–40,5 %) a na inženýrském 

stavitelství 19,0 mld. Kč 

(–27,1 %). Propad objemu uzavřených 

stavebních zakázek 

byl zčásti ovlivněn neobvykle 

vysokou srovnávací základnou 

z 1. čtvrtletí roku 2008, kdy 

objem nových zakázek na inženýrském 

stavitelství narůstal 

o 137,9 %. Průměrná hodnota 

nově uzavřené stavební zakázky 

v 1. čtvrtletí roku 2009 činila 

5,8 mil. Kč a byla meziročně 

o 29,3 % nižší. 

Ke konci 1. čtvrtletí roku 2009 

měly stavební podniky s 50 

a více zaměstnanci celkem 

smluvně uzavřeno 10,6 tisíc zakázek. 

Tyto zakázky představovaly 

zásobu dosud neprovedených 

stavebních prací v celkové 

hodnotě 215,4 mld. Kč. Z celkového 

objemu připadlo na práce 

v tuzemsku 204,4 mld. Kč, 

což při meziročním srovnání 

představuje nárůst o 3,5 %. 

Z celkového stavu tuzemských 

zakázek ke konci 1. čtvrtletí 

roku 2009 připadalo na veřejné 

zakázky 150,5 mld. Kč 

a na soukromé 53,9 mld. Kč. 

Relace mezi soukromými a veřejnými 

zakázkami je ovlivněna 

tím, že ve statistickém zjišťování 

jsou zahrnuty především větší 

stavební podniky, které mají 

výrazně vyšší podíl veřejných 

zakázek. Na stavební práce 

v zahraničí byly uzavřeny zakázky 

v hodnotě 11,0 mld. Kč. ■ 

▲ Vývoj stavební produkce, bazický index ze stálých cen 

▲ Vývoj nově uzavřených zakázek v mil. Kč běžných cen 


firemní blok 

Materiál pro zdravé bydlení 

V současné době se často diskutuje o zdravotní 

nezávadnosti zdicích materiálů. Při pátrání 

po objektivních informacích se člověk může 

setkat s fámami, které jsou vydávané za „ověřené“ 

informace ze spolehlivých zdrojů. Často 

jsou to však dezinformace, které jsou na míle 

vzdálené skutečnosti. 

Jak je to vlastně se zdravotní 

nezávadností zdicích materiálů, 

odpověděl Ing. Petr Kučera, 

CSc., předseda Svazu zkušeben 

pro výstavbu a technický ředitel 

Centra stavebního inženýrství 

a.s., Autorizované osoby 212 

a Notifikovaného orgánu 1390. 

Jaké parametry musí stavební 

výrobky splňovat 

Výrobky, které rozhodující měrou 

mohou ovlivnit bezpečnost a životnost 

stavby, se posuzují podle 

zákona č. 22/1997 Sb., o technických 

požadavcích na výrobky, 

dále pak podle Nařízení vlády 

č. 163/2002 Sb., ve znění Nařízení 

vlády č. 312/2005 Sb., 

a Nařízení vlády č. 190/2002 Sb. 

K tomuto zákonu v příloze definují, 

že tyto stanovené výrobky 

je nutné hodnotit z hlediska šesti 

základních požadavků, a to: 

■ mechanické pevnosti a stability; 

■ požární odolnosti; 

■ hygieny a ochrany zdraví; 

▼ Příklad rodinného domu ze zdicího materiálu QPOR 

■ bezpečnosti při užívání; 

■ ochrany před hlukem; 

■ ochrany tepelné energie. 

Posouzení shody pro zdicí prvky 

je prováděno systémem 2+, to 

znamená, že po stanovení jejich 

vlastností v akreditovaných 

laboratořích je vydán Protokol 

o počáteční zkoušce typu výrobku 

a následně pak Autorizovaná či 

Notifikovaná osoba vydá Certifikát 

systému řízení výroby, jejímž 

smyslem je pravidelný dozor nad 

dodržováním jakosti produkce nezávislým 

orgánem. 

▲ Ing. Petr Kučera, CSc. 

Jaké jsou praktické poznatky 

v oblasti zdravotní nezávadnosti 

U stavebních výrobků se nejfrekventovanější 

diskuze týká 

přítomnosti formaldehydu, radioaktivity 

a azbestových vláken. 

Pokud se týká zdicích prvků, zde 

se jedná hlavně o splnění vyhlášky 

č. 307/2002 Sb., která v příloze 

č. 10 v tabulce č. 1 stanovuje směrné 

hodnoty indexu hmotnostní 

aktivity i obsahu přírodních radionuklidů 

ve stavebním materiálu 

a v tabulce č. 2 stanovuje mezní 

hodnoty hmotnostní aktivity radia 

Ra 226 (Bq/kg). 

Jaké hodnoty jsou předepsané 

pro zdicí prvky 

Hmotnostní aktivita Ra 226 (Bq/kg) 

pro cihly a jiné stavební výrobky 

z pálené hlíny, výrobky z betonu, 

sádry, cementu a vápna, dále pak 

výrobky z pórobetonu a škvárobetonu 

je stanovena na hodnotu 

150 (Bq/kg) při použití ve stavbách 

s obytnými nebo pobytovými místnostmi 

a 500 (Bq/kg) pro stavby bez 

obytných a pobytových místností. 

Index hmotnostní aktivity I je pro 

materiály určené ke stavbě zdí, stropů 

a podlah ve stavbách s obytnými 

nebo pobytovými místnostmi stanoven 

hodnotou I = 0,5. Vyhláška 

stanovuje četnost a rozsah rozborů 

přírodních radionuklidů minimálně 

jednou ročně. 

Jaké hodnoty jsou naměřené 

pro materiál QPOR 

Naměřené hodnoty hmotnostní 

aktivity Ra 226 jsou 36 (Bq/kg) – 

mezní hodnota je 150 (Bq/kg). Index 

hmotnostní aktivity radionuklidů je 

0,4, směrná hodnota 0,5. Obě hodnoty 

nejenom že splňují předepsané 

limity, ale pohybují se hluboko 

pod přípustnou hranicí zdravotní 

nezávadnosti. 

Kde se může stavebník se zjištěnými 

hodnotami seznámit 

K těmto stavebním výrobkům je 

vydán nezávislou třetí stranou (Autorizovanou 

či Notifikovanou osobou) 

certifikát, který osvědčuje jeho 

vlastnosti. Na základě tohoto certifikátu 

a provedených zkoušek vydává 

výrobce nebo distributor stavebního 

materiálu tzv. Prohlášení o shodě, 

kterým ručí za tento výrobek. K certifikátu 

výrobku je současně vydáván 

Protokol k certifikaci, ve kterém jsou 

uvedeny všechny výsledky zkoušek 

a zjištění akreditovanými laboratořemi. 

V tomto protokolu nalezne 

zájemce skutečné zjištěné hodnoty 

výše uvedených indexů. ■ 

68 


Fixační systém Softline ® 

O dokonalosti terasy z tropického 

dřeva může rozhodovat i detail 

velikosti hlavičky šroubku. Právě 

vyčnívající šroubky, dosud tradiční 

způsob uchycení prken, mohou 

narušovat nejen estetický dojem 

z terasy, ale i samotnou strukturu 

dřeva. Dokonalejší alternativou 

místo šroubování je revoluční 

fixační systém Softline ® invisible 

fixation. Tento systém umožňuje 

instalaci prken bez jakýchkoli viditelných 

upevňovacích prvků, což 

nejen zlepšuje odolnost struktury 

dřeva (žádná slabá místa v prknech 

nebo kolem upevňovacích 

prvků), ale také zaručuje estetický 

vzhled. Exotické dřeviny ipe, 

merbau, padauk či afrormosia 

s patentovaným systémem Softline 

® na náš trh dováží společnost 

Kratochvíl parket profi (KPP). 

Kromě estetického benefitu má 

neviditelný systém pokládky 

Softline ® i mnoho praktických 

výhod. Systém umožňuje volnou 

cirkulaci vzduchu a boční pohyb 

mezi prkny bez jakéhokoliv poškození 

dřeva. Pokládka prken 

probíhá rychleji, neboť při instalaci 

odpadá nutnost počáteční 

úpravy prken a dále fáze předvrtávání 

a zapouštění. Poškozená 

prkna lze samozřejmě kdykoli lehce 

odstranit a vyměnit. Dřevěné 

profily jsou dodávány v jednotné 

velikosti 20x100x2000 mm, resp. 

20x100x2400 mm. ■ 

Rigips Trophy 2010 startuje 

Rigips, s.r.o. pořádá již více než vždy na dvouleté období, neboť 

deset let národní kola mezinárodní 

přihlašovaný objekt musí být do 

soutěže Saint-Gobain Gyproc uzávěrky i zrealizován. 

Trophy, aby podpořily řemeslné Pro rok 2010 jsou vyhlášeny dvě 

dovedností sádrokartonářských soutěžní kategorie: 

firem. Letos byl vyhlášen již – Systémy suché vnitřní výstavby; 

6. dvouročník národního kola pod 

názvem Rigips Trophy. 

– Inovativní řešení v suché vnitřní 

Soutěž Rigips Trophy je určena výstavbě. 

realizačním firmám. Jejím cílem je 

podpořit umění, dovednost a kvalitu 

Soutěže se mohou zúčastnit reali- 

práce realizačních firem, které zační firmy, které v období 1. října 

zpracovávají produkty a systémy 2007 – 30. září 2009 realizovaly 

značky Rigips v oblasti suché vnitřní 

výstavby. Soutěž je vyhlašována objekt (ucelenou část objektu) 

a dokončily v České republice 

210x104:dvere 9.4.2009 15:01 Stránka 1 

inzerce 

ze systémů Rigips a při jeho 

výstavbě dodržely předepsaná 

pravidla montáže a aplikační návody 

Rigips. 

Účast v soutěži je dobrovolná 

a počet přihlášených objektů od 

jedné realizační firmy je neomezený. 

Pokud by v případě větší stavby 

došlo k přihlášení jednoho objektu 

v jedné kategorii více realizačními 

firmami, platí první doručená 

přihláška. Kompletně vyplněné 

přihlášky i s fotodokumentací musí 

být doručeny do sídla společnosti 

Rigips v termínu do 15. 10. 2009. 

Doplňující informace k soutěži, 

včetně formuláře pro 

přihlášení, je možné najít na 

www.rigips.cz. ■ 

▲ 1. místo národního kola z roku 

2008, kategorie Systémy suché 

vnitřní výstavby, kancelářské prostory 

Monster, Praha 

Bezpečnostní dveře NEXT 

Bezpečný domov 

začíná dveřmi 

. 

Získáváte: 

bezpečnostní certifikát 3. a 4. třídy 

protipožární odolnost EI 45 

zvukovou izolaci 42dB 

tepelnou izolaci U =0,8 

17 a více jistících bodů 

bezpečnostní kování a vložky 

návštěvu technika - ZDARMA 

NONSTOP servis 

. záruční dobu 3 roky 

slevy na pojistném 

. 

ELEKTRONICKÉ ZABEZPEČENÍ 

OKENNÍ FÓLIE A MŘÍŽE 


Pobřežní 8, Praha 8, tel.: 224 816 458, 777 335 878 

www.next.cz

v příštím čísle 

08/09 srpen 

Srpnové číslo časopisu Stavebnictví 

představí zajímavé 

realizace českých i zahraničních 

sportovních a polyfunkčních 

staveb. Příspěvky budou, mimo 

jiné, zaměřeny na téma konference 

Městské inženýrství 

2009 v Karlových Varech: Sportovní 

stavby a město. 

Čislo 08/09 vychází 7. srpna 

předplatné 

Celoroční předplatné (sleva 20 %): 

544 Kč včetně DPH, balného a poštovného 

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: 

EXPO DATA spol. s r.o. 

Výstaviště 1, 648 03 Brno 

(IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, 

bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) 

Olga Bočková 

Tel.: +420 541 159 564 

Fax: +420 541 159 658 

E-mail: bockova@expodata.cz 

Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz. 

inzerce 

Formát 

Na zrcadlo 

Rozměr 

Na spad (ořez) 

Cena 

1/1 strany 185x254 mm (210x297 mm) 59 000 Kč 

1/2 strany na šířku 185x125 mm (210x147 mm) 29 900 Kč 

1/2 strany na výšku 90x254 mm (103x297 mm) 29 900 Kč 

1/2 strany – editorial 90x254 mm (103x297 mm) 32 900 Kč 

1/3 strany na šířku 185x82 mm (210x104 mm) 19 900 Kč 

1/4 strany na šířku 185x61 mm Nelze 14 900 Kč 

1/4 strany na výšku 43x254 mm Nelze 14 900 Kč 

1/8 strany na výšku 43x125 mm Nelze 7 400 Kč 

2. a 3. strana obálky 185x254 mm (210x297 mm) 63 000 Kč 

4. strana obálky 185x254 mm (210x297 mm) 74 000 Kč 

1/1 strana PR článek 43 000 Kč 

1/2 strana PR článek 21 900 Kč 

Objednávky inzerce zasílejte prosím na adresu: 


Výstaviště 1, 648 03 Brno 

(IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, 

bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) 

Mgr. Darja Slavíková 

tel.: +420 541 159 437, fax: +420 541 153 049, e-mail: slavikova@expodata.cz 

stavebnictví 2009 

časopis 

Ročník III 

Číslo: 06–07/2009 

Cena: 68 Kč vč. DPH 

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. 

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno 

IČ: 44960751 

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 

Tel.: +420 227 090 500 

Fax: +420 227 090 614 

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz 

www.casopisstavebnictvi.cz 

Obchodní ředitel vydavatelství: 

Milan Kunčák 

Tel.: +420 541 152 565 

E-mail: kuncak@expodata.cz 

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský 

Tel.: +420 602 542 402 

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz 

Redaktor: Petr Zázvorka 

Tel.: +420 728 867 448 

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz 

Redaktor odborné části: 

Ing. Hana Dušková 

Tel.: +420 227 090 500 

Mobil: +420 725 560 166 

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz 

Obchodní zástupce: 

Michal Brádek 

Mobil: +420 602 233 475 

E-mail: bradek@casopisstavebnictvi.cz 

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, 

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, 

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), 

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová, 

Ing. Jozef Kuzma, EurIng. Aut. Ing. 

Odpovědný grafik: Zdeněk Valehrach 

Tel.: +420 541 159 374 

E-mail: valehrach@expodata.cz 

Inzerce: Mgr. Darja Slavíková 

Tel.: +420 541 159 437 

Fax: +420 541 153 049 

E-mail: inzerce@casopisstavebnictvi.cz 

Předplatné: Olga Bočková 

Tel.: +420 541 159 564 

Fax: +420 541 159 658 

E-mail: bockova@expodata.cz 

Tisk: TISKÁRNA REPROPRINT s.r.o. 

Náklad: 31 000 výtisků 

Povoleno: MK ČR E 17014 

ISSN 1802-2030 

EAN 977180220300506 

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa 

© Stavebnictví 

All rights reserved 


Odborné posouzení 

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví 

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. 

O tom, které články budou odborně posouzeny, 

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty 

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž 

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři 

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých 

příspěvcích posudky recenzentů. 

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. 

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě 

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce 

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích 

autorů a za obsah zveřejněných dopisů. 

70 


Navrženy v dokonalém 

souladu 

Naše nová řada ovládacích tlačítek pro splachování 

klozetů a pisoárů je navržena tak, 

aby se jednotlivé modely navzájem dokonale 

doplňovaly a navozovaly v koupelně dojem 

jednotného harmonického celku. 

www.geberit.cz

Pasivní dům − Seminární centrum Hostětín • 

03/2006−10/2006 • Investor: ZO ČSOP Veronica 

• Dodavatel: Skanska CZ a. s. 

Energetický projekt roku 2006 

Nové sídlo ČSOB v Praze-Radlicích • 

02/2005−12/2006 • Developer: Skanska 

Reality a.s. • Dodavatel: Skanska Reality a.s., 

Skanska CZ a.s. 

Golden LEED Award • Cena zdraví a bezpečného 

životního prostředí 2006 • Stavba roku 

2007 • Best of Realty 2007 

Úsporné budovy 

umíme vymyslet 

i postavit 

Administrativní budova Nordica Ostrava • 

11/2007−3/2009 • Developer: Skanska Property 

Czech Republic, s. r.o. • Dodavatel: Skanska CZ a.s. 

O 25 % nižší spotřeba energie oproti 

českým normám. 

Skanska patří po celém světě k lídrům 

v oblasti energeticky příznivého stavění. 

I v České republice disponujeme týmy, které 

mají s navrhováním i stavbou energeticky 

úsporných budov rozsáhlé zkušenosti. Stále více 

nově vyvíjených projektů Skanska je o 25-30 % 

úspornější, než vyžadují evropské normy. 

Více informací 

www.skanska.cz

zdÄnÃ© a smÃ­Å¡enÃ© konstrukce - Äasopis stavebnictvÃ­

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

zdÄnÃ© a smÃÅ¡enÃ© konstrukce - Äasopis stavebnictvÃ