PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTY
i jejich tvar – 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad
sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při
obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň
k jedné stěně otočit bokem, čímž se částečně odkryl.
Hradby jsou vystavěny ve stejném stylu jako ostatní incké
zdi – velké kameny jsou opracovány do nepravidelných
tvarů, které však přesně zapadají jeden do druhého. Takové
opevnění je dosti stabilní i při zemětřesení. V nejvyšším
místě mají hradby výšku sedm metrů a po délce měří několik
stovek metrů. Jejich nejzazší body dnes stojí jen
kousek od domků, které se sem za ta staletí už stačily
z Cuska „vyšplhat“.
Branou v nejnižší řadě hradeb se dostáváme dovnitř, a tady
teprve můžeme pochopit, jak rozsáhlé vlastně jsou. Toto
strategické místo nad Cuskem prý obývalo 5 000 vojáků,
kteří měli na Cusko skvělý výhled. Město je asi 200 metrů
pod námi a jeho červené střechy se zas tak moc neliší
od světle hnědé okolních hor. Dobře vidíme Plaza de Armas
s kostelem la Compaňía a katedrálou. Nad domy se tyčí
i další kostely. Dny, kdy mělo Cusko opravdový tvar pumy,
jsou dávno pryč. Dnes má asi 300 000 obyvatel, zabírá celé
dno kotliny a šplhá už i na okolní kopce. Vypadá úplně
jako malý La Paz.
Nad prostranstvím mezi hradbami a kopcem Rodadero
je čerstvě postaveno velké pódium a rozestavěny řady
lavic. Za pět dní, 24. června, se totiž právě tady bude odehrávat
hlavní část Inti Raimy, oslav příchodu slunovratu.
Prostranství se naplní lidmi i účinkujícími, kteří budou
předvádět každoroční rituály spojené s letním slunovratem.
Cusco se nafoukne Peruánci i turisty, kteří budou chtít tuto
velkolepou oslavu shlédnout. My už ale budeme pryč. Dnes
tu jsou zatím jen lavice a na zbytku prostranství se pasou
lamy a alpaky.
Ještě než se vydáváme po staré incké stezce dolů do Cuska,
zastavujeme se u jakési obdoby obrovského Ježíše Krista,
jenž se tyčí nad Rio de Janeirem. Zdejší Kristus je sice
stejně bílý a stojí nad městem, jeho umístění ale přeci jen
není tak impozantní a i výškou za svým vzorem z Ria dost
zaostává. Přehled o Cusku má však i tak dobrý…
Kamenná stezka od Sacsayhuamanu nás po deseti minutách
přivádí k prvním domům. Zastavujeme se hned u první
restaurace a u fešné babičky se občerstvujeme chichou,
oblíbeným peruánským alkoholickým nápojem. Po strmých
ulicích pak pokračujeme dál dolů do Cuska.
Cusko už nám toho ukázalo dost, tak je čas popojet dál.
Taxi nás dováží na autobusové nádraží, odkud v šest večer,
ještě před západem slunce, odjíždíme. Po silnici stoupáme
nad město, jež nám pak mizí za vyprahlými kopci. Planina,
kterou budeme projíždět celou cestu do Ayacucha, je stejně
vyprahlá a nehostinná. Ostatně jako velká část horského
Peru.
Dlouhodobý
spolupracovník redakce
David Kučera podnikl
cestu kolem světa. Nyní
vám na pokračování nabízí
deník z této výpravy.
Kompletní texty najdete
na internetových
stránkach http://eCesty.cz
Arroz turque
(turecká rýže)