PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

braunoviny.bbraun.cz
from braunoviny.bbraun.cz More from this publisher
12.01.2015 Views

CESTY Artesanía obložená pokreslenými kachlíky Klikatá čára, jak zní překlad jména Qenko, mohla být používána pro krev rituálních obětí (pro představu velikosti vlevo dole špička mojí boty) se o něm jen dohadují. Už sám název „Klikatá čára“, jak se jméno Qenko překládá, však dává tušit, že nejde o nic obyčejného. Ze silnice Qenko vypadá jen jako obyčejná, trochu oblá skála. Před ní se nachází půlkruhové prostranství ohraničené nízkou kamennou zídkou, v jehož geometrickém středu se tyčí úzký, sedmimetrový kamenný „zub“, působící jako penis. To zajímavé se začne odhalovat až při pohledu zblízka. Už i ze silnice při bližším pohledu zjišťujeme, že skála není úplně přirozená. Zespoda se na vrchol táhnou vytesané schody a vrchol samotný je zarovnán do plošiny. Když stoupáme po schodech, objevujeme po stranách zajímavé, do skály vytesané obrazce. Skoro na vrcholu je podél schodů vytesána klikatá čára končící kruhovou jamkou, která dala místu jméno. Byla prý nejspíše používána při vykonávání rituálních obětí, kdy jí stékala krev. Brrr!!! Přímo na vrcholu jsou pak vytesány dvě dvoustupňové kruhové „bábovky“, jejichž význam si netroufnu odhadnout. Snad mohly mít něco společného se sluncem, s nímž bylo každé incké místo, ať už obřadní či obytné, nějak spojeno. Samotná skála není jednolitá, nýbrž proděravělá jako cedník. Částečně to způsobila příroda, částečně lidé. Ti v ní vytesali tunely, z nichž největším se dá bez problému projít do jeskyně, jež měla nejspíš sloužit jako úkryt pro velký kamenný oltář. Nejspíš svědka dalších obětí... Dáváme se na ústup, protože se Qenko začíná plnit lidmi, kteří se vypotáceli z turistického autobusu. Silnice klesá ke Cusku, takže se nám jde příjemně. Cestou si u indiánského klučíka kupujeme zmrzlinu, nebo tedy spíše zmrzlou ochucenou vodu na klacku… Blížíme se k Sacsayhuamanu, ruinám, které se tyčí přímo nad Cuskem. Za nimi v dálce vidíme hory, které jsou však už na druhé straně údolí Cuska. Sacsayhuaman je asi poslední součástí starého Cuska, na které je možné spatřit, že bylo postaveno ve tvaru pumy. Tělo se rozkládalo v kotlině, kolem dnešního Plaza de Armas, a Sacsayhuaman představovalo pumí hlavu. I když Sacsayhuaman působí rozlehle, do dnešních dnů se z něj prý zachovala jen asi jedna pětina! Když to tak vidím, říkám si, že i Pražský hrad by proti němu byl malá kůlnička. Součástí Sacsayhuamanu je i amfiteátr, umístěný na straně odvrácené od Cuska. Mezi ním a mohutným kamenným opevněním se rozkládá oblá skála - kopec Rodadero. Její povrch je pokryt přírodními rýhami směřujícími jedním směrem, asi směrem větru. Jejich vyhlazení však pomáhají i děcka, která se po nich kloužou dolů! Nám však slouží jako rozhledna, abychom si pohlédli tu nejimpozantnější část Sacsayhuamanu, která se zachovala – zubaté hradby. Jak už jsem se zmínil, Sacsayhuaman představuje hlavu pumy, v jejímž tvaru Inkové Cusco postavili. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak její zuby. Odpovídal by tomu 26

CESTY i jejich tvar – 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň k jedné stěně otočit bokem, čímž se částečně odkryl. Hradby jsou vystavěny ve stejném stylu jako ostatní incké zdi – velké kameny jsou opracovány do nepravidelných tvarů, které však přesně zapadají jeden do druhého. Takové opevnění je dosti stabilní i při zemětřesení. V nejvyšším místě mají hradby výšku sedm metrů a po délce měří několik stovek metrů. Jejich nejzazší body dnes stojí jen kousek od domků, které se sem za ta staletí už stačily z Cuska „vyšplhat“. Branou v nejnižší řadě hradeb se dostáváme dovnitř, a tady teprve můžeme pochopit, jak rozsáhlé vlastně jsou. Toto strategické místo nad Cuskem prý obývalo 5 000 vojáků, kteří měli na Cusko skvělý výhled. Město je asi 200 metrů pod námi a jeho červené střechy se zas tak moc neliší od světle hnědé okolních hor. Dobře vidíme Plaza de Armas s kostelem la Compaňía a katedrálou. Nad domy se tyčí i další kostely. Dny, kdy mělo Cusko opravdový tvar pumy, jsou dávno pryč. Dnes má asi 300 000 obyvatel, zabírá celé dno kotliny a šplhá už i na okolní kopce. Vypadá úplně jako malý La Paz. Nad prostranstvím mezi hradbami a kopcem Rodadero je čerstvě postaveno velké pódium a rozestavěny řady lavic. Za pět dní, 24. června, se totiž právě tady bude odehrávat hlavní část Inti Raimy, oslav příchodu slunovratu. Prostranství se naplní lidmi i účinkujícími, kteří budou předvádět každoroční rituály spojené s letním slunovratem. Cusco se nafoukne Peruánci i turisty, kteří budou chtít tuto velkolepou oslavu shlédnout. My už ale budeme pryč. Dnes tu jsou zatím jen lavice a na zbytku prostranství se pasou lamy a alpaky. Ještě než se vydáváme po staré incké stezce dolů do Cuska, zastavujeme se u jakési obdoby obrovského Ježíše Krista, jenž se tyčí nad Rio de Janeirem. Zdejší Kristus je sice stejně bílý a stojí nad městem, jeho umístění ale přeci jen není tak impozantní a i výškou za svým vzorem z Ria dost zaostává. Přehled o Cusku má však i tak dobrý… Kamenná stezka od Sacsayhuamanu nás po deseti minutách přivádí k prvním domům. Zastavujeme se hned u první restaurace a u fešné babičky se občerstvujeme chichou, oblíbeným peruánským alkoholickým nápojem. Po strmých ulicích pak pokračujeme dál dolů do Cuska. Cusko už nám toho ukázalo dost, tak je čas popojet dál. Taxi nás dováží na autobusové nádraží, odkud v šest večer, ještě před západem slunce, odjíždíme. Po silnici stoupáme nad město, jež nám pak mizí za vyprahlými kopci. Planina, kterou budeme projíždět celou cestu do Ayacucha, je stejně vyprahlá a nehostinná. Ostatně jako velká část horského Peru. Dlouhodobý spolupracovník redakce David Kučera podnikl cestu kolem světa. Nyní vám na pokračování nabízí deník z této výpravy. Kompletní texty najdete na internetových stránkach http://eCesty.cz Arroz turque (turecká rýže)

CESTY<br />

Artesanía obložená<br />

pokreslenými kachlíky<br />

Klikatá čára, jak zní<br />

překlad jména Qenko,<br />

mohla být používána pro<br />

krev rituálních obětí (pro<br />

představu velikosti vlevo<br />

dole špička mojí boty)<br />

se o něm jen dohadují. Už sám název „Klikatá čára“, jak<br />

se jméno Qenko překládá, však dává tušit, že nejde o nic<br />

obyčejného.<br />

Ze silnice Qenko vypadá jen jako obyčejná, trochu oblá<br />

skála. Před ní se nachází půlkruhové prostranství ohraničené<br />

nízkou kamennou zídkou, v jehož geometrickém<br />

středu se tyčí úzký, sedmimetrový kamenný „zub“, působící<br />

jako penis. To zajímavé se začne odhalovat až při pohledu<br />

zblízka.<br />

Už i ze silnice při bližším pohledu zjišťujeme, že skála není<br />

úplně přirozená. Zespoda se na vrchol táhnou vytesané<br />

schody a vrchol samotný je zarovnán do plošiny. Když<br />

stoupáme po schodech, objevujeme po stranách zajímavé,<br />

do skály vytesané obrazce. Skoro na vrcholu je podél<br />

schodů vytesána klikatá čára končící kruhovou jamkou,<br />

která dala místu jméno. Byla prý nejspíše používána při<br />

vykonávání rituálních obětí, kdy jí stékala krev. Brrr!!!<br />

Přímo na vrcholu jsou pak vytesány dvě dvoustupňové kruhové<br />

„bábovky“, jejichž význam si netroufnu odhadnout.<br />

Snad mohly mít něco společného se sluncem, s nímž bylo<br />

každé incké místo, ať už obřadní či obytné, nějak spojeno.<br />

Samotná skála není jednolitá, nýbrž proděravělá jako cedník.<br />

Částečně to způsobila příroda, částečně lidé. Ti v ní<br />

vytesali tunely, z nichž největším se dá bez problému projít<br />

do jeskyně, jež měla nejspíš sloužit jako úkryt pro velký<br />

kamenný oltář. Nejspíš svědka dalších obětí...<br />

Dáváme se na ústup, protože se Qenko začíná plnit lidmi,<br />

kteří se vypotáceli z turistického autobusu. Silnice klesá<br />

ke Cusku, takže se nám jde příjemně. Cestou si u indiánského<br />

klučíka kupujeme zmrzlinu, nebo tedy spíše zmrzlou<br />

ochucenou vodu na klacku… Blížíme se k Sacsayhuamanu,<br />

ruinám, které se tyčí přímo nad Cuskem. Za nimi v dálce<br />

vidíme hory, které jsou však už na druhé straně údolí<br />

Cuska.<br />

Sacsayhuaman je asi poslední součástí starého Cuska,<br />

na které je možné spatřit, že bylo postaveno ve tvaru<br />

pumy. Tělo se rozkládalo v kotlině, kolem dnešního Plaza<br />

de Armas, a Sacsayhuaman představovalo pumí hlavu.<br />

I když Sacsayhuaman působí rozlehle, do dnešních dnů se<br />

z něj prý zachovala jen asi jedna pětina! Když to tak vidím,<br />

říkám si, že i Pražský hrad by proti němu byl malá kůlnička.<br />

Součástí Sacsayhuamanu je i amfiteátr, umístěný na straně<br />

odvrácené od Cuska. Mezi ním a mohutným kamenným<br />

opevněním se rozkládá oblá skála - kopec Rodadero. Její<br />

povrch je pokryt přírodními rýhami směřujícími jedním<br />

směrem, asi směrem větru. Jejich vyhlazení však pomáhají<br />

i děcka, která se po nich kloužou dolů! Nám však slouží<br />

jako rozhledna, abychom si pohlédli tu nejimpozantnější<br />

část Sacsayhuamanu, která se zachovala – zubaté hradby.<br />

Jak už jsem se zmínil, Sacsayhuaman představuje hlavu<br />

pumy, v jejímž tvaru Inkové Cusco postavili. Hradby<br />

Sacsayhuamanu jsou pak její zuby. Odpovídal by tomu<br />

26

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!