PDF, 4 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTY
(plněný rudoch) a chutná to skvěle. Až budete v Cusku,
doporučujeme ochutnat!
Cusco je přeplněné památkami na Inky i na Španěly. V kostele
San Blas, asi půl kilometru od centra, poznáváme
dost typickou španělskou stavbu se zavěšenými zvony
viditelnými v ploché zvonici. Kostel vypadá úplně obyčejně,
je postaven z cihel, ale pravý klenot najdete teprve
uvnitř – nádherně vyřezávanou kazatelnu. Říká se o ní,
že ji zhotovil indián, který jako zázrakem překonal těžkou
nemoc a z vděčnosti k bohu se pak rozhodl zasvětit jejímu
vytvoření celý život.
Na incké dokonalé slícované kameny jsme si už zvykli.
Inkové se však u některých kamenů nespokojili jen
s obyčejnou prázdnou plochou. Například na rohu ulic
7 Culebras a Plazoleta de las Nazarenas stojí třípatrový
španělský dům postavený na inckých základech. Horní
polovina fasády má jasně bílou barvu, spodní sestává ze
zbytků incké zdi. Kameny ve zdi však nejsou obyčejné,
protože na některých z nich jsou vytesáni klikatí hadi!
Bohužel jsme se nedozvěděli, k čemu sloužili. Možná to
dnes už ani nikdo neví.
V uličce Hatunrumliyoc spatřujeme další zajímavost Cuska
– barevné kachlíky. Některé domy jsou totiž obložené
kachlíky, na nichž jsou zachyceny různé scény. Mě asi
nejvíc zaujal jeden obchod, jehož nápis nad vchodem hlásá
„Artesanía Mendivil“. Obrázky inckých nádob a sošek a dvě
velké postavy, všechno vyvedené na krásných, barevných
kachlících, dávají tušit, co se v obchodě dá sehnat.
Máme docela štěstí na počasí. Nebe je modré, slunce jasné,
a tak se skvěle fotí. Peru je vůbec fotogenické, jen je škoda,
že lidé jsou tak plaší a focení nemají moc rádi. Po Cusku
brouzdáme až do večera a vzpomínáme na poslední dny
v horách.
Na autobusovém nádraží jsme si chtěli koupit jízdenku
do Ayacucha, ale z Cuska tam v žádnou vhodnou dobu
nejede přímý autobus. Proto pojedeme jen do Andahuaylas,
kde přesedneme na bus do Ayacucha. Vlastně nás teď
budou čekat dva dny, které strávíme cestou na pobřeží ne
příliš rozvinutým venkovem – právě proto to bude trvat
tak dlouho.
týdnem, cestou tam, už jsme vlastně jak Qenko, tak Sacsayhuaman
zahlédli. Máme proto alespoň představu, kde
vystoupit.
Qenko a Sacsayhuaman
Cestou na Pisac jsou za Qenkem ještě dvoje další ruiny -
Puca Pucara a Tambo Machay. Nechceme se ale moc honit,
a vzhledem k tomu, že musíme stihnout autobus, který jede
pozdě odpoledne, necháme si je na jindy. Stejně by nám
pak splynuly jen v jednu masu ruin, což bychom neradi.
Qenko leží na pravé straně silnice, napůl schované ve stínu
stromů. Od Cuska je jen pár kilometrů, ale jelikož město leží
v kotlině, je třeba nejprve vyšplhat do kopců, což za nás
udělal autobus.
Pokud by někdo hledal impozantní ruiny, tak pro něj Qenko
určitě není. Spíš je to jedno z těch menších míst, jejichž
význam je zahalen do oparu minulosti a archeologové
Qenko, rituální a obětní
centrum nad Cuskem
Dole hradby
Sacsayhuamanu jsou
vystavěné z obrovských
kamenů sesazených
přesně k sobě
(vpravo dole Táňa)
Den 305, sobota 19. 6.
Na poslední den v Cusku jsme si nechali místa, která už sice
nejsou ve městě, ale dá se k nim snadno dostat – Qenko
a Sacsayhuaman. Obě jsou podél silnice do Pisaku, takže se
necháme vysadit z autobusu u Qenka a přes Sacsayhuaman
(stojí přímo nad Cuskem) se vrátíme do města. Jelikož dnes
večer zároveň odjíždíme z Cuska, batohy si necháváme
v alojamientu a vyzvedneme si je až večer.
Abychom se dostali ke Qenku, musíme nasednout do stejného
autobusu, jako kdybychom jeli do Pisaku. Před
25