You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
vitě jen okrajově. Většina občanů ale v zásadě<br />
průměrného platu vůbec nedosahuje. Zda si zachováme<br />
životní úroveň při odchodu do penze,<br />
závisí na našem rozložení příjmů z aktivity mezi<br />
spotřebu a úspory. Například růst míry úspor snižuje<br />
životní úroveň v aktivitě a zvyšuje ji při jejich<br />
čerpání v neaktivitě a naopak. Důležitou roli hraje<br />
také délka období ekonomické aktivity a neaktivity.<br />
Z výše uvedeného vyplývá, že schopnost<br />
zachovat si životní úroveň z období aktivity do období<br />
neaktivity závisí především na individuálním<br />
rozhodování jednotlivců. Významnou roli samozřejmě<br />
hraje státem organizovaný důchodový<br />
systém, který povinně omezuje spotřebu v aktivitě<br />
placením pojistného na důchodové pojištění,<br />
čímž vytváří určitou část příjmů pro občany v neaktivitě.<br />
8) Myšlenka, že občan musí vykonávat „své“<br />
povolání až do dosažení důchodového věku, je<br />
zkreslující. Druh zaměstnání lze v průběhu pracovního<br />
života z mnoha důvodů měnit. Spíše<br />
menšinu druhů zaměstnání lze označit za „povinně<br />
celoživotní“. Přesto novela zákona o důchodovém<br />
pojištění (někdy nazývaná jako I. etapa důchodové<br />
reformy) obsahuje i prodloužení „doby<br />
předčasnosti“, v níž lze účinně požádat o tzv.<br />
trvale snížený předčasný starobní důchod. Ten<br />
však funguje parametrickým způsobem: míra<br />
snížení procentní výměry, která dnes činí 0,9 %<br />
výpočtového základu za každých i započatých<br />
chybějících 90 dnů (od přiznání popisovaného<br />
typu starobního důchodu do dosažení důchodového<br />
věku), zůstává zachována jen pro období<br />
prvních 720 kalendářních dnů. Za dobu delší se<br />
pak tato „záporná sazba“ zvyšuje na 1,5 % výpočtového<br />
základu za každých i započatých chybějících<br />
90 dnů.<br />
Foto: archiv ČAP<br />
Tomáš Síkora, výkonný ředitel<br />
České asociace pojišťoven<br />
1) Schválená I. etapa důchodové reformy je jistě<br />
základním předpokladem pro podstatnější změnu<br />
systému financování důchodů. Nicméně ji lze považovat<br />
jen za nezbytný základ pro získání dostatečných<br />
zdrojů financování důchodů dnešní střední<br />
generace. Problém adekvátních penzí pro současnou<br />
mladší generaci ale rozhodujícím způsobem<br />
neřeší. Vláda musí nalézt nový vhodný zdroj pro<br />
financování důchodů. Není žádnou převratnou informací,<br />
že zavedení tzv. povinně-dobrovolného<br />
vyvázání části plateb ze státního pilíře důchodového<br />
systému do finančních produktů spravovaných<br />
institucionálními komerčními správci by budoucí<br />
deficit mezi mzdou a penzí mohlo výrazně snížit.<br />
Tento systém již dobře funguje v mnoha zemích<br />
EU a občanům přináší zejména lepší zhodnocení<br />
finančních prostředků určených k financování důchodu.<br />
Pokud ovšem chceme i zrovnoprávnit důchody<br />
mezi průměrnými platy a platy lidí s vyššími<br />
příjmy, měly by změny nastat nejen u zaměstnanců,<br />
ale i v odvodech osob výdělečně činných, které<br />
momentálně přispívají do systému zhruba částkou<br />
1 900 korun měsíčně. Naopak měsíční příspěvek<br />
zaměstnanců činí okolo 5 200 korun. Rozdíl ve vyplácených<br />
důchodech je ale ve výsledku nepatrný.<br />
2) Druhá etapa důchodové reformy je z mého<br />
pohledu jen technickou, byť komplikovanou změnou.<br />
I když dojde k oddělení majetku penzijních<br />
fondů od jeho správců a účastníci spoření získají<br />
možnost zvolit si různě riziková investiční portfolia,<br />
což zvyšuje pravděpodobnost vyššího zhodnocení,<br />
přesto tato změna nepřinese žádný nový zdroj<br />
financování. Z tohoto důvodu si myslím, že by třetí<br />
fáze měla předcházet fázi druhé a měla by definovat<br />
nové zvýšení přílivu finančních prostředků<br />
i větší motivaci <strong>ke</strong> spoření. Nemyslím si, že existují<br />
zásadní technické důvody, proč by nemohlo dojít<br />
<strong>ke</strong> změnám priorit v obou etapách.<br />
3) Správně stanovenou výši částky pro vyvázání<br />
považuji za jeden z nejdůležitějších prvků celé<br />
důchodové reformy. Ono procento ovšem nesmí<br />
současný systém ohrozit, ale zároveň musí občany<br />
motivovat tak, aby jim na stáří umožnilo uspořit<br />
dostatečné finanční prostředky. S našimi experty<br />
se shodujeme na reálné optimální výši vyvázání<br />
okolo pěti procent.<br />
4) Technicky vzato ano. Penzijní fondy, a zejména<br />
pak komerční pojišťovny dokážou jako jediné z finančních<br />
institucí vklady jak přijímat, tak i vyplácet<br />
formou doživotní anuity. Pokud však dojde k realizaci<br />
II. etapy formou oddělení majetku od správců<br />
penzijních fondů, pak ztratí penzijní fondy svou<br />
schopnost doživotní anuity vyplácet. V principu<br />
budou suplovat činnost investičních společností.<br />
V jejich případě by muselo ve fázi výplaty penze<br />
dojít k převodu naspořených částek pojišťovnám,<br />
které jako jediné mají oprávnění a schopnost doživotní<br />
renty vyplácet. Samozřejmě existuje i cesta<br />
vytvoření nových institucí pro tento účel. Otázkou<br />
je, jak moc jsou nezbytné.<br />
5) Komerční pojišťovny jsou již dnes, a ještě více<br />
budou, bezesporu klíčovými hráči – na finančním<br />
trhu jsou velmi stabilní, podléhají přísnému dozoru<br />
ČNB a splňují i další mezinárodní pravidla, zejména<br />
v oblasti tvorby rezerv. Protože se většinou jedná<br />
o nadnárodní společnosti, dokážou nabídnout<br />
i nízké náklady a know-how. Jak už jsem uvedl, zásadní<br />
pro reformu je i jejich potenciál, tj. vyplácení<br />
doživotní penze, který jiné instituce nemají.<br />
6) Výše daňových odpočtů pro občany se od roku<br />
2001 bohužel nezměnila, systém tak mezitím<br />
ztratil svou původní motivační sílu. Stát by měl rozhodně<br />
zvýšit tuto možnost minimálně na 24 000<br />
korun. U daňových úlev zaměstnavatelů sice od letošního<br />
roku došlo <strong>ke</strong> sloučení příspěvků na penzijní<br />
připojištění a životní pojištění, ale ani v tomto<br />
případě není výše dostatečná. Optimální hranici<br />
bych viděl spíše na dvojnásobku, tedy na 48 000<br />
korunách ročně. Klienti by jistě také uvítali stejný<br />
přímý příspěvek státu u produktů životního pojištění,<br />
jako tomu je u penzijního připojištění.<br />
7) Doposud, tedy téměř padesát let, spoléhala většina<br />
našich obyvatel v zajištění na stáří výhradně<br />
na stát. Finanční propast mezi naší mzdou a důchodem<br />
se beze změny systému bude stále více<br />
rozevírat. Souvisí to se zvyšováním životní úrovně,<br />
vyššími nároky lidí, prodlužováním věku a změnou<br />
v postoji <strong>ke</strong> stáří ve společnosti. Když si současná<br />
střední a mladší generace bude chtít zachovat svůj<br />
základní životní standard, není jiné cesty než začít<br />
včas připravovat dodatečné finanční zdroje pro<br />
budoucnost. Dnešní poměrně vysoká spotřeba<br />
i slušná životní úroveň nikomu její rozumnou udržitelnost<br />
bez odpovědného spoření nezajistí.<br />
8) Komerční pojišťovny umí již dnes reagovat<br />
i na tyto situace. V rámci odpovídajícího produktu<br />
pro II. pilíř dokážou nabídnout i výplaty tzv. výsluhové<br />
penze, které mohou využít klienti právě<br />
v případech, kdy už dále nemohou vykonávat své<br />
povolání. Pojišťovny jsou také schopny řešit invalidní<br />
důchody nabídkou výplaty invalidní penze.<br />
Otázka dalších variant ale nezávisí jen na nových<br />
pobídkách.<br />
Na aktuální téma Pojistný <strong>obzor</strong> 3/2008 7
Change language