KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI

KOORDINAČNÍ
SCHOPNOSTI

Struktura přednášky
– Charakteristika koordinačních
schopností
– Taxonomie koordinačních
schopností
– Biologické předpoklady
– Ontogeneze
– Diagnostika
– Rozvoj

Rozdělení (Meinel & Schnabel)
Kondiční schopnosti jsou determinovány převážně energetickými procesy.
Koordinační schopnosti jsou determinovány procesy řízení a regulace
pohybu.
Motorické Schopnosti
Kondiční
Rychlostní schopnosti
Koordinační
Obratnostní
Rytmické
Rovnováhové
Pohyblivostní
Orientační
Další

Rozdělení
Novější pojetí členění motorických schopností uvádí Bös (1986):
Motorické schopnosti
Kondiční Koordinační Pasivní
Informačně determinované
systémy
Energeticky determinované
Přenosu energie
Rychlostní
Přesnost
Reakce
Koordinační
Čas
Pohyblivost
(Flexibilita)

Koordinační – obratnostní
schopnosti
Obratnostní schopnosti – Chytráčková
starší pojem, komplex schopností spojovaných s
problematikou řízení a regulace motoriky
Koordinační schopnosti – Meinel a Schnabel
chápány jako psychomotorické vlastnosti osobnosti
Někdy je pojem obratnost nadřazen ostatním
schopnostem
Koordinační schopnost je chápána jako vnitřní,
nutná podmínka

POJEM „OBRATNOSTNÍ
SCHOPNOST” (Chytráčková)
Předpoklad přesně
realizovat složité
časoprostorové struktury
pohybu.
Předpoklad přiblížit vlastní
průběh pohybu
modelovému (ideálnímu)
tvaru.

POJEM „KOORDINAČNÍ
SCHOPNOST“
Měkota 1982:
Koordinační schopnosti jsou třídou
motorických schopností, které jsou
primárně podmíněny koordinačně a spjaty
s procesy regulace a řízení pohybové
činnosti.

STRUKTURA OBRATNOSTNÍCH
SCHOPNOSTÍ

STRUKTURA OBRATNOSTNÍCH
SCHOPNOSTÍ (ČELIKOVSKÝ 1990)
Vlivy
vnějšího a vnitřního
prostředí
ostatní
Pohybová
soustava
R n
Schopnost řešit prostorovou
strukturu pohybu
Schopnost řešit
časovou strukturu
pohybu
orientační
schopnost
rytmická
schopnost
rovnováhová
schopnost
kinesteticko diferenciační
schopnost
R
R
R
R
pokyn
Precentrální
motorická
kůra

3 okruhy komplexu motorické
schopnosti obratnost (ČELIKOVSKÝ 1990)
I. Oblast vlastností regulátorů – senzomotorické vlastnosti
a) kinestetická diferenciační schopnost
b) rovnováhová schopnost
c) rytmická schopnost
d) orientační schopnost
e) další schopnosti
II. Oblast vlastností regulované soustavy – pohyblivostní sch.
III. Oblast regulovaného pohybu – vlastní projev obratnosti
a) schopnost řešit prostorovou strukturu pohybu
b) schopnost řešit časovou strukturu pohybu

Koordinační schopnosti – hierarchické
uspořádání (Hirtz)
Motorická
učenlivost
Motorická
schopnost řízení
Motorická schopnost
přizpůsobení a přestavby
Rychlostně
koordinační schopnost
Vytrvalostně
koordinační schopnost
Reakční
schopnost
Rytmická
schopnost
Rovnováhová
schopnost
Prostorová orientační
schopnost
Kinestetická diferenciační
schopnost

Projevy koordinačních schopností v závislosti
na přesnosti, rychlosti a proměnlivosti pohybu
(Raczek a Mlynarsky)
Přesnost Přesnost + rychlost Přesnost
+ proměnlivost
Přesnost + rychlost
+ proměnlivost
Kinest.difer. sch.
Orientační sch.
Rovnováhová sch.
Rytmická sch.
Reakční rychlostní sch.
Sch. přizpůsobení
a přestavby

Biologický základ koordinačních
schopností
1) Procesy zrání
2) Dozrávání smyslových
a receptorových orgánů
3) Stav regulované
soustavy

Biologický základ koordinačních
schopností
Mechanismy řízení a regulace pohybu:
• Kvalita nervových drah
• Druh a kvalita analyzátoru
• Citlivost receptoru a efektoru
• ...
Analyzátory I.druhu:
a) zrakový:
- zraková ostrost (statická, pohybová), která je důležitá především ve
sportovní střelbě a závisí na přesném rozlišení předmětů v klidu a
v pohybu
- prostorové vidění (hloubkové vidění), které je důležité především ve
sportovních hrách. Je prokázáno že fyzická zátěž narušuje více
odhad vertikálních souřadnic než horizontálních.

Biologický základ koordinačních
schopností
Analyzátory I.druhu:
b) sluchový: - podmiňuje kvalitu transportu zadaného pohybového
úkolu přenos zpětné vazby a dalších verbálních informací během
pohybu
c) vestibulární: - zachycuje polohu a pohyby hlavy v prostoru a je
důležitý pro rovnováhovou schopnost
d) kinestetický: - rozlišování silových, prostorových a časových
parametrů pohybu v CNS
e) somatosenzorické: - tlakový, dotykový, tepelný "senzor" v kůži
(pomocí tlakového senzoru v kůži můžeme rozlišovat napětí
příslušných svalových partií)
f) časový: - rozlišovací (časoměrná funkce CNS)

Biologický základ koordinačních
schopností
Analyzátory II.druhu:
- mají vyšší rozlišovací schopnost
a) svalová vřeténka
b) Golgiho šlachová tělíska
c) Ruffiniho tělíska v kolenním kloubu
d) Pacciniho tělíska v kloubních vazech

Vývoj úrovně koordinačních schopností
během školní docházky
13,5
13
12,5
12
11,5
11
10,5
10
9,5
9
8,5
8
7,5
7
6,5
6
5,5
5
5 6 7 8 9 10 11 12 14 15
KDS
RytmS
RovnS
OrientS

Diagnostika koordinačních
schopností
Celkové testování obratnostní schopnosti provádíme
hodnocením úrovně provedení složitějších
pohybových úkolů. Při tvorbě těchto testů nebo
testových baterií je kladen důraz na některou z
následujících oblastí:
1) složitost pohybu kterou proband ještě zvládne
2) přesnost provedení pohybu (hod na cíl)
3) rychlost splnění zadaného pohybového úkolu
4) učenlivost (docilita): za jak dlouho dokáže proband
provést předem neznámý pohyb
5) uchování (retence): zda je proband schopen provést
naučený pohyb znovu s určitým časovým odstupem

Popisy testů
Měkota,K. a Blahuš,P. Motorické testy v
tělesné výchově. Praha: SPN, 1983.
Testy číslo: T 34 - T89

Metody rozvoje koordinačních
schopností
Obecné zásady pro rozvoj obratnosti
1) vysoký objem opakování, přiměřená
intenzita, na kvalitativně vysoké úrovni
2) od nejjednodušších ke složitějším
cvičením (kotoul....dvojné salto)
3) od stálých podmínek k proměnlivým
(uvnitř, venku, případně po různých
prvcích)

Metody rozvoje koordinačních
schopností
4) provádět cvičení v různých obměnách (kotoul
na 100 způsobů)
5) procvičovat kombinace již dříve osvojených a
dokonale zvládnutých prvků (vazby)
6) cvičení provádět pod tlakem (časová tíseň,
rozhodování,...)
7) cvičení s dodatečnými informacemi: omezení
nebo naopak vyzdvižení funkce jednoho z
analyzátorů ( cvičení se zavázanýma očima,
cvičení složitějších - asymetrických pohybů
před zrcadlem).

Rovnováhové schoposti
Předpoklad udržet tělo nebo předmět
v relativně stabilní (resp. vratké)
poloze
Případy:
1) malá oporná plocha
2) velké, náhlé změny těžiště
3) rotační pohyby a jejich zakončení

Rozdělení rovnováhových
schopností
Rovnováhové
schopnosti
Statická rovnováhová
schopnost
Dynamická rovnováhová
schopnost
Schopnost
balancování předmětu

Limitující vlivy
1) Kvalita vestibulárního aparátu
2) Zraková kontrola
3) Percepce rovnováhy - pocit rovnováhy,
jistota stability, „pocit skluzu“, ...

Diagnostika rovnováhové
schopnosti
Rovnováhové schopnosti testujeme buď
laboratorně (stabilometrie, pedografie) nebo
pomocí motorických testů kde hodnotíme čas
výdrže nebo trvání výkonu.

Rytmická schopnost
Dynamicko časové členění pohybu
Ryt.S. Je předpoklad vyjádřit a postihnout
rytmus daný z vnějšku nebo obsažený v
pohybové činnosti
percepce
Schopnost rytmické
realizace

Diagnostika rytmické
schopnosti
Rytmickou schopnost diagnostikujeme
pomocí odpovědí na verbální, vizuální,
taktilní či kinestetické podněty. Například
rychlost a přesnost provádění
neznámého pohybového vzorce.
Test nerytmické bubnování

Pohyblivostní schopnost
Předpoklad vykonávat pohyby v náležitém
rozsahu a amplitudě.
Limitující jsou anatomické předpoklady –
vlastnosti pohybové soustavy

Vlastnosti pohybové soustavy
Kloubní pohyblivost: optimální rozsah pohybu v jednotlivých
kloubních spojeních je nutným předpokladem správného
provedení u většiny obratnostně zaměřených pohybových úkolů.
Svalový tonus: agonisté a antagonisté jsou ovládáni tzv. gama
inervací, která zabezpečuje napětí a uvolnění svalů - při rozvoji
pohyblivosti by měl být sval uvolněný tzn. gama aktivita co možná
nejmenší.
Optimální aktivita reflexního systému (řídí pohyb – napětí agonistů a
antagonistů): řízení na základě receptorů (svalová vřeténka –
reagují bezprostředně, šlachová tělíska – reagují pouze při
mohutnějších kontrakcích či protaženích - ochranná funkce –
PREVENCE ZRANĚNÍ).

Vlastnosti pohybové soustavy
Ochranný útlum:
- vzniká při mohutné kontrakci u agonistů (impuls vychází ze
šlachových tělísek a vede k ochabení napínaného svalu – obrana
před přetržením šlachy) - toho se využívá především u
postizometrických metod, kdy je sval po kontrakci ještě určitou
dobu ochablý.
- vzniká při mohutnějším výdechu, který obyčejně oznamuje konec
cvičení a začátek uvolnění - umožní ještě zvýšit kloubní rozsah již
protahovaného svalu.
Napínací reflex: vzniká při náhlém pohybu natahujícím sval, svalová
vřeténka vyvolávají určitou reflexní kontrakci natahovaného svalu
(antagonista) a zároveň dochází ke zmírnění aktivity v agonistech
- při rozvoji kloubní pohyblivosti používat především tahová
cvičení bez náhlých a silných svalových kontrakcí (nebude tak
docházet k napínacímu reflexu).

Pohyblivostní schopnosti
Pohyblivostní schopnosti
aktivní
pasivní

Metody rozvoje PS
Metody aktivního cvičení:
1) Aktivní dynamická cvičení: měkce prováděné hmity,
švihy se zvyšujícím se výkyvem a zmenšujícím se
zpětným výkyvem. Doporučuje se ukončit krátkodobou
výdrží v krajní poloze. Počet opakování 15 - 30.
2) Aktivní statická cvičení ( strečink ): setrvání v krajních
polohách (10 - 30 s), opakování jednoho cvičení 3 -
10x.

Metody rozvoje PS
Metody pasivního cvičení:
1) Pasivní dynamická cvičení: pro natažení svalů se
využívá působení partnera, gravitace..
2) Pasivní statická cvičení: dosažení krajních poloh a
výdrže v nich s využitím vnějších sil.

Metody rozvoje PS
Metody využívající ochranného útlumu:
1) Postizometrická metoda: využívá ochranného útlumu
(uvolnění svalu po předchozím napětí). Kontrakce,
relaxace, natažení.
2) Postexpirační metoda: v průběhu protahování se
využívá ochranného útlumu po maximálním výdechu.

Metody rozvoje PS
Metody uvolňovacích (relaxačních) cvičení:
1) Jednoduché metody: protřepávání, poskoky.
2) Složitější metody: střídáme napětí a uvolnění svalů a
snažíme se vnímat a rozpoznat stupeň uvolnění a
kontrakce. Tím je možno se naučit úplné uvolnění
vybrané svalové skupiny ( princip autogenního tréninku ).

Děkuji
za pozornost