1. TŘÍDA Odvárková Pavlína, Sotáková Hana

1. TŘÍDA
Odvárková Pavlína, Sotáková Hana
1997/1998
PASPORTIZACE TŘÍDY
Úvod
J. A. Komenský: "Dítky jsou klenot nejpilnějšího opatrování hodný. Hrou si mají děti
cvičit mysl k jemnosti, pohyby k obratnosti a tělo ku zdraví. Rodiče by měli dbát, aby jejich
dítky ve veselosti a potěšení nedostatku netrpěly."
Hra je jedna ze základních lidských činností, v předškolním věku má dominantní
postavení, což se mění s nástupem dítěte do školy. Hra má i nadále důležitou roli ve vývoji
dítěte, ale mění se její charakter i celý přístup k ní. Postupně se hry stávají složitějšími a mají
užší vztah k učení a práci (Bláha 1988).
Naše práce se pokouší zmapovat a analyzovat "herní folklór žáků 1. třídy ZŠ".
Jak se uvádí v odborné literatuře, stává se hra od počátku předškolního až po konec
mladšího školního věku nejoblíbenějším prostředkem kontaktu dítěte s vlastním nitrem i
okolním světem (Říčan, Krejčířová a kol. 1995).
Rozvoj hry prochází třemi etapami:
1) Období hraček, domácího hraní (do 5. až 6. roku). V průběhu celého tohoto období se
hry dítěte rychle mění, mění se vztah dítěte ke hře. Z individuální hry dítěte se postupně stává
společná hra dětí. V tomto období si dítě hraje nejraději samo s vlastními hračkami.
2) Přechod od hraček a her v domě ke hrám ve skupině (od 6 do 11 let).
3) Období dospívání. Hry začínají ztrácet dětský ráz a přecházejí ke sportovním činnostem
a hrám.
Podmínky pozorování
Naše pozorování probíhalo v rámci osmi návštěv dané školy, přičemž pět z nich bylo v
době dopoledního vyučování a zbývající tři jsme zaměřily na odpolední aktivity,
uskutečňované ve školní družině. Každé z těchto prostředí mělo svá specifika, která do jisté
míry vyplývala z určité zvláštnosti této školy, o které se zmíníme níže.
Základní škola, kterou jsme navštěvovaly, se nachází na okraji Prahy. Jedná se o "sídlištní"
školu, kam chodí děti, které se ve většině případů znají již od mateřské školy, ovšem prostředí
tohoto sídliště jim zatím neumožňuje trávit společně i větší část mimoškolního času.
Jedinečnost námi popisované školy spočívá především v tom, že první ročníky nesídlí v
kmenové budově ZŠ, nýbrž v budově nedaleké mateřské školy. K dalším důležitým
charakteristikám patří i dyslektické třídy, které fungují na I. stupni jako paralelky, pokud se
podaří je naplnit.

Pokud se jedná o interiér a zařízení školy, je v samotné budově ZŠ zcela standardní.
Chodby jsou vyzdobeny reprodukcemi obrazů známých českých malířů (Mikoláš Aleš, Josef
Lada atd.) a portréty postav z českých dějin. Společné prostory dotvářejí květiny, výkresy a
výrobky dětí. Od tohoto standardu se odlišují jen bývalé tzv. síně tradic, kde jsou připomínána
různá výročí a svátky. V interiéru se také můžeme z nástěnek dozvědět o činnosti školy, např.
o pěveckém sboru Prážata, který při škole funguje.
Třídy jsou vybaveny obvyklým způsobem. Tzn. v popředí tabule, lavice v řadách, před
nimi katedra a skříně nebo prosklené vitríny na pomůcky. Výzdoba tříd závisí na žácích,
mimo specializovaných pracoven, např. fyzikální učebna, přírodopisná a výtvarná třída, zde je
tato možnost omezena.
Přestávky mezi jednotlivými hodinami jsou 10 minutové a po třetí hodině velká 20
minutová. Ovšem ve třídě, kterou jsme navštívily, se toto trochu liší, o čemž se budeme
zmiňovat dále.
Specifika navštívené třídy
Jak už jsme se zmínily výše, třída, kterou jsme navštívily, sídlí mimo budovu ZŠ, v
Mateřské škole. Měly bychom podotknout, že první ročníky jsou dva, přičemž ten druhý má
sídlo v jiné Mateřské škole. Je to trochu ironické, protože tato opatření musela škola přijmout
z nedostatku vlastní kapacity, ovšem před dvěma lety s ní byla spojena jiná ZŠ pro nedostatek
dětí.
Třída 1. A se nalézá v přízemí MŠ a její interiér je spíše typický pro školku než pro ZŠ. Do
třídy se vchází přes malou šatnu, která se zamyká, jsou v ní instalovány klasické botníky (jako
v ostatních MŠ) a je zde také průhled do části třídy, která slouží jako jídelna a improvizovaná
družina.
Samotná třída je rozdělena francouzskými dveřmi na dvě části. Učebnu, která je v rámci
možností zařízena standardně (tabule, katedra, lavice v řadách, skříně na pomůcky a pomůcky
typické pro 1.třídu - velké počítadlo, magnetická tabule s písmenky). Ze třídy je vchod na
terasu a zahradu, kam děti chodí cvičit a někdy také o přestávkách (pokud je teplo). V další
části se nachází jídelna s malými stolky, u kterých sedí dokola čtyři až pět dětí. Po obědě se
mění v improvizovanou družinu, kde děti setrvávají do 13,30, a pak spolu s vychovatelkou
přecházejí do družiny kmenové školy. Jídelna má svůj účel, protože se v ní nejen obědvá, ale
po druhé vyučovací hodině zde děti dostávají také svačinu, kterou zajišťuje MŠ, takže děti
dostávají stejnou stravu. Je třeba podotknout, že se tak děje po dohodě s rodiči, kteří to mohou
samozřejmě odmítnout.
Toto členění třídy a vzdálenost od hlavní školní budovy neumožňuje dětem typickou náplň
tělesné výchovy, což je náročné hlavně pro paní učitelku. Řeší to buď, jak jsme již napsaly,
tělocvikem na zahradě nebo vyklizením třídy (což nejde z časových důvodů provozovat
často). Nejčastěji se děti pouze postaví mezi hodinami v lavici a protáhnou se.
Také délka přestávek je v této třídě individuální. Vychází sice z přestávek standardních, ale
přizpůsobuje se jak únavě dětí, tak řádu MŠ (právě kvůli svačinám atd.). Např. na svačinu
totiž děti někdy potřebují více než 20 minut atd.
Do této třídy chodí 18 dětí, z toho je 9 děvčat a 9 chlapců. Za zmínku určitě stojí, že dva z
těchto chlapců mají už 8 let, protože jim byl umožněn odklad školní docházky z důvodu
LMD. Oba dva se projevují hyperaktivně, podrobněji se o nich zmíníme dále. Dále sem chodí
holčička, která je původem Vietnamka, ale zhruba od jednoho roku žije s rodiči v České
republice, chodila zde také do školky, takže nemá větší potíže s českým jazykem.

Tolik úvodem k pozorované třídě, která má podle našeho názoru mnoho specifik, která se
obvykle nevyskytují.
Názory dětí a jejich chování při pozorování herního folklóru
Když jsme poprvé navštívily školu, po dohodě se zástupkyní pro první stupeň, přišly jsme
do školy na začátek vyučování, paní učitelka nás představila žákům a my jsme se usadily do
zadních lavic a pozorovaly, jak se děti projevují. Chtěly jsme najít nějaké dítě (vedoucí typ),
které by nám mohlo pomoci v navázání kontaktů. Na první pohled nás zaujali dva chlapci,
kteří byli větší než ostatní, často vyrušovali a zvlášť jednoho bylo velmi těžké přimět, aby se
soustředil. Jak už jsme se zmínily byli to chlapci s LMD, jak nám později objasnila třídní
učitelka. Když jsme si později začaly povídat o přestávce přímo s dětmi, byli tito dva chlapci
velmi komunikativní, zatímco ostatní byly zdrženlivé a ostýchavé, odpovídaly nám až na
podnět učitelky, a přestože jsme nebyly ve třídě, se hlásily, pokud chtěly něco říci. Toto se
zlomilo až odpoledne ve družině, kdy už děti začaly být otevřenější. Při dalších návštěvách si
na nás už zvykly a byly bezprostřední, ukazovaly nám hry, které jsme neznaly a vysvětlovaly,
kde se hrají, co mají nejradši, co hrají ve škole s paní učitelkou a co samy atd.
Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se při tom chovaly. Chlapci, o kterých jsme se již
zmínily, se snažili velmi prosazovat a jeden z nich občas do spolužáků strkal nebo je bil.
Nejvíce si dovoloval na děvčata, což ovšem nenechal bez povšimnutí chlapec, který, jak jsme
později vypozorovaly, byl, ač nebyl velký vzrůstem, přirozenou autoritou třídy a obráncem
slabších spolužáků. Jak nám sám řekl "musí to dělat, protože jinak by si Marek", (chlapec,
který ubližoval ostatním), „moc dovoloval a mlátí jenom holky, které se nemohou bránit“.
Tato obrana slabších ale nikdy, co jsme mohly vidět, neprobíhala nějakými surovostmi,
většinou do něj jen strčil a řekl, ať už to podruhé nezkouší.
Celkově byly děti otevřenější v družině než mezi vyučováním a jejich přístup k nám se
pozitivně měnil s každou další návštěvou. Ze začátku spíše jen odpovídaly na naše otázky, ale
pak převzaly iniciativu, zakomponovávaly nás do her, ptaly se nás, která hra se nejvíce 1íbí
nám, někdy chtěly od nás rozsoudit různé spory atd. Staly jsme se po nějakou dobu součástí
jejich "družinové skupiny".
Použité metody
Ke sběru informací o hrách jsme používaly především dvě metody, pozorování a rozhovor.
Vzhledem k věku dětí jsme shledaly tyto metody jako nejobjektivnější a nejefektivnější. V
rámci větší názornosti našeho výzkumu jsme ve třídě pořídily také několik fotografických
snímků, které k práci přikládáme. Kromě počáteční ostýchavosti a nesmělosti dětí jsme při
získávání informací neměly větší potíže. Třídní učitelka i paní vychovatelka z družiny nám
vycházely vstříc a ochotně odpovídaly na naše dotazy.
SEZNAM HER
Na plácanou
Na honěnou
Rybičky, rybičky, rybáři jedou
Na loupežníky
Na schovávanou

Panák
Na točenou
Slepá bába
Židličková
Obr a paleček
Na jelena
Ptáček
Co se změnilo
Na řemesla
Maso
Na lepidlo
Krvavé koleno
Mrazík
Pexeso
Na korálky
Myšičko, myš
Kvarteto
Domino
POPIS HER
Nyní se zaměříme na výčet jednotlivých her, které se budeme snažit popsat z hlediska
toho, kde se hrají, kdo je hraje a smyslu. Pokusíme se také objasnit pravidla her tak, jak nám
byla dětmi zprostředkována a jak jsme je pochopily.
Všechny hry bychom chtěly stručně charakterizovat, aniž bychom zredukovaly informace
potřebné pro pochopení smyslu hry.
Hry jsou uvedeny v pořadí, v jakém jsme je od dětí získaly.
Na plácanou
Tuto hru hrají dva hráči, kteří si dají na sebe dlaně, jeden hřbetem nahoru a druhý dolů.
Ten, který má ruce dlaní nahoru (pod rukama druhého) se snaží do hřbetů jeho rukou
zasáhnout, přičemž druhý ucukává. Pokud se hráč netrefí, vymění se role a hra pokračuje
stejným způsobem dál. Hru hrají chlapci i děvčata, ale většinou jen chlapec s chlapcem nebo
dívka s dívkou.
Hraje se prakticky kdekoliv, především však ve škole o přestávkách. Hra cvičí postřeh a
rychlost, vyhrává ten, kdo nejčastěji protivníka zasáhne.
Na honěnou
Tato hra, tak jak jsme ji poznaly, má dvě základní polohy. První z nich je klasická hra „Na
babu“, kdy jedno z dětí má Babu, tedy honí ostatní, kteří se mu snaží uniknout. Pokud se Babě
podaří někoho chytit, předá mu svoji roli plácnutím a hra pokračuje. Druhou modifikací této

hry je Honička, která má v podstatě stejná pravidla, avšak odlišuje se tím, že dítě, kterému
hrozí nebezpečí, že bude chyceno, se může ukrýt do tzv. domečku. Domečkem může být např.
jen to, že si dítě sedne "na bobek", dotkne se lavice, stromu atd. Tuto hru mohou hrát bez
rozdílu chlapci i děvčata. Hraje se většinou na hřišti, výjimečně i ve třídě nebo v družině.
Účelem hry je co nejdéle unikat před nebezpečím, které zosobňuje postava Baby. Cvičí se při
ní především rychlost a orientace.
Rybičky, rybičky, rybáři jedou
Hra spočívá v tom , že jedno dítě dostane roli rybáře a ostatní jsou rybičky.
Rybář a rybičky stojí na opačné straně (hřiště, třídy...), ve chvíli, kdy rybář zvolá:
„Rybičky, rybičky, rybáři jedou“ se děti rozběhnou proti sobě, rybář se snaží pochytat co
nejvíce rybiček (tím, že je plácne rukou). Pochytané rybičky se přidávají na jeho stranu a
stávají se z nich také rybáři. Poté se celý postup opakuje až do doby, kdy zbude jediná
rybička. Ta se stává vítězem a rybářem pro další hru. Pak hra začíná znovu. Hrají děvčata i
chlapci, většinou celá třída. Koná se nejčastěji venku na hřišti nebo ve družině. Identická
pravidla má i hra Na loupežníky, mění se pouze názvy aktérů.
Na loupežníky
Pravidla viz Rybičky…
Na schovávanou
Princip hry na schovávanou je klasický a notoricky známý, proto se soustředíme jen na
hlavní body. Na začátku se určí jeden, který bude pikat, a místo, kde se to bude odehrávat,
pikola a daný okruh, kde je možné se schovávat. Ten, kdo piká, počítá nahlas do 10, pak
odříká: "Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát". Za tuto dobu se musí
ostatní poschovávat. Potom jde hledat, každého, koho uvidí, může zapikat (doběhne k pikole a
řekne: „Deset, dvacet, Alenka“). Ten je pak z dalšího boje vyřazen, ovšem pokud se dítěti,
které chce zapikat, podaří doběhnout k pikole jako prvnímu, může ho také zapikat a tím se
osvobozuje. Pokud pikající zapiká méně dětí, než zapiká jeho samotného, piká znovu. Jinak se
pikajícím stává první zapikaný. Hru hrají děvčata i chlapci a odehrává se většinou venku.
Počet hráčů bývá omezen pouze velikostí hracího teritoria.
Panák
Na zem se nakreslí panák s čísly, každý hráč se postupně postaví na startovní čáru a hází
kamínek postupně od nejmenšího čísla. Po jednom hodu musí skákat postupně po všech
políčkách, pouze to s kamínkem musí přeskočit. Když se mu to podaří, hází znovu na políčko
o jednu větší, když to zkazí, nastupuje další hráč. Tuto hru hraje maximálně 5 hráčů a
většinou děvčata, hra probíhá venku.
Na točenou
Tuto hru hrají dva hráči, chytí se za ruce a roztočí se. Který z nich první spadne, prohrává.
Hrají ji chlapci i děvčata prakticky kdekoliv. Pro relativní nebezpečnost této hry ji děti mají
ve škole zakázánu.
Slepá bába
Jeden hráč je slepá bába, zavážou se mu oči, roztočí se, ostatní se rozmístí dokola po
místnosti nebo hřišti a pokřikují na slepou bábu. Jejím úkolem je někoho chytit a poznat.

Pokud se mu to povede, stává se chycený slepou bábou, pokud ne, pokračuje ve svém snažení
dál. Tuto hru hraje neomezený počet hráčů, chlapci i děvčata.
Židličková
Do kruhu se rozmístí židle, kterých je o jednu méně než hráčů, pustí se hudba a hráči
začnou chodit dokola okolo židlí. V určitém momentě se hudba zastaví, hráči si musí sednout
na židle a na koho židle nezbude, ten vypadává. Židle se postupně ubírají a vyhrává ten, kdo
zůstane jako poslední, tzn. jako poslední sedí na židli. Hrát může neomezený počet hráčů
(chlapci i děvčata), třeba celá třída. Je náročná na organizaci, takže ji děti hrají většinou v
družině za asistence vychovatelky.
Obr a paleček
Děti se posadí do kruhu a vezmou si dva míče, jeden z nich představuje obra a druhý
palečka. Míče se dají naproti sobě a hraje se tak, že se míče posílají dokola tak dlouho, dokud
obr nedohoní palečka. Pravidla této hry jsou nenáročná, může ji hrát celá třída prakticky
kdekoli. Původně hrály děti tuto hru s paní učitelkou při tělocviku, podle jejích slov byla
hodně oblíbená.
Na jelena
Děti utvoří kruh, vybere se jeden, který představuje jelena, postaví se doprostřed kruhu.
Ostatní dostanou míč, kterým házejí na jelena a snaží se ho tak zastřelit. Jelen uhýbá, ale
teritorium jeho pohybu je omezeno kruhem. Může ovšem míč chytit a v tom případě získává 1
život navíc. Ten, kdo "zastřelí" jelena (popřípadě ho připraví o poslední život) se stává
jelenem a hra pokračuje stejným způsobem dál. Hraje se především venku, hrají chlapci i
děvčata (neomezený počet).
Ptáček
Vybere se jedinec „hádač“, který buď jde za dveře nebo se otočí, ostatní se dohodnou a
vyberou ptáčka. Hra spočívá v tom, že hádač předstoupí před třídu, otočí se k ní zády a ptáček
zazpívá kousek písničky. Hádačovým úkolem je pak uhodnout, kdo je ptáčkem. Má
nekonečně mnoho pokusů, poté co uhádne, určí se další dva protagonisté a hra se opakuje.
Hraje celá třída, většinou při hodinách hudební výchovy.
Co se změnilo
Z hrajících dětí se vybere jedno, které jde na chvíli za dveře. Mezitím se ostatní děti ve
třídě domluví a provedou nějakou změnu v interiéru třídy. Pak žáka, který čekal venku,
zavolají a jeho cílem je uhodnout, co se ve třídě změnilo. Až tuto změnu uhodne, jde za dveře
jiné dítě a hra pokračuje stejným způsobem. Tuto hru může hrát celá třída a hraje se vždy pod
vedením učitelky či vychovatelky.
Na řemesla
Jedno nebo několik dětí (podle dohody) jde za dveře a vymyslí si tam nějaké povolání
nebo řemeslo. Pak přijde před ostatní a snaží se to ostatním pantomimicky předvést. Zbytek
třídy se snaží předváděné řemeslo uhodnout a ten, komu se to podaří, jde opět za dveře a hra
se opakuje. Hraje opět celá třída za účasti učitelky či vychovatelky.
Maso

Tuto hru hrají vždy dva hráči, většinou chlapci. Jeden z nich před sebe natáhne ukazováček
a prostředníček dlaní vzhůru a protivník se stejnými prsty snaží udeřit do prstů prvního hráče,
a to co největší silou. Hráči se pravidelně střídají. Podle dětí je ještě zajímavější hrát tuto hru s
nasliněnými prsty, neboť pak to prý více bolí. Účelem hry je znehybnit spoluhráči prsty.
Pokud jeden z hráčů prsty uhne, bije ten druhý dvakrát. Tato hra se dá hrát všude.
Na lepidlo
Tato hra se dá hrát pouze v místech, kde se nachází dětské prolézačky. Mezi dětmi se zvolí
někdo, kdo má roli "Lepidla". Ostatní děti se shromáždí na některé prolézačce, kde se volně
pohybují. Lepidlo smí být pouze na zemi a jeho úkolem je chytat ostatní děti, které buď z
prolézačky slezou úplně nebo se jen jednou nohou dotknou země. Ten, kterého Lepidlo chytí,
přebírá jeho roli a hra pokračuje. Počet hráčů záleží na velikosti prolézačky, hrají děvčata i
chlapci.
Krvavé koleno
Viz Analýzu hry.
Mrazík
Ze skupiny dětí se vybere jedno, které představuje Mrazíka a druhé dítě, které má roli
Sluníčka. Úkolem Mrazíka je honit ostatní děti a všechny, které chytí, „zmrznou“ (zůstanou
stát na místě a nesmí se hýbat). Pokud se však zmrzlého dítěte dotkne Sluníčko, dítě opět
ožije a hra pokračuje. Hra se hraje na hřišti i ve třídě a může jí hrát i velká skupina dětí.
Pexeso
Tuto hru hrají zcela klasickým způsobem, jedinou zvláštností je snad to, že ji hrají na
pokračování. Abychom to blíže specifikovaly, vyplývá to z toho, že ji hrají o přestávkách, a
protože to většinou nestihnou ukončit, mají povoleno nechat si hrací lístky rozložené na
stolečku v jídelně a po další hodině opět pokračovat. Pexesa se účastní jen malá skupinka dětí
(5-6), chlapci i dívky.
Na korálky
Děti se rozptýlí po místnosti (nebo určeném prostoru) a volně pobíhají do chvíle, kdy
určený jedinec řekne určité číslo. Poté se musí děti pospojovat do daného počtu, kdo přebývá,
vypadává. Pokračuje se až do chvíle, kdy zbudou dva korálky, které vítězí. Hráčů je libovolný
počet, hrají chlapci i děvčata. Tato hra se hraje většinou ve škole, protože si tak prý děti
procvičují počty.
Myšičko, myš
Děti vytvoří kruh tak, že se chytí za ruce, určí se dva hráči, myšička a kocourek. Myšička
si stoupne doprostřed kruhu a kocourek mimo kruh. V kruhu je myšička v dočasném
domečku. Kocourek láká myšku ven: "Myšičko, myš, pojď ke mně blíž." A myšička mu
odpovídá: "Nepůjdu, kocourku, nebo mě sníš". Na to děti v kruhu zvednou ruce a umožní tím
vstup do kruhu. Myška vyběhne a kocourek ji honí, pokud ji nechytne do té doby než zaběhne
znovu do kruhu, je neúspěšný, protože kruh se za myškou zase zavře. Vše se opakuje, dokud
kocourek myšku přece jen nechytí. Pak se vyberou noví hráči a pokračuje se dále. Hraje
většinou celá třída nebo alespoň větší část.
Kvarteto

Karetní hra, kterou děti hrají většinou o přestávkách. Jedná se o karty s obrázky, kde vždy
čtyři mají stejný rys (všechno jsou motýli). Úkolem každého hráče je zkompletovat co nejvíce
čtveřic, ten, komu se to podaří, vyhrává. Hrají minimálně dva a maximálně čtyři hráči.
Domino
Jedná se o hru s „kameny“, které jsou označeny různým počtem teček. Ty se pak přiřazují
k sobě vždy stejným číslem. Tato hra se hraje podle klasických dominových pravidel, nemá
žádné výjimky. Je určená pro chlapce i děvčata.
KLASIFIKACE HER
Dosud nebyla vypracována univerzální soustava her. Hry můžeme dělit podle různých
kritérií, každý autor je třídí podle určitých hledisek. Hry můžeme kupříkladu klasifikovat z
hlediska pedagogického a psychologického. Pedagogické hledisko rozlišuje hry tvořivé
(předmětové, úlohové, dramatizační a konstruktivní) a s pravidly (pohybové a intelektuální).
Psychologicky pak dělíme hry na nepodmíněné, senzomotorické, intelektuální a kolektivní
(Mišurcová, Fišer, Fixl 1980).
Pro naši práci jsme zvolily klasifikaci podle následujících kritérií:
A/ podle prostředí, ve kterém se hra uskutečňuje (některé hry se mohou hrát na více místech,
proto jsme při klasifikaci postupovaly podle toho, kde je děti z naší třídy hrají nejčastěji)
1. ve třídě
Na plácanou, Ptáček, Maso, Pexeso, Kvarteto
2. na hřišti
Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na jelena, Na lepidlo, Krvavé koleno,
Mrazík
3. v družině
Na točenou, Slepá bába, Židličkovaná, Obr a paleček, Co se změnilo, Na řemesla, Na
korálky, Myšičko, myš, Domino
B/ podle míry pedagogického usměrňování
1. hry hrané z iniciativy dětí
Na plácanou, Maso, Pexeso, Kvarteto, Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na
lepidlo, Krvavé koleno, Mrazík, Na točenou, Slepá bába, Obr a paleček, Myšičko, myš
2. hry hrané z iniciativy třídní učitelky nebo vychovatelky
Ptáček, Na jelena, Židličkovaná, Co se změnilo, Na řemesla, Na korálky, Domino
C/ podle počtu hráčů
1. dva hráči
Na plácanou, Maso, Na točenou
2. menší skupina hráčů (3-6 dětí)
Pexeso, Kvarteto, Panák, Slepá bába, Domino
3. větší skupina hráčů (7 a více dětí)
Ptáček, Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Na jelena, Na lepidlo, Krvavé koleno,
Mrazík, Židličkovaná, Obr a paleček, Co se změnilo, Na řemesla, Na korálky, Myšičko, myš
D/ podle charakteru hry

1. rozvíjející smysly a paměť
Pexeso, Kvarteto, Domino, Na korálky, Slepá bába
2. pohybová, sportovní
Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na jelena, Na lepidlo, Mrazík, Krvavé
koleno, Na točenou, Obr a paleček, Myšičko, myš, Mrazík
3. poznávací
Ptáček, Co se změnilo, Na řemesla
Hru Na plácanou a Maso jsme nezařadily ani do jedné skupiny, protože podle našeho
názoru stojí samostatně mimo tato kritéria.
ANALÝZA HRY „KRVAVÉ KOLENO“
Námi vybraná hra Krvavé koleno má velmi specifická pravidla, která jsou v rámci naší
třídy ještě dále upravena. Proto se budeme snažit popsat ji co nejpodrobněji, abychom
předešly možným problémům vyplývajícím z nepřesného porozumění.
Hry se účastní neomezený počet dětí, chlapci i děvčata, kteří si mezi sebou rozdělí tyto
role: Krvavé koleno, rodiče (matka a otec) a ostatní hráči představují děti.
Hra samotná probíhá ve třech fázích.
l. fáze:
Tato část hry spočívá v tom, že rodiče pošlou jedno z dětí „do komory“ podívat se, jestli tam
"visí prádlo". Dítě uposlechne a v komoře najde strašidlo, kterého se lekne a s křikem to běží
sdělit rodičům. Ti mu neuvěří, jeho zprávu zlehčí a pošlou tam jiné dítě. Postup se opakuje do
té doby, než rodiče dětem uvěří. Poté se jdou sami přesvědčit, co se vlastně v komoře děje.
Samozřejmě zde také najdou strašidlo, kterého se podle ustálených pravidel ptají: "Kdo jsi".
Na to jim strašidlo odpoví: „Krvavé koleno“. Rodiče: "Co chceš", Krvavé koleno: „Děti“,
rodiče: "V kolik si pro ně přijdeš", na to jim Krvavé koleno sdělí určitou hodinu a rodiče se
vracejí k dětem.
2. fáze:
Poté, co se rodiče vrátí, uklidní děti, že se jim jen něco zdálo (za zmínku stojí, že v tomto
momentě si „rodiče“ vymýšlejí různé žerty, např. „To byly jenom dědečkovy trenky“, které
obměňují a snaží se být co nejvtipnější). Potom se všichni společně chytí za ruce, utvoří kruh,
pomalu chodí dokola a zpívají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila". V této říkance se
pokračuje až do hodiny, kterou si rodiče domluvili s krvavým kolenem (podotýkáme, že tuto
hodinu děti neznají). Při této hodině rodiče místo spojení „lampa ještě svítila“ řeknou „lampa
zhasla“.
3. fáze
Po tomto signálu vybíhá Krvavé koleno z úkrytu a snaží se chytit co nejvíce dětí, které se
zatím rozutekly po místnosti. Děti, které chytí, odvede do svého úkrytu, a tím pro ně hra
končí. Hra pokračuje stejným způsobem až do chvíle, dokud Krvavé koleno nepochytá
všechny děti.
Každá z výše uvedených fází je podle našeho názoru velmi specifická, což nás vedlo k
tomuto členění. V první části hry se objevuje moment poznání neznámého a překonání
strachu z něj, což zřejmě vyplývá z historické podstaty hry. Rodiče se zde ztotožňují s
myšlenkou „obětování svých dětí“, která je hlavním tématem hry. V druhé části podle našeho

názoru vystupuje do popředí snaha o odvrácení dané skutečnosti (která je ovšem
neodvratitelná).
Symbolika uzavřeného kruhu zosobňuje pocit bezpečí před zlem, stejně jako i motiv světla
v říkadle: „První hodina odbila, lampa ještě svítila“. Podle našeho mínění můžeme analýzou
tohoto říkadla dojít k dříve často uznávané pravdě, že světlo ochraňuje před mocí zlých sil,
které s příchodem tmy nabývají na síle. Toto říkadlo se objevuje i v díle K. J. Erbena v baladě
Svatební košile. Třetí fáze symbolizuje samotnou obět (Krvavé koleno si přichází pro děti),
ovšem v této části se hra mění v "honičku". Tento moment je pro děti velmi podstatný,
protože mohou uvolnit energii a napětí nashromážděné při čekání na příchod Krvavého
kolena.
Tato hra nemá oficiálních vítězů a poražených, za nejlepšího je považováno dítě, které
zůstane jako poslední nechycené.
Zajímavé je, že pro děti není tak důležité, kdo bude „vítězem“. Větší důraz kladou na to,
aby se všechny vystřídaly v roli Krvavého kolena, které je pro ně na celé hře nejzajímavější.
Hra končí až v okamžiku, kdy se v roli Krvavého kolena vystřídají všechny děti. Pokud k
tomu z časových důvodů nedojde, děti, na které nevyšla řada, mají přednost hned při příštím
hraní hry.
Popis zvolených postupů analýzy
Pro potřeby naší práce jsme se rozhodly použít dvou různých analýz.
První z nich jsme nazvaly analýzou komparativní. Zaměřily jsme se v ní na srovnání
pravidel hry tak, jak jsou používána v této třídě, a pravidel, která se při této hře běžně
používají.
Druhou částí je analýza mytologická a biblická, zde bychom se rády zaměřily na moment,
který je podle nás zásadní a který se prolíná celou hrou, tedy na oběť.
Vlastní analýza hry
Analýza komparativní
Pravidla hry (tak jak je hrána v této třídě) se neliší od běžných v základní struktuře hry, ale
přesto se nám tyto odlišnosti jevily jako podstatné.
Prvním místem, kde se hra liší, je rozhovor rodičů s Krvavým kolenem. Výše popsaný
dialog postrádá několik obratů, zdůrazňujících krutost Krvavého kolena. Například rodiče se
dále ptají: "Co jíš", Krvavé koleno: "Lidské maso", "Co piješ", „Lidskou krev“, "Kde
spíš", "Na lidských kostech", "Čím se přikrýváš", „Lidskou kůží“. Tato část je ze hry úplně
vypuštěna, a jak vyplynulo z rozhovorů s dětmi, není jim vůbec známa. Podle našeho názoru
to vyplývá z jejich nízkého věku, z toho, že se dosud s těmito pravidly nesetkaly.
Další odlišný moment přichází v závěrečné části hry. Podle běžných pravidel je chycené
dítě odvlečeno Krvavým kolenem do jeho doupěte, čímž se stává jeho pomocníkem a v
dalším kole hry se stejně jako ono snaží chytit nějaké dítě. Vítězem je to dítě, které zůstane
jako poslední nechycené. To se pak stává automaticky Krvavým kolenem pro další hru. Může
nastat i varianta, kdy jsou všechny děti pochytány, pak vyhrává Krvavé koleno. V námi
sledované třídě ovšem chycené dítě "vypadává ze hry" (dalšího děje se neúčastní) a Krvavé
koleno zůstává i nadále samo. Tudíž se celá třetí fáze hry prodlužuje. Hraje se buď do
polapení všech dětí nebo pokud zůstane jen jedno dítě - „vítěz“. Někdy se ovšem stane, že

honička je již příliš dlouhá a Krvavému kolenu se nedaří děti pochytat, pak hra po dohodě
skončí a začne další kolo.
Analýza biblická a mytologická
Na začátek bychom rády uvedly několik obecných údajů o historickém vývoji hry.
Jako vůbec první zaznamenaná dětská „hra“ se objevuje hádanka z roku 1306, která zní:
"Stojí, stojí dub a na tom dubě dvanáct větví, na každé větvi po čtyřech hnízdech a v každém
hnízdě po sedmi vajíčkách".
Hry slovanských dětí se liší od západoevropských dětských her v mnoha podstatných
rysech. Především udržují velké množství starých her, z nichž některé jsou zbytky obřadů z
dob pohanských. Domníváme se, že výše popsaná hra spadá do této kategorie.
Biblická analýza
Prvek oběti dítěte se zcela zjevně objevuje už ve Starém Zákoně. Konkrétně je to případ
Abraháma. Bůh si chtěl vyzkoušet pevnost jeho víry, a proto mu přikázal: "Vezmi svého
jediného syna Izáka, kterého tolik miluješ, odejdi s ním do země Márija a tam ho obětuj jako
zápalnou oběť na hoře, kterou ti ukážu." Abrahám se sice velice zarmoutil, ale nakonec
poslechl a rozhodl se syna obětovat, vydali se na cestu a otec nespravil syna o tom, jaký osud
jej čeká a doufal, že se cestou něco stane. Když už nebylo vyhnutí a mělo dojít k samotné
oběti, Bůh zastavil ruku Abrahámovu s tím, že mu již dostatečně prokázal svou víru a Izáka
ušetřil.
Určitou formu oběti můžeme nalézt přímo i u samotného Boha, který obětuje svého syna
Ježíše Krista, aby očistil ostatní lidi od hříchů, a tím je spasil. Rozdíl je ovšem v tom, že Ježíš
věděl o tom, že je obětním beránkem.
Mytologická analýza
Již výše zmiňovaný prvek oběti se hojně vyskytuje zvláště v antické mytologii. Můžeme
zde najít několik takovýchto příkladů. Tradiční oběti byly sice ve formě úrody a zvířat, ale
nejsou ojedinělé případy, kdy se na usmíření bohů nebo různých nadpřirozených sil (příšer)
obětovaly také děti. K doložení toho uvádíme následující příklady.
Kronos, král země i nebe, byl proklet svým otcem Uranem k tomu, že ho vlastní dítě
připraví o moc i o život. Proto každé dítě, které se mu narodilo spolkl. Jeho žena Rheia to
ovšem již nemohla snášet dále, a proto mu místo svého 6. dítěte podala kámen zabalený v
plenkách.
V Thébách se usídlila příšera Sfinx, ke které museli denně přicházet muži a hádat její
hádanky, aby nezničila celé město. Když neuhádli, svrhla je dolů se skály.
Oběť dítěte můžeme najít především v Trojské válce, kde král Agamemnón, který byl v
nemilosti bohyně Artemis musel obětovat svou jedinou dceru Ifigenii, aby od sebe a svých
druhů odvrátil hněv bohyně.
Metodologické problémy analýzy
V tomto bodě jsme se jistě dopustily mnoha nepřesností, zestručnění a nedostatků, které
vyplývají z nedostatečné znalosti problematiky a souvislostí historického kontextu. Obzor
analýzy jsme zúžily pouze na mytologii antickou, která nemůže postihnout všechny aspekty
daného problému.
Srovnání analyzované hry s ostatními hrami

Hra Krvavé koleno má několik prvků společných s ostatními hrami, ale jako celek se od
nich významně liší.
Ke společným znakům s několika dalšími hrami patří prvek určitého říkadla, které znají
všechny děti nazpaměť a které prostupuje značnou částí hry. Toto říkadlo: "První hodina
odbila, lampa ještě svítila, druhá..." se objevuje již v baladě Svatební košile od K. J. Erbena
(jak jsme již výše zmínily).
Dalším společným znakem je honička, která je u dětí tohoto věku velice oblíbená a proto
se často v jejich hrách vyskytuje. Od ostatních druhů honiček, které jsme výše popsaly, se liší
tím, že je zapojena v širším kontextu a že není stěžejním momentem celé hry.
Tato hra má také jasně daná pravidla, která znají všechny děti. I toto je prvek společný s
několika dalšími hrami, ale na rozdíl od ostatních jsou tato pravidla do určité míry flexibilní.
Můžeme zde najít také dramatický charakter, kdy děti představují rodiče. Tyto hry jsou v
mladším školním věku velmi oblíbené, děti dramatizují pohádky, zpívají, recitují verše.
V této hře dochází i k určité přípravě na budoucí „hraní rolí“, což má značný význam v
socializačním procesu dětí.
ZÁVĚR
Na začátku této práce jsme si nedovedly představit, co všechno takový „výzkum“ obnáší.
Postupně jsme se začaly dostávat hlouběji do problematiky, a i když jsme zdaleka
nevyčerpaly celou její šíři, doufáme, že jsme alespoň částečně poznaly a pochopily oblast
"herního folklóru žáků l. třídy ZŠ". Získané poznatky jsem se snažily co možná
nejsrozumitelněji popsat v této práci.
Použitá literatura
Bible. Orbis Pictus, Praha 1991.
Mertlík, R.: Starověké báje a pověsti. Odeon, Praha 1989.
Erben. K. J.: Znění zlatého zvonu. SPN, Praha 1986.
Millarová, S.: Psychologie hry. Panorama, Praha 1978.
Šimanovský, Z., Mertin V.: Hry pomáhají s problémy. Portál, Praha 1996.
Říčan, P., Krejčířová D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Grada, Praha 1995.
Bláha, V. a kol.: Výchova mimo vyučování. SPN, Praha 1988.
Zapletal, M.: Špalíček her. Albatros, Praha 1988.
Mišurcová, V., Fišer, J., Fixl, V.: Hra a hračka v životě dítěte. SPN, Praha 1980.
Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993.
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Karolinum, Praha 1996.

PŘÍLOHA
Třída
Družina - jídelna

Kvarteto
Pexeso

Myšičko, myš